Grano Salis - Ospravedlnení z víry z roku 1542 /první část/

poslal rudinec

Knížečka tato,v době reformační /r.1542/ s nápisem:"Trattato utilissimo del beneficio de Giesu Christo crucifisso verso i Christiani"v Benátkách vlaských vydaná,mučedníku pro pravdu Aoniu Paleariovi připisovaná brzy potom římskou inkvisicí skoro až do úplného vyhlazení stihaná a teprve
v čtyřicátých letech tohoto století opět v širší známost uvedená,podává se českému čtenářstvu v druhém vydání s upřímným přáním,aby toto prosté, a však srdečné a jadrné svědectví o milostí Boží v :Kristu Ježíši i v tomto upravnejším vydáni mnohý užitek k spasitelnému vzděláni přineslo.

0 dobrodiní JEŽÍŠE KRISTA
prokázaném křesťanům
z vlaského jazyka
po česku vyložil
B. KRAJAN
druhé vydání v l883
Nákladem Spolku Komenského
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Předmluva
k druhému českému vydání
Knížečka tato,v době reformační /r.1542/ s nápisem:"Trattato utilissimo del beneficio de Giesu Christo crucifisso verso i Christiani"v Benátkách vlaských vydaná,mučedníku pro pravdu Aoniu Paleariovi připisovaná brzy potom římskou inkvisicí skoro až do úplného vyhlazení stihaná a teprve
v čtyřicátých letech tohoto století opět v širší známost uvedená,podává se českému čtenářstvu v druhém vydání s upřímným přáním,aby toto prosté, a však srdečné a jadrné svědectví o milostí Boží v :Kristu Ježíši i v tomto upravnejším vydáni mnohý užitek k spasitelnému vzděláni přineslo.
B.K.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Kapitola 1.
O hříchu prvotním a bídnosti lidské.
Písmo svaté dí,že Pán Bůh stvořil člověka k obrazu svému a podle podobenství svého,učinil jej strany tela bolesti prostého a strany duše spravedlivého,upřímného,pobožného,milosrdného a svatého.
Když však člověk,přemožen žádosti vědění,okusil ovoce od Boha zapovězeného,pozbyl onoho Božího obrazu a podobenství,i učiněn jest podobný hovadům a ďáblu,svůdci svému.Duše jeho stala se nespravedlivou,lstivou, ukrutnou,bezbožnou a nepřítelkyní Boží;a tělo podrobeno bolestem a tisícerým strastem a neduhum,ba netoliko připodobněn jest nerozumným zvířatům,ale pod ne ponížen.A jakož by prarodičové naši,kdy by byli Pána Boha poslušní zůstali,byli nám zanechali svou spravedlnost a svatost: tak naproti tomu,neposlechše Boha,odkázali nám svou nespravedlivost,svou bezbožnost a svou nelásku k Bohu,tak že nám už je nemožno
2.
z vlastní moci Boha milovati a vůli jeho následovati,nýbrž máme jej za nepřítele,jakožto toho kterýž podle spravedlnosti své musí nás trestati, aniž bychom směli od něho očekávati milosrdenství.Slovem,celé přirození lidské se pádem Adamovým veskrze porušilo,a byvši před tím vyvýšeno nad všecky tvory,kleslo pak poté na všecky,upadlo v porobu ďábla,hříchu a smrti,a odsouzeno jest k trápení pekelnému.Soudnost jeho převrátila se a jala se nazývati dobré zlým a zlé dobrým,lež pokládati za pravdu a pravdu za lež.Pročež dí prorok:"Všeliký člověk jest lhář a není,kdo by
činil dobré,není ani jednoho"./1./ Jako silný oděnec spravující dům svůj, kraluje ďábel nad světem,jehož se stal knížetem a pánem.
Jazyk nemůže vypraviti tisící díl nehod na nás přišlých:nebo stvořeni byvše od samého Boha obrazu toho jsme pozbyli a ďáblu podobnými se stali, jehož spůsobů a přirození nyní účastni jsouce,vše cokoli on chce,i my chceme,a cokoli jemu se nelíbí i my zavrhujeme. A poněvadž takto jsme vydáni v moc
3
toho zlého ducha,není hříchu tak těžkého jehož bychom neboli hotovi spáchati,kdyby nám milost Boží nebránila.Tento nedostatek spravedlnosti, táto náchylnost a hotovost k nepravosti a k bezbožnosti jmenuje se hřích prvotní,jejž nosíme s sebou od života matky,rodíce se co synové hněvu a jenž pochází od prvních rodičů našich a jest původ a pramen všech neřestí a nepravostí našich.
Abychom se tedy tomu zlému vymkli,k Prvotní nevinnosti se navrátili a obrazu Božího zase dobyli,jest nám přede vším potřebí poznati tuto svou bídnost.
Žádny zaisté nevolá lékaře,kdo se necítí nemocným,aniž pozná výtečnost lékařovu a svou k němu povinnost,leč ten kdo poznal,že nebezpečně,ano až k smrti byl nemocen.Tak též nemůže žádny poznati Krista,jediného lékaře duší našich,kdo nepozná,že je neduživá duše jeho;a žádny nemůže poznati důstojnost Kristovu a svou k němu povinnost,kdo nemá známosti o přetěžkém hříchu a smrtelném neduhu,kterýmž jsme se od prarodičů našich všichni nakazili.
4
Kapitola 2
Že zákon byl dán od Boha tím úmyslem ,abychom poznali hřích a abychom přestávše doufati v ospravedlnění skrze skutky,hledali milosrdenství Božího a spravedlnosti skrze víru.

Milý Pán Bůh náš chtěje tedy z neskonalé dobroty a milosrdenství poslati Syna svého Jednorozeného k vysvobození nebohých potomků Adamových a dobře věda,že jím přede vším jest zapotřebí,aby přišli ku poznáni své bídy,vyvolil Abrahama a zaslíbil mu,že v semeni jeho požehnána budou všecka pokolení země,a přijal potomstvo jeho ze lid svůj zvláštní.Když pak lid ten vyšel z Egypta a unikl, otroctví Faraónova,vydal mu skrze Mojžíše zákon. Kterýžto zákon zapovídá všeliké zlé žádosti a přikazuje milovati Pána Boha z celého srdce svého,ze vší duše své a ze všech sil svých:tak aby všecka naděje byla složena v Bohu a my hotovi byli život za něho pokládati,
5

všeliká trápeni tělesná mile snášeti,k slávě tohoto Pána Boha našeho zboží,důstojenství i vlastní chválu opouštěti,raději volíce zemříti,než-li spáchati nejmenší věc,která by se mu nelíbila;a to vše aby se dělo s myslí veselou a ochotnou.Tentýž zákon přikazuje také,abychom milovali bližního jako sebe samého,kterýmž slovem se míní všelicí lidé ,přátelé i nepřátelé ;máme býti hotovi činiti každému vše,což chceme,aby nám činěno bylo,a máme prospěch jiných lidí tak na péči míti

jako prospěch svůj. V tomto svatém zákone jako v jasném zrcadle člověk se zhlížeje,poznává se býti cele mdlým a nespůsobným k neplnění přikázaní Božích a ku vzdávaní povinné cti a lásky Stvořiteli svému.Tak slouží zákon předně„k poznáni hříchu,jakož dí apoštol Pavel k Řím.3,20 a opět k Řím.7,7:"Hříchu jsem nepoznal ,než skrze zákon."

