 |
Právě je 519 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
gregorios777
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116599817
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal Nepřihlášený Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. (Jan6,64)
Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel.“ (Jan7,70)
Vyvstává otázka. Proč když od počátku Ježíš věděl, že Jidáš je ďábel, proč si ho vyvolil za učedníka a nechal ho působit svou božskou uzdravující mocí?
|
|
poslal Nepřihlášený Podívejme se nyní na popis událostí v Písmu tím samým pohledem jakým hodnotíme podobné situace, které v životě zažíváme, podívejme se na to pohledem vlastních životních zkušeností ze vzájemných mezilidských vztahu, které se v průběhu staletí nijak zvlášť nemění.
V Písmu jsou zmínky o vztahu Ježíše k Marii. A na všech těchto zmínkách je patrné, že jejich vztah nebyl vůbec takový jak ho vyfabuloval katolicismus.
Při početí Krista Maria přijala Boží slovo. Tím ovšem její cesta v přijímání Božího slova začíná. Mnohému nebude rozumět, k mnohému bude hluchá, ale Boží slovo jí vždy oči otevře, ale nebude to pro ní jednoduché. Boží slovo jí bude pronikat jako meč, a z jejího neporozumění, se poučí mnozí.
|
|
poslal Nepřihlášený
Proto za naprosto šílenou a ujetou potrhlost považuji stále tu vaši podmínku pro křest - ono osobní uvěření v Krista.
(výrok katolického diskutujícího na GS)
Nechtěl bych být v pozici toho člověka, až se bude jednou zodpovídat Bohu. Ta "šílená potrhlost" je totiž podmínkou spásy od samotného Krista.
V Markově evangeliu 16,15-16 Kristus pověřuje své apoštoly kázat evangelium celému světu a celému stvoření a Kristus Bůh řekl. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasený.
Uvěření-křest-spása.
Logický sled událostí poté co co následuje apoštolské kázání evangelia. Spasný proces začíná slyšením Božího slova. Apoštolové kážou Boží slovo, lidé naslouchají, uvěří, nechají se pokřtít a jsou* (budou) spasení. *(Spása v pozemské době boží milosti, je podmíněná setrváním v boží milosti ve víře v Boha)
U falešných křesťanů je tento proces přesně naruby..
Spása-křest-uvěření (možná)
Falešná spása se nabízí jako modlářská komodita za přijetí falešného křtu a to převážně u mimin. Uvěření je přitom nepodstatné, a je až zcela na konci pokud vůbec. A praxe je taková, že uvěření se u většiny "pokřtěných" mimin v jejich životech nikdy nekoná. Křestní paskvil se stal obřadním úkonem, kterým prý lze získat spásu.
|
|
poslal Nepřihlášený Římanům 2, 16-25 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘
|
|
poslal Nepřihlášený Neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Jestliže se však navzájem koušete a požíráte, dávejte si pozor, abyste nebyli jeden druhým pohlceni. Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. Jste-li vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci.
To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.
Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi. Jsme-li Duchem živi, Ducha také následujme. Nehledejme marnou slávu, navzájem se neprovokujme a jedni druhým nezáviďme.
|
|
poslal Nepřihlášený Frantisek100 Magdaléno, já považuji za hřích proti Duchu Svatému, když někdo vystupuje jeho jménem, založí pak třeba sektu a lidem vštěpuje to, co mu ten duch říká.
Willy, co stále chceš na Františkovi? Kritika je normální vlastnost lidského myšlení. Ta nebude akorát v nebi, aby tam nevznikla opět vzpoura proti Bohu. Kritika není ďábelská vlastnost. Je to složitá cesta k pravdě a boj se lží. To tu chceš zavést totalitu?.
