Jak charismatici ovládli Jednotu bratrskou
Datum: Středa, 24. červenec 2002 @ 13:13:54 CEST
Téma: Charismatici


Když jsem četla zde na GRANU SALIS článek o tom co se odehrálo ve sboru Jednoty bratrské v Tanvaldu, tak jsem se rozhodla vám poslat toto svědectví o tom, jak jednali "charismatici" v Praze a které se mnou otřáslo. Co je to za lidi, prosím vás?

 

Svědectví o politice "charismatiků" 

Předem se omlouvám a upozorňuju, že můj příspěvek bude asi trochu impulsivní, ale po tom, co poslední dobou v našich sborech prožíváme, se asi není co divit ... :-( 

Někdy okolo 17-ti let (tj. začínající 70-tá léta a "normalizace"), kdy jsem se dostával poprvé do nějak těsnějšího kontaktu s křesťanstvím, jsem nějak poznával i tu "odvracenou stranu", teď se ji říká "charismatici", my jsme jim říkali zkratka "liberečáci", protože "to" mělo (v rámci Jednoty bratrské) centrum v Liberci.

Asi to bude už tou mojí pitomou povahou, že se snažím věci poznávat "z obou stran", a tak jsem se i těch téměř dalších 30 let snažil mít kontakty s touto stranou pokud možno přátelské, snažil se porozumět jejich uvažování atd., - ty diskuse a rozpravy to byly hodiny a desítky a snad stovky hodin - návštěvy jejich shromáždění, kázání, společných modliteb – společné akce, svým vlastním autobusem jsem vozil "charismatickou" omladinu na vodácké zájezdy atd.

Ale nyní "na stará kolena" dospívám k závěru, že to všechno byla jen "šalba a klam", a že tu nejde o žádnou "teologii" ani o nic takového, ale prostou (a sprostou) politiku a snahu o moc a zmanipulování mas, o peníze. Z tohoto důvodu mi také připadají veškeré tyto diskuse o "darech Ducha sv." dost scestné a zavádějící a nebezpečné tím, že budí zdání, že se jedna o opravdový teologický problém, a odvádějí od toho, čím ono tzv. "charismatické" hnutí skutečně je.


My jako Jednota bratrská jsme poměrně malá církev, celkem neznámá, ale asi díky této velikosti se tu můžou demonstrovat jevy, které se v jiných měřítkách nemůžou tolik rozvinout. Jejich význam je možná z "celosvětového" hlediska zanedbatelný, ale stejně si myslím, že by se mu měla věnovat pozornost.

(Možná to je blbost, co píšu, možná to bude zase delší - trochu se bojím, co by ten můj příspěvek mohl způsobit - tak se možná snažím podvědomě odradit čtenáře od jeho dalšího čtení. Prosím berte to zatím jako ryze subjektivní pohled - i když se možná do značné míry shoduje s tím, jak to vidí stovky dalších lidí.)

Jak jsem už naznačil, ten "letniční" závan se projevoval - tak, jak jsem ho poznal - v naší Jednotě bratrské někde v Liberci a jeho okolí přinejmenším za dob hlubokého totáče, většinou mezi mladými. Ale byla to jakási "odrůda", se kterou se ještě nechalo nějak komunikovat, a jsem přesvědčen, že i mezi tzv. "autoritami" tu byli ještě upřímně věřící lidé.

Ale co se stalo "po revoluci v 89.", to nás asi trochu zaskočilo. Nejdřív jsme měli takový dojem, že se jedná o jakési pokračování toho "starého", a to byla ta chyba, že jsme nerozpoznali tu zásadní změnu: že mezi tím "svinstvem", které k nám po 89. roce přivál ten "západní vítr" - reklamy, pornografie, charismatické hnutí - to "charismatické hnutí" nebylo až tak velkou výjimkou, ale zase jen jeden z těch zvrácených způsobů myšlení.