Druhý účinek zákona jest,že se rozhojňuje hřích,jelikož my jsouce odcizeni od poslušenství Božího,podmaněni v službu ďáblovu a naplněni hříšnými náklonnostmi a žádostmi,nemůžeme toho snésti,že nám Bůh zlou žádost zakazuje,

kteráž čím více zapovídána bývá,tím více se rozdmychuje.Což vyjadřuje ap.Pavel,řka že "hřích skrze přikázaní byl velmi hřešící"/a.velice rozhojněný/,a na jiném místě:"Bez zákona hřích mrtev jest,ale když přišlo přikázaní,hřích ožil" 1,

Za třetí slouží zákon k zjevení hněvu a soudu Božího,hrozícího smrtí a pokutami věčnými těm,kdož by zákona jeho dokonale nevyplnili.Neboť Písmo dí, že jest"zlořečený ,kdož nezůstává ve všem,což psáno jest v knize zákona,aby to plnil"2, Apoštol Pavel nazývá zákon přisluhováním smrti,3, a dí o něm,že "působí hněv"4,
Když byl takto zákon odkryl a rozhojnil hřích,a když byl ukázal hněv a horlivost Boží hrozící nám smrtí,již za čtvrté působí předěšeni,jelikož člověk,hrůzou jsa obklíčen,rád by zákonu dosti učinil,ale vida patrně,že je to nemožno,zanevře proti Bohu a ze strachu,aby nebyl od něho přísně pokutován s trestán,chtěl by se raději,aby žádného Boha nebylo."Opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; dí ap.Pavel 5,
l,Řím.7,8-9 2,Gal.3,10 a 5Moj. 27,26. 3, II.Kor.3,7 4,Řím.4,15 5,Řím.8,7
                                7
Pátý účinek zákona,a sice vlastní,nejznamenitější a nejdůležitější jeho účel jest ten,že doháni člověka,aby se utekl ke Kristu.Podobně i Židé v svém předěšení musili prositi Mojžíše,řkouce: "Nechť nemluví s námi Bůh,ale mluv ty s námi a poslouchati budeme." 1, A Hospodin odpověděl: " Dobře mluvili" 2, Bylliť tedy jenom proto pochváleni,že žádali za prostředníka mezi sebou a Bohem,totiž Mojžíše,jenž vyznačoval onoho budoucího zástupce a prostředníka mezi Bohem a lidmi,Ježíše Krista.Proto
řekl Bůh k Mojžíšovi:"Proroka vzbudim jim z prostředku bratří jejich jako jsi ty,a položím slová má v ústa jeho;a bude jim mluviti všecko,což mu přikáži.I bude ,že kdo by koli neposlouchal slov mých,kteráž mluviti
bude ve jménu mém,já vyhledávati budu na něm." 3,
1, II.Moj.22,19 2, 5Moj.18,17. 3, 5Moj.18-19.
                                 8.
                           Kapitola III.
Že odpuštění hříchu, ospravedlnění a celé spasení naše se zaklána na Kristu.
Poněvadž tedy Bůh seslal onoho velikého proroka,totiž Syna svého jednorozeného,abychom byli od zlořečenství zákona osvobozeni,s Pánem Bohem naším smířeni,a skrze napravení naší vůle a skrze obnoveni onoho obrazu Božího vinou prarodičů našich ztreceného,k dobrým skutkům spůsobni učiněni l,a vědouce,že není jiného jména pod nebem daného lidem,skrze kteréž bychom mohli spaseni býti, 2, chvátejme na perutích živé víry v náručí toho,jenž volá nás k sobě,řka:"Pojďtež ke mně všichni ,kteříž pracujete a obtíženi jste,a já vám odpočinutí dám " 3,
Která útěcha neb radost tohoto světa může se rovnati slastnému vytržení : člověka,kterýž klesaje pod. nesnesitelným jhem hříchu svých,zaslechne
1,Ko1.3,10 2,Skut.4,12 3, Mat.11,28
                       9.
sladká a milostná slova Syna Božího slibujícího mu občerstvení a osvobození od těžkého břemene jeho?Ale všecko záleží na tom,abychom svou bídu a neduživost jak náleží poznali,neboť nechutnají dobré věci tomu,kdo neskusil zlých;proč dí Kristus:"žizní li kdo,pojď ke mně a napij se:" l,jako by řekl,nepozná-li se člověk bíti hříšnym a neřízni-li spravedlnosti,nemůže okusiti,jak milostný jest Pán Ježíš a jaké sladké jest přemýšleti o něm,mluviti o něm následovati svatého života jeho.Poznáme-li tedy skrze zákon naši neduživost,vizme Jána Křtitele an nám na nejdobrotivějšího lékaře duší našich prstem ukazuje a dí:"Aj beránek Boži , kterýž snímá hřích světa," 2,Tenť,zajisté nás z těžkého jha zákona vyprošťuje,zlořečenství a přísné vyhrůžky jeho vyzdvihuje a ničí 3, všecky nemoci naše uzdravuje,vůli naši napravuje,prvotní nevinnost nám navrací a obraz Boží v nás obnovuje."Nebo",dí sv.Pavel,"jakož v Adamovi všichni umírají, tak i skrze Krista všichni obživeni budou" 4,
1, Jan.7,37 2, Jan 1,29 3,Gal.3,13 I.Kor.15,22


                     10
Pročež nemyslete,jako by hřích Adamův,jejž jsme zdědili,byl mocnější nežli spravedlnost Kristova,kterouž jsme též zdědili skrze víru.Zdáloť se sice, že by si člověk prve mohl stískati,na to,že bez vlastního provinění se počal a narodil v hříchu a v nepravosti prarodičů svých,skrze něž smrt kralovala nade všemi lidmi:nyní však jest už odňata všeliká příčina stížnosti,protože taktéž bez naší zásluhy přišla k nám spravedlnost Kristova a život věčný skrze Krista,a smrt zahubena skrze něho.0 kteréž věci překrásně mluví apoštol Pavel v listu svém k Římanům: 1, "Protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt přišla,proto že v něm všichni zhřešili.Nebo až do zákona hřích byl na světě:ale hřích se nepočítá když zákona není.Kralovala pak smrt od Adama až do Mojžíše také i nad těmi,kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova,kterýž jest figura toho budoucího /Adama/.Ale ne jako hřích,tak i milost.Nebo ačkoli onoho jednoho pádem mnoho jich zemřelo,avšak mnohem více milost Boží a dar z milosti
1, kap. 5,12-17
11
toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest.Aniž jako hřích skrz jednoho,kterýž zhřešil,tak zase milost.Nebo vina z jednoho pádu přivedla všecky k odsouzení;ale milost z mnohých hříchů přivodí k ospravedlnění. Nebo poněvadž pro ten pád jeden smrt kralovala pro toho jednoho:mnohemť více,kteříž rozhojněnou milost s spravedlnosti přijímají,v životě/novém/i kralovati budou skrze toho jediného Jezukrista."
Z těchto slov apoštola Pavla patrně seznáváme,což bylo napřed pověděno, totiž: že zákon byl dán ku poznáni hříchu.Z nich též vysvítá,že hřích není mocnější než spravedlnost Kristova,skrze kterouž ospravedlněni býváme u Boha.Jakož zaisté Kristus mocnější jest nežli Adam ,tak i spravedlnost Kristova jest mocnější nežli Adamův hřích mohl učiniti z nás hříšníky a syny hněvu bez jakého koli skutečného provinění našeho,mnohem více spravedlnost Kristova jest mocna učiniti nás spravedlivými a syny milosti bez jakého koli skutku našeho,jelikož ani ti skutkové naši nemohou dobří býti,dokud my sami se nestaneme spravedlivými a dobrými skrze víru,čemuž také nasvědčuje sv.Augustin.Z toho se vidí,jak hrubě bloudí,
12
kdož pro některý těžký hřích zoufají o dobrotivosti Boží,nevěříce ,že by Bůh prominouti,přikrýti a odpustiti mohl všelikého i sebevětšího hříchu, ačkoli on již všecku vinu a nepravost naši potrestal na jednorozeném Synu svém,a tak veškerému pokolení lidskému vůbec odpustil,kteréhoš odpuštěni účastnými se stávaj všichni,kdož věří v Evanielium , to jest:kdož věří onomu blahoslavenému poselství,kteréž zvěstovali apoštolé Páně našemu světu ,řkouce:"Prosíme na místě Kristově,smiřte se s Bohem,nebo toho,kterýž hříchu nepoznal,za nás učinil hříchem,abychom my učiněni byli spravedlnosti Boží v něm." 1,
Toť jest ona nesmírná dobrotivost Boží,kterou předzvídaje Izaiáš prorok napsal ona Duchem Božím nadchnutá slova,v nichž utrpení Pána našeho Ježíše Krista a toho utrpení příčiny tak překrásně vylíčil,že není apoštola Páně,jenž by jej v tom byl předčil:
"Kdo uvěřil kázaní našemu?A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno?Nebo před ním vyrostl jako proutek a jako kořen ze země vypráhlé,
1, IIKor.5,20
                              13
nemaje podoby ani krásy; viděli jsme jej ,ale nebylo nic viděti toho,proč bychom ho žádostivý byli.Nejpohrdanejší zajisté a nejopovrženější byl z lidí,muž bolesti a kterýž zkusil bolestí,a jako ten,před nímž každý ukrýva svou tvář;nejpohrdanější,pravím,pročež jsme ho za nic nevážili. Ježtotě on nemoci naše na sebe vzal a bolesti naše vlastni on nesl; my však domnívali jsme se,že jest raněn a ubit od Boha i ztrápen.On pak raněn jest pro přestoupeni naše,potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena a ze sinalosti jeho lékařství nám spůsobeno.Všichni my jako ovce zbloudili jsme; jedenkaždý na cestu svou obrátili jsme se a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás.Pokutován jest i ztrápen,však neotevřel úst svých; jako beránek k zabití veden byl,jako ovce před těmi,kdož ji střihou,oněměl,aniž otevřel úst svých." 1, Ó nevděčnosti a ohavnosti,kdy bychom jmenujíce se křesťany a vědouce,že Syn Boží vzal na se všecky hříchy naše a že je všecky smazal drahou krví svou,nechal se potrestati za nás
1, Izai. 53
14
na kříži,nicméně odvažovali se chlubiti,že se samí ospravedlníme a odpuštění hříchů vlastními skutky svými dobudeme!Tak jako by Kristova zásluha i spravedlnost i krev sami nám nestačili,leč bychom k nim také ještě přidali své vlastní ohyzdné spravedlnosti poškvrněné samolibosti,sobectvím a tisícerou marností,za něž bychom věru raději měli žádati od Boha odpuštění nežli odměnění!Nezapomínějmež na pohrůžky apoštola Pavla Galatským křesťanům dané,kteříž falešnými učiteli svedeni už nevěřili,že by ospravedlněni skrze víru postačovalo samo o sobě,ale nad to ještě hledali ospravedlněni skrze zákon."Zbavili jste se Krista,kterýžkoli v zákoně ospravedlněni hledáte;vypadli jste z milosti, my zajisté duchem z víry naděje spravedlnosti očekáváme : 1, A jestliže ti ,kdož hledali spravedlnost a odpuštění hříchů skrze ostříhání zákona s tak velikou slávou a velebností na hoře Sinaji od Boha daného,jestliže pravim,takoví zbavili se Krista a vypadli z milosti jeho:což máme říci o těch,kteří předstírají že se chtějí u Pána Boha ospravedlniti
l, Ga1.5,4,5
                                                  15

