Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 230, komentářů celkem: 429546, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 429 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116466744
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Kterak byl Jaroslav křesťanem
Vloženo Sobota, 07. březen 2009 @ 10:42:49 CET Vložil: Stepan

Svědectví poslal Kojot

Sliby se mají plnit a to i tehdy, byly-li neuvážené – je to jeden z principů, jimiž by se měl řídit každý, kdo to s magií myslí vážně. V jedné z diskusí zde na Grano Salis jsem se zmínil, že jsem měl křesťanské období a byl jsem jedním z diskutérů požádán, abych o tom napsal něco více kvůli jeho studijním záměrům. Slíbil jsem článek...

Tak tady je. Na monitor zírám s jistým pocitem trapnosti, protože hodlám psát o věcech, které jsem na sebe v úplnosti ještě nenapráskal. Nasazuji si sluchátka, pouštím si Ad Maiorem Sathanas Gloriam od Gorgoroth a hledám v jejich ďábelské vznešenosti sílu k další z mých osobních zpovědí. Dobrá tedy, dosti okecávání, začnu pěkně od začátku:

Když mi bylo asi tak deset let, vyrobil jsem si jakýsi fetiš ze špejlí a papírů, který jsem používal k léčení, pokud mi bylo špatně nebo pokud bylo špatně někomu z rodiny. Byl dobře ukrytý v mé skříňce a když jsem chtěl například pomoci mamince, dotknul jsem se jí tím prapodivným předmětem. Důležité ale bylo, že se o tom nesměla dozvědět, jinak by to nefungovalo, proto se s kouzlem muselo zacházet velmi obezřetně. Jak tato dětská magie souvisí s mým křesťanstvím? Velmi, neboť po nějaké době jsem byl před domem a uviděl jsem kočku. Šel jsem k ní a pohladil ji. Nechala se, byla dočista krotká. A v tu chvíli se tam vyskytl nějaký dospělák (nevzpomínám si už, jak byl starý) a prohlásil: “Ta kočka má určitě vzteklinu. Když je zvíře tak krotké a nebojí se, určitě je nakažené!“

Některé události v životě jsou prostě klíčové a vy s tím nic nenaděláte. Tato byla jedna z nich. Myslím, že za tím stál Starej Kojot a když viděl, co způsobil, ještě dlouho řval smíchy. Dostal jsem strach, že jsem chytil vzteklinu, a jako nadprůměrně vzdělané dítě jsem věděl, že je to nemoc smrtelná. Věděl jsem ovšem také, že v případě podezření na vzteklinu následuje preventivní očkování v podobě injekcí do břicha. Po pravdě řečeno se mi nelíbila ani jedna z těchto dvou variant. Tak jsem prožíval přímo luxusní záchvaty úzkosti a hypochondrie a nějak jsem vytušil, že moje papírovo-špejlové kouzlo na vyléčení vztekliny stačit nebude. Obrátil jsem se tedy k Bohu. Modlil jsem se, aby mě z té vztekliny vyléčil a nutno dodat, že – ať už to bylo jakkoli – žiji dodnes... ;-)

Doma jsme měli knížku Velký příběh Bible, což byla taková kompilační záležitost, v níž autor učesal některé rozpory, poskládal k sobě příběhy, které mu připadly opravdu důležité, a vytvořil něco, co se dá číst opravdu o něco lépe, než skutečná Bible. Zvláště, když je Vám deset... Tak jsem to četl a postupně uvěřil novozákonní zvěsti, kterou jsem ovšem, vzhledem k věku, vnímal hodně konkrétně a nikoli na symbolické rovině. Vzpomínám si, že jsem přemýšlel, zda se dostane do Nebe můj kocour Chundelka, a byl jsem poněkud zmatený ohledně instrukcí, jak se chovat při druhém příchodu Kristově. To všechno jsem ovšem přede všemi důsledně tajil stejně, jako předtím ten fetiš (který jsem, coby modlu, zničil).

No, a tak nějak to bylo do mých patnácti let. Pak přišla “Sametová revoluce“ a po ní následovala invaze kazatelů všeho druhu. Mě si ulovila Rodina, jejíž misionáři přišli z Rakouska. Až mnohem později jsem se dozvěděl leccos o jejich minulosti a především o užívání sexu jako nástroje k lovení duší. Musím však konstatovat, že brněnská skupinka byla dočista mravná a když o tom tak přemýšlím, měla všechny znaky klasické letniční církvičky.

Šířili takové barevné kýčovité obrázky s tematikou Nebe a Druhého příchodu (používali motiv snášející se pyramidy), hráli folkové písničky o Ježíši a žádné sexuální svádění se nekonalo. Škoda! ;-) Na jednom z jejich shromáždění jsem “přijal Ježíše do svého srdce“ a zažil nefalšovanou euforii konverze. Stav, který následoval, bych psychiatrickým termínem označil nejspíše jako hypománii. Fakt jsem si na tom ujížděl. Intenzivně jsem prožíval skutečnost, že jsem spasený! Tehdy došlo k dalšímu zlomovému okamžiku v mém životě, jímž bylo sčítání lidu. Až do dne, kdy jsem měl vyplnit příslušný dotazník, jsem svou víru před rodiči tajil, vlastně jsem se za ni styděl. Bylo to velmi schizofrenní! Ale když jsem vyplňoval ten sčítací dotazník, napsal jsem do kolonky vyznání: protestant. Pak jsem si s rodiči o své víře promluvil. Jaká to byla úleva! Jenže, jak se záhy ukázalo, měli sice pochopení pro mě, ale ne už pro pozvání Ježíše do svých srdcí. Snažil jsem se jim vysvětlit, jak je to úžasné, že za ně Ježíš umřel, ale oni zůstávali u své vágní víry, že možná nějaký Bůh existuje a tím to haslo. Uvědomil jsem si, že pokud se neobrátí, půjdou po smrti do Pekla a já budu v Nebi bez nich! Věřte mi, že mě to v té době opravdu trýznilo...