Já věřím Bohu a Pánu Ježíši, protože mne pak v dospělosti hodně obdaroval a nebýt Jeho vedení, nemohl být prožít tak hezký život. Zamilování se do krásné a moudré dívky a pak padesát let s ní jako hodnou manželkou, náročná práce, hodné děti, skromný život, ale nakonec po roce 89 i vyšší sociální postavení, o kterém se mi ani nesnilo… Já jsem tak vděčný Bohu a tolik mu dlužím. A Ty mne těmi svými hlasy odněkud budeš přesvědčovat o pokání a o tom, jaký je ve mně údajně ďábel, jaký jsem hříšník apod. Jistě, že sociální jizva z minulosti někdy ožívá. To máme každý něco.Věřím Bohu daleké delší dobu než Ty. Mám zkušenosti s falešnými a fanatickými křestany. Já Bohu moc mnoho dlužím a věřím Mu, a ne tomu, kdo nějak ovládá Tebe.
Mockrát jsem se modlil a to i v práci a když manželka vážně onemocněla… Statisíce proseb a modliteb. Kdybych byl ten pes či svině, o kterých psal Petr, a Ty si ho použil k útoku na mne. tak bych užíval život jinak a na Boha si ani nevzpomněl.
Willy, Ty ani nevíš co píšeš. Nakonec se vymluvíš, že Ty nic, ale Duch Boží. Ale co když zrovna tahle Tvoje výmluva je ten největší hřích proti Duchu Svatému, kterého zneužíváš.
|
|
poslal brusle7 Myslivec napsal Brusli:
"Podívej se na to jinak. Někteří Ti zde v dobrém sdělili, že jsi přecitlivělá. To jsem Ti nikdy neřekl. Napíšu proč. To není přecitlivělost, to je oblast tvého ducha, kterou výborně vnímáš nejenom lidi, ale hlavně Boha, tak jako málokdo. Tato duchovní oblast musí být krytá boží zbrojí protože právě na ni se zlo zaměřuje a trefuje s do ní aby zranilo. Tady na GS si můžeš procvičit jak boží zbroj správně sestavit a používat a přitom nepotlačovat a neotupovat to krásné vnímání. I k tomu je GS dobré.Když Ti dal Bůh takovou úžasnou schopnost vnímat, dal Ti k tomu i zbroj se schopností ji sestavit a používat. Pravda, spravedlnost, služba, pokoj, víra, spasení, modlitba, Duch a Slovo. ♥ Láska ♥ Jsi duchem bohatý člověk Brusle. To všechno od Boha máš. Jde o to sestavit z tohoto bohatství zbroj jako kostečky lega. Není to vůbec těžké, každá kostečka si sama žádá o své místo. V pravdě pevně stojíš, obutá ve službě již dávno jsi, štít víry se nauč lépe používat, ale více k tomu již apoštol..
Efezským 6 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého."
Sdílím a hledám svědectví lidí, kteří to mají podobně jako já a chtějí mi svými zkušenostmi pomoci "obstát" proti útokům Zlého tak, jak chce Bůh.
|
|
poslal Myslivec Milka: Tak takhle jsem to od chvíle, co Bůh se mi dal poznat jako Otec neměla nikdy. Tohle se mi nestalo.
Žiju stále s ním, jsme spojeni, nerozlučně. V práci ho moc potřebuju. S některými klienty se modlíme, s jinými čteme bibli, někteří potřebují ujistit o jeho lásce, potěšit , protože jejich odchod z tohoto světa už je blízko. Někdy hodně blízko, občas jen vezmu za ruku a rozloučím se.
Ale i ve starém životě jsem to měl jinak, než popisuje oko a co žil - byli jsme silně vychovaní v náboženství, toužil jsem po Bohu, životě s ním, ale nevěděl jsem tehdy, jak přijít k Bohu, věděl jsem, že jsem od Boha oddělený. Ale že bych na Boha zapomínal, to se mi tedy nestávalo ani tehdy. I tehdy jsem toužil být s Bohem, jen jsem nevěděl jak přes tu propast k Bohu.
|
|
poslal Nepřihlášený Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující . Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
Exodus 20,4-6
|
|
poslal Nepřihlášený Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně ....
