poslal Nepřihlášený Když jsem byl ještě malý kluk, nejednou se mi babička rozplakala na
rameni. Opakovaně jsem odmítal uvěřit, že přijde nějaký soudný den, a
nějaký zlý chlapík, co si říká Satan, nás navždy rozdělí. Pokud ovšem
nepřijmu toho našeho hodného Ježíše Krista za svého pána a nenakazím
tou vírou i svou rodinu, čímž bychom se potom všichni sešli v
tisíciletém ráji, kde bychom se dočkali netušeného štěstí.
Případ s mou babičkou je z mých zkušeností sice ojedinělý, ale jsou
zde případy další, sice ne tak emocionálně prožívané, ale silně
popírající (zřejmě nepsané) biblické pravidlo, které jsem slyšel od
jednoho faráře.
To pravidlo říká, že Bůh má děti, ale žádná vnoučata. Jako by ho
věřící rodiče nikdy neslyšeli. Proč děti věřících rodičů musí před
spaním odříkávat Otčenáš ještě v období rané puberty a poslední den
víkendu vstávat s budíkem,jen aby stihly nedělní mši, když je to
absolutně proti jejich vůli?
pokračování článku
