Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

J. Lee Grady (autor je editorem časopisu Charisma) Musíme být opatrní. Současná móda andělů, extatického uctívání a spiritismu nás může vyvést až za hranice duchovní příčetnosti. Nikdo z nás plně nechápe, co přesně Nadab a Abihu udělali, že je kvůli tomu Bůh ve svatostánku Izraele okamžitě usmrtil.

Bible říká, že naplnili své kadidelnice kadidlem a zapálili ho a tak „přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal“ (Lv 10:1). Kvůli jejich neuctivému a nerozvážnému chování na ně hned sestoupil Boží oheň a pohltil je. V mžiku z nich zbyl jen popel. Když Mojžíš vysvětloval Áronovi, co se těm dvěma mužům stalo, řekl: „Toto mluvil Hospodin: Na těch, kteří jsou mi blízko, ukážu svou svatost, před veškerým lidem osvědčím svou slávu.“ (v. 3) Ačkoli nevíme přesně, co Nádab a jeho bratr se svatým kadidlem provedli, víme, že zacházeli s Božími věcmi neopatrně a neuctivě. Chceme vidět, jak Bůh dělá zázraky, ale také před Ním chceme mít bázeň a ctít Ho. Nesmíme dovolit, aby se mezi námi nekontrolovaně rozšířil cizí oheň. Onen starodávný příběh má svůj význam i pro nás a pro současnost. Neuctíváme s kadidlem či kadidelnicemi, ale očekává se od nás, že budeme s Božím Slovem zacházet pečlivě a Jeho lidu budeme sloužit v Boží bázni. Jinými slovy, nesmíme připustit, aby se z toho stala fraška. Nesmíme mísit Boží slovo s cizími koncepty nebo naše uctívání s pohanskými praktikami. Jenže jak sloužím v různých sborech po celé zemi, vidím, že se cizí oheň šíří i v našem středu – dokonce i ve sborech, které se považují za „Duchem naplněné“. Pastoři a vedoucí se potřebují vyvarovat následujících trendů. 1. Návštěvy zemřelých V některých charismatických kruzích lidé prohlašují, že měli duchovní zkušenost, při které komunikovali s mrtvým. Minulý týden mi jeden pastor v Michiganu řekl, že někteří vedoucí, které zná, prosazují tyto bizarní praktiky na základě Ježíšovy zkušenosti na hoře proměnění. Logika celé věci je taková, že když Ježíš v den svého oslavení mluvil s Mojžíšem a Elijášem, pak i nám je dovoleno mluvit se zemřelými křesťany a s našimi mrtvými příbuznými. I když se z kazatelny o takových zkušenostech káže jen zřídka (řadový věřící většinou není ochoten přijmout podobná zjevení), lidé z některých proudů prorockého hnutí prohlašují, že se setkali s Aimee Semple McPherson, Williamem Branhamem, Johnem Wimberem nebo s různými biblickými postavami. A od nás se očekává, že sedneme na zadek, řekneme: „Ó, jak úžasné,“ a začneme vyhledávat podobné mystické a záhrobní zkušenosti. Z toho až běhá mráz po zádech. Komunikaci se zemřelými přísně zakazuje už Starý Zákon (viz Dt 18:11) a v Novém není nic, co by nasvědčovalo tomu, že byl tento zákaz zrušen. Ti, kdo chtějí, aby jim radili mrtví – ať už skrze médium a seance nebo v „prorockých vizích“ – dělají vážný krok směrem k posedlosti. 2. Extatické stavy Zanedlouho poté, co se extáze proslavila jako rekreační droga, přišel někdo v našem hnutí s „chytrým“ nápadem udělat z duchovní extáze legitimní formu uctívání. Tento koncept se vyvinul z „duchovní opilosti“ až do současné módy, kdy se lidé shromáždí před pódiem a předstírají, že si do rukou vpichují jehly a jedou na „duchovním tripu“. Někteří kazatelé dnes povzbuzují lidi, aby „hulili Ducha“ s odkazem na kouření marihuany. Nejsem rád člověkem, který kazí párty, ale Bible nás napomíná, abychom „žili rozumně a střízlivě“ (1 Pt 4:7). V Duchu Svatém je hojnost svobody a radosti; nesmíme ji uhašovat tím, že budeme vést lidi k pohanským radovánkám. Křesťanské uctívání nespočívá ve ztrátě sebekontroly. Ti, kdo uctívají Ježíše, to dělají „v Duchu a v pravdě“ (J 4:24) a velikost naší lásky k Bohu se neměří tím, jak divoce se třeseme nebo jak často spadneme na zem. Nedávno jsem říkal jednomu svému příteli z Pensylvánie, že až se lidé unaví těmito drogovými představeními, nebude trvat dlouho a uvidíme, jak někteří křesťané prožívají ve shromáždění sexuální zkušenosti. „Ale to už se děje“, odvětil můj přítel. Popsal mi nedávný „uctívací koncert“, kde jeden z hudebníků předstíral sex, zatímco hladil mikrofon a šeptal Ježíši smyslná slůvka. Co přijde potom – orgasmické uctívání? Bůh nám pomáhej. 3. Andělé mezi námi Andělé vždy hráli v životě církve důležitou roli. Jsou „služebnými duchy“ poslanými chránit, vést a posilovat věřící (Žd 1,14). Ale najednou se andělé pro některé proudy našeho hnutí stali téměř posedlostí. Lidé prohlašují, že je vidí doslova všude, a jejich příběhy často nesouhlasí s Božím Slovem. Během loňského roku, při probuzení v Lakelandu na Floridě, přišel na pódium jeden muž z Německa a tvrdil, že když seděl v restauraci a jedl hamburger, vešel dovnitř anděl, vyňal mu vnitřnosti a nahradil je jakousi zlatou substancí. Jiní vydávali svědectví, že je anděl vzal do nebe a operoval je tam. A mnozí jiní prohlašují, že andělé zasypávají uctívače peřím, zlatým prachem či drahým kamením. Vím, že Bůh může učinit cokoliv. On může způsobit, aby železná sekera plavala, skrýt minci ústech ryby a použít oběd malého chlapce k nasycení zástupů. To byly skutečné zázraky, které může dělat i dnes. Ale stále musíme být obezřetní. Existují napodobeniny. Jestliže podporujeme falešné zázraky a tolerujeme falešné anděly v Božím domě, máme podíl na cizím ohni. Vím o případu, kdy jednoho muže přistihli, jak dává v kostele na podlahu padělky drahokamů. Svým přátelům řekl, že „oséval místnost“, aby pozvedl lidskou víru. Vím o dalších, kteří byli přistiženi, jak se na toaletě posypávají zlatými cetkami a pak utíkají zpátky na bohoslužbu, jen aby všem ukázali, jak je Bůh zahrnul svou zvláštní přízní. Kde je Boží bázeň, když už křesťané dokonce mohou vyrábět zázraky? Je čas, aby všichni opravdoví křesťané, kteří mají pevnou páteř, narýsovali jasnou linii mezi tím, co je skutečné uctívání a co je pohanská praxe. Chceme vidět, jak Bůh dělá zázraky, ale také před Ním chceme mít bázeň a ctít Ho. Nesmíme dovolit, aby se mezi námi nekontrolovaně rozšířil cizí oheň. Originál článku je zde