Žádáš, nedostáváš protože jsi modlář a lhář co si libuje ve lžích, a Bůh lhářům a modlářům sluchu nepopřává a zatratí je!
- Jan 8, 47Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“
- Jan 9, 31Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ho ctí a činí jeho vůli.
- Zjevení Janovo 21, 8Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“
- Zjevení Janovo 22, 15Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.
|
|
poslal Frantisek100 Když jsem nastoupil
do svého druhého zaměstnání po ročním působení v pohraničí, netušil jsem,
co všechno prožiji. Jde o speciální zařízení, snad proto nám krajský zřizovatel
zařídil poznávací zájezd po různých speciálních zařízeních. Psal se rok 1973.
Právě
přijíždíme do sociálního ústavu, který je určen pro slabomyslné chlapce,
vlastně muže, protože mnozí už překročili věk dospělosti. Pan ředitel nám
vysvětlil, že tady jsme na Moravě a
každý si rád vypije nějakou tu skleničku vína nebo i něco silnějšího. A
pokud žena otěhotní právě v době, kdy jsou oba v alkoholickém opojení, může se stát, že se narodí postižené
dítě. V zahradě starý pán sekal zrovna
kosou trávu. "To je náš nejstarší chovanec" vysvětlil pan
ředitel.
Procházíme oddělením,
kde chlapci jsou sice postižení, ale dá se s nimi pracovat i komunikovat.
Vykonávají drobné ruční práce a smějí se na nás.
"Tak tenhle hoch je náš ministr zahraničí, protože zná
jménem všechny politiky", usmívá se
ředitel a ještě blaženěji se tváří
chlapec, na kterém však podle vzezření je poznat určitý defekt.
"A nyní vás zavedeme
na oddělení těžce postižených jedinců. Pokud je
některá z vás těhotná, doporučuji
s námi nechodit."
Naše vychovatelka má
však kuráž a neodmítne příležitost vidět to, co třeba už neuvidí. Přicházíme na
oddělení takzvaných ležáků. Na pokoji stojí jen šest postelí a na nich
bezvládná těla, která občas sebou mrskají. Proto jsou doslova přifačovaná k
posteli bílými obvazy. Cítíme i určitý
zápach, protože potřebu vykonávají na místě, kde leží. Strašný pohled. Pečuje o
ně jedna civilní zdravotní sestra. Do dalších pokojů už ani nenahlédneme.
" A ještě vám ukážu jedno oddělení, které má na
starosti řádová sestřička. Jsme rádi, že ji tady máme, protože zde je práce nejobtížnější".
Na ředitelovi vidím, že hovoří vážně.
Vcházíme do
místnosti, kde mne zaujme čisťounká podlaha. Dveřmi pak nahlížíme do ložnice
asi s dvaceti postýlkami. Připadají mně nějak malé a jako v pohádce o
Sněhurce a sedmi trpaslicích, jenže je jich
aspoň třikrát víc. Všude ustláno a čisto. Žádný zápach jako na minulém
oddělení. Mladá sestřička oblečená
do řadového obleku má krásný a milý obličej a zve nás dál. A tady už poznáváme osazenstvo. U
dlouhého stolu na malých židličkách s otvorem pro nočník sedí dvacítka malých bytostí. Nepřipomínají
vzhledem děti, protože jejich tváře jsou nepěkně zdeformované. Jsou jak
zvláštní trpaslíčci. Někteří vydávají divné skřeky. Houpají se na židličkách
a když se k ním přiblížíme, otírají se o
nás a možná chtějí jak malé děti
pochovat. Na stole před nimi leží krajíc s paštikou. Žasnu nad tím, jak tohle
může jedna drobná sestřička sama obstarat. A ke všemu v další místnosti
spatřuji asi čtyři klecová lůžka. Ptám se sestřičky, k čemu slouží.
"No, když některý dostane záchvat a mohl by sebe i ostatní poranit, tak ho tam
musím dát." "Vy sama?
Sestřička pokrčí
rameny a s klidným úsměvem ještě doplní.
