poslal Nepřihlášený RECENZE PŘEKLADU 21. STOLETÍ
Biblický text je velmi pregnantní a jadrný.
Tak moc, až z toho mívají překladatelé tradičně strach a snaží se ho
uhladit a zkultivovat.
Není divu, že si většina z nás zafixovala biblický jazyk jako
vážný a složitý, plný tajemných frází. Zažité formulace se spojkami i
nebo a na začátku vět evokují vznešenost a důstojnost. Stará dobrá
tradice, nicméně pro současného čtenáře značně odtažitá. Bible 21.
století namísto toho přináší místo opojného nápoje pivo, místo moštu
burčák a pošetilce vyměnila za pitomce. Zní to trochu svatokrádežně,
tedy hned dodejme: to vše v duchu originálu.
Samozřejmě by bylo zavádějící prezentovat nový překlad jako pouhou
snahu o soudobost. Na textu je vidět solidní mravenčí práce jak v
rovině překladatelské, tak i teologické, což u překladu bible nutně
souvisí. Po vzoru Bible kralické proklamuje překlad 21. století snahu o
krásnou bohatou češtinu a za cíl si klade vytvořit překlad vhodný k
hlasitému předčítání a memorování. Tento fakt ovlivňuje text velmi
silně a vnáší do něj jisté napětí, které čtenář zaznamená hlavně u
poezie.
V příběhových částech je překlad 21. století výborný. Zvolil
odvážně cestu aktualizace jazyka a dosáhl skutečně vynikající čtivosti.
Narativy jsou dynamické, volené výrazy respektují atmosféru
jednotlivých dějových pasáží, překlad podporuje vnímání textu ve
větších celcích než jen větách a jednotlivých verších, jak tomu někdy
bývá. Příběhy vystupují ve své rozmanitosti, plasticitě, emocionální
nabytosti, syrovosti i bizarnosti. Mají potenciál čtenáře vtáhnout a
uchvátit, což může být pro mnohé u biblického materiálu zcela nová
zkušenost.
Jazyk poezie (která tvoří asi třetinu rozsahu bible) je v novém
překladu současný, srozumitelný, nicméně kvůli rytmizaci a četným rýmům
a asonancím užívá často nepřirozený slovosled, který má zase výrazně
archaizující tendenci. Kladením sloves na konce veršů vznikají poměrně
často gramatické rýmy, které jsme v současné době zvyklí vnímat spíš
jako nedostatečné, až rušivé. Snad mohou fungovat jako odkaz k
lidovosti a orální tradici, na to je ale jazyk zase příliš moderní.
Dochází tak k určitému pnutí, které možná nebude každému čtenáři
vyhovovat.
Zajímavé je ovšem zkusit tyto „problematické“ texty číst
nahlas. Překlad má ambici stát se i liturgickým textem užívaným v
bohoslužbách a nutno přiznat, že pro hlasité čtení funguje výborně.
Rytmizace textů navozuje specifickou atmosféru, kterou například zcela
postrádá český ekumenický překlad, který na zvukovou instrumentaci
verše prakticky rezignoval. Rozhodně se jedná o odvážný pokus nastolení
svébytné poetiky a přiznávám, že jí po úvodních rozpacích začínám s
každým dalším čtením přicházet na chuť.
Netypickou novinkou, která možná vypadá jako detail, ale pro
orientaci v textu má poměrně zásadní význam, je i jiný způsob
grafického zpracování. Překlad 21. století daleko častěji odděluje nové
odstavce. Repliky dialogů začíná na novém řádku, jako je to běžné v
jiných knihách, a v dlouhých seznamech jmen, rodokmenech a výčtech
zalamuje jednotlivé položky pod sebe, takže se v textu na první pohled
snadno orientuje. Také nahrazení velkých číslovek číslicemi působí
přehledněji. Místy možná překvapí poměrně časté užívání závorek, které
oddělují různé retardace a vysvětlivky a pomáhají zachovat napětí v
hlavní linii textu. Ve složitějších oddílech novozákonních epištol
čtení rozhodně zpřehledňují, nicméně jako každý jiný grafický ukazatel,
který nahradí spojku, zase trochu komplikují předčítání hlasité.
Čtenářům starších překladů se tento nový může zdát trochu nejednotný
a ne vždy konzistentní. Alexandr Flek ale vysvětluje: „Text bible je
velmi různorodý, žánrově a jazykově pestrý, není celý v jednom tónu. To
jsme právě chtěli zachovat i v překladu.“ Samozřejmě není možné
zachytit celé jazykové rozpětí knihy, která vznikala po staletí,
nicméně je tato tendence k odlišení žánrů a jednotlivých poetik
sympatická a i přes jistý nezvyk stojí za to se s ní při čtení poprat.
Jistě se najdou tací, kteří se při čtení bible bez staletími ověřených
zažitých obratů neobejdou, ale to je v pořádku. Cílem nových překladů,
tedy ani tohoto, není staré vytěsnit.
Nový překlad bible pro 21. století je velkolepým počinem, který
rozhodně stojí za povšimnutí. Jako každý překlad vynáší z originálu na
světlo nové významy. Pohyb textu od ustálených zažitých formulací k
soudobému srozumitelnému jazyku evokuje aktuální souvislosti a vede k
novým interpretacím. V neposlední řadě je solidní řemeslnou prací i
neokázalou oslavou naší mateřštiny.
Jana Šrámková
Zdroj: REFLEX