Skupinka, do které jsem chodil, jednoho dne zmizela. Tak, jako si nevzpomínám, kdy jsem je poprvé potkal, nevzpomínám si ani, kdy se v Brně přestali vyskytovat. Zůstal jsem se svou vírou sám... Hodně jsem kupoval a četl křesťanskou literaturu všeho druhu, občas jsem navštívil stadiónové kázání nějakého Američana spadajícího zřejmě do Hnutí víry, ale do žádné společenství jsem nevstoupil. Nevím přesně proč, vlastně jsem se tak nějak ostýchal – dodnes je mi ostatně nepříjemné, když mám jít mezi zcela neznámé lidi...  O to víc jsem studoval Bibli a její výklady, také jsem měl křesťanského kamaráda – spolužáka na gymnáziu. Představte si, že pod vlivem zmíněné literatury (povětšinou propagandistického charakteru) jsem kupříkladu jistou dobu opravdu věřil v doslovnou interpretaci Bible a v kreacionismus (není snadné to teď psát, to mi tedy věřte!).

Zajímal jsem se však i o jiné věci, o věci, které se s mou vírou příliš neslučovaly; především o hry na hrdiny, četbu fantastiky, poslech metalové hudby, psychotroniku a (pouze teoreticky, abych ukojil zvědavost) o věci magické. Zvláště v souvislosti s metalem jsem řešil mnohá dilemata... V nějakých sedmnácti letech jsem se už pomalu dopracoval k podstatně vlažnější víře, než jakou jsem měl na počátku, a biblické poselství jsem interpretovat stále více alegoricky a symbolicky. Stále jsem měl blíže k protestantismu, ale už jsem neodsuzoval katolíky jako modláře. Někdy v té době jsem se naposledy pokusil vstoupit do nějaké křesťanské církve, protože jsem tušil, že jinak to s mou vírou půjde dosti rychle z kopce. Jenže pak přišla maturita, přijímačky na vysokou a studium religionistiky... Díky religionistice jsem si v plné míře uvědomil, že to, čemu věřím, je prostě jeden z mnoha různých příběhů, jimž lidé věří, a označit jej za tu jedinou cestu, pravdu a život je naprosto absurdní. Křesťanskou víru jsem definitivně opustil ve svých devatenácti letech. Bylo to velmi osvobozující – vlastně se dostavila euforie podobná euforii konverze, ale taková tišší, byl to pocit, jako když odhodíte nějaké těžké břemeno. Uvědomil jsem si, že od této chvíle se mohu svobodně zabývat čímkoli, aniž bych musel řešit, zda je to v souladu s tím či oním výkladem křesťanské víry.

Od té doby jsem inklinoval k různým systémům: zenovému i tibetskému buddhismu, taoismu, klasickému hermetismu, castanedovskému “šamanismu“, thelémě a nakonec – patrně vlivem postupujícího moudření, spojeného s odhazováním přitěžujícího duchovního balastu – k satanismu.


Přesto mne křesťanství, zvláště ve svých extrémních podobách, nikdy nepřestalo fascinovat. Proto dodnes čas od času chodím diskutovat na Grano Salis, proto se tím vším dodnes zaobírám. Ta problematika mne fascinuje především proto, že bych rád odhalil mechanismus, kterým se z normálního člověka stane fundamentalistický fanatik. Když vidím, jak inteligentní lidé jednají, nakaženi křesťanským virem, stejně, jako duševně nemocní trpící bludy, toužím nalézt nějakou “vakcínu“, i když oprávněně tuším, že marně. Myslím, že ani injekce do břicha by nepomohly. Zvláště pokud nemoc již propukla. Na rozdíl od vztekliny však ještě lze doufat, že nakonec sama odezní, jako tomu bylo v mém případě...

Podobná témata

Svědectví

"Kterak byl Jaroslav křesťanem" | Přihlásit/Vytvořit účet | 173 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: venca v Sobota, 07. březen 2009 @ 10:58:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hele, jenom čistě hypoteticky a neber to jako nějaký kopnutí: Může bejt, že ten Jaroslav nikdy křesťanem nebyl. v deseti si hrál s magií, pak ho klofla Rodina, což je zdá se mimo křesťanství (..odvrhli tradiční křesťanské pojetí a pustili se vlastní cestou interpretace jeho osoby. Ježíš se pak podle jejich různého zaměření stával např. indickým guru, marxistickým revolucionářem nebo také idolem sexuální revoluce). Pak



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: venca v Sobota, 07. březen 2009 @ 11:02:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pak Hnutí víry s démonickýma posedlostma - se ani nedivím, že přirozeným vyústěním bylo padnutí do satanismu. myslím, že je to dost velká odvaha, říkat, žes byl křesťanem. Ale jako satanská kamufláž jak se vetřít mezi křes´tany a rozvracet jejich víru to fakt nemá chybu. :-)



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: venca v Sobota, 07. březen 2009 @ 11:20:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
jo, ještě takový upřesnění, aby nedošlo k nedorozumnění: někdo by mohl vykládat, žes uvěřil na základě čtení výcucu bible a pak "přijal Ježíše do svýho srdce" v Rodině. To mi připomíná přístup Šimona kouzelníka, kterej taky měl svý kouzla jako ty, ale chtě mít kouzla větší, tak se chtěl stát křes´tanem. Taky jsi viděl, že tvoje tajný kouzlo není tak mocný a proto ta snaha získat větší. To jsi taky tajil jako to původní kouzlo, takže změna prakticky žádná. A to "přijetí Ježíše do svého srdce" je jenom kouzelná formulka všech nekřesťanských hnutí, který si její pomocí kamuflujou iniciační obřady přijímaných noviců.

Jó, kdyby ses měl stát křesťanem, to bys musel nejdřív udělat pokání, to znamená zavrhnout všechny svoje kouzla, magii, a přestat se zajímat o ně zajímat a obrátit se o 180 stupňů. To jsi nikdy neudělal, dokonce píšeš, že jsi se dál pro ukojení zvědavosti pouze teoreticky zajímal o psychotroniku a magii. Teda je jasný, že k žádný konverzi ke křes´tanství ani náhodou nedošlo. Zůstával jsi v moci satana pořád, jen jsi to nazýval jinak, i euforie a extáze neměly s křesťanstvím nic společného. Bez pokání a totální změny životní orientace není křesťana.