vlastními zákony a ustanoveními svými? Nechť tedy tyto dvě věci přirovnají a soudí sami!Kterak? Nechce-li Bůh takovou čest a slávu přiznati ani svému vlastnímu zákonu,oni by chtěli ,aby ji udělil jejich zákonům a ustanovením?Nikoli, taková čest přísluší samojedinému jednorozenému Synu jeho,kterýž skrze oběť utrpení svého dosti učinil sám za všecky naše hříchy,minulé,přitomné i budoucí,jakož vysvětluje ap. Pavel Židům /v 7.kap./ a ap. Jan v prvnim listě svém /kap.l.a 2./Kdykoli tedy dostiučinění Kristovo duší své skrze víru přivlastníme,tuť dostává se nám bez všeliké pochybnosti odpuštění hříchu,a spravedlností jeho stáváme se milými a spravedlivými před obličejem Božím.Za tou příčinou dokládá ap. Pavel,když byl Filipenským pověděl,že co se týče spravedlnosti zákona,byl prý bez úhony. 1, "Ale což mi bylo ziskem,položil sem pro Krista ze škodu; nýbrž i všecky věci pokladám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše,Pána svého, pro nějž jsem to všecko stratil,a mám to jako za lejna,abych Krista získal a v něm
1, Filip. 3,7-9
                          16
nalezen byl nemající své spravedlnosti,kteráž jest ze zákona,ale tu,kteráž jest z Boha a u víře záleží."Jaká to znamenitá slova,jež by měl každý křesťan vštípiti v srdce a prositi Pána Boha,aby mu dáno bylo zkusiti jich dokonale sám na sobě.Taktoť zajisté ap. Pavel zřejmě ukazuje,že kdokoli pozná Krista Ježíše v pravdě, skutky zákona soudí škodlivými býti v tom smyslu,že skutkové ti,člověka od víry v Krista,na němž se celé spasení zakládati má,odvádějí a k spoléhání na sebe samého svádějí.K plnějšímu doložení této pravdy dokládá ap. Pavel,že všecky věci považuje jako za lejna,aby Krista získal a nalezen byl jako žijící v něm,čímž naznačuje,že žádny,kdo by se na skutky spoléhal a jimi se ospravedlniti mínil,nemůže získati Krista,aniž s ním obecenství míti.Poněvadž pak v této pravdě celé tajemství víry je složeno,tudíž apoštol k lepšímu vysvětlení své řeči obšírně a důtklivě připomíná,že všeliké ospravedlnění zevnitřní a všecku spravedlnost,která by se na ostříhání zákona zakládala,od sebe odmítá a pouze o tu spravedlnost usiluje,
17
kterou Bůh udílí skrze víru každému,kdo věří,že on v Kristu potrestal všecky hříchy naše,a že Kristus,jakož dí apoštol Pavel,"učiněn jest nám moudrostí od Boha,i spravedlnosti,i vykoupením í posvěcením,aby se tak bálo,jakož jest napsáno:"Kdo se chlubí v Pánu se chlubí," 1, a ne ve vlastních skutcích.Jest sice několik míst v Písmě svatém,o nichž bychom,kdy bychom je křivě natahovali,mohli se domnívati,že jsou tomuto učeni ap.Pavla na odpor, a že se v nich spravedlnost a odpuštění hříchu připisuje skutkům a lásce; ale místa tá jsou už dávno výborně objasněna a nade vší pochybnost dokázáno,že jim nerozuměli,kteří jim takový smysl pokládali.My však bratří milí,nenásledujmež zpozdilého míněni nemoudrých Galatských nýbrž pravdy od apoštola Pavla nám vydané,vzdávajíce všecku slávu našeho ospravedlnění pouhému milosrdenství Božímu a zásluhám jeho Syna,kterýž nás skrze svou drahou krev vysvobodil z manství zákona i z otroctví hříchu a smrti,
1, IKor. 1,30
18
a kterýž nás uvedl v království Boží,aby nám blahoslavenství věčné daroval.Pravím,že nás vysvobodil z manství zákona,tím,že nám dal svého svatého Ducha jenž nás uvádí ve všelikou pravdu,a že zákonu dokonale dostiučiniv,toto dostiučinění daroval všechněm udům svým,totiž všem pravým křesťanům,tak že už smíme beze strachu ukázati se před soudnou stolicí Boží,jakožto kteří jsme přioděni spravedlností Pomazaného jeho a skrze něho od zlořečenství zákona osvobozeni. 1,Nemůžeť nás tedy zákon už obviňovati ani odsouditi,aniž může v nás zlé žádosti a vášně rozněcovati aneb hříchů rozhojňovati.Pročež dí ap.Pavel 2, že "zápis ten,kterýž byl proti nám,smazán jest skrze Krista,"byv zničen a přibit k dřevu kříže.Nebo vysvobodiv nás Pán náš Kristus z moci zákona,vysvobodil nás také z otroctví hříchu i smrti,kteráž nemůže více tížiti a držeti nás,přemožena jsouc od Krista skrze z mrtvých vstání jeho,a tudíž také i přemožena od nás,kteří jsme údové těla jeho,tak že s ap. Pavlem a s prorokem Ozeášem 1, Gal. 3,18 2, Ko1.2,14
                              19
můžeme zvolati:"Smrt zahubena jest a zkažena.Kde jest ó smrti! osten
tvůj? kde jest,ó peklo:vítězství tvé ? Osten pak smrti jestiť hřích: a moc hříchu jest zákon.Ale Bohu díky,kterýž dal nám vítězství skrze pana našeho Jezukrista: Toť jest tedy ono blhoslavené símě,kteréž potřelo hlavu toho hada jedovatého,totiž ďábla, 1, neboť všichni,kdož věří v Něho skládajíce v jeho milost všecko své doufání,tiť spolu s Kristem přemohou ,hřích,smrt ďábla i peklo.
Ano,toť jest ono blhoslavené símě Abrahamovo,v němž Pán Bůh zaslíbil požehnati všecky národy země. 2, Bylť by musil jedenkaždý sám za sebe potříti onoho hrozného hada a tak se vysvoboditi ze zlořečenství zákona,ale to by byl býval úkol tak obtížný, že ani spojené síly celého světa by nebyli stačili k vykonáni jeho.Proto tedy hnut jsa útrpnosti nad bídou naší Pán Bůh náš s Otec milosrdenství ,dal nám Syna svého jediného,kterýž zbavil nás jedu hadova,učiněn jest nám požehnáním a ospravedlněním jestliže se ho uchopíme,zříkajíce se všelikého zevnitřního ospravedlňování. 1, I.Moj.3,15 2, I.Moj.22,18
20
Chopme se tedy,bratří milí,této spravedlnosti Ježíše Krista,Pána našeho a přivlastněme ji sobě skrze víru.Držme se toho nezvratně,že spravedliví jsme ne skrze vlastní skutky své,ale skrze zásluhu Kristovu,a živi buďme radujíce a bezpečíce se,že spravedlnost Kristova zahubila všecky nepravosti naše a že nás činí dobré,spravedlivé a svaté před obličejem Pána Boha,kterýžto vida nás vštípeny skrze víru v milého Syna svého,již více na nás nepohlíží jako na syny Adamovy,ale jakožto na dítky své,a činí nás s pravým Synem svým spdludedici veškerého bohatství svého.
Kapitola 4.
0 účincích živé víry a o spojení duše s Kristem.

