Koukám, že téma jasných a jednoznačných podmínek, které jsou uvedené v písmu k některým tématům ti moc nevoní a utíkáš od tématu k osobním atakům, jak je u vás zvykem a jak vás to "dobře" učí. 

  Trochu si nám v diskuzi zmartinovatěl, Stando.

  Pokud to nebyl osobní atak, ale otázka k tématu, tak ti přeci jen odpovím.

  Záleží na tom, co považuješ za "normální".

  Pokud za "být normální" považuješ stav kdy pan farář poleje miminko dvou rodičů, kteří neznají Boží jméno a nemohou ho poznat, to miminko vyrůstá uprostřed náboženství soch, obrazů a všelijakých pověr, lidských výmyslů a urputných fantazií, má pak svatbu v kostele, trochu zlobí, ale přeci jen se ke stáru jakž takž srovná a začne se o své náboženství zajímat, pak má pohřeb v kostele, ale to jméno za celý život nepoznal protože ten pod kým žil mu to nedovolil a pak jde na soud, kde se konečně potká s živým Bohem, tak to "nejsem normální".

  Pokud za "být normální" považuješ to, když člověk potká živého Ježíše Krista, uvěří jeho slovu, přijme jeho pozvání do života a oběť za jeho život, přijme Ježíše, ten Boží dar a víra jeho slovu ho dovede až k ponoření do Božího jména, které mu dal Bůh poznat, a v tom jménu má život, tak to jsem docela normální.