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Sobota, 07. březen 2009 @ 11:40:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Jaroslave.

  Moc díky za odpověď na můj dotaz a velmi podrobný popis věcí i za odvahu napsat ho veřejně.

  Toník



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 07. březen 2009 @ 11:55:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezké vyznání a domnívám se, že i upřímné.

Nedávno jsem jako příklad zmiňoval kyvadlo u hodin. Hned se mi to při čtení znovu vybavilo. Také jsi procházel z jedné krajnosti do druhé. To by ale nevadilo. Jen nechápu, co tě přitahuje na satanismu, vždyť je to náboženství postavené na hlavu. místo o dobro, usiluješ o zlo. A to v konečném důsledku jak pro ostatní, tak i pro sebe.

Jsou sice skupiny, které se jen tváří jako satanisté, oblékají se do černého, nosí obrácený kříž. V podstatě je to ale mnohdy  jen postpubertální revolta, cítit se zajímavý, imponovat, provokovat. Mnozí z nich ale skutečné zlo neprosazují.
Jsou ale také opravdické satanistické skupiny, které kladou pro vstup do jejich řad podmínky vykonat zlo. A ne ledasjaké. Například někoho znásilnit, nebo zavraždit. Jak je to dlouho, co proběhlo ve zprávách, že dva ruští mladíci, hlásící se k satanismu, zabili a jedli svou kamarádku, taky satanistku? Máme tě řadit mezi takové zrůdy? Chci doufat, že takový nejsi.

Pokud ale nepřipustíš reálnou existenci satana, věříš a vyznáváš nesmysl.

Pokud připustíš reálnou existenci satana, logicky z toho vyplývá také reálná existence dobrého Boha, který stvořil všechno, i tohoto satana. Pak se ale vědomě stavíš na špatnou stranu, na stranu zla.

Proč usilovat o zlo, zdá se ti ho ve světě málo?



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Sobota, 07. březen 2009 @ 19:29:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Milý Kojote,
děkuji za tvoje svědectví. Dovolil bych si dvě otázky:
1 - Miluje satan Kojota ?
2 - Má satan syna ?



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: pirmin v Sobota, 07. březen 2009 @ 21:36:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bezva příběh, Kojote.
Otázka: kdo je Starej Kojot?

Mám dojem někde z tvých starších zmínek, že jsi tu religionistiku nedostudoval. Nevzdávej to. Je-li to možný, dostuduj. Není zase  přehršle lidí, co by pro ni měli tolik předpokladů, jako ty. Nepochybně by ses tím uživil a nejspíš bys nebyl v tom oboru nula. Já tomu tvýmu (prý) satanismu samozřejmě nevěřím. Důležitý je něco jinýho: náboženství je nebezpečná věc, a často je hnusný, vodporný, plesnivý. Dnešní religionisti to často před laiky všelijak kamuflují a jakýmski osvícenským humanismem všechno převádějí na společného jmenovatele a la Startrek. To je fligna! To ti říkám jako praktik-kazatel. A ty jsi tauglich naopak rozkrýt mnohá nebezpečí, co se v náboženství skrývají, padni komu padni, křesťanství-nekřesťanství. Budu rád, budeš-li se tomu věnovat vážně, a ne si jen tak hrát.



Děkuji Kojotovi za upřímné svědectví (Skóre: 1)
Vložil: ladenka (ladenka@seznam.cz) v Neděle, 08. březen 2009 @ 07:42:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ladenkakozinova.albaniaweb.alb
Jsem přesvědčena, že pan Kojot je na zdejším fóru jedním z nejupřímnějších. Vážím si jeho otevřenosti a odvahy. Žel v křesťanském prostředí / bohužel / nemá šanci na pochopení. Stačí, jak vidíme , / s odpuštěním / pablb Venca, který se vydává snad dokonce za křesťana. Plivne jednoduše na to co jste pane Kojot napsal. Přečetla jsem si první tři komentáře Vency a dál už jsem nemohla.

Nepochybuji o tom, že jste měla ve Vámi popisovaném období, živou víru v Ježíše Krista. Stejně tak věřím, že jste ji úplně nestratil. Opravdu upřímně Vám přeji ji znovu najít.

Laděnka



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 08. březen 2009 @ 09:39:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kojote
Nestačí být jen upřímným a nedomýšlet věci do konce.

...chápou Satana jako Sílu - Duši světa...
...Chápe SATANA jako hybný faktor v přírodě, ducha pokroku, inspirátora všech velkých počinů, které přispívají k rozvoji civilizace, ducha revolty, která vede ke svobodě jednotlivce...
...Satan je z mého pohledu součástí komunikační strategie...
...V pojetí satanismu Satan=Život...


Snažím se pochopit, co je podle tebe satan, ale moc mě to nejde.

Pokud by to byla osoba, chápal bych oprávněnost rituálů, zasvěcení, vyjádření vztahu. Tak to totiž vždy chápali skuteční satanisté, z toho vychází smysl jejich obřadů. I jejich historicky mnohokrát doložené zločiny.
U Inspirátora bych očekával osobnost a inteligenci.

Není - li satan osobou, je jen jakousi přírodní sílou, faktorem? Tedy něco jako síla gravitační? Uvědomuješ si směšnost takového gravitačního náboženství? Nevidíš tu lež?

Obelhaný odmítá představu "Otce lži". Musel by přijmout, že se nechal obelhat a vyvodit z toho důsledky.


Co máte ve stanovách? "Satanista se nijak neliší od jiných úspěšných lidí".
Co to je, být úspěšný? Který až z úspěšných podnikatelů získal svůj majetek spravedlivě?
Co je skutečné štěstí v životě? Mít úspěch a bohatství, nebo milovat a být milován, žít v kruhu svých blízkých?
Vzpomeń na pokušení Krista: "Toto všechno ti dám, budeš - li se mi klanět".



