Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Původ promiskuity.


I vytvořil Hospodin Bůh člověka z prachu země a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.(Gn 2,7)

A právě tento člověk (živá bytost) se stále odlišuje od všech ostatních živých bytostí viditelného světa.
Předpokladem tohoto odlišování člověka je fakt, že jen on je schopen obdělávat zemi )Gn 2,5) a podmanit si ji (Gn 1,28).
Lze říci, že vědomí "nadřazenosti", vepsané do definice lidství, vzniká hned od počátku na základě chování, pro člověka příznačného. Člověk dal jméno všem ostatním tvorům, přesto nenašel pomocníka sobě rovného.(Gen 2,20)

Je tedy jasné, že srovnávat chování člověka s chováním zvířat, je prostým snižováním lidské důstojnosti a zcela mimo realitu.
Člověk není jen tělo, nejdůležitější věci pro člověka jsou právě věci nehmotné. Láska, radost, štěstí, krása...
Nezapomínejme na to, že naše těla jsou viditelnými projevy našeho ducha.


NEVIDITELNÉ TEDY URČUJE ČLOVĚKA VÍC, NEŽ VIDITELNÉ!

Po pádu prvních lidí do hříchu se lidská přirozenost narušila, nazýváme to NÁCHYLNOSTÍ KE ZLÉMU.

Jestliže si muž a žena přestanou být navzájem nezištným darem, jak jím byli jeden pro druhého v tajemství stvoření, tehdy poznají, že "jsou nazí". (Gn3,7)
Stává se, že svazek muže a ženy jakožto vzájemné existence "jeden pro druhého", která má sloužit k budování společenství v jejich vzájemných vztazích, je narušována hříchem.

Může se stát, že jedna ze dvou osob existuje pouze jako subjekt uspokojování sexuální potřeby a druhá se stává výlučně objektem takového uspokojování. To odporuje jednotě osobního společenství, ke které jsou muž i žena vzájemě povoláni "od počátku".
Kromě toho odporuje takové jednotě společenství i případ, kdy oba, muž i žena, existují jako objekt uspokojování sexuální potřeby pro sebe navzájem a každý ze své strany je pouze subjektem tohoto uspokojování.

Taková redukce tak bohatého obsahu vzájemné a věčné přitažlivosti lidských osob v jejich mužství nebo ženství neodpovídá "přirozenosti" dotyčné přitažlivosti.
Taková redukce totiž zháší význam osobní, i význam "společenství", který je muži i ženě vlastní, jehož prostřednictvím podle (Gn 2,24) "muž ... přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

Pouhá žádostivost vzdaluje vzájemnou existenci muže a ženy od perspektivy osobní, i perspektivy "společenství", které jsou vlastní jejich věčné a vzájemné přitažlivosti.
Činí tak tím, že je omezuje a doslova nabádá k dimenzím, v jejichž rámci jedna lidská bytost "používá" druhou lidskou bytost a "užívá" ji jen k uspokojování vlastních potřeb.

Od takového postoje je pak už jen malý krůček k promiskuitě.

Lidská promiskuita se tedy stává odrazem stavu hříšnosti naší duše.

Není tedy vyjádřením původní lidské přirozenosti, ale je odrazem padlé lidské přirozenosti deformované hříchem.
Nestává tedy v žádném případě "objektivní nutností", ale svobodnou volbou, která v konečném důsledku snižuje kvalitu lidského života.