Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Cizinec tu ve svém nedávném článku Společenství svatých - soukromá, nebo veřejná záležitost popsal své zkušenosti s pojetím společenství v různých církvích. Psal o ŘKC a svém současném sboru, čímž vlastně ukázal dva způsoby pojetí života ve sborech. Rád bych vám poodhalil cestu třetí, cestu kvakerů.


Úvodní poznámka k terminologii

Pokud vím, není v češtině zcela ustálená terminologie. V článku tedy uvádím při prvním výskytu nějakého slova používané anglické termíny s možným českým ekvivalentem, který podle mě nejlépe vystihuje smysl a význam. Český jazyk umožňuje tři způsoby psaní slova kvaker. Jednak přímo z angličtiny převzatý termín quaker [1], dále pak vlastně fonetický přepis kvejkr a následně mnou používaný kvaker.

Moje první setkání s kvakery

Do místního kvakerského Meeting House (dům setkávání) jsme se se ženou vypravili tak, abychom na místě byli asi půl hodiny před stanoveným začátkem Quaker Meeting (Setkání). Od ostatních domů v ulici ho odlišovala pouze cedule "Dům stekávání - The Religious Society of Friends" (Náboženská společnost přátel, což je oficiální název, ale slovo "kvaker" není chápáno nijak hanlivě a sami kvakeři ho běžně používají). Hned po vstupu do budovy jsme vzbudili pozornost asi deseti lidí, kteří se k nám vydali a vyptávali se nás na vše možné. Když jsme potvrdili, že máme v úmyslu zúčastnit se Setkání, vzali nás dva z nich do malé místnosti, kde nás zběžně seznámili s kvakery. Myslím, že hlavním účelem bylo připravit nás na to, jak Setkání probíhá. Upozornili nás na to, že kvakeři nemají žádné duchovní a žádné krédo (tj. nějaký soupis nauk, které by všichni vyznávali).

Asi pět minut před plánovaným zahájením Setkání jsme se vydali do místnosti k tomu určené. U kvakerského Setkání není úplně správné mluvit o čase zahájení. Je sice určen, ale Setkání se považuje za zahájené v okamžiku, kdy první člověk zasedne. Místnost, kde Setkání probíhalo, připomínala ze všeho nejvíc klubovnu. Uprostřed byl stolek, na kterém byly ve váze květiny, Bible a kniha Quaker faith and practice [2] (Kvakerská víra a praxe). Kolem stolu byly ve třech řadách křesla a lavice a na nich vedle výtisků Bible a Kvakerské víry a praxe ještě brožurka Advices and Queries [3] (Rady a otázky). Nikde nebyly žádné náboženské symboly, žádné obrazy, nic kromě nápisu FIRE EXIT a nástěnných hodin.

Usedli jsme. Prvních 25 minut se nedělo nic. Do místnosti sice vešlo pár opozdilců, ale ti se jen v tichosti posadili a připojili se ke kolektivnímu mlčení. Představte si asi 30 dospělých lidí (na tomto Shromáždění nebyly děti, ale obecně se děti účastní, ale po nějaké době místnost opustí a věnují se jiným aktivitám) sedících v prosté místnosti bez jediného slova. Zpočátku jsem zvědavě (a nenápadně) pozoroval, co vlastně ostatní dělají. Většina měla zavřené oči, někteří se dívali z okna. Čas od času někdo sáhl po některé z výše uvedených knih, pro sebe si kousek přečetl a pak knihu odložil. Po těch 25 minutách (ano, podíval jsem se na hodinky a docela mě překvapilo, že už uběhlo tolik času) se postavila jedna žena a promluvila o tom, že ticho (mlčení) je nejlepší přípravou pro setkání s Bohem. Říkala, že v životě mluvíme vesměs my a že je dobře na nějakou chvíli zmlknout a nechat mluvit Boha přímo k nám. Svá slova doplnila osobní zkušeností, kdy při cestě z dovolené zaparkovali u dálnice, aby se prospali, a i přes hlučný provoz byly ostrovem ticha. Celá promluva trvala asi tak 3 minuty. Taková promluva se nazývá vocal ministry (vocal znamená ústní, hlasitý a ministry je tu pak použito ve smyslu kněžský úřad) a není to předem připravená řeč. Kvakeři věří, že je k takovému proslovu vede přímo Bůh. Při některých Shromážděních nepromluví vůbec nikdo, jindy je člověk svědkem i několika. Rozhodl jsem následovat to, co říkala, sáhl jsem po Radách a otázkách. Náhodou jsem si přečetl úryvek, který je v poznámkách [3], a modlil se k Bohu.