...Krása, láska, štěstí a radost bezpochyby patří k základním hodnotám satanismu!...
Zůstaňme tedy u lásky. Jakou podobu má v satanismu? Čemu říkáš láska?

...Satanista je schopen lásky přátelské, vášnivé, něžné... ale vždy ke konkrétním bytostem...
...orientace na tělo místo na ducha, takže jde vlastně o materialistické náboženství...
...Nemá sice vážnějších námitek proti smilnění...
...Uznává jakékoli formy sexuálních prožitků, pokud nikoho nezraňují, ale ani v této oblasti nikoho k ničemu nenutí...
...Podporuje své stoupence ve vzrušení a v přirozených touhách (vzrušení namísto odříkání)...


Láska je vztah dvou osob, tedy záležitost především duchovní.
Tělesná láska je až následným vyjádřením tohoto vztahu. Vztahu dlouhodobého a trvalého. Vztah lásky je vyjímečný, neopakovatelný.

Takový vztah předpokládá věrnost a věrnost neoddělitelně doprovází odříkání.

Orientovat lásku na tělo, na rozkoš, je její degradací. Věrnost ztrácí opodstatnění, dneska se ti líbí jedna žena, zítra jiná a je - li to vzájemné, proč si odpírat?
Takovému přístupu se říká promiskuitní chování.
Přestože je dneska hodně rozšířené, je to chování patologické, degraduje osobnost člověka na předmět sexuální potřeby. Není cestou k osobnímu štěstí, ale k citové vyprahlosti, k vyprázdnění všeho krásného v životě.

Láska, která není spojená s obětí, s darem, s věrností,  se stává jen karikaturou lásky.
Tak se stává, že když mluví dva o lásce, mluví každý o něčem jiném.




Jak chápeš satanismus? (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Neděle, 08. březen 2009 @ 11:26:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zajímavé a pro mě neuvěřitelně "pikantní" vyznání. Podle zmínky o sametové revoluci jsi asi tak o rok či dva starší a ne své duchovní cestě jsem šel v protisměru - ale toto je tvůj příběh, takže ho sem nebudu násilně cpát.

Píšeš:
Od té doby jsem inklinoval k různým systémům: ... nakonec ... k satanismu.

Co ale myslíš "satanismem"? Satanismus má mnoho podob. Pokusím se o jakousi klasifikaci na základě svých předchozích zkušeností:

Intelektuální satanismus - nejlépe ho asi popsat slovy LaVeye, který tedy do této kategorie nespadal: "Skutečný satanismus je vlastně dokonalý humanismus." V tomto případě je postava satana jen jakýmsi symbolem odporu proti "znásilňování" lidské svobody různými náboženstvími. Jedná se o pseudoreligiózní myšlenkový proud, jehož cílem je osvobodit člověka od pout. Konají-li se nějaké rituály, pak se jim nepřipisuje žádný magický význam. Skutečným božstvem je člověk sám.

Satanismus jako pravý monoteismus - jedná se o jakýsi zrcadlový myšlenkový obraz gnóze. Satan je považován za jediného skutečného boha, kterého se ostatní náboženství snaží umlčet a pošpinit. Pro gnostiky je materiální svět (včetně lidské tělesnosti) jakýmsi vězením duše - nezřídka tedy měli značně odmítavý postoj např. k lidské sexualitě Pro křesťany je stvořen pravým Bohem, je ve své podstatě dobrý, ale vinou člověka je porušen - křesťanství tedy "reguluje" lidskou sexualitu a vymezuju jí pevné hranice manželství. Satan je v křesťanství "padlým" andělem, který člověka svádí k porušování božích pravidel. Naopak v satanismu je Jehova jakýmsi padlým stvořením - diktátorem, který se snaží člověka neustále omezovat a kontrolovat soustavou protibožských (tj. protisatanských) nařízení. Pravý bůh (tj. satan) naopak vítá lidskou tělesnost a přijímá člověka takového, jakým je - osvobozuje tedy tu zmiňovanou sexualitu - není nic špatného, když svůj život prožiju s holkami na jednu noc. Sexualitu jsem zvolil jako výmluvný příklad.

Satanismus jako projev dualismu - jako religionistovi je ti jasné, o co tu jde. Ve vesmíru jsou dvě božstva, resp. dva principy. Jeden zlý, který se k člověku chová jako ke svému otroku (často ztotožňován s bohem Bible), a druhý dobrý, který člověku dává svobodu (satan). Mezi těmito dvěma božstvy se vede lítý boj. Až na dualismus je to názor velmi podobný satanismu jako pravému monoteismu. V obou případech jde o náboženský systém, kde mají své místo rituály. Často je tu spojitost s různými magickými (okultními) praktikami.

Satanismus jako souhrnné označení pro magii - tady ani tak nejde o postavu nějakého skutečného satana. Jeho jméno je používáno jako jakýsi symbol vzdoru proti (zejména) křesťanství, resp. jako označení samotného principu fungování magie. Nejdůležitější roli hraje praktická magie.

Snažil jsem se být stručný, ale našel by ses v některé z těch kategorií, i když jde jen o povrchní náčrt? Pokud ne, zkus mi prosím vlastními slovy nějak vysvětlit, co to znamená, když říkáš, že jsi satanista. Předem díky.



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Neděle, 08. březen 2009 @ 16:00:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nazdar, Kojot!
Priznám sa, že po prečítaní si prakticky všetkých tvojich príspevkov, v ktorých som sa dosť veľa dozvedel o tebe  čo som považoval za potrebné - sa mi teraz nepíše ľahko. Pretože z jednej strany mám pocit, že si celkom fajn človek, ktorý dokonca raz aj čosi pekné prežíval  s Kristom, ale teraz ako keby si sa kdesi strácal... Najmä ked som sa dozvedel o tvojom zámere vstúpiť do tej "cirkvi" s prívlastkom Kristovho protivníka, nebolo mi - priznám sa - jedno. Iste, možno  - ako to ty chápeš - je to symbolické slovo.