Tak jestiť pak moc této svaté a živé víry,že kdokoli věří,že Kristus vzal na se všecky hříchy jeho,stává se podobným Jemu,přemáhaje hřích,smrt,ďábla i peklo.Proto také nazývá se církev,jakož i každá věrná duše,Kristovou chotí a Kristus ženichem jejím.Vymeť totiž,že v sňatku manželském se ze dvou sává jeden,jelikož ti dva jsou jedno tělo a jmění jednoho i druhého se stává oběma společným; pročež ženich o ženě choti své dí,že je jeho vlastní,a ona taktéž říká,že jeho dům i všecka zboží jeho její vlastní jsou;a takť jest v pravdě,sic nebyli by jedno a též tělo,jakož praví Písmo svaté.Tímtéž způsobem zasnoubil Bůh nejmilejšího Syna svého s duší věrnou,a ačkoli ovšem ona nic neměla svého kromě hříchu,nicméně Syn Boží nepohrdnul přijmouti ji za milou choť svou i s věnem
22.
jejím,hříchem,načež skrze společnost,která v tomto svatém svazku platí stava se vše co má jeden,také majetkem druhého.Kristus tedy jí:"Věno této duše,choti mé milé,totiž její hříchy a přestoupení zákona,hněv Boží proti ní,násilenství ďáblovo,okovy pekelné a všecky ostatní neřesti její staly se už majetkem mým,kterýž ja mám v moci sám,a s nímž jakkoli se mi líbí mohu naložiti.Pročež uvrhnu je všecky v prudký oheň svého kříže a zahubím je. Vida tudíž Pán Bůh Syna svého obtíženého hříchy choti své,ranil jej a vydal jej na smrt na dřevu kříže: že však to byl jeho milý a poslušný Syn,vzkřísil jej zase ze smrti k životu a posadiv jej po pravici své,dal mu všelikou moc na nebi i na zemi.1,Podobně i choť Kristova dí s radostí velikou:Království a říše milého choti mého jsou mé,jsemť královnou a paní nebe i země:2, poklady ženicha mého,totiž jeho svatost,jeho nevinnost,jeho spravedlnost,jeho božskost,se vší
jeho moci a silou připadli mně,tak,že jsem svatá,neviná,spravedlivá a božská:neníť na mně nějaké poskvrny,spanilá
    1,Mat,28,18. 2,Filip.2,9

              23
jsem a krásná,protože nejmilejší ženích můj je bez poskvrny,spanilý a krásný,a poněvadž on je cele můj,tudíž vše co má on,je mé,a poněvadž on je svatý a čistý,i já stala jsem se svatou a čistou,"Skrze to,že se narodil bez hříchu,posvětil poskvrněné narození choti své, kteráž byla počata v hříchu. Nevinným dětstvím a mladictvím ženichovým ospravedlněno jest dětství a mládi a nedokonali skutkové milé choti jeho: neboť tak veliká jest láska a společnost spojujici duši pravého křesťana s chotěm jejim Ježíšem Kristem,že skutky jednoho bývají přičteny také druhému.Protož praví-li se:Kristus se postil;Kristus se modlil a vyslyšen jest od Otce svého; On křísil mrtvé;vymítal z lidí ďábelství,uzdravoval nemocné,zemřel,vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa:může se to vše také říci o křesťanu,že on tyto skutky vykonal,jelikož skutky Kristovy jsou také skutky křesťanovy jako by on je byl vykonal všecky skrze něho. Lzeť tedy v pravdě říci,že křesťan byl ukřižován a pohřben,že z mrtvých vstal a vstoupil na nebesa,že učiněn jest dítkem Božím a božského přirození účastným.Naopak zase jsou všickni
24
skutkové křesťanovi zároveň skutky Kristovými,kterýžto je přijímá za své. Poněvadž pak skutkové ti jsou nedokonalí a on dokonalý jsa,nic nemůže snésti nedokonalého,tudíž je skrze svou moc činí dokonalé,tak aby nevěsta jeho byla vždy dobré mysli,spokojená a beze strachu,vědouc,že jakkoli nedostatečné jsou skutky její,jsouť nicméně příjemny Pánu Bohu pro milého Syna jeho,na něhož on patří bez přestáni.Ó neskonalé dobrotivosti Boží! Jakť mnoho jest křesťan povinen ďekovati Pánu Bohu! Neníť zajisté mezi lidmi lásky tak vroucí,která by mohla býti přirovnána k lásce Boží,jako milovaného chotě všeliké křesťanské duše. Pročež dí sv. Pavel, 1, že "Kristus miloval církev a jí posvětil,očistiv ji obmytím vody skrze slovo,aby ji sobě postavil slavnou církev,nemající poskvrny ani vrásky nebo cokoli takového ale aby byla svatá a bez úhony," to jest,aby byla podobná jemu v svatosti a nevinnosti,jskožto pravá a
řádná dcera Boží:"neboť tak Bůh miloval svět,že Syna svého jednorozeného 1, Efež, 5,25
25

dal,aby každý,kdož věří v něho,nezahynul,ale měl život věčný;neboť neposlal Bůh Syna svého na svět,aby odsoudil svět,ale aby spasen byl svět skrze něho.Kdož věří v něho,nebude odsouzen." 1,Ale,otáže se snad někdo:Jakým spůsobem se děje to svaté li spojení?Kterak se choť,totiž duše,zasnubuje s ženichem? Kterak mohu na jisto zvěděti,jestli duše má spojena s Kristem a choti jeho učiněna? Kterak smím i já,jako ona choť o niž byla řeč výše,chlubiti se,že poklady jeho mé vlastní jsou? Snadno mi je věřiti,že některým jiným se takové cti a slávy dostalo,ale že i já sem z těch,kterým Bůh tolik milosti udělil,tomu nemohu uvěřiti, neboť vědom sem sobě bídy a nedostatečnosti své.K tomu odpovídám :Milý bratře,jistota,kterou hledáš,není nic jiného,než pravá a živá víra,skrze niž,jako di ap.Peter, 2,Bůh očišťuje srdce lidské, A tato vira záleží v uvěření Evanielium, 3, t.j.onomu radostnému poselství,kteréž Bůh zvěstovati dává všemu světu
l, Jan 13,15. 2, Skut. 15,9. Mark. 16,16
                                     26
a v němž se vůbec ohlašuje,že Bůh vykonal na Kristu úsudek přísné spravedlnosti své,ztrestav na něm všecky hříchy naše.Kdokoli toto radostné poselstvi přijímá a v ně uvěří,tenť má v skutku pravou víru,dochází odpuštění hříchu,smířen jest s Bohem ze syna hněvu učiněn jest synem milosti a nabývá zase obrazu Božího; 1, tenť vchází v království Boží a stává se chrámem Pána Boha,jenž zasnubuje duši jeho se Synem svým jednorozeným skrze tuto víru,kteráž jest dílo a dar Boží;jakož mnoho-kráte pověděl ap. Pave1.A dar ten dává Bůh všem těm,které povolává k sobě,aby je ospravedlnil,oslavil a jim dal život věčný,čemuž Kristus svědectví vydává řka: "Tatoť jest vůle toho,kterýž mne poslal,aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho,měl život věčný;a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. 2, A opět: "Jakož Mojžíš povýšil hada na poušti,tak musí povýšen býti Syn člověka, aby každý,kdož věří v něho, nezahynul,ale měl život věčný."Tak řekl i Martě 4,: "Já jsem vzkříšení i život:kdo věří ve mne,byť pak i umřel,živ

