Možná si povzdechnete, jak dobré by jen bylo mít někoho, kdo by z vás břímě rozhodování a následné odpovědnosti za vaše jednání sňal. Pokud se tím trápíte, mám pro vás dobrou zprávu. Pokud jste v církvi, jsou zde autority, které jsou od Boha nadány moudrostí, jak vám poradit a jejichž rada vám poskytne i ochranu. Pokud radu, či doporučení přijmete, autorita ponese i břímě zodpovědnosti. Stejně tak jako rodiče nesou zodpovědnost za své děti, i vaši duchovní otcové jsou povoláni tuto vaši odpovědnost převzít. Nezralý člověk si ještě chce o všem rozhodovat sám, ale zralá osobnost dovolí své autoritě vstoupit i do nejintimnějších věcí jejího soukromí, svěří ji odpovědnost za své rozhodování a bude delegované autoritě po vyjádření vzájemné důvěry svěřovat svoji „suverenitu“ ve stále větší míře. Ví totiž dobře, jaký užitek a požehnání ji to poskytuje. Bible to nazývá duchovní jednotou, kdy Bůh skrze delegovanou autoritu přejímá stále více vládu ve vašem životě a sjednocuje vás se sebou samým. Tato jednota je ale velice křehká a má i své neradostné stránky, a to, když se vaše lidská přirozenost doporučením autority vzepře a touží si rozhodovat sama. Bude proto dobré mluvit i o pokušeních, která lidské srdce a nepřítel lidských duší chystají člověku, toužícímu se Bohu stále více vydávat. Mluvme proto otevřeně o podmínkách této jednoty: Protože Bůh je Bohem smlouvy, musí být tato jednota zachována pouze v hlubokých a láskyplných smluvních vztazích, pro které Bůh vymyslel křesťanské společenství – sbor – i s různým stupněm odpovědnosti delegovaných autorit. Tam, kde jste pevně zakotveni v církvi, máte i nadpřirozenou ochranu proti moci zla. Proti dravým vlkům, kteří až příliš dobře znají „vůni“ pastorské hole. Kde jste přikryti touto nadpřirozenou mocí, nemusíte se již v srdci chvět úzkostí. Bylo by naivní si myslet, že tato autorita je jen k vaší ochraně a nemá na vás žádné další nároky. Každý světský úředník dobře ví, že není možné nést odpovědnost tam, kde nemůže uplatnit svoji pravomoc. Nemůžete proto očekávat, že za vás vedoucí ponesou před Bohem zodpovědnost, pokud jim nesvěříte autoritu nad vaším životem a budete si chtít nadále rozhodovat sami. Proto jen pokud zachováte jednotu skrze poslušnost vašim Bohem daným vedoucím, přikryti autoritou svého pastora, jste uchráněni před zlem, které touží po rozdělení a zbavení vás ochranného duchovního štítu. 