Ale my čosi vieme tiež o Satanovi. Máme v našej KC dosť exorcistov, a vieme veľmi dobre, čo je to za "kvietka". On nie je naozaj výmysel, ale skutočná živá bytosť, duch, ktorý rovnako pôsobí v osudoch ľudí, ako Kristus, len "kontra..." Posadnutosť naozaj nie je rozprávka /možno si videl aj filmy.../ a v dnešnej dobe sa prípady posadnutosti veľmi rozmnožili...  Osobne ja poznám jedného exorcitu, tak by som ti vedel aj čosi povedať... A tento "Temný pán" je naozaj tak prešibaný, že vie, že pod rúškom čohokoľvek, trebárs hocijakého smeru, ktorý vypadá navonok humanisticky, bude oveľa menej nápadný, než otvorený satanistický smer, od ktorého sa ty dištancuješ... Ja som si istý, že či si to ty uvedomuješ, priznáš, alebo nie, Satanovi je to jedno, len nech je to niečo, čo je proti Kristovi, a čím človeka dostane "od Neho..." To je Jeho princíp... A ak sa vžijem do situácie "zkušeného ďábla", tak by som ťa presne nasmeroval tam, kam aj  mieriš: do nejakého spolku, spoločenstva ľudí takto podobne orientovaných, ktorí ťa  v tomto postoji budú utvrdzovať...  Ty sa  tam utvrdíš, ba dokonca nechtiac a nevedome budeš robiť Satanovi veľmi dobrú službu. Budeš vystupovať ako humanista, ktorý je za prirodzenosť všetkého, budeš vystupovať proti všetkýcm náboženským úchylkovým formám a budeš sa cítiť dokonca zmysluplne... Nič na tom naozaj nemení skutočnosť, že v kresťanoch je naozaj dosť veľa chýb, ktoré ti môžu naozaj liezť na nervy, ale ak by si sa podujal hľadať aj to nejaké "zrno" medzi plevami, určite by si našiel. Teda ak by si sa nesústredil len na tie nedostatky, určite by si našiel aj mnoho cenného, ba možno by si zistil - v porovnaní s inými hnutiami - že je  tam cenného naozaj veľmi veľa...

Kojot, nehodlám preto z pozície nejakého moralizátora, ale z pozície ľudského brata, tak jednoducho ľudsky a priateľsky ti povedať, že som presvedčený, že tvoj vstup do tejto spoločnosti bude pre teba znamenať to, že ten starý Kojot, ktorý síce  - ako ty hovoríš - je "praštený" už teraz, ale obávam sa, že potom celkom stratí svoju slobodu hľadania, a bude do značnej miery determinovaný a nalinkovaný nezvratne... "Nechod do kláštera", Kojote, nevstupuj do žiadnej "cirkvi".. Ale to je len moja prosba... Nemám nijaké právo... Lebo mám pocit, že sa tam celkom stratíš, a mne sa zdá, že ty ešte máš čosi pohľadať...

Ked sa zamýšľam nad tvojím príbehom, a spomeniem si na tvoje obdobie s Kristom, o ktorom si tvrdil, že bolo úprimné, myslím si, že by stálo za to, aby si prehodnotil tovje sklamania v kresťanstve, Biblii, v cirkvách a všetkým, čo s tým súvisí, ako si sa o tonmm vyjadroval.... Kladiem ti na oči tieto fakty, ktoré sú prinajmenšom výzvou na opätovné premýšľanie, a nedajú sa len tak ľahko odhodiť, ak si Homo sapiens...:





Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: isim v Neděle, 08. březen 2009 @ 22:01:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
- ďábel má jednoduchou strategii, zdiskreditovat církev, což se mu i dlouho daří, skrze mnohé své služebníky a skrze hříšné lidi.

A pak mu postačí primitivní lež a "seš v pasti," a potom tě "rozmáčkne jako štěnici." Tak to také je, že ano?

isim



Odpovědi (Skóre: 1)
Vložil: Kojot v Pondělí, 09. březen 2009 @ 08:01:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://kojot.name
Včera odpoledne a večer jsem neměl přístup k počítači. Teď odcházím k zubaři, až se vrátím, tak začnu postupně odpovídat na všechny relevantní dotazy...



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Pondělí, 09. březen 2009 @ 12:33:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Jaroslave,

tvůj příběh je zajímavý. Je na něm i vidět, že jsi od malička vlastně hledal a vybíral...
Samozřejmě ti muselo být jasné, že zde moc pochopení nenajdeš. Zároveň je i mě ze závěru onoho tvého článku jasné, že se cítíš být povolán nás nějak vyléčit ze vztekliny křesťanství. Píšeš, že snad nás ta nemoc opustí jako tebe.

Je ale otázkou, jak moc jsi byl nakažen křesťanstvím. Tvůj příběh spíše ukazuje na to, že jsi hledal něco, co jsi chtěl nalézt, vyzkoušel jsi kdeco a nakonec ses našel u toho tvého pojetí satanismu. Dalo by se tedy klidně říci, že i ty jsi nakažen vzteklinou zvanou, řekněme u tebe, satanismus Jaroslavova pojetí. Hledal jsi a pátral k čemu tě to tíhne - dá se říci, že žádný lék se nenašel a že jsi se tedy smířil se sebou sama - se svou vlastní nemocí - satanem. A zde je tedy otázkou, zda-li je vůbec možné a správné, aby nemocný člověk, který nenašel lék na svou nemoc, vůbec mohl najít vakcínu na podobnou nemoc druhých, kteří mají za to, že svůj lék také našli - ve smíření se s Bohem. Nemyslím si totiž, že tě opustila vzteklina křesťanství - to mělo být lékem, jak jsi sám popisoval, ale nestalo se. Inklinoval jsi i k jiným náboženstvím, filosofickým směrům či magiím ... Ale nic z toho, tě vlastně neuzdravilo. Prostě jsi jen zjistil, jakou nemocí trpíš a nyní ji zkoumáš. Zároveň se samozřejmě díváš skrze prsty na ostatní, zejména křesťanství - do kterého jsi tak zprvu vkládal svou naději na vyzdravení z nemoci, o které jsi ještě nevěděl, co je zač. Něco jsi zjjistil a máš za to, že v tvém případě to již nelze léčit, lépe řečeno, že nechceš být již léčen. Sžil ses se svou nemocí. Je mi však zcela nejasné, proč chceš najít vakcínu na křesťanství. Vždyť, jsme-li nemocní křesťanstvím, pak jako u tebe - nebude léku. Je-li pro nás křesťanství lékem - na křesťanství, pak jako u tebe - je to to pravé - neboť i ty jsi našel na svou nemoc zvanou satanismus - lék satanismus. Každý člověk hledá lék, ale nejprve je třeba zjistit, jakou nemocí je člověk nemocen.