Jak se to v naší Jednotě projevovalo? Nejnápadnější byl početní vzrůst. Zejména Liberecký sbor a jeho satelity početně velmi rychle rostly. Zpočátku byl tento růst "tradiční" části JB z velké části tolerován a dokonce podporován, a to i autoritami, zejména naším biskupem. Hledala se v tom jakási "obroda církve", "obživení" zkostnatělých a přestárlých sborů atd. Ta tolerance sahala tak daleko, že se začaly ve velkém měřítku tolerovat i věci, které by se předtím tolik netolerovaly - například požadavek vysokoškolského teologického vzdělání pro kazatele Jednoty. A klasické vzdělání začalo nahrazovat čtení levných paperbacků - překladů brožurek od pánů Margiese, Hagina a dalších, které postupně začaly deformovat a ovládat mysl "autorit" i "oveček", které se k nim houfně sbíhaly. 

Teprve v průběhu první poloviny 90-tých let se začala brát v naší církvi vážněji hrozba, kterou v sobě tzv. "charismatické" hnuti mělo: levný populismus, snaha o ovládnutí co největších mas bez ohledu na duši člověka. Někdy v té době (rok 92) získala již charismatická část na synodu naší české provincie (nejvyšší orgán provincie, jakoby synedrium) nadpoloviční většinu hlasů a navíc i 2/3 většina (tj. 2 lidé ze tříčlenné) Úzké rady (úřadující orgán v mezidobí mezi synody) byla "charismatická" a zbývající 1 člen byl "silně tolerantní". Existovala už "dobře zaběhnutá" spolupráce "charismatické" části JB s tzv. KMS (křesťanská
misijní společnost, sdružující "charismatiky" z různých denominací, zejména z KS - Křesťanských společenství - JB - Jednoty bratrské - a CČE, Českobratrské církve evangelické). Tato vazba byla natolik silná, že tzv. "autority" z KMS měly pro charismatickou část JB daleko větší autoritu, než struktury vlastni Jednoty. Vyhrocoval se antagonismus s "tradičně" či "lidově" zaměřenými sbory, církvemi a dalšími institucemi, například Evangelickou theologickou fakultou. To, co bylo dříve pokládáno za nouzi (nedostatek vysokoškolského theologického vzdělání kazatelů) se stalo ctností - hluboké pohrdání tradičním evangelickým vzděláním. Jeho místo později zaujala tzv. "Biblická škola", kterou si otevřeli charismatici v Liberci, umožňující i jakési studium korespondenčním stylem. 

Tato početní expanse byla "tradičními sbory" chápána tak, že se "charismatická" část JB snaží získat při hlasování 2/3 většinu, nutnou pro prosazení zásadních změn v naší církvi. Nicméně v té době již onen početní "boom" končil, charismatické sbory přestávaly dále růst, jejich potenciál se vyčerpal, vycházely najevo i negativní jevy. Odhaduje se, že například do Libereckého sboru začátkem 90-let přišlo cca 600 lidí a z nich cca 300 zase odešlo - a z nich velká část "ne zrovna v nejlepším" - naopak s hlubokými traumaty. V masovém měřítku se začalo projevovat, ze tu nejde o žádnou theologii, ale o sprostou ideologii.

Někdy kolem poloviny 90-tých let prosakovaly na křesťanskou veřejnost zprávy, že se připravuje sloučení JB a KS. V KS byly podobně problémy jako v JB - polistopadový boom se pomalu zastavil a tomuto sdružení se nepodařilo naplnit potřebné kvórum, které státní úřady požadují pro registraci nové církve. Proto se zde nabízela lákavá příležitost - připravit v JB půdu a inkorporovat celé KS do ní, čímž pádem by se dobře a zcela legálně a "demokraticky" obešel zákon. (Ovšem tyto tendence ze své strany současný apoštol KS  Dan Drápal nyní popírá - možná s ohledem na tristní situaci, do které se celá nynější JB nakonec dostala.)

Když bylo charismatickému vedení jasné, že pouhým přibýváním členů 2/3 většinu hlasů na synodu v dohledné době nezíská, pokoušeli se o to jinými způsoby: dělením sborů, neustálým měněním stanov, jiným počtem delegátů posílaných na synod - hlas získávali pracovníci, kteří jej dříve neměli, a naopak začalo být právo upíráno těm, kteří jej dříve měli. Když přestali přicházet lidé "z pohanů", začaly se přijímat celé jiné sbory a náboženské skupiny, které byly pro své extrémistické postoje z jiných (byť letničních a charismatických) denominací exkomunikovány.

