Náboženství
Hospodin promluvil k Mojžíšovi:“Řekni Izraelcům:Kdokoli z Izraelců i z těch,kdo budou v Izraeli přebývat jako hosté,by daroval Molekovi někoho ze svých potomků,musí zemřít,lid této země ho ukamenuje. Já sám se obrátím proti tomu muži a vyobcuji jej ze společnosti jeho lidu,neboť daroval někoho ze svých potomků Molekovi,a tak znečistil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno...Lv 20,1-5 Na první přečtení se zda,že jde o text,který již do naší doby nepatří. Jenže Hospodinovy pokyny mají ve svém závěru trvalou platnost. Tato obětní praxe byla obzvláště krutá,až zrůdná,neboť do rozpálené duté měděné sochy byly vhazovány živé děti. 


Z textu vyplývá,že lidské oběti modle jsou zcela nepřístupné. K tomu však je třeba ihned dodat,že příkaz je řečen lidem,kteří žili v náboženském prostředí. Náboženství je obklopovalo na každém kroku. Do toho náboženského prostředí pak vnáší Mojžíš na Izrael Hospodinovy nároky,které ovšem do žádného náboženského systému nezapadaly. Hospodinovy nároky jsou totiž nenáboženské povahy,a jako takové jsou proto v napětí s jakoukoli formou náboženství. Ze starého Zákona víme,že Hospodin má zájem o člověka,o živého člověka,nikoli o rituály,nikoli o náboženství. Iz 1,11-17, Kaz 5,1 Není divu,že se Hospodinovy nároky v náboženském světě vymykaly tehdejší ( i dnešním ) náboženským představám,systémům a machanismům. Boží lid je proto ve starém Zákoně soustavně učen,že je třeba náboženství čelit,nepodléhat mu a zápasit proti němu. A to zcela konkrétně,jak můžeme slyšet i z tohoto textu. Ve Starém Zákoně je pak označení tohoto panovníka ( boha) „Melek“opatřeno samohláskami o-e ze slova „Bošet“ ( český,ohavnost,ostuda) tak,aby vzniklo slovo „Molek“,které mělo čtenáři připomínat cosi odporného. Starý Zákon tímto způsobem odposvátňuje takové lidi a jevy ( božstva),která svou povahou posvátná nejsou,protože nemají nic společného s Hospodinem. 
Zdá se,že obětovat lidi byl tenkrát rozšířený náboženský zvyk. Proto je v Lv 20,1-5 tato náboženská praxe striktně odmítána. Člověk podle Lv. 20,1-5,který takovou věc spáchal,již mrtvý je. To znamená,že tento člověk je odepsán. Ztratil právo na život. Trojí popis trestání ( umřel,ukamenován,vyříznut)vyjadřuje naprostou jistotu,definitivnost a nevratnost smrti. Kdybychom to chtěli trochu zobecnit,mohli bychom to formulovat takto:Nevystavíš svého syna náboženskému vlivu,náboženskému prostředí proto,že vystavit svého syna můžeš jen Hospodinu. Jen Hospodinův vliv totiž není zhoubný. Příklad dvou judských králů ( Achaze a Menaše vypovídá o tom,že i v Božím lidu,ba dokonce na klíčových místech se vyskytli lidé,pro které náboženství znamenalo víc než člověk,víc než potomek. Život člověka propadlého náboženství nemá cenu. To znamená,že náboženství je záležitost mrtvých lidí. Boží lid se musí postarat,aby se v něm nevyskytl někdo:

• komu náboženství stoupne do hlavy tak,že pro něj náboženství bude mít větší hodnotu než člověk
•  

kdo pro své náboženství bude schopen obětovat své bližní kdo své náboženství založil na obětí jiného člověka ( vzpomeňme na naši potřebu hledat v průšvihu obětního beránka,na nějž by šla svalit odpovědnost)
•   fanatik,který by byl schopen člověka obětovat,tedy zabít jej v náboženskému zájmu.

kde je za příklad dáván člověk,který je pro náboženský systém ochoten obětovat svého potomka,svou rodinu,své zdraví ( čas a síly)