Je mezi námi samozřejmě rozpor v myšlení. Každý si sice maslíme, že nám naše nemoc přináší dobré uvědomění si sebe sama a také si myslíme, že používaným lékem uzdravujeme, co jsme považovali za špatné v sobě. Pro tebe to znamená, vyhovět svým vášním, pro křesťany své vášně ovládat. Je to jako když tě něco v těle bolí -  a jedni říkají ulev své bolesti a řvi, a druzí říkají, nedovol aby bolest ovládala tvé myšlení a jednání. Tak to vidím já.

Jsem typicky nevyléčitelný člověk trpící křesťanstvím a užívající léku křesťanství. Shledávám v sobě mnoho zlých a škodných vášní, mnoho špatných sklonů, ale nacházím v sobě i Krista. Lékem pro mně není činit něco v protikladu s mými špatnými sklony, ale nedopuštění projevu - nedobré vášně. Pak zbyde jen projev Krista.

I u tebe je to podobné. Jen jsi došel k opačnému názoru. Jakákoliv tvůj sklon považuješ za přirozený a tedy dobrý, součást tebe sama. Snad tedy proto pokládáš křesťanství za pokrytecké, protože při něm zapírá (nemyslím - zatajuje) člověk své přirozené sklony a krotí své vášně. Ty sám považuješ za nepokrytecké chování to, když člověk svým vášním vyhoví. Jenže jsou vášně dobré i špatné. Jistě tvůj pohled na to, jaké a vůbec jestli nějaké vášně jsou zlé či dobré, se liší od mého pohledu. Přesto však i ty krotíš, jako každý člověk své sklony a vášně. Někdy musíš - kvůli zákonům, zvyklostem, abys sám nedošel k újmu trestu; jindy přeci ze slušnosti, respektu, úcty vůči druhým, kterých by své tvé jednání mohlo nějak dotknout, protože každý přeci smýšlíme jinak; jindy dokonce jednáme tak, abychom toho druhého uchránili - a zde se projevuje náš dobrý sklon - prostě i ty zapíráš své sklony kvůli sobě - pro svůj prospěch, jindy kvůli druhým - někdy pro svůj prospěch, jindy také i pro prospěch druhých. A víš ty co? Každý máme nějaké své svědomí, kterému prostě neujdeš. Kdyby se každý člověk choval tak, jak cítí, že ho vedou jeho sklony, ať dobré či zlé, a neexistovaly by pravidla, pak by na světě bylo zase o mnoho hůře. Výběrem dobrých sklonů všeobecně uznávaných jako dobré, lidstvo chrání sebe sama. Chrání člověka před člověkem, jednotlivce před jednotlivcem, jednotlivce před sebou sama, jednotlivce před společností a společnost před jednotlivci.

Srovnání s přirodou - se zvířaty, že i u nich neexistují nějaké zákony a příroda si bez nich vystačí, není správné. Jako lidé žijeme pohromadě, v přírodě žijí pospolu jen ty druhy, které si vyhovují, a před ostatními si vyvinuli nějaké své obrany a odstupy a hlídají se před zlým útokem z venčí. A i uprostřed stáda, hejna, když škodí nějaký jedinec, je ze stáda vyhnán. A i v přírodě, stádo od stáda existuje nějaký vůdce - zákonodárce. Když se tedy i lidská společnost brání určitým excesům, vybočujícím z mezí, je to jako v přírodě. Je-li jednání v přírodě bráno jako vzor, pak je normální, že i v lidské společnosti se to takto děje. Nikdy však nelze vzít z přírody - z jednoho určitého zvířecího či rostlinného druhu - jednu věc a pak z jiného druhu jinou věc a z dalších zase další jednotlivé věci - a použít takovou slátaninu jako vzor pro lidstvo. Lidstvo je vlastní druh, s vlastními zákony jednání, tak jako je to s jednotlivými druhy v přírodě. A brát, třeba tak naokraj přírodu, jako vzor - že přežívají silnější, také nevidím jako pravdu. V drtivé většině je to tak, že přežívá společenství, které se dokáže uchránit hrozbám zvenčí i zevnitř. A uvnitř druhu nepřežívají nejdéle ti nejautoritativnější, ti nejsilnější - ti jsou totiž zpravidla také nejvíce ohroženi.

Křesťanství není o ničem jiném, než že člověk miluje Boha a ostatní jako sebe sama. Kdo miluje svého bližního (druhé okolo sebe), neučiní druhému nic by mu ublížilo. Láska přikryje i množství hříchů. Když Jan napsal svou epištolu (1list Janův) napsal zřejmě, že když jako křesťané milujeme, naplňujeme zákon Kristův, tím plníme jeho příkázání. To je ono chození ve světle, jako i Bůh je ve světle. Chodíme-li ve světle máme u Boha přímluvce Ježíše Krista a jsou nám odpouštěny naše hříchy a jsme očišťováni od každé nepravosti. Já jsem člověk hříšný, hříchu zaprodaný se svými špatnými sklony a zlými vášněmi. Pokud však neučiním nic, co by ublížilo druhému, pak jsem ovládl své sklony a vášně tou jedinou pravou a zdravou vášní, kterou je láska Boží dle příkladu Ježíše Krista, kterým sám sebe vydal za celý svět s jeho hříchy. Proto také nepočítáme křivdy spáchané na nás a vůči nám a litujeme a prosíme za odpuštění námi spáchaných vin na druhých. Kdo chodí v tomto světle, v přikázání Ježíše Krista, jež je víra a milování Boha a druhých, u toho Boží láska došla svého cíle naplnění. Křesťanství není o ničem jiném než o lásce k Bohu a k lidem. A nesmí být domýšlivým mluvkařením, ale tichým opravdovým jednáním.