Nechť je vám výstrahou, když kolem sebe vidíte spoustu sourozenců a dokonce i bývalých vedoucích, které jste ctili, a kteří se dostali na cestu svévole, když se nedokázali podřídit, ztroskotali a byli satanem zdecimováni. Vesměs se jednalo o lidi prozíravé, obdarované, zapálené pro Hospodina. Ale právě na ty má satan nejvíce políčeno. Zřejmě považovali své obdarování za potvrzení, že je Bůh s nimi a posléze je jejich pýcha přivedla k pádu. Byli obdarovaní, často upřímní, rozhodnuti hájit své poznání, o kterém věřili, že je správné. Avšak právě pro svoji iluzi, že mohou věci posoudit lépe než jejich autorita, propadli kletbě a nezřídka s celým svým domem jako Chore zahynuli pro svoji vzpouru. I Izraelité, kteří viděli na každý den zázraky, nakonec nevešli, protože nedokázali důvěřovat, že za Mojžíšem stojí Hospodin. Áron s Miriam si dokonce mysleli, že Bůh mluví nejen skrze Mojžíše, ale domnívali se, že disponují adekvátním zjevením. Bible říká, že celá poušť byla poseta jejich těly. Lidé hájící jejich pravdu a jejich pojetí práva a spravedlnosti často těžce onemocněli, nervově se zhroutili, odpadli a nebo duchovně oslepli natolik, že chodí do církví, které již nemají potřebné poznání. Tyto církve jsou často ovlivněné humanismem a osvícenstvím. Lidem v nich není poskytována potřebná pastorační péče a kázeň, každý z nich má jiný názor a proto zde lidé nemají potřebné přikrytí a duchovní bezpečí. Není divu, že tyto sbory nerostou, lidé zde nejsou zachraňováni a vedoucí nežijí v očekávání probuzení. Když Míkal kritizovala Davida, byla postižena neplodností. I církve poskytující „azyl“ kritikům jsou postiženy kletbou duchovní neplodnosti a nepožehnáním. Navíc, jste-li povoláni do vašeho sboru, již není tak snadné odejít. Pouze svatba a následování muže (jste-li žena), přestěhování po konzultaci s vaší duchovní autoritou nebo rozhodnutí vyšší autority vás může legitimně vyvázat z vašeho společenství. Jste totiž ve smluvním vztahu s vašimi bratry a sestrami podobně, jako je žena smluvně vázána ke svému muži. A co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Každý jiný důvod odchodu je potenciálním duchovním nebezpečím. Máte ve sboru nezastupitelné místo, které by zelo prázdnotou a váš nelegitimní odchod by mohl ve sboru vyvolat otázky a podlomit důvěru členů v jeho vedení. To si jistě nechcete vzít před Bohem na zodpovědnost. Setrvat je třeba nejen kvůli Bohu, ale i kvůli lidem, jeho tělu, se kterými jste provázáni a kterým jste povoláni sloužit. Navíc by vás Bůh volal k odpovědnosti pro svévolné zrušení smlouvy. Zvažte, jaké by to bylo svědectví pro lidi kolem vás? Mohli byste být zodpovědní za jejich spásu, protože by vaše jednání narušilo jejich důvěru v církev a tím i v Boha. Na druhou stranu je ve skutečnosti požehnáním, když nemusíte řešit duchovní otázky a utápět se v pochybnostech. Nemusíte na sebe brát břemeno odpovědnosti za věci, ke kterým nejste povoláni a řešit zda sbor jde, či nejde správným směrem nebo dokonce zda vás vaše autority vedou správně ve vašem duchovním životě. Nemusíte proto v důvěře Bohu ani pochybovat, zda vaši starší pod vedením bratra pastora jsou správně vedeni neboť církev je sloupem a oporou pravdy. Bůh by je pro jejich upřímnost jistě nenechal v něčem závažném se minout cílem. Někdy vám možná přijde, že některé věci nejsou zcela v pořádku, ano vidíte chyby, některá učení se vám nezdají. Je pro vás obtížné vydržet v neděli na shromáždění a poslouchat kázání třeba o poslušnosti a nutnosti zasahování ztracených, které vás možná neoslovují a chtěli byste raději slyšet „něco nového“. Ale zamyslete se, zda není chyba ve vás a i kdyby nebyla, což nestojí za to to pro Boha podstoupit? Je lépe si každý týden prožít svoji „hodinku utrpení“, než se dostat do vzpoury. Když navíc zvážíte, jaká těžká prokletí byste na sebe mohli strhnout vašim deklarovaným nesouhlasem, vězte, že byste zpětně upřednostnění vašeho pohledu nikdy nevyměnili za pocit bezpečí a zázemí, který vám přes všechny „zápory“ váš sbor poskytuje. 

Nebezpečí nelze podcenit a vzpouru je třeba vykořenit v jejím počátku. Nedomnívejte se, že můžete mít takové zjevení, abyste mohli věc posoudit lépe než osoby stojící v odpovědnosti. Zjevení dává Bůh těm, kteří za dané věci nesou odpovědnost. O opaku byli přesvědčeni již zmínění Áron s Miriam. Jistě si vzpomenete na ty, kteří začali – zpočátku zřejmě jen ve svém srdci – rozvíjet to, co se domníváte, že vidíte dnes vy. Chtějte mi dobře rozumět: lépe je někdy „nevidět“, odvrátit se a věc přikrýt. Mohlo by se stát, že by vaše pochybnost mohla znepokojit ty, kteří jsou zatím duchovně nezralí a neunesli by to. Všichni víme, jak bolestné je pak rozdělení, které často začíná jen nepochopením nebo špatnou komunikací. Každé rozdělení v Božím lidu je od nepřítele a vzdor je v posledku v Božích očích nahlížen jako hříšné věštění a ctění domácích bůžků. Nakonec s úlevou poznáte, jak dobré je svěřit svůj život Bohu prostřednictvím položení se na oltář vašemu pastorovi. Již nejste za svůj život a rozhodování zodpovědní, nepatříte sami sobě, ale bylo za vás zaplaceno výkupné. Zodpovědnost nese vaše autorita a pokud by se zmýlila, Bůh by ji to jistě ukázal. Jak osvobozující je to pocit. A i kdyby došlo k omylu (vždyť všichni v mnohém chybujeme), Bohu se líbí poddanost a poslušnost a někdy je třeba umlčet své svědomí, které často vlivem porušené lidské přirozenosti člověka k jeho nepoddajnosti povzbuzuje. Ale Bůh je větší než naše srdce, upokojí nás, byť by nás obviňovalo z čehokoliv. Stejně jako se Izák položil bez řečí a bez odporu na oltář Abrahamovi, i po vás je žádáno položit se na oltář své autoritě. Bůh by vás jistě nenechal v rukou člověka, ale k vaší oběti se přizná. Vždyť ani Izák nezahynul, ale strhl na sebe pro svoji poslušnost požehnání. 

A tak i kdybyste snad měli pravdu, v Božím království nezáleží na tom, zda máte, či nemáte pravdu zrovna vy. Ostatně sama pravda může být různými lidmi nahlížena v různých souvislostech. Pravdivé je to, co prospívá církvi – Božímu království a nikoliv to, co se jeví jako pravdivé vám. Božímu slovu je humanismus cizí. K čemu by vám bylo stát za vaši pravdou a přitom strhnout sebe, svou rodinu nebo sbor do vlivu prokletí, které číhá na rozkolníky. Věřte, je lépe se s církví mýlit, než mít sám proti církvi pravdu.