K přelomu došlo koncem roku 1997: jeden ze dvou "charismatických" členů tříclenné Úzké rady "prohlédl" a začal se distancovat od dosavadních praktik - zejména se vzepřel politickému vedení naddominačnímu uskupení KMS - aniž by se přestal cítit "charismatikem" - čímž pádem se změnil dosavadní poměr sil 2:1 v Úzké radě. Tim pádem se však (bez ohledu na ideové či theologické přesvědčení, ale čistě politicky a tim ideologicky) stal renagátem a v politickém sporu se přiklonil na stranu "tradičních" sborů.

Všeobecně se očekávalo, že díky předcházejícím změnám se již hlasovací poměr na synodu na jaře 1998 přiblíží 2:1 ve prospěch "charismatické části" a navíc končilo tříleté volební období staré Úzké rady - a tak tato rada naposledy zapěla svoji labutí píseň: poté, co se množily zprávy o duševním poškozování věřících mas v Libereckem sboru a suspendovala (podle mě nešťastně) bývalého hlavního kazatele E.Ruckého (ovšem dočasně a při plném platu a zachování všech výhod) a přivolala na pomoc při řešení takto vzniklé situace biskupy ze sousední Kontinentální provincie (= země západní části evropského kontinentu), kteří situaci kolem libereckého sboru vyšetřovali.

Den před plánovaným zahájením synodu na jaře 1998 probíhala pastorální konference, na které se pokoušeli biskupové přednést svoje zprávy, ale hned po přečtení první zprávy byli charismatickou částí umlčeni. Ta se dožadovala okamžitého zahájení synodu bez předchozí rozpravy, neboť byla přesvědčena o tom, že svoji 2/3 převahou nepřipustí jednání o jakýchkoli námitkách proti svým zájmům. Tuto převahu se snažili získat předchozí diskvalifikací dvou delegátů "tradiční" částí, což se jim nepodařilo prosadit. Poté, co charismatická část neustále mařila průběh pastorální konference a trvala na předčasném zahájení synodu (jehož ájení bylo připraveno na příští den) "tradiční" část z protestu opustila jednací síň a rozjela se do svých domovů. Charismatické části scházel jeden hlas do 2/3 většiny, která by mohla synod začít. Proto se uchýlili k drobnému "podfuku", že totiž na synod přivezli nic netušící náhradnici, která byla určena pro případ, že by se řádně zvolený delegát nemohl na synod dostavit - ta podepsala presenční listinu a tak zahájili čistě "charismatický" synod bez přítomnosti "tradiční části", na kterém zvolili 100% "charismatickou" Úzkou radu. 

Je samozřejmé, že takovéto shromáždění zbývající třetina "tradičních" sborů nemohla uznat za legitimní, a tím pádem nemohla uznat za legitimní ani takto zvolenou Úzkou radu. Jako schůdné, nejméně bolestné řešení, se těchto 7 sborů dohodlo, že se s charismatickou částí v pokoji rozejdou a požádají o připojení k sousední Kontinentální (tj. evropské) provincii. Bylo jim vyhověno s tím, že ještě předtím Rada celosvěové Jednoty bratrské (Unity board) sestaví a vyšle do Čech komisi ve snaze zjednat smíření mezi oběma stranami. Obě části (úřadující "Úzká rada" i zástupci tradičních sborů) na to přistoupily, ovšem během roční námahy za svou práci sklidila tato komise od charismatiků jenom výsměch: přesto, že úřadující Úzká rada přistoupila na podmínku, že se během této doby zdrží jakýchkoli rozhodnutí, které by mohly negativně ovlivnit celý proces vzájemného smíření, dostalo během roku postupně všech osm kazatelů z "tradičních" sborů výpověď (a nebo jim nebyla prodloužena prac. smlouva, pokud ji měli na dobu určitou, anebo na ně byl činěn hrubý nátlak na rozvázání pracovního poměru dohodou). A to vesměs bez jakékoliv diskuse se staršovstvy příslušných sborů!