Na křesťanství není léku, ale přiznávám, že fanatismus v podání mluvkařů je třeba léčit. Nakonec všichni máme ten svůj problém s jazykem, tak jako i ty Jardo. :o)

Amisrtep



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Pondělí, 09. březen 2009 @ 13:54:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mám problém přečíst všechny příspěvky ke článku a na druhé straně je ani nechci číst, protože mám obavy z nějakého krátkodobého ovlivnění, či jen z toho, že mě něco z toho naprdne. Myslím ale, že to co jsi popsal je skoro normální vývoj k dospělé víře. Někdo chytrý řekl, že většina lidí nemá problém s Ježíšem, ale s církví skoro všichni. V tom si myslím je i Alík zakopán. Málokdo, jde za hranice informativního křesťanství a to je podobné i u všech ostatních náboženství. Dál se domnívají lidé dostat duchovními zážitky, ale i tam to časem přestává fungovat, neb se nenasytí oko hleděním ani ucho slyšením. Když se pak člověk oprostí od všeho toho emotivního, informativního, nebo příkazového balastu. Pořád zůstává možnost vzít Ježíše jako přítele a na tom začít stavět. I on odkazoval na některá Písma, kterým věřil a to by mohlo stačit i nám (když to stačilo jemu). Pokud máš ale problém věřit základním věcem, které udělal a že byl Božím synem pak nevím, co bych ti poradil. Snad abys jel někam do třetího světa. Phil Yancey psal o tom, že největší frustrace a pochybnosti pramení z nadbytku takořka všeho. Tak jestli ty nejsi ke své nadprůměrné inteligenci ještě trochu rozmazlen. To by šlo ale spravit nějakým nedostatkem.

Ahoj Farel



Pár poznámek o křesťanech a satanistech a o posílání se navzájem do pekla (Skóre: 1)
Vložil: Kojot v Pondělí, 09. březen 2009 @ 23:35:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://kojot.name
Tak si říkám, že podle názoru některých místních křesťanů není mezi satanistou Kojotem a katolíkem Elem příliš velký rozdíl, protože jsou v jejich očích oba modloslužebníci a skončí v Pekle. Což mne vede k zamyšlení nad tím, že někteří satanisti vnímají Satana filosoficky jako symbol vzdoru, jiní jako duchovní bytost, další jako pantheistického boha tohoto světa... Někteří vzývají další bohy a démony, jiní ne. A všichni jsou schopni se mezi sebou domluvit, protože se shodují na základních principech. Křesťansé se také shodují na základních principech (apoštolské vyznání víry), ale přesto se navzájem posílají do pekla, neustále se spolu hádají, jiný pohled na věc je hned kacířstvím a rouháním, a co je nejpozoruhodnější: Investují, tedy alespoň na tomto fóru, do těch rozepří tolik času a energie, které by mohli vynaložit nějak užitečněji (to se aktuálně týká i mě, ale já se za chvíli stáhnu, protože teď to dělám proto, že mě to baví, a jsem si jist že nejpozději do týdne mě to bavit přestane). Vlezu sem cca 1x za půl roku a je to jako kdbych byl pryč dva dny. Stále stejné spory, stále žádný posun k řešení, nic se nemění (jen mi tu chybí Libor Halík, s ním byla opravdu legrace!).
Váš vlastní Mistr prý řekl "Podle ovoce poznáte je." Nevím, jak vám, ale mně chutná poněkud prožlukle...

Tak raději půjdu tam, kde se lidé baví o tom, co je spojuje, vyvíjejí aktivity, které jsou pro mě zajímavé a hlavně jsou tím, kým říkají, že jsou - pragmatickými mágy, satanisty, psychonauty...

Ale abych vás trošku uklidnil, že v tom nejste sami: Jsem v kontaktu s českou novopohanskou scénou (uctívači severských, slovanských, keltských a kdo ví jakých jiných bohů, wiccany etc.) a mám z nich ten stejný pocit. Hádají se o tom, co je a co není "to pravé pohanství"... Vzhledem k tomu, že naši pohanští předkové měli své mouchy, ale takové spory patrn nevedli, mám opodstatněnou hypotézu, že to novopohané pochytili od křesťanů... Což je ovšem neomlouvá.

A tak půjdu za jiným ovocem, ovocem, které dobře chutná a posílí tělo i ducha. A zakousnu se do něj beze strachu, že mi někdo řekne, že zrovna tohle jalbko je prosáklé jedem a mám jíst radji to jeho, protože jen to jeho jablko je to pravé, čisté, zdravé...

Jo, a mimochodem - ne, není mi vás líto. Jen pokračujte dál. Pro mne je to důkaz, že dějinná síla křesťanství se vyčerpává a zmítá se v agónii. Dokonce už ani u nejprogresivnějšího proudu křesťanství, tj. u katolicismu, nevidím žádnou jiskru. Možná, že zhasla předčasným skonem Jana XXIII...



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 10. březen 2009 @ 08:17:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Satanismus neprosazuje bezuzdnost na úkor druhých, ale umožňuje mi, abych prožíval pýchu, když se mi něco podaří, abych bez výčitek chtivě pohlédl na krásnou ženu, abych si mohl v oblasti sexu dovolit cokoli, bude-li to na základě oboustranného souhlasu, nenutí mě, abych sex provozoval pouze za účelem plození dětí."...

Nic tě nenutí k tomu, abys provozoval sex pouze za účelem plození. To je bigotní chápání křesťanství. Jen obyčejná neznalost.

Ty řekneš na úvod něco líbivého: "Satanismus neprosazuje bezuzdnost na úkor druhých",
ale další tvé věty tě usvědčují z opaku. Právě z bezuzdnosti na úkor druhých.

