Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Co vlastně obsahují listy apoštola Pavla? Je to slovo Boží, Pavlovy soukromé názory, nebo je to směs obojího? Pojďme se ve stručnosti podívat, co k tomu sám Pavel říká.


Úvod

Za Pavlovy listy v článku označuji všechny, které nesou jeho podpis. Otázka, kterou se s prvním přiblížení tento článek zabývá, mi vrtá hlavou už pěknou chvilku. Protože však víc hlav víc ví (více syslů, více smyslů), zdá se mi rozumné podělit se i s vámi na GS. Doufám, že to bude k oboustrannému užitku.

Bible = slovo Boží?

Tvrzení, že Bible je slovo Boží je velmi časté (sám ho používám), ale je třeba vědět, že je to jen nepřesné označení. Bible jistě často deklaruje, že obsahuje slovo Boží, tj. slova pronesená samotným Bohem, ale současně obsahuje i slova z úplně jiného pramene. V rámci přímých řečí tak v Bibli máme slova Satana (např. Jb 1,9) a slova lidí, z nichž některá jsou pravdivá a jiná jsou vědomým klamáním. Zaměřme se však na samotného Pavla.

Toto vám praví Pán, toto vám pravím já

Výchozím bodem může být sedmá kapitola prvního listu do Korintu. Rozdělení Písma na kapitoly je až dílem pozdější reakce, ale v případě tohoto listu je z textu oprávněné považovat začátek sedmé kapitoly za zahájení nového tématu. Pavel se verši 7,1 sděluje, že nadále se bude věnovat odpovědi na dopis, který od korintského sboru obdržel. Přeskočme pár veršů a podívejme se do verše desátého a jedenáctého, kde Pavel píše: "Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští." Pavel tu zdůrazňuje, že těchto pár vět není jeho vlastním názorem, ale že jde o příkaz Pána, tj. slovo Boží ve vlastním slova smyslu. My víme, že Pavel tu zmiňuje slova Pána, která známe z evangelií.

Ve verši 12 Pavel upozorňuje, že následující slova jsou už jeho vlastní a ne Boží: "Ostatním pravím já, a ne už Pán ..." Je tedy zřejmé, že Pavel nepovažoval svoje slova za vyjádření slov Pána. Následuje tu příkladu starozákonních proroků, kteří důsledně dbali na to, aby posluchači věděli, kdy mluví sami za sebe a kdy mluví Hospodin.

Jak tedy Pavlovy listy chápat?

Všechna Pavlova slova můžeme chápat jako slova Pána, není-li uvedeno jinak, nebo všechna Pavlova slova můžeme chápat jako jeho soukromé názory, není-li uvedeno jinak. Právě ta sedmá kapitola ukazuje, že první možnost není správná. Pavel normálně pokračuje ve svém listu s tím, že upozorňuje na změnu tématu. Najednou přijde vsuvka, kde upozorní, že už nemluví sám za sebe, kterou záhy ukončí s tím, že se opět vrací ke stavu, kdy mluví sám za sebe. Pavel se ve svých listech vyjadřuje tak, že on něco chce, něco si myslí atp.

Pavel jako autorita

Mluvil-li Kristus, pak jeho slova mají vzhledem k tomu, kým byl a je, absolutní autoritu. Je však správné takovouto autoritu připsat samotnému Pavlovi? Sám Pavel se svým čtenářům svěřuje s tím, že bojuje se svojí hříšností a že koná věci, které jsou zlé a které konat nechce (Ř 7,15 - 25) a právě v tomto kontextu je nutné chápat jeho slova, že následuje příkladu Krista (1Kor 11,1). Sám o svém poznání mluví jako o částečném a tudíž neúplném (1Kor 13,9nn). Ve Skutcích máme dokonce zaznamenáno, že Pavel nerozpoznal působení Ducha svatého, který mu zakázal cestu do Jeruzaléma. (Sk 21,4nn) A nyní si prosím všimněte, co sám Pavel o své cestě do Jeruzaléme řekl:"Nyní jdu do Jeruzaléma, protože mě Duch nutí, a nevím, co mě tam potká." (Sk 20,22)! Pavla natolik zaslepila touha jeho srdce  (Ř 9,1-5), že nerozpoznal či ignoroval přímé vedení Duchem svatým. V tomto kontextu je zajímavý i verš: "Po těchto událostech se Pavel veden Duchem svatým rozhodl, že půjde přes Makedonii a Achaju do Jeruzaléma." (Sk 19,21a) Je tedy možné, že Bůh původně chtěl, aby Pavel do Jeruzaléma šel, a následně změnil názor, nebo Pavel cestu do Jeruzaléma vydával za vedení Ducha, což od něj převzal ve verši 19,21a Lukáš, ačkoli tomu tak nikdy nebylo, na což byl Duchem svatým následně (marně) upozorněn.

Závěr

Sám apoštol Pavel varuje před tím, co kolega aviaf nazývá modloslužbou Bible:"nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život." (2Kor 3,6) Pavlovy listy jsou nesmírně cenným svědectvím o Kristu, ale nesmíme zapomínat, že se jedná o sobní svědectví jednoho člověka, který se vyjadřoval v kontextu své doby (1Kor 11,4 - 16; 1Tm 2,12; Ef 6,5) a který si nikdy nečinil nárok na neomylnost. Ježíš nám přislíbil Přímluvce, který nás bude uvádět do pravdy. Sám Pavel neváhal změnit nařízení, na kterém se spolu s dalšími usnesl (Sk 21,25 vs. Ř 14 a Kol 2,16). Křesťanství není náboženství knihy jako islám. Křesťané byli cca. 3 století ochotni obětovat pro Krista vše včetně svého života, i když žádné Písmo ještě neměli. Lpění na liteře je pohodlné, ale zkusme důvěřovat Kristu a Duchu svatému. Mnozí mohou zabloudit tak, jak se to stalo nejen Pavlovi, ale lpění na liteře není žádnou zárukou, že bloudit nebudeme, o čemž svědčí historie i dnešní stav křesťanství.