Postižené tradiční sbory ale zůstaly solidární se svými kazateli a i když jim přestal jít plat od Úzké rady, rozhodly se založit si společně vlastní fond, aby mohli své propuštěné kazatele platit. Staršovstva sboru se postavila proti tomu, aby jejich kazatelé byli vyhozeni na dlažbu pouze z těchto charismaticko-ideologických důvodů.

Nicméně nezůstalo při tom - začal útok charismatiků na naše budovy a na náš majetek.

Když odletěl náš pražský kazatel na jednání mimo republiku, tak to byla dobrá příležitost pro to, aby skupinka několika charismatických gaunerů pronikla do našeho pražského sborového domu. Vyčíhli si, až manželka našeho kazatele odešla na nákup - jenomže se nepředvídaně vrátila a přistihla čtyři neznámé, urostlé, mladé muže přehrabovat se v pracovně jejího manžela. Zeptala se, co jsou zač a co zde pohledávají, a oni že tak jednají z nařízení Úzké rady. Pokoušela se zavolat policii, ale jeden z nich utrhl šňůru ze zdi a znemožnil ji spojení. Utekla a volala policii odjinud. Přijela policie, oni ji ukázali jakési papíry s razítkem od charismatické Úzké rady, policie prohlásila, že je to naše vnitrocírkevní záležitost a záležitost soudu, do které se nehodlá vměšovat, a zase odjela. 

Manželka kazatele odběhla, aby zavolala o pomoc některé bratry z našeho sboru a z okolních evangelických sborů. Mezitím se oni neznámí muži dostali do prvního patra, kde je modlitebna, a za pomocí rozbrušovačky, vrtačky a kdovíjakého dalšího loupežnického náčiní překonali bezpečnostní zámek i mříže a vlámali se do naší modlitebny a dalších sborových místností, kde ukradli naše sborové materiály včetně pracovních smluv, členské kartotéky atd. Do zámku si dali svoje vlastní vložky, takže jsme se nedostali do vlastních bohoslužebných prostor. To bylo v sobotu dopoledne, takže když přišli v neděli lidé na nedělní bohoslužby, nedostali se do modlitebny a shromáždění se muselo konat v přilehlém skladu, do kterého se násilníci (naštěstí) nedostali.

Vrchol všeho byl, když jsme ve schránce našli liebesbrief (s klíčkem od modlitebny - škoda že jsme ho neobjevili dřív), ve kterém se (nám starším sboru) představuje náš "nový kazatel, oficiálně ustanovený Úzkou radou" a omlouvá se nám za takovýto netradiční vstup do našeho sboru (ano, byl to vůdce oněch čtyř gangsterů) s tím, že doufá že si spolu budeme rozumět a že jej jako staršovstvo budeme podporovat a přijmeme jej za našeho kazatele (i když, připomíná, nemá jakékoliv teologické vzdělání ani jakoukoliv zkušenost práce se sborem - ale doba je holt taková).

To pak člověk doopravdy neví, jestli se má smát nebo plakat. Ti mladší v našem sboru to dokážou brát ještě docela sportovně, ale na některé (zvláště starší) už je toho za tu dobu docela dost. Zvlášť pro ty, kteří až dosud těm "charismatikům" aspoň trošku, ve skrytu duše, fandili... 

Jinak, když náš sborový pokladník šel do spořitelny, tak se s ním už nikdo moc nebavil, jenom mu sdělili, že tam mezitím přišla naše oficiálni Úzká rada a změnila podpisové vzory, takže jako sbor již nemáme možnost nakládat s našimi penězi. Nejen s našimi - protože na tom účtě byl zároveň fond pro výplatu všech našich kazatelů - necelých půl milionu. Dá se to snad nazvat jinak než hnusná krádež? Ted to bude řešit soud, který se potáhne pravděpodobně několik let, zrovna tak jako soud o naše sborové místnosti a budovy, které nám charismatici jen tak zadarmo nehodlají nechat.

