poslal Nepřihlášený Aktuální slovníček biblických pojmů
Krev, hebrejsky dám, řecky haima, latinsky sanguis,
znamená ovšem významnou tělní tekutinu, bez níž nelze žít (sklad krevní
plazmy a krvinek). V Orientě ztotožňována krev s duší. Krev každého
člověka byla jedinečně vzácná, bylo to tabu. V mimoizraelském světě
byla krev magikum. Kulty Baalův, Adónisův, Attisův, Mithrův a ovšem
Dionýsův pracovaly s krví, sebezraňováním nebo zraňováním druhých. Ezau
k smrti znavený byl fascinován jakoby magickou kaší Jákobovou; žádá:
„Dej mi zhltnout trochu toho červeného (mín-háádom), toho krvavého (háádom)“
Krev (i její červená barva) měla ochranný (odvratný) charakter. Krví
natřené veřeje a naddveří Ex 12,7 – jako u předizraelských nomádů,
chrání před smrtí a démonií. Pití krve bylo hnusné překročení
dovoleného (prorocká narážka Iz 65,4).
Legálně vylévána byla krev zvířecích obětí (Lv, Nu, Dt, Žalmy, Proroci); šlo o zástupnictví:
zvíře zabito – místo člověka. Pro každého platilo: „Kdo prolije krev
člověka, toho krev bude člověkem prolita.“ (Gn 9,6) Nejvýznamnější bylo
krevní kropení nebo pomazávání kultických předmětů nebo vybraného
společenství (Ex 24 aj.) Pokropení lidu znamenalo „krev smlouvy“ (dam ha-berít Ex 24,8). Závazek naprosté poslušnosti byl zpečetěn obětní krví.
Slovo a krev tu tvoří nezrušitelnou unii. Po Mojžíšově vyhlášení
a cestě vzhůru s vybranými osobami proběhl dole svatý hod: „i jedli
a pili“ (’-k-l + š-t-h); to je reálný předobraz novozákonní Večeře Páně.
V Novém zákoně je krev nevinných postavena pod Boží soud (Ř 3,15 Zj 6,10). Podstatně je zdůrazněno, že jsme ospravedlněni Kristovou krví
(Ř 5,9 Ef 1,7 1Pt 1,2 Zj 1,5 aj.). To je představeno nejen slovem,
nýbrž i svatým hodem. Poslední Ježíšova večeře je zahrocena do budoucna
další hod už bude v Božím království (Mk 14,25 „nový kalich“ kainos en té basileia tú theú).
V novozákonním pojetí Kristovy krve působí židovská tradice, podle níž
krev pít nelze, a vliv soudobých mystérií, v nichž je božská krev lékem
nesmrtelnosti.
1. Božího Krista máme „pít“ ne jako magickou tekutinu, jež nás
dostává do nebe, ale jako to, co hasí naši prudkou žízeň po bytí
s Vykupujícím.
2. Víno není živel, nepijeme Krista, abychom se stali Kristem, nýbrž, abychom žili a radovali se v pokoji a lásce.
3. Ježíš se za nás vydal celý, vydávejme se taky, a to cele, za své blízké i vzdálenější.
4. Přibližujme svou vírou Boží proměnu světa. Svět starý puchří. Nový svět roste a jeho hostina už voní.
Milan Balabán
časopis Protestant 10/2008