1, IIKor.3,18 2, Jan 6,40 3, Jan 3,14 4, Jan 11,25
                27
bude: A k zástupům židovským řekl: 1,"Já světlo ne svět jsem přišel,aby žádný,kdož věřil ve mně,ve tmě nezůstal."A apoštol sv.Jan di 2,:"V tom zjevena jest láska Boží k nám,že Syna svého,toho jednorozeného poslal Bůh na svět,abychom živi byli skrze něho.V tomť je láska,ne že bychom my Boha milovali,ale že on miloval nás,a poslal Syna svého,oběť slitováni za hříchy naše."Nad to i k tomu poslal jej,aby potřel naše nepřátele,pročež učinil jej účastna těla a krve,tak aby dle slov ap. Pavla 3, "skrze smrt zahladil toho,který má vladařství smrti,to jest ďábla,a vysvobodil ty,kteříž bázeň smrti po všechen čas života podrobení byli v službu."
Majíce tedy ono zaslíbení,o niž s vrchu mluvili jsme,těmito svědectvími Pisma Svatého a mnohými jinými na růzrych místech obsaženými takto potvrzená,nemůžeme o jejich pravosti pochybovati.A mluvy-li Písmo svaté všeobecně,nepochybuj žádný,že se to také o tobě jednotlivě rozumí.K jasnějšímu vysvětlení této pravdy,na níž celé tajemství viry spočívá,vizme
1, Jan.12,46 2, Jan 4,9 3, Žid.2,14.15.
                     28
tento příklad.Dobrotivý a svatý král vydal by veřejné prohlášení,že věichni buřiči směji se beze strachu v království jeho navrátiti jelikož pro zásluhy jistého přibuzného jejich jim všechněm odpustil.Tuťby jistě žádný z buřičů těch neměl pochybovati o tom,že mu jest v skutku odpuštěna vzpoura jeho,nýbrž měl by směle navrátiti se do domu svého a živ býti pod ochranou svatého krále toho.Kdo by se však nevrátil,musel by odnésti pokutu,totiž pro nedůvěru svou zemříti u vyhnanství a v nemilosti u krále svého.Tento svatý král jest Hospodin,Pán nebe i zěmě ,který pro poslušenství a zásluhu Krista Ježíše,přítele našeho,odpustil nám všeliké odbojnictví naše,a jakož s vrchu řečeno,vydal prohlášeni po všem světě,abychom všickni bezpečně navrátili se v království jeho.Kdokoli věří tomuto prohlášení,tenť navrací se zpět v království Boži,z něhož následkem zhřešeni prarodičů našich vyhnáni jsme byli,a je pod blahou správou Ducha Božího.Kdo však prohlášení tomu víru nedá, nemá také podílu v tom obecném odpuštění,nýbrž následkem nevěry své zůstavé ve vyhnanství pod prutem ďáblovým,živ jest í umírá v nejhorší bídě,v životě i v smrti
29
jsa v nemilosti u krále nebe i země,s to všim právem,neboť nemůžeme Pána Boha uraziti vice,než-li lhářem a podvodníkem jej činíce,což právě činíme nedáme-li viru zaslíbením jeho.
Ó jak ťežký jest tento hřích nevěry,který,pokud na něm jest,Pánu Bohu upíra slávu a dokonalost jeho,a nad to také na samého,sebe uvaluje zatraceni a nekonečné trápení duše,kteréž pociťuje zlé svědomí v životě tomto.Naproti tomu kdo koli s srdcem upřímným a v plné jistotě víry přistupuje k Bohu, 1, věře zaslíbením jeho bez jakéhokoli pochybováni a jist jsa tim, že cokoli Bůh zaslibuje,musí se splniti,tenť vzdává čest Pánu Bohu,ten , živ jest v stálem pokoji a v nezkalené radosti,dobrořeče a ďekuje každého času Pánu Bohu,že jej vyvoliti ráčil k slávě života věčného,maje nejbezpečnějšího rukojmí,samého Syna Božího,milého chotě svého,kterýž skropením krve obveselil srdce jeho.
Tato nejsvatější víra plodí v nás živou naději a stálou důvěru v milosrdenství Boží živa a vinna jsouc v srdci našem,tak že skrze ni v
1, Žid.10,22
30
Pánu Bohu cele odpočíváme,na něho péči svou uvalujeme, jisti jsouce,že nám přeje,nic se už nestrachujeme ďábla,ani služebníku jeho ,ani smrti.
Tató pevná a smělá důvěra v milosrdenství Boží rozšiřuje srdce naše,rozněcuje je a s přelíbeznými tužbami k Bohu je povznáší s nejvroucnější láskou je naplňuje.Pročež vybizi nás ap, Pavel 1, abychom přistoupili směle k trůnů milosti a nezamítli smělé doufanlivosti své,kteráž velikou má odplatu.Tuto svatou doufanlivost působi v srdcích Duch Boži,jehož účastnými se stáváme skrze víru,a doufanlivost taková nikdy není prázdné Božské lásky. Následek toho jest,že touto živou silou puzeni jame k činěn dobrého a k tomu tolik spůsobnosti a náchylnosti obdržíme,že hotovi jsme vykonati a podstoupiti cokoli nesnesitelného z lásky k našemu nejdobrotivějšímu Otci a Bohu pro slávu jeho,kterýž obohatil nás skrze Krista milosti a laskavosti přehojnou,učinil nás z nepřátel milými dítkami svými.Jakmile tato pravá víra je některému člověku od Boha darována,
1, Žid.4,16. a 10,35.
                      31
ihned člověk ten zahoří vroucí láskou k dobrým skutkům a k vydávání libezného ovoce Bohu a bližnim,jako strom dobrý a užitečný:právě tak jako nemožno zapáliti otýpku dřev,aby světlo nevyšlehlo.To jest ona svatá víra bez kteréž nemožno jest líbiti se Bohu 1, a skrze kterou všichni svati Boži lidé starého i nového Zákona došli spaseni,jakož svědčí sv.Pavel o Abrahamovi,o kterém dí písmo 2,že uvěřil Abrahám Bohu,i počteno to jemu za sprevedlnost.Proto řekl o něco výše 3, :"Zato máme,že člověk býva sprevedliv učiněn vírou bez skutků zákona." A jinde ještě 4,:"Takť i niní ostatkové podle vyvoleni milosti zůstali.A poněvadž z milosti ,tedy ne ze skutků,sic jinak milost již by nebyla milost."A k Galatským dí 5,:"Že z zákona nebývá žádny ospravedlněn před Bohem zjevné jest,nebo psáno jest:Spravedlivý z víry živ bude.Zákon pak není z viry,ale ten člověk, kterýž by plnil jej,živ bude skrze něj."Krátce před tim také dí 6,:"Vědouce,že nebývá člověk ospravedlněn z skutků zákona,
1 Žid.11,6 2,Řím.4,3,IMoj.15,6.3, Řim.3,2:8: 4,Řim.11,5.6. 5, 3,11-12. 6, Ga1.2,16.
32
ale skrze viru v Jezukrista."Pročež hned za tím dokládá,že jestliže jest z zákona spravedlnost,tedyť Kristus nadarmo umřel.A v listu svém k Řimanům 1, srovnávaje spravedlnost zákona s spravedlnosti Evangelium,di,že ona první záleží v činění,tato pak druhá ve věřeni; pročež vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše,a srdcem svým uvěříš-li,že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti,ale ústy vyznání se děje ku spaseni." .Hle,kterak světle dokazuje ap. Pavel,že vira beze všeho přispění skutků činí člověka spravedlivého.A ne toliko sv. Pavel,nýbrž i svatý učitelé po něm tvrdili a uznali tuto svatou pravdu o ospravedlnění skrze víru.Z kterých nejpřednější,sv. Augustin,v knihách" O víře a o skutcích,"0 duchu a o liteře," o osmdesáti tří otázkách v svém "Posláni Papeži Bonifáciovi,"
v svém výkladu na Žalm 31, a na mnohých jiných místech hájí toto učení, dokazuje,že ospravedlnění býváme skrze viru,bez pomoci dobrých skutků, kteréž prý nejsou
1,Řim. 10,9.10.
                      33
přičínou ale ovocem ospravedlnění našeho,a vysvětluje,že slova ap. Jakuba zdravě-li je pochopíme,tomuto učení nikterak neodporuji. Teké Origenes hájí tohoto učení v 4.knize k Římanům napsané,kdež potvrzuje,že míněni sv. Pavla jest,že víra sama postačuje k ospravedlněni,tak že člověk pouze vírou bývá ospravedlněn,byť třeba žádného byl nevykonal,tak jako prý lotr na kříži byl ospravedlněn bez skutků zákona,jelikož Pán nehleděl na předešlé skutky jeho,aniž čekal,až by po uvěřeni něco vykonal,nýbrž ospravedlnil jej za společníka ku vstoupení do ráje.Podobně i ona blahoslavená žena v Evangelium sv.Lukáše, 1, padší k nohoum Ježíše Krista,uslyšela slova:"Odpuštěni jsou tobě hříchové."A hned potom:víra tvá tebe k spaseni přivedla.Jdiš v pokoji: K čemuž Origenes připomíná:"Na mnohých místech Evangelium se pozoruje,že Pán mluvil tak,aby ukázal,že víra je prostředek ku spasení věřicich.Bývá tedy člověk ospravedlněn skrze viru k niž skutkové zákona nic nemohou přidati.Naproti tomu
1, 7,38 atd.
34
kde není té víry kteráž ospravedlňuje věřícího, tuť nic neprospívá míti sebe více skutků přikázaných skrze zákon.Nejsouce totiž skutky ty založeny na základu víry,byť by na pohled byly dobré,nemohou ospravedlniti toho, kdo je činí,poněvadž chybí vira,jež je znamením těch,kteří jsou ospravedlněni od Boha.A kdo jest,ježto by mohl se honositi spravedlnosti svou slyší-li Boha řkoucího skrze proroka 1, :"Všecky spravedlnosti naše jsou jako roucho ohyzdné."Pročež neplatí žádna chlouba,leč tá,která se zakládá na víře v kříž Ježíše Krista.
Sv.Basilius v své homilii o pokoře výslovně naléhá na to,aby se křesťan považoval ze ospravedlněného jediné skrze víru v Krista.Slova jeho jsou: "Apoštol dí:Kdo se chlubí ,v Pánu se chlub,který učiněn jest nám moudrost od Boha,i spravedlnost,i posvěcen ,i vykoupení.Aby,jakož jest napsáno, kdo se chlub v Pánu se chlubil. Neboť jen to jest dokonalé a uplné chlubení se v Bohu,když se člověk nenadýmá svou vlastní spravedlností,ale poznává,že prázden jest pravé spravedlnosti a že ospravedlněn 1,Izai.64,4 2, IKor.1,30,31.
35
jest jediné skrze víru v Krista".I apoštol Pavel chlubil se,pravě,že zavrhuje svou vlastní spravedlnost a že hledá skrze víru v Krista onu spravedlnost,kteráž jest z Boha.Sv. Hilarius ve výkladu na evaniel.sv.Matouše 1, dí:"Zákoníci horšili se,že by člověk odpouštěl hříchy,/neboť za pouhého člověka považovali Ježíše Krista,/a že Kristus odpouštěl,což nemohl odpustiti zákon,poněvadž víra sama ospravedlňuje."
Sv. Ambrož vykládaje slova ap.Pavla k Římanům 2,:"Tomu,kdož nečiní skutků, ale věří v toho,kteříž spravedlivého činí bezbožníka,bývá počtena víra jeho za spravedlnost,podle rady milosti Boži,jakož David vypravuje blahoslavenství člověka,jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutku," vyslovuje se o těchto slovech apoštolových takto:"Sv.Pavel dí,že každému kdokoli věři v Krista,třeba pohanu,vira jeho bývá počtena za spravedlnost, právě tak jako Abrahamovi."Kterakž tedy mohli Židé domnívati se,že skrze skutky dojdou ospravedlněni podle spůsobů ospravedlněni Abrahamova,
1, Kap. 9 2, 4,5
36
ježto předce viděli,že Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků zákona,ale jediné skrze viru? Z čehož jde,že zákon není nevyhnutelně potřebný,jelikož bezbožník bývá ospravedlněn před obličejem Božím pouze skrze viru podle rady milosti Boži.Pán Bůh tedy usoudil,aby zákon pominul a aby člověk nespravedlivý nehledal spasení svého jinače než pouze skrze víru v milost Boži,jakož pověděl David.Na dotvrzeni toho osvědčuje se Apoštol přikladem prorokův a sice:Tim,že David vypravuje blahoslavenství člověka,jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků ,rozumí,že blahoslaveni jsou ti, kterýž dle uložení Božího jsou u Boha ospravedlněni pouze skrze viru bez všelikého lopoceni a vyplněni zákona.Pročež blahoslaví dobu,kdy narodil se Kristus,jakož pověděl Pán sám:"Mnozí proroci a spravedlivý žádali viděti, co vy vidíte,ale neviděli;a slyšeti,což vy slyšíte,ale neslyšeli."Týž Ambrož u výkladu na první kapitolu prvního lista ku Korintským se velmi jasně vyslovuje takto:"Kdokoli věří v Krista ospravedlněn jest bez skutků a bez všeho zasloužení,a přijímá jediné skrze víru odpuštěni hříchu".
37
A v listu k Ireneovi psaném klade tato slova:"Nechlub se žádny skutky,ale kdo jest spravedliví,máť spravedlnost jako dar,ospravedlněn jsa skrze Krista.A tak nás přivodí ku spaseni skrze krev Kristovu,a ten jest blahoslavený,komu jest hřích prominut a odpuštěn darmo.".
Tektéž sv. Bernard v 77.řečí na Píseň Šalamounovu potvrzuje,že zásluhy naše nijak nepřispívali k ospravedlněni našemu,nýbrž že ono spočívá cele a veskrze na milosti Boži,kteráž nás ospravedlňuje zdarma a nás z služby hřícha vyprošťuje.K čemuž dokládá,že Kristus sobě zasnubuje duši a ji skrze víru k sobě připojuje,aniž by k tomu přistoupilo jakékoli zasloužení skutků našich.
Abych však neuběhl v přílišnou rozvláčnost,jen ještě na konec položím několik překrásných slov Ambrožových.Tento svatý muž di v knížce zvané "O Jakobovi a o životě blahoslaveném,"že jako Jakob,an sobě sám nebyl zasloužil prvorozenství,přikryl se šaty bratra svého a ozdoben jsa rouchem jeho,z něhož líbezná vycházela vůně,postavil se před otce,aby pod jiným