Já nechci, abyste nás litovali - můžeme si za to sami, svojí příliš dlouhou toleranci a trpělivostí. Jen bych rád, aby to posloužilo jako varování - nejde o theologii, ale o ideologii a nejsprostší politiku nejhrubšího zrna. Macchiaveli, ne Jezis. Nenechte se zmást řečmi o darech Ducha atd. - jen to zavádí od pravé podstaty věci, kterou je touha po moci, majetku, po penězich.

Možná, že všichni "charismatici" nejsou takoví - já věřím tomu, že většina z nich tomu učeni doopravdy věří a jsou to upřímní lidé. Ale ta podstata, to "učení" těch, kteří jsou "u vesla", kteří získali moc, to je ryze materiální, tam ty řeči o duchu sv. jsou sprosté žvásty. Postupně na to lidé přicházejí, ale většinou až po velmi trpkých zkušenostech.

To, co nás učili ve škole, že byla katolická církev ve středověku, tak přesně to je charismatické hnutí dneska. Tak jako staří bratři pokládali papeže za Antikrista (a nechávám teď stranou, jestli právem), zrovna tak třeba já osobně vidím naši oficiální "Úzkou radu" a jejího předsedu. Já vidím, že mu nepomůžu - i když je to můj bývalý kamarád, a to je na tom to smutné - ale ztratil víru i rozum, mozek i srdce, je zcela v moci Satana a možná, že o tom ani neví. Kdo ví?

Ale tak, jako jedinou cestu viděli v tom oddělit se od toho, na co už nemají sílu, aby to napravili, tak taky my vidíme jedinou možnost oddělit se od toho Zlého, který nyní ovládá to "charismatické" hnutí v naši Jednotě. 

Možná vám připadne, že třeba v katolické církvi je to "hnutí charismatické obnovy" lepší, já nevím. Teď jsem psal jen o tom, vedle čeho celou dobu žijeme a s čím musíme řadu let zápasit.

PS: Pořád mám mezi tzv. "charismatiky" spoustu svých osobních přátel, které upřímně miluju a vážím si jich pro mnoho cenných lidských vlastností. Bude pro ně asi těžkým zklamáním, až (pokud vůbec) někdy v životě poznají, co se za tím jejich učením skutečně skrývá. Ale to asi musejí poznat sami. Zvenku jim to zní asi neuvěřitelně.

Takže jen summa summárum pro naši diskusi: Prosím, berte v úvahu, že se nejedná ani tak o theologii, jako o ideologii. To je v podstatě vše, co jsem se snažil tím dlouhým příspěvkem vyjádřit - díky za trpělivost, pokud jste dočetli až sem. Ale stručněji se mi to nepovedlo. I tak jsem zdaleka nenapsal všechno - jen jsem se snažil, aby tam nebyly moc velké polopravdy. I když je to tendenční, snažil jsem se vyvarovat polopravd a lží. Něco je možná "věcí výkladu" nebo "úhlu pohledu".  Já to píšu tak, jak to sám prožívám, a se mnou řada dalších v našem sboru a v dalších sborech. Hezký to moc není. Nejedná se jen o těch "7 tradičních sborů" - dva další sbory se rozštěpily na "tradiční" a "charismatickou" část, s tím, že charismatická část zabrala budovy a modlitebny a majetek a plat od státu pro své kazatele a "tradiční" část se muší scházet "po domech". A ve zbývajících  "pocharismatičtělých" sborech zkrátka ta "tradiční" část musela kapitulovat před početní přesilou.

Je boj "pozemský" a boj "duchovní". To, co teď je mezi "tradičními" sbory a úřadující úzkou radou a částí "charismatických" sborů, kterým je representací autority Boží na zemi, to je už boj čistě "pozemský" a hrubý a už bez jakýchkoliv "duchovních" nánosů - to je sprostý boj o získáni majetku. Pokud bych něco nazval "duchovním" bojem, tak ten se teď odehrává uvnitř té samotné "charismatické" části, ze které už část prohlédla to svinstvo, o které se jedná, ale nemá  odvahu vzdorovat, a část je ještě totálně zaslepena. O tu myslim nyní jde. Za to se modlím. 

Zdraví (tradičňáky i "charismatiky")
Petr Herman

 









Tento článek najdete na Grano Salis
http://www.granosalis.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=964