Grano Salis - Katolická mentalita

poslal Nepřihlášený

Katolické učení vyhlášené magisteriem, respektive na ekumenickém koncilu spolu s papežem, má charakter neomylnosti. Proto je nelze měnit. Zároveň tato tuhost brání pružnosti novodobé evangelizace. Uvedu několik příkladů.

Protestanti byli "neomylně" prokleti papežem skrze koncil v Tridentu. Dnes však tyto kletby brání navázání vztahu s protestanty za účelem jejich rekatolizace. Kletba však být změněna nemůže neboť jezuity zmanipulovaný papež byl i přesto neomylný. Je proto třeba redefinovat nikoliv formuli, ale obsah slov. Dnešní protestanti tedy už nejsou protestanty a vlastně se na ně tyto kletby nevztahují. (1) Je proto třeba neustále vytvářet mylný dojem, že dnešní následníci učení reformace už nejsou těmi, kdo skutečně reformační učení následují (což je bohužel mnohdy skutečností). Obsahu se dá tedy jiná forma, věc se přejmenuje a jede se vesele dále.

Příklad: stále platí Cyprianovo „bez církve (rozuměj katolické) není spásy“. To jistě budí nevoli nejen protestantů, ale dnes i ateistů, které je třeba začlenit a katechizovat. Proto církev přispěchala s vysvětlením. Katolíky jsou skoro všichni. Buddhisti, ateisti… jen o tom vlastně nevědí. Kdyby se jim vše řádně vysvětlilo, stali by se katolíky. Tak přišel Rahnerůn institut „anonymního křesťanství“(2) –rozuměj „katolictví“. O tom, kdo je katolík tedy nerozhoduje daná osoby, ale katolické dogma! A opět, vlk se nažral a koza zůstala celá.

Další příklad. Katolíci mají zakázáno účastnit se ekumenických akcí spolu s protestanty. Tyto akce zároveň skýtají neutěšené možnosti k rekatolizaci (návratu „odloučených bratří“ do lůna římské církve). Proto je třeba najít kličku, jak tento starý příkaz (ten zatím nebyl neomylně petrifikován) obejít. Vymyslí se tedy, že vlastně protestanti touží po návratu (aniž by to snad tušili) do katolické církve a vesele se pořádají ekumenické akce, protože protestanti „přece touží být katolíky.“ (3)

Jako poslední příklad uvedu manželství. Historie nám ukazuje zkaženost středověkého kléru, tajného mnohoženství ve formě konkubinátů, papežské harémy atd. I dnes vybublá tu a tam pečlivě skrývaný případ, jak pan farář zneužíval administranty atd. Nepřirozeně regulovaná sexualita kněží si prostě vybírá svou daň. Podobně je tomu v manželství. Podle katolické církve je manželství „svátost“ a je nerozlučné. Ani když druhý podvádí, žije v cizoložství, má děti s jiným partnerem a tím defacto porušil podmínky uzavřené smlouvy, nemůže odejít. Všichni vidí, že je to neudržitelné. Proto je zde jiný institut: zneplatnění manželství. Vždy je zde možnost prozkoumat manželství a shledat, že nebylo „právoplatně uzavřeno“. (4) Může zde být rodina, společný majetek, léta společného života a dotyčný se může dozvědět, že manželství vlastně nikdy "svátostně" nevzniklo. Je nasnadě, že toto je mnohem větší zlo než rozvod, který je vykonán na základě cizoložství nevěrného partnera.

A dalo by se pokračovat… Co je však příčinou těchto nespravedlností, manipulace se zákonem atd.? Je to charakter „neomylnosti“ člověka. Každý omyl se časem projeví a tak namísto pokání a nápravy omylu se mění pojmy, tvoří se složité, komplikované a nesrozumitelné formulace, které lze vykládat mnohoznačně a člověk je vždy odkázán na jediný správný výklad autority, protože se sám nedokáže orientovat v mnoha si vzájemně odporujících předpisech a ustanoveních. Mysl člověka je tak orientována na neomylnou autoritu a katolický apologeta se tak obvykle snaží veškerý svůj um orientovat na ospravedlnění současného trendu výkladu neomylně vyhlášeného omylu.

Prosím, čtěte pozorně níže uvedené komentáře Oka a Ela a povšimněte si způsobu jejich argumentace. Možná se ozve i Colin, který se pravděpodobně bude snažit ukázat, že platné dokumenty nejsou platnými dokumenty nebo, že jsou chybně interpretovány.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace