K napsání tohoto článku jsem byl motivován zkušeností, vzpomínkou a diskutujícím Okem. A jsou to tyto jeho věty a,b: a) Když odpustíš křivdu druhému, nesmažeš tím jeho hřích. Vůbec nerozumíš, že úplná likvidace hříchu je daleko obšírnější.
Vůbec nepochybuji o tom, že Oko je slušný člověk, který se upřímně a velmi usilovně snaží o vlastní sebe zlepšení, který se snaží o odpuštění a likvidaci hříchu. To je na jeho slovech víc než patrné. Výsledky takového lidského snažení, však nikdy neodpovídají vynaloženým snahám, a častým výsledkem je kumulace problémů způsobených následky hříchů. To Oko nepřímo přiznává, když se zmiňuje o "obšírnosti" při úplné likvidaci hříchu. Ano Oko, máš pravdu. Lidskými silami se hřích a jeho následky skutečně likvidují velmi obšírně. To zná každý, a to včetně mě, kdož se o to za pomoci řk "nástrojů" půl svého života marně pokoušel.
A byl jsem tehdy velmi snaživý, každodenní přijímání, časté svátosti smíření a mariánské pobožnosti, novény a růžence, no a "odměnou" od Boha za mé snažení mi bylo zjevení v Medjugorje. Odměnou od Boha v úvozovkách. To proto, že tehdy jsem jako oklamaný byl na vrcholu modloslužebného blaha, a dnes v pravdě Ducha vím jak vypadá a hlavně působí anděl světla. V prvním modloslužebném pohledu je překrásná bytost, a v druhém pohledu v pravdě Ducha ta samá překrásná bytost v pravdě průhledná až do hloubky své ohavnosti. Dva pohledy na jednu vizi, ten první povrchní a v klamu, ten druhý v hloubce a pravdě. Dva pohledy oddělené deseti lety. O tom víš z minulých diskusí. To jenom na okraj, abys mne neřadil mezi málo skalní a málo aktivní katolíky.
A nyní tě o něco poprosím Oko. Jelikož se jedná o dlouhé desetileté praktické modloslužebné zkušenosti, prakticky od dětství, tak neupírej upřimnou snaživost a usilovnost tomu, kdo kdysi odpuštění praktikoval dle tvého současného způsobu, z vlastní zkušenosti dobře známého způsobu, hodně neefektivního způsobu, a jak sám říkáš obšírného způsobu. Splníš mi mou prosbu?
Existuje jiný, mnohem efektivnější odpouštějící způsob, způsob velmi rychlý, způsob tak rychlý, že nedovolí aby hřích metastázoval, aby dále zraňoval, a je to způsob od Boha, od Boha Krista v našich srdcích. Při tomto způsobu dává Kristus okamžitou sílu k odpuštění, vzájemnému odpuštění, což se projevuje třeba i tím, že z nepřátel se stávají dobří přátelé. Vzájemné odpuštění může narazit na tvrdost srdce, to ano, ale to odpouštějícího vůbec nijak duchovně nezatěžuje. Právě naopak, duchovně ho to posiluje, a proto je i velká duševní zátěž způsobená hříchem v Pánově pokoji snesitelná.
Někdy odpuštění nenarazí přímo na tvrdost srdce, narazí na srdce oklamané. Odpouštějící síla narazí na oklamané srdce, které chce ve svém klamu za odpuštění mermomocí Bohu platit. Platit svou snahou a skutkem, svou námahou a obšírnou prací. Takové oklamané srdce zcela nevědomě odmítá přímé a okamžité působení Boha, který nám v odpuštění dává okamžitě neomezenou sílu a milost zcela zdarma a nezáslužně. Bůh skutečně dává okamžitou a neomezenou sílu k odpuštění! A je to právě naše nezáslužnost, která umožňuje velkou rychlost odpuštěn! Bůh totiž nemusí čekat na naše obřady, zásluhy a snahu, protože Kristus se již dávno zasloužil a za nás zaplatil. Rychlost vzájemného odpuštění je závislá i od toho, jak rychle dokážeme vnímat pravdu Ducha. Pravdu o nás, pravdu která někdy niterně zabolí, a to přesně místě, kde v nás sídlí pýcha. Uvědomte si toto všechno křesťané, není nic co bychom v boží síle a díky milosti nedokázali odpustit. My všichni, a každý jeden z Vás. Nenechte si ukrást boží patent na odpuštění od podvodníků a kupců s odpuštěním!
A proto v našich srdcích sídlí Kristus, jako náš Pán, jako ten kdo nám ve svém pokoji dává sílu snášet dobré i zlé, jako ten kdo nám dává sílu odpouštět okamžitě, to aby hřích neměl šanci metastázovat a dále zraňovat, jako ten kdo nás před hříchem a závislostí na hříchu chrání, jako ten kdo burcuje naše svědomí, když se ve své slabosti hříchu dopustíme.
b) Představ si, že budeš mít nějakou hříšnou závislost: na alkoholu, drogách, gambler, na majetku, a pod. - a náhle zemřeš. I když budeš ve stavu bez hříchu ke smrti, takže nebudeš patřit mezi zavržení, stejně od svých závislostí se ,musíš nejdříve uzdravit. A to není hned!
Na této větě se zjevuje tragický, z vlastní zkušeností tak dobře známý omyl. Ten kdo má v srdci Krista, nemůže mít žádné hříšné závislosti. Kristus v srdci nás neustále omilostňuje, posiluje a osvobozuje od hříchu. Kristus v srdci a závislosti na hříchu se spolu naprosto vylučují. A pokud někdo má závislosti na hříchu, a myslí si, že má v srdci Krista, tak žel pravda pro něj velmi tvrdá, Krista v v srdci nemá. A co tam vlastně má? Nejčastěji to bývá parodická náhražka, vytvořená nábožensky zmanipulovanou myslí.
Oko, i zde píšu o vlastní zkušenosti, a vysvobození od duchovní závislosti na kristo- parodických náhražkách, patří v mém životě mezi ty největší boží zásahy, největší projevenou boží milost.
Vysvobození ze "strašných" závislostí které popisuješ, je oproti tomu ničím.
Nábožensky oklamaný člověk, s kristo- parodickou náhražkou v srdci, je zavlečený do marného a předem prohraného boje. S hříchem bojuje sám, dlouho, těžce a marně. Následky hříchu se mu neustále vracejí, a on se ve své námaze upíná na pomoc zpovědníka, leč výsledky a rychlost většinou neodpovídají vynaložené námaze.
Je pak snadné takhle oklamanému člověku nalhat nebezpečnou lež, že bude od hříchu očišťovaný i po své smrti v nějaké posmrtné očistné instituci. Přitom je to tak průhledná lež, lež která se přímo dotýká Krista, lež která nepřímo říká- Kristus je příliš slabý na to, aby Vás očistil ve vašem životě!
Jenže ta nesmírná a upřímná snaha o sebe zlepšení, to všechno vynaložené úsilí pro pár drobků, se stane oklamanému člověku železnou košilí, kterou nedokáže opustit. A ta hrozná myšlenka, že za boží odpuštění, že za boží milost a odpuštění se nemusí ničím snaživě ani skutkově platit, tak tato myšlenka v oklamané mysli hraničí s "rouháním a zradou".
Jenomže kdo poznal ten ví, ten ví, že boží odpuštění a milost je skutečně zdarma a všude, je stejně všudypřítomné tak jako Bůh. A je to taky jeden z důvodů proč byl seslán Duch. Duch byl seslán aby nás vždy a všude uváděl do veškeré pravdy, a taky byl seslán proto, aby všude tam kde se rozhojnil hřích, rozhojnila boží milost. Současná všudypřítomná působnost Ducha, se dá charakterizovat dvěma slovy- PRAVDA a MILOST. Kdo Ducha má, ten to ví. A kdo to neví, ten ať v pravdě Ducha pozná.
Kristus do našich srdcí vstupuje v pravdě Ducha, a pravdou Ducha nás osvobozuje od všeho co nás poutá s hříchem a tímto pomíjejícím světem.
A chceš-li kdo najít Krista, tak Ho přestaň hledat, stejně nevíš kde hledat. Přestaň ve svém temném lese bloudit, zastav se, a nech se Kristem najít. To On přišel aby hledal co se ztratilo a zahynulo, a marné bloudění mu Jeho záchranářské hledání jenom ztěžuje. Aneb neutíkejte před záchranářem, když v srdci uslyšíte Jeho hlas! Nechte se jím najít a chovejte se přitom v temném lese opatrně a tiše, nikdy nehulákejte, všimne si vás dravá zvěř, která k vám pak může dorazit dříve než samotný Záchranář. Důvěra v Záchranáře se vždy vyplatí..
Napsal zachráněný a v lese nalezený :-))))
Myslivec