38
jménem obdržel požehnáni pro sebe l,:tak prý i my,chceme-li před obličejem Božím býti za spravedlivé přijati,musíme se skrze víru odíti spravedlností
Kristovou a přikrýti se drahocennou neúhonnosti prvorozeného bratra svého".A tak v pravdě jest. Objevíme-li se před Pánem Bohem nejsouce oděni spravedlnosti Kristovou, tuť budeme jistě všickni odsouzeni jakožto nespravedlivý a všelikého trestáni hodni.Avšak spatři-li nás Bůh ozdobeny spravedlnosti Kristovou,tuť příjme nás jistě za sprevedlivé,svaté a věčného života hodné.Věru veliké jest odvážlivost těch,kteří troufají si dobiti ospravedlnění skrze ostříháni přkázani Božích,kteráž se zavírají v tom abychom Pána Boha milovali z celého srdce svého,ze vší duše své,a bližního svého jako sebe samy. 2, I kdož bude tedy tak domýšlivý a pošetilý,aby se domníval,že tato dvě přikázani dokonale vyplnil?A kdož by neviděl,že zákon Boži vyhledává při člověku dokonalé milování,a tudíž že všelikou nedokonalost odsuzuje?
1, I.Moj.27,1. 2, Mat.22,37.39.

                               39 .
Nechť tedy jedenkaždý pováži takových svých skutků,které se mu z části dobrými býti zdají,a pak jistě sezná,že právě tito skutkové spíše zesluhuji nazváni býti přestoupením zákona svatého,ježto jsou nedokonalí a nečistí.Z té příčiny lkal David 1, řka: "Nevcházej v soud s služebníkem svým,neboť by nebyl sprevedliv před tebou žádný živý."A Šalamoun 2,: " "Kdo může říci:Očistil jsem srdce své;čist jsem od hříchu svého?" Takž i Job volá 3,:"Což jest člověk,aby se mohl očistiti?aneb spravedliv býti narozený z ženy? Ani při svatých jeho neni dokonalosti a nebesa nejsou čista před očima jeho;nad to ohavný a neužitečný člověk,kterýž pije nepravost jako vodu."A apoštol Jan 4,:"Pakli dime,že hříchu nemáme,sami sebe svodime a pravdy v nás není."Pán pak konečne sám naučil nás,abychom,kdykoli se modlíme říkali:"Odpusť nám viny naše."Z čehož snadno lze poznati pošetilost těch,kdož by chtěli kramařiti se skutky svými,předstíraice,že skrze ně spasiti mohou nejen sami
l, Žalm 143,2 2, Prisl.20,9 3, 15,14.atd. 4, I. ep. Jan 1,8.