Setkání je ukončeno v okamžiku, kdy někdo (později jsem zjistil, že je to obvykle předem určená osoba) potřese rukou svému sousedovi. Totéž následně udělají i ostatní. Když se tak stalo, postavil se člověk, kterému říkají Clerk (tajemník). Kvakeři si mezi sebou vybírají lidi, jejichž úkolem je sbory spravovat (elder = starší, clerk = tajemník, overseer = dohlížitel, podle toho, co mi k tomu řekli, je to vlastně označení pro diakona). Tyto "funkce" jsou však čistě administrativního charakteru (často neplacené) a nejde tedy o nějakou obdobu starších, pastorů, kněží, které známe z jiných denominací. Tito lidé kromě správy (majetku, vydávání knih atp.) kvakery reprezentují ve vztahu k okolí. Úkolem tajemníka je pak po shromáždění seznámit ostatní s připravovanými akcemi. Při popisovaném Shromáždění tajemník nejprve představil mě a manželku, pak se přítomných zeptal, chtějí-li něco ostatním sdělit (tři lidé se vyjádřili k tomu, co během Shromáždění řekla ta paní). Pak následovalo upozornění na nějaké akce, mezi nimi i jednu pořádanou komunitou Taizé.

Jak už je v Anglii v mnoha církvích zvykem, následovala společná půlhodinka nad čajem či kávou, kde jsme měli možnost popovídat si navzájem.

Závěr

Moje první návštěva Shromáždění byla nezapomenutelným duchovním "zážitkem". Prvních půl hodiny jsem se spíš zvědavě rozhlížel kolem sebe, ale druhou půlhodinu jsem prožil v intenzivním společenství s Bohem v modlitbě beze slov, kdy jsem se vlastně přidal k ostatním. Myslím, že katolíci mi budou rozumět, protože hodnotu ticha ve vztahu k Bohu poznali např. při rekolekcích.

Setkání jsou centrem života kvakerů. Velmi mě zaujal příběh jedné paní, která trpí poruchou spánku. Setkání je pro ni jedinou příležitostí, kdy opravdu hluboce usne. Pokud by někdo pravidelně usínal v kostele, pochybuji, že by to kněz (pastor) vítal. Oni mi však k tomu řekli, že jsou opravdu rádi, že ji Bůh takto dopřeje hodinku zdravého spánku. Asi vás zarazilo, že během Setkání neproběhlo nic připomínajícího Večeři Páně (eucharistii). Kvakeři nepřikládají takovým věcem (rituálům) žádnou váhu (dokonce u nich ani neprobíhá křest).

-----
[1] quaker je odvozeno z anglického to quake = chvět se, třást se; původ tohoto označení není jistý. Jednou možností je, že pochází ze skutečnosti, že se lidé chvěli, když pod vedením Ducha mluvili na shromáždění. Pravděpodobnější je však původ jiný. George Fox (zakladatel hnutí) byl během svého života opakovaně souzen a vězněn, což byl osud mnoha kvakerů. Byl obviňován zejména na základě zákona (Conventicle Act), který v Anglii zakazoval jiná náboženská setkání než ta spojená s Církví Anglie (Church of England). Kvakeři byli označováni za agenty vyslané z Říma "římskými ropuchami, jezuity a františkány, aby svedli Angličany z cesty evangelia". Když byl Fox v říjnu 1650 opět zatčen, byl vyslýchán G. Bennettem  a N. Bartonem. V jednu chvíli Fox dotyčným pravil, že by se měl "třást (to tremble) při slovu Hospodina" (Iz. 66,5). Bennett se Foxe zeptal, jestli se on třese. A když Fox odpověděl kladně, označil ho Bennett za kvakera.

[2] Na první pohled se jedná o jakýsi kvakerský katechismus, ale v samotném úvodu stojí prohlášení, že kniha není myšlena jako nějaký soubor pravidel. Jedná se v podstatě o sebrané výroky kvakerů různých dob, ke kterým každá generace přidá něco svého. Vzhledem k neexistenci společného vyznání víry (kréda, dogmat) je tato kniha chápáno jen jako jakási pomůcka pro cestu životem.

[3] Brožurka obsahuje různé náměty na přemýšlení. Jeden příklad za všechny: Jsi schopen rozjímat o své smrti a smrti svých nejbližších? Akceptujeme-li realitu smrti, jsme osvobozeni k naplněnému životu. V případě takové ztráty si ponech čas truchlit. Když truchlí druzí, zahrň je svojí láskou.