poslal demagog
Ano, čtou si z Písma Svatého, ale jen tak, jak to lidská nařízení dovolí. Lidská pravidla určují, jaký text z Písma se má ten či onen den v roce číst.
A tak si to zařídili a ustanovili, aby se Evangelium a i jiná Písma
pouze předzpívávala a recitovala, evangelium okázale vysokými hlasy
nechávají zpívat, při doprovu kadidla a zvonění, se svícny, s
požehnáním, lahodně zhudebněné, jako by si Písmo hluboce vážili a
ctili. Když však by někdo upřímně evangélium hlásal, anebo k němu chtěl
lid vést, oni jej pokálejí, vsadí do temných vězeňských cel a na
hranici jej nechají upálit. Neboť odmítají živé evangelium, ale chtějí
jenom to zpívané, huhňané a recitované. V tom je usvědčuje Písmo,
protože takto promluvil Bůh skrze proroka: "Lid můj slyší má slova
skrze tebe, ale nečiní jich, v hubě svých úst je obracejí, ale jejich
srdce následuje pouze jejich sobectví. Má slova na ně působí jako písně
se sladkou a oblibenou melodií: Slyší je, zpívají, ale nečiní je. (Ez
31b-32)"
Až tak zdegradovali Písmo Svaté Starého a Nového zákona! Speciální ustanovení si z něj nastavěli, do písní všelijakých jej předělali se sladkou melodií, mnohohlasně zpívaných. K půstu volí písně smůtné, aby působili dojmem, že se upřímně kají z hříchu, pekelníkům srdceryvné zádušní mše slouží, tak srdceryvně, aby jim pozůstalí peníze na oltář položili. A tak podle vnější potřeby si volí, jestli zaspívají vesele, nebo smutně.Která píseň se kdy lépe prodá, tu zařadí. A tak ke každému Biblickému oddílu přiřadili noty, aby lid Boží slovo pouze zpíval, ale nečinil jej.
A taktéž lid, který po spasení touží, hledá jej u vnějších nařizení. Dotazují se, kdy budou dny půstu, jaká vigílie je určena na ten daný den, kdo ze svatých mučedníků a apoštolů má na dnešek přiřazený svátek. A tak nedbaje na to, co je potřebné, uzavírají smlouvu s ďáblem propadají nesmírnému hříchu.Ani nemají šanci ve víře sloužit Bohu. Činí, co se naučili od lidí, to pokládají za službu Bohu.
A ještě další bludy veliké a odporující víře si zde ukážeme. Například zpověď zašeptanou do ucha faráře. Papež si vymyslel, aby se hospodář společně s ženou i s celou čeledí vyzpovídal minimálně třikrát ročně. Mohl by to být dobrý nápad, kdyby se chtěl hříšník s dobrým úmyslem upřímně kát z hříchu. Pak by mu rozumný zpovědník dokázal dát radu a poučení, dovedl by jej v pokání vést. Ale chyba spočívá v tom, že jsou lidé ke zpovědi přinuceni. Hospodář se prostě zpovídat musí. Takhle se přivázal slepý lid ke slepým kněžím, kteří nemají ani soucit, ani porozumění, který by mohli předat. A tak jim do srdce kydají bludy a podvodem je o duši okrádají.
Toto nařízení, které přivázalo lid ke špatným farářům, daleko zavedl lid od Boha, do velikých nastražených pastí. A toto pravidlo navíc výtečně slouží hříšníkům, kteří neustále hřeší. Stačí jim, když si nové pokání převezmou, aniž by se vzdali svých špatností. Takže si jeden čas vynahradili k obrácení a zpovědi a čas druhý ke svévolnému jednání. Spolu hřeší a spolu se kají. A kněží tomuto bludu přisluhují, horlivě k němu vedou a usilovně se namáhají. Ale k ničemu neprospěli a neprospějí. Neboť to není cesta k nápravě lidu, aby rovně šel, ale aby se kolébal na obě strany.