                           40
sebe ale i bližního svého.Jakoby Pán byl neřekl 1, :"Vy když učiníte všecko což vám přikázáno,rcete:Služebnici neužiteční jsme,což jsme povinni bili učiniti,učinili jsme."Tak že,byť bychom sebe dokonaleji byli zákon Boží ostřihali,měli bychom se uznávati a nazývati služebníky neužitečnými.Poněvadž však všichni lidé takového dokonalého ostříhání zákona jsou nesmírně vzdáleni,i kdož se osmělí chlubiti,že ještě nad náležitou míru nahromadil sobě takové množství zásluh,že z něho může jiným udíleti? Ale vraťme se k dřívější řeči.Nechť nadutý hříšník,domýšlejíce se,že vykonáním několika u světa chvalitebnými skutky ospravedlní se před obličejem Božím,nechť,pravim, dobře pováži,že všecky ty skutky vycházejí ze srdce nečistého a poškvrněného,a tudíž jsou taktéž nečisty a poškvrněny, a nemohou míti ceny před obličejem Božím ani platnosti k ospravedlněni. Chceme-li tedy,aby skutkové naši líbili se Bohu,musí především srdce naše očištěno biti,a to očištěni děje se skrze viru,jakož svědčí Duch svatý ústy apoštolovými. 1, Luk.l7,10

                                  41
Nesluší tedy říkati,že člověk nespravedlivý a hříšný stává se spravedlivým,dobrým a bohumilým skrze skutky své,nýbrž sluší vyznávati,že víra očišťuje srdce naše ode všech hříchu a nás činí spravedlivé,dobré a bohumilé.Onať to tedy působi,že skutkové naši,ač nedokonali a chatrní,příjemni jsou velebnosti Boži.Poněvadž jsme totiž skrze viru se stali dítkama Božami,tuť Pán Bůh už nehledí na skutky naše jako přísný soudce,ale jako milostivý otec,mající lítost s křehkosti naší,a považujíce nás za údy Syna svého prvorozeného,jehožto spravedlnost a dokonalost nahražuje nedo- konalosti a poškvrny naše,kteréž se nám už nepočítaji a nebudou privedeny na soud Boži,protože přikryty jsou neúhonnosti a nevinnosti Kristovou.Z čehož jde,že nechť jsou skutkové naší sami v sobě nečisti a nedokonali, vycházejí-li jen z pravé viry,budou předce v den posledniho soudu od Krista uznáni a pochváleni,jelikož jsou ovoce a svědectví naši víry skrze níž jsme spaseni.Neboť milovali-li jsme bratři Kristovy,bude tim jasně dokázáno,že i my sami taktéž jsme byli věrni bratři Kristovi 1, a
l, Mat.25,35.
                            42
skrze viru budeme uvedeni v dokonalé poživani království nebského,kteréž Pán Bůh připravil nám od ustanoveni světa 1, nikoliv pro zásluhy naše, nýbrž z milosrdenství svého,v němž vyvolil a povolal nás k milosti Evanilelium a nás ospravedlnil a oslavil na věky spolu s Synem svým jednoro- zeným, Pánem našim,jenž jest posvěceni naše,nikoli však těch,kdož nechtěji uznati,že to posvěceni a ospravedlnění postačuje samo v sobě k tomu, aby se člověk stal spravedlivým a příjemným Pánu Bohu,jehož otcovská dobrotivost nabízí a dává nám Krista a spravedlnost jeho bez jakéhokoli zaslouženi skutků našich.
I což může v skutku vykonati člověk k zaslouženi daru a pokladu tak velikého,jako je Kristus? Poklad ten dáva se pouze z milosti,z dobrotivosti a z milosrdenstvi Božího,a sama toliko vira může přijmouti dar ten a nám opatřiti odpuštěni hříchů. Di-li tedy apoštol Pavel a jiní učitelé,že víra sama bez skutkův ospravedlňuje,rozumí se tím,že ona sama nás čini účastny všeobecného odpuštěni hříchů a spůsobny k
1, Mat. 25,34

43

přijetí Krista,kterýž podle slov ap. Pavla přebývá v srdcích naších skrze víru.On zajisté přemohl postrachy svědomí,dostiučinil spravedlností Boži za naše hříchy,ukojil hněv Boži i oheň pekelný,v kterýž by nás byle uvrhla přirozená i zaviněná porušenost naše a porazil ďábla se vši moci a ukrutnosti jeho.Ejhle,toť jest,čehož by všecko spojené usilování veškerého lidstva nebylo mohlo dosáhnouti ani dokázati: Tak veliká sláva i moc zůstavena byla jedině Božímu Synu, Ježíši Kristu požehnanému,kterýž mocnější jsa nad všecky mocnosti nebe,země i pekla,sám sebe i všecky zásluhy své dáva těm,kteří přestávše doufati sami v sebe,všecku neději spasení svého skládají v Něho a v zásluhy jeho.
Při tom však když se praví,že víra sama bez skutků ospravedlňuje,nechť se varuje jeden-každý,aby nepobloudil příkladem lichých křesťanů,kteříž hledajíce ve všech věcech jen tělesné svobody,představují si že pravá víra není nic více než věřiti tomu,co se o Ježíši Kristu vypravuje,asi tak jako věříme tomu,co se v dějinách vypravuje o Césarovi neb Alexandrovi. Tato historická /dějepisné/ vira,kteráž se zakládá
44

pouze na svědectví lidí aneb písem,a které častým slyšením zevnitřně se vštěpuje v paměť člověka,podobna jest víře Turku,kteří timtéž spůsobem přijímají všecky báchorky koránu.Taková vira jest pouhé domnění lidské, kterýmž se srdce člověka ani neobnovuje,ani nebeskou láskou nerozněcuje, a kteráž nemá v zápětí dobrých skutků z víry a života nového.Di-li tedy někdo,že víra sama neospravedlňuje,nýbrž že je nám potřeba skutků:jest to blud jak Písmu svatému tak i svatým učitelům svaté církve odporný.Takovému odpovídám,že ona historická a naprosto prázdná víra i se skutky,které by k ní někdo přičinil,ovšem neospravedlňuje,ale až v propast pekelnou uvrhuje všecky,kdož jako ony bláznivé panny nemaji oleje v lampách svých,totiž nemaji živé viry v srdcích.Vira ospravedlňující jest dílo Boží v nás,skrze něž starý člověk náš je ukřižován, 1, tak,že jsouce úplně proměněni v Krista stáváme se novým stvořením a milými dítkami Božími.Touto božskou vírou jsme vštípeni v Krista v smrti i ve vzkříšeni jeho, 2, a tělo naše tudíž
1, Řim. 6,6, Řim.6,5.