..."abych bez výčitek chtivě pohlédl na krásnou ženu, abych si mohl v oblasti sexu dovolit cokoli, bude-li to na základě oboustranného souhlasu"...

Jak se budeš tvářit, když se tvá manželka a matka (snad) tvých dětí bude bez výčitek a chtivě dívat na jiné muže a bude si s nimi dopřávat (s oboustraným souhlasem) v oblasti sexu cokoli?

Taková je podoba tvé lásky? Děkuji, nechci!

Skutečná láska zapomíná na sebe pro druhé, satanista má na prvním místě jen své , své požitky a prožitky.
Postavil sis na místo Boha své ego.



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: isim v Úterý, 10. březen 2009 @ 12:38:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslím si, Jaroslave, že jsi skutečně poznal Boží milost. Neměl by jsi tedy toto zavrhovat. Protože to byla zřejmě Boží láska, která k Tobě přišla a dala se Ti poznat. Ďábel skutečně není přítelem nikoho, Písmo praví, že přichází jen aby kradl, zabíjel a hubil.

Zřejmě vidíš v církvi, církvích a mezi křesťany mnoho nedobrého a velmi špatné věci, ale věz, že toto není a nebyl Boží záměr pro ni. Ale je to tak, jak to je, protože zlo i hřích zde působí. Ty ale nehleď na tyto věci, ale hleď na Boha, který Ti dal život i tuto svoji milost, a navrať se především k Němu, když už ne do církve, která Tě možná někde nedovede přijmout.

Odlož žádost těla, pýchu života i lákání svodu, a nech se uzdravit Láskou, láskou k Bohu nebo i láskou k člověku. Ježíš Kristus přišel, aby zachránil, co by zahynulo, přišel, abychom měli život, proto se obrať a navrať se k Němu. Co víc Ti mohu říci.

isim



K problematice primátu těla nad duchem: (Skóre: 1)
Vložil: Kojot v Středa, 11. březen 2009 @ 00:34:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://kojot.name
aneb Trocha empirie.

Koho zajímá, co na to téma píšu a co s tím má společného řev a zubař, nechť si u mě přečte článek Řev!

Případné komentáře prosím pište raději pod článkem na blogu, díky.



Poslední den na GS (Skóre: 1)
Vložil: Kojot v Středa, 11. březen 2009 @ 10:49:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://kojot.name
Ahoj všichni,

už na tu debatu tak nějak nemám kraft a mám i jiné, důležitější, věci, jimiž potřebuji zaměstnávat svého, od hmoty odvozeného, ducha. Proto dnes, tj. ve středu 11. 3. 09, budu naposledy sledovat, jestli zde nepřibylo něco nového, na co bych měl reagovat. V případě, že později budete mít na srdci něco, o čem bych opravdu měl vědět, a napíšete to sem, musíte mi o tom dát vědět na mail kojot333@gmail.com.





Něco pro kreacionisty (Skóre: 1)
Vložil: Kojot v Úterý, 24. březen 2009 @ 17:52:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://kojot.name
Napsal jsem článek o dnešním bolestivém zážitku, který má co dělat i s problematikou kreacionismu, tak se případně mrkněte.
Pokud mi k tomu budete chtít něco říci, tak raději pod článek, zde to nemusím zaregistrovat.



Pokračování (Skóre: 1)
Vložil: Kojot v Čtvrtek, 30. červenec 2009 @ 07:32:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://kojot.name
Pokračování tohoto článku - o mé cestě k satanismu - naleznete zde na mém weblogu.
Případné komentáře a dotazy ke mně zanechávejte prosím tam, tady to nekontroluji.



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: katusa v Čtvrtek, 30. červenec 2009 @ 19:23:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kojotovi-satanistovi. Pravda je len jedna a tou je to, že si nikdy nebol skutočným-znovuzrodeným kresťanom. Keby si ním bol nikdy by si od Krista neodišiel, lebo by si mal Jeho Ducha Svatého, ktorý by ťa uviedol do Jeho pravdy, do Jeho Lásky do Jeho Slova, poznal by si Ho a bol by si Ním poznaný. Ale keďže nemáš Jeho Ducha, píšeš to, čo píšeš a žiješ ako žiješ, zmýšľaš ako zmýšľaš. Potrebuješ milosť pokánia, aby si poznal, že pravá sloboda je len v Kristu a tá "sloboda", v ktorej si teraz, je len sebaklam, maskované otroctvo. Píšem to preto, lebo viem, komu som uverila, viem z akého otroctva ma Kristus vyslobodil a viem, že teraz som skutočne slobodná. A pravda je tiež aj to, že v skutočnosti ani nechceš poznať pravdu, a preto vedieš toto prázdne filozofovanie. Aby tvoje ego rástlo. Aby ťa obdivovali aký si " úprimný a odvážny". Kristus je Boh požehnaný na veky, ktorý stvoril všetko aj toho tvojho pána, ktorému slúžiš a veríš, a ktorého jedného dňa zabije duchom svojich úst a hodí ho do ohnivého jazera a určite ti nepríde na pomoc v deň súdu. Ten, v ktorého dúfaš, nie je tvojim priateľom, len sa tak tvári a teší ho, že sa mu to darí. katusa    



Re: Kterak byl Jaroslav křesťanem (Skóre: 1)
Vložil: katusa v Pátek, 31. červenec 2009 @ 15:51:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Farel.Aj ja som bola v zbore, ktorý bol nečistý, pretože dnes už ani niet dokonalých zborov, ale viem, že Kristus má všade svojich verných nasledovníkov, a tiež viem, že Duch Boží keď je v nás, tak nám ukazuje, čo je dobré a správne a tiež čo je zlé a nesprávne. K.    



Odpověď Kaťuše (a všem, co mě chtějí "obrátit") (Skóre: 1)
Vložil: Kojot v Pondělí, 10. srpen 2009 @ 00:12:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://kojot.name
http://kojot.name/802258-blud.php



Stránka vygenerována za: 0.91 sekundy