Mnohí si predstavujú pápežov ako ľudí akoby z inej planéty, hlavne namyslených a mocichtivých. Niekoľko humorných, ale skutočných epizódok s pápežom Jánom XXII., ktorý zvolal II. Vatikánsky koncil, vás presvedčí, že to tak vôbecc nie je, a že aj pápeži sú normálni ľudia ako iní:

Večer o ohlášení koncilu nemohl pápež Jan XXIII. u snout. Jak pozěji sám vyprávěl, ptal se konečne sám sebe: „Jene, proč nespíš? Kto řídí Cirkev – ty – papež, nebo Duch Svatý? Duch Svatý, že ano! Potom tedy, Jene klidně spi !“

Jeden nově vysvěcený biskup si v soukromné audienci postěžoval, že mu zodpovědnost nového úřadu nedá spát. „Oh“, řekl Jan XXIII. tónem plným soustrasti,“ mne bylo v prvních dnech pontifikátu také tak. Ale pak jsem viděl svého anděla strážného, ktorý mi pošeptal: Jane, nedělej se tak duležitým!... A od té doby spím zase dobře.“

„Jste teologem?“ ptal se papež jednoho anglikánskeho duchovního. Ne, Svatý Otče,“ trochu rozpačitě odpověděl host. „To je dobŕe! Deo gratias! Ja také ne, i kdyžse to řiká! Víte sám dobře, kolik neštěstí zavinili Církvi teologové z povolání svým hádaním se o chlup, svou ctižádostí a tvrdošijností.“

Kanadský návštěvník se ptal Jana XXIII.: „Svatý Otče, kolik lidi vlastně pracuje ve Vatikáně?“ Jindy hovorný papež odpovéděl krátce a stručně: „Polovina.“

Krátce před konkláve prý kardinál Roncalli syšel v ulicích Říma jak jedna paní říká své susedce: „Nebesa, ten je tlustý!“ „Ale paní, musíte přece vědět, že konkláve není soutěž krásy!“

„Svatý Otče,“ postěžoval si vrchní starosta z Benátek bývalému benátskemu patriarchovi, „s Benátkami je to špatné. Město stále klesá do moře.“ „Cože? Ještě stále? I když já už tam nejsem?“ byla útěchyplná odpověď.

Na začátku vatikánskeho koncilu přijal papež zástupce jiných křesťanských společností. Nesedl si však na trun, ale dal si přinest židli a posadil se k nim."Pro vás nejsem nástupcem Petrovým."

Jan XXIII. nechtěl vstoupit do dějin jako papež, ktorý by vyhlásil nové dogma. „Nejsem žádný neomylný člověk“, řekl jednou v rozhovoru s řeckými seminaristy.A když ti na něj hleděli s podivem, řekl s úsměvem: „Opravdu nejsem neomylný. Papež je neomylný jen když mluví ex cathedra. A já nebudu nikdy mluvit ex cathedra.“ Také nikdy ex cathedra nemluvil.

V soukromné kapli veľmi často posluhoval jeden augustiniánsky kněz pri ministrování. Janovi bylo líto, jak úzkostlivě a ponížene se mu musí ministrovat. Jednou ráno vysvětlil svému ministrantovi: „Ode dneška mi budete ministrovat jako každému inému knězi, a kdyby vám to ten pán vytýkal, řekněte mu jednoduše: „Já a papež jsme se dohodli.“

---------------

Poznámka: Po smrti jeho predchodcu Pia XII. chceli kardináli zvoliť pápeža “prechodného“, aby sa trochu rozhliadli v tejto zložitej dobe a snáď až potom neskôr zvolili pápeža na dlhšie obdobie. To bol o.i. dôvod, prečo zvolili 76-ročného benátskeho patriarchu Angela Roncalliho za pápeža Jána XXIII. No on všetkých prekvapil. Naozaj sa stal prechodným, ale v celkom inom zmysle: Previedol Cirkev akoby do nového obdobia elegantntým spôsobom: zvolal II. Vatikánsky koncil, pri ktorom - proti očakávaniam mnohých kardinálov- odporúčal neodsudzovať, skôr rozmýšľať o tom, ako viac spolupracovať so všetkými ľuďmi dobrej vôle, predovšetkým s kresťanmi z iných cirkví A tak sa začala doslova nová éra a opravdivá „revolúcia“, pokiaľ ide o postoj Cirkvi k sebe samej, k iným kresťanom a náboženstvám, i k svetu...
Hľa, príklad, ako Duch Svätý pôsobí v Cirkvi a neustále ju obnovuje /hoci cez starého pápeža/...

Spracované na základe knižočky Alfreda Kumpfa: "Úsměvy Jana XXIII.", vyd. Signum unitatis, 1991