                         45
ukřižováno s libostmi a žádostmi jeho.Vědouce totiž,že moci víry zemřeli jsme s Kristem odříkáme se sami sebe i světa,a vyrozumíváme tomu,že těm, kteří zemřeli s Kristem,sluší mrtviti údy své zemské,to jest hříšné libosti ducha a náružlivosti tělesné.Vědouce také,že jsme s Kristem z mrtvých povstali,pomýšlíme na to,kterak bychom života duchovního a svatého následovali,podobného tomu,jakýž bude v nebesích po posledním vzkříšením.Táto nejsvětější vira činí nás účastny všeobecného odpuštěni hříchů,prohlášeného skrze Evangelium,a tak nás uvádí v království Boží,působi v nás pokoj svědomí a poskytuje nám ustavičné duchovni a svaté potěšení.Ona spojuje nás s Bohem,tak že on přebývá v srdcích a duši naši v svou podstatu obléká,tak že Duch jeho působi v nás tutéž mysl,která byla při Kristu Ježíši ze dnů přebývání jeho s lidmi,totiž pokoru,krotkost,poslušenství Boha,laskavost a jiné dokonalosti,kterýmiž obrazu Božího zase nabýváme. Vším právem tedy Kristus Pán blahoslaví takovou Duchem Božím zplozenou víru,kteréžto blahoslavenství ovšem nemůže býti bez dobrých skutků
46

a svatosti.Neboť jestliže Kristus učiněn jest křesťanu posvěcením skrze viru,kterak by bylo možno,aby křesťan nebyl svatým? Nebo skrze víru jsme i spravedliví i svatí,pročež apoštol Pavel svatými nazývá ty,kteréž my jmenujeme křesťany,a dí,že nemají-li Ducha Kristova,nejsou jeho a tudíž
že nejsou ani křesťany.Ale mají-li Ducha Kristova za vládce a správce svého,tuť netřeba se báti,že by zlenivěli k dobrým skutkům,pak-li jen se mají za ospravedlněné jediné skrze víru:nebo Duch Kristův je Duch lásky, a s láskou nesnáší se zahálka,nebo opuštění dobrých skutků,tak že naopak pravdivěji je říci,že člověk nemůže nikdy dobrých skutků činiti,dokud se necítí ospravedlněn skrze víru.Nebo skutky,které činí před tím,činí spíše k svému ospravedlnění nežli z lásky k Bohu a k chvále Boží,a tak je poškvrňuje samolibostí a hledáním vlastního prospěchu;ale kdo se má za os- pravedlněného skrze zásluhu a spravedlnost Ježíše Krista kterouž sobě byl osvojil skrze víru,ten již nedělá pro sebe a pro své vlastní ospravedlněni,nýbrž pouze z lásky k Bohu a Kristu,a pro slávu jeho.Z čehož jde,že pravý křesťan,totiž ten,jenž se má za spravedlivého skrze spravedlnost Kristovu,
                                  47
již se nevyptává,jsou -li dobré skuty přikázány čili nic,nýbrž hnut a puzen jas prudkosti milováni Božího vesele se chápe všelikého svatého a křesťanského dila neopouštěje nikdy od činění dobrého.
Kdokoliv tedy viru svou vidíš prázdnou těchto bohatých účinkův,které,jako pověděli jsme,v křesťanu působi víra Duchem Božím splozená,takový věz,že ještě nemáš víru křesťanskou,a Pána Boha na modlitbách horlivě vzývej, aby ti dáti ráčil řka:"Pane spomoz nedověře mé." 1, A slyšíš-li,že jen víra sama ospravedlňuje,neklamej sebe sám,říkaje:"Proč by se tedy mořil dobrými skutky? dosti mám na víře,aby vešel do ráje."Neboť věz,že vira sama nás ovšem přenáší do ráje,ale nezapomínej,že i ďáblové věří,ale se třesou,jakož pověděl apoštol Jakub.A s těmi bys snad chtěl vjíti do ráje? Z této křivé závěrky můžeš poznati,milý bratře,jak hrubě bloudiš,domnívaje se,že máš víru,která ospravedlňuje,ale jsi bez ní.Ty díš:"Bohatý jsěm a zbohatl jsem,a žádného nepotřebuji; a nevíš,že jsi bídný a mizerný,
1, Mar.9,24
48

i chudý i slepý,i nahý.Radimť,aby sobě koupil od Boha zlata ohněm zprubovaného,aby byl bohatý;a roucho bilé,aby oblečen byl,oblečen nevinnosti Kristovou,a aby neokazovala se hanba nahoty tvé,totiž ohyzdnost hříchů tvých" 1,Víra ospravedlňujuci je tedy podobna plameni ohne,kterýž nemůže nesvítiti. Ale jako plemen pohlcuje dřevo sám bez přispění světla,ačkoli plamen nemůže bez světla býti,tak právě jest s virou:ona zahlazuje a pohlcuje hříchy sama bez přispěni skutků,ale nicméně bez těch dobrých skutků nelze ji býti.Vidíme-li někde plamen nevydávající žádného světla,poznáváme,že je to plamen malovaný a lichý:tak podobně nevidíme-li při někom světla dobrých skutků jeho,je nám to znamení,že nemá pravou od Boha zplozenou viru,kterou dává Bůh vyvoleným svým k ospravedlněni a oslavení jejich.Jsem úplně jist,že takové právě je mínění apoštola Jakuba, an dí: 2,"Ukažiž ty mi viru svou ze skutků svých,"Čímž rozumí,že kdo se ještě trudi chválou a libostí 1, Zjav. 3,17.18 2, 2,18

                                   49

světa,byť sebe více tvrdil,že věří,nikoli nevěří,poněvadž při něm neni viděti účinků viry.
Tuto nejsvětějši ospravedlňující víru mohli bychom také přirovnati k božství Ježíše Krista,kterýžto jest pravým člověkem,avšak bez hříchu,činil zázraky,uzdravoval nemocné navracel slepým zrak,chodil po moři,křísil mrtvé. Ale tito zázrační skutkové nebylí příčinou,pro kterou byl Kristus Bohem,neboť dříve než některý z skutků těch učinil,byl již pravým a jednorozeným Synem Božím,a nepotřeboval konati ty zázraky,aby Bohem byl,nýbrž poněvadž Bohem byl,konal je.Nečinili tedy tito zázrakové Krista Bohem, než toliko jej pravým Bohem býti osvědčili.Podobně pravé a živá víra jest v srdci křesťana jako nějaká božská moc předivně účinkující a v dobrých nikdy nezemdlévající.Ale skutkové ti nejsou příčina,pro kterou křesťan je křesťanem,totiž spravedlivým,dobrým,svatým a bohumilým;aniž mu k tomu bylo potřebí skutků těch vykonati:nýbrž proto že je křesťanem skrze víru, tak jako člověk Kristus Bohem byl skrze božství,proto všecky ty skuty koná.A tak nečiní oni dobří skutkové křesťana spravedlivého a dobrého,než

                                   50
toliko je dobrým a spravedlivým býti osvědčují,a jako božství Ježíše Krista bylo původem zázraků jeho,tak i víra skrze lásku dělající jest původem dobrých skutků křesťana.A jako se o Kristu pravi,že vykonal ten neb onen zázrak,a zázrakové ti nejen oslavili Boha,ale byli nad to také k veliké cti člověku Ježíši Kristu,kterýž poslušen byv až do smrti,povýšen byl od Boha skrze z mrtvých vstání a dána jest mu všeliká moc na nebi i na zemi,kterou nebyl měl prvé jako člověk,kterou sobě vydobyl ale skrze sjednoceni božského Slova a člověčenstvím Krista:právě tak se má a vírou křesťanovou,tak že následkem těsného spojeni jejího s duší,vše cožkoli náleží jedné,přivlastněno bývá také druhé.Takť připovídá Pismo svaté na některých místech křesťanu život věčný za dobré skutky jeho,protože dobří skutkové jsou ovoce a svědectví živé víry,prýštící z ní jako světlo z plamene,jakož bylo s vrchu povězeno.
Tato svatá víra chápe se Krista,spojuje jej s duší člověka,a tito tři: víra,duše a Kristus stávají se jedno,takže všeliká zásluha Kristova je taktéž zásluhou duše.Z té příčiny
51
dí sv.Augustin,že Pán Bůh korunuje v nás své vlastní dary.
Q kterémž spojení duše s Kristem skrze víru Pán náš sám vydáva svědectví v oné modlitbě k Otci za učedlníky a za ty,kteří skrze slovo jejich měli uvěřiti v něho,v níž dí:"Ne za tyto pak toliko prosím,ale i ze ty, kteříž skrze slovo jejich maji uvěřiti ve mne:aby všickni jedno byli,jako ty,Otče,ve mně a já v tobě,aby i oni v nás jedno byli,aby uvěřil svět,že jsi ty mne poslal.A já slávu,kterouž jsi mi dal,dal jsem jim,aby byli jedno,jako my jedno jsme." 1, Věříme-li tedy slovu apoštolskému hlásajícímu
nám Krista,jenž zemřel za hříchy naše z mrtvých vstal pro ospravedlnění naše 2, tuť stáváme se jedno s Kristem,a jelikož on jedno jest s Bohem,jsme i my jedno s Bohem 3, O předivné slávy křesťana,jemuž skrze víru dány jsou věcí nevypravitelné,na něž i andělé žádostivý jsou patřiti! 4, Z tohoto uvažováni jasně vysvítá,jaký je rozdíl mezi námi a mezi těmi,kteří tvrdí,že
1, Jan 17,20.22 2 Řím.4,25. 3, II.Kor.6,16. 4,

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace