poslal dargo Trocha poe-zyje .... nikoho neza-byje
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Léto milosti
Léto milosti
začíná tam,
kde kříž krutosti nebe protíná
SÁM
na Golgotu s vírou jít,
lebku spasení v pokání vydobýt...
Propusťte vězně, je léto milosti,
odhoďte pouta smrti
do věčnosti.
Hospodine,
králi spravedlivý,
svatý, milostivý,
soudce spalující,
věčný, obživující.
Teď může kdokoli z nás,
v Kristu Otcem Tě zvát,
poznávat Tvoji tvář,
cítit tvou lásky zář.
Věřit a moci žít,
běžet a začít být
TEĎ...
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Stvoř mi srdce
Stvoř mi srdce, srdce čisté,
ať mé kroky JSOU zas jisté,
ať mé nitro Tebe zná víc,
ať má slova NEJSOU na NIC.
A ducha přímého, můj Pane,
obnov znovu, ať zas vstane.
Ať smím chválit
Tebe vzývat
Vítr slyšet
Začít zpívat
Dej ať nesu svoje břímě,
jak na křídlech holubích.
Ať mé oči hledí přímě,
já mlčím k Tobě blíž!
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Slovo
Tvé Slovo je tak živé,
proč mu nasazujeme
svěrací kazajku?
Bílé zdi ještě hltají tupé světlo pouliční lampy
a Tys mě sekl svým Slovem a přivinul mě k sobě blíž.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Co dělat…
Porazit zdi
Udělat první Krok
Uskutečnit nemožné
Negovat NIC
Vnímáme to, co je podstatné?
Být...
průhledně v Tobě
celí a úplní
naplněni světlem a láskou...
O čem je nutné a potřebné
mluvit a mlčet spolu?
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Něco po páté
Ranní chlad proniká pod kůži
Tvé Slovo hřeje
víc než deka a rum
nepopsatelně.
Bdělost bez vypálených očí
dáváš mi Slovo
pro něž se k Tobě obracím
po němž volám
a vidím, že je
pravé
obveseluje zkřehlé zmrzlé srdce
divím se, že jsem
divím se Tvé lásce.
Naplnils pohár
a přetéká přes okraj
běžného mluvení
Cestou slov
na místo beze slov
namísto mluvení
úplné souznění.
Jsou v Tobě a Ty v nich.
Jsou pohárem vína
jsou smrtící meč
jsou kamenem úrazu
jsou živoucí řeč.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Ještě
Co můžeš dát
co můžeš říct,
jak dlouhos žil,
tak málo chvil
a tolik dlouhých čtvrt vteřin.
Kolikráts cestu opustil,
je někdo, kdo ti odpustil,
když kohout oznámil
svítání?
Přes to všechno
co nedělám a nejsem
Ještě
Svítá
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Tahy navíc
Údolím smrti jdem.
Tahy nevratné.
Tahy do nenávratna.
Tahy nezvratné.
Tahy do nepodvratna.
A keře, co tarasí cestu,
se objeví znovu,
mineš-li je obloukem.
A narostou jim ostré trny,
sekneš-li do nich mačetou.
A otráví tě, poliješ-li je jedem.
Musí se rozhořet,
chceš-li dál.
Až zjeví ti své jméno,
a v pozdrav odpoví tvé.
Pak dešťový oblak
a ohnivý sloup
Tě provede.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Společná řeč?
Motýl – housenka – a kukla
se sešli,
aby našli
společnou řeč…
Motýl: „Oiiiooiiioiiokřřřkflyyy!!!“
Housenka: „Eiieiieiieiissschruuu…“
Kukla: „Aiiiaiaaiiichrrr???“
Kdo rozhodne,
která je ta pravá?
Až na spodní straně
salátu,
si zahradník přečet ‘
ve shluku průsvitných obálek
zašifrovanou zprávu –
závěr konference.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