" Oni mně někdy někteří z nich i pomohou" a dívá
se milé na tato lidská stvoření.
Co je to za duchovní sílu, která umožňuje takové
obětování? Sněhurka s dvaceti
postiženými trpaslíčky? Kdepak. Anděl s trpícími lidmi, kteří možná díky péči
tohoto anděla si svoje utrpení ani neuvědomují.
Když odcházíme z
oddělení, tak pan ředitel opět si pochvaluje práci řeholních sestřiček.
"Nevím, kdo by tohle dělal, nebýt jich" dodává.
Poslední
překvapení nás čeká v místnosti, která připomíná bývalou kapli. Před nás v ústavních uniformách se znakem ústavu na
rukávu nastupuje asi šest chlapců či mužů. Věk totiž nepoznáme. Mají bicí
nástroje, vozembouch a jiné a podle pana ředitele nám zahraji a zazpívají
několik lidových písniček. Všichni se usmívají a je na nich vidět, že hrají a
zpívají s nadšením. Podle přízvuku je
sice znát, že barva hlasu není stejná jako u zdravých lidí, výslovnost jak u
cizinců, ale ta jejich obrovská radost
vše zamaskuje. Vždyť je to od srdce. Jeden z chovanců, který má asi větší
volnost, drží v ruce fotoaparát a fotí a fotí. Ptám se na něho
pana ředitele a divím se tomu.
"Ale on tam
stejně nemá film a dělá mu to radost" prohodí s úsměvem pan
ředitel.
Když se loučíme,
přitulí se k němu jeden z chovanců a do jeho pláště si snad utírá nos. Pan
ředitel ho neodhání a směje se.
" To víte, jsem jejich táta, táta sto tří dětí. Mně to
nevadí, od toho mám přece plášť"
Vstupujeme do
autobusu a venku před ústavem stojí pan ředitel a s ním hlouček chovanců.
Mávají na nás a usmívají se. Ten chovanec, který nemá ve fotoaparátu film, vše
s radostí fotí. Rozjíždíme se, také máváme
a jsme dojati až k slzám.
A já mám také radost. Asi jsem uviděl anděla. Ta sestřička
byla anděl.
|
|
poslal Frantisek100 Je to
můj první den na LDN. Přišel jsem jako dobrovolník. O týden dříve jsem měl
školení a podepsal, že budu dodržovat pokyny LDN. Paní sociální mne zavedla na
pokoj se čtyřmi postelemi. Je tu velké okno, dříve tu býval operační sál. Proto je asi to okno tak veliké
a díky němu je tu tolik světla. U jedné
postele je židle se zabudovanou mísou.
Ve vzduchu je cítit atmosféra nemocnice a plínek.
„Tak vám
přestavuji pána, který si s vámi přišel popovídat, abyste tu nebyli tak sami.“
Paní sociální mne uvedla a pak
rychle odešla. Už musím začít nějak komunikaci. Vysvětluji, kdo jsem a proč
jsem přišel.
“Budu vám něco hezkého číst. Já
rád čtu i doma. Vybral jsem povídku o J.Š. Baara“.
Jedna babička spí, druhá asi nic nevnímá nebo
je zamyšlená do sebe, další je v pohodě a je z nich na tom zdravotně i psychicky nejlépe a
poslední u okna leží, ruce na přikrývce a pozorně sleduje. Skončím povídku a z této
postele slyším:
“ Prosím ještě jednu povídku.“
Ty ruce jsou tak strašně hubené, ale oči září
touhou slyšet a ruce se přidávají k prosbě. Na chvíli přichází sestřička a jde právě tuhle babičku nakrmit odpolední
svačinou. Je to jen chvilka a já pozoruji,
že babička ani nemá sílu zvednou své hubené ruce. Uběhne jen chvilka. Pomůže babičku na posteli posadit a já vidím,
jak je strašně hubená. Začínám pak druhou povídku. Skončím a prosebné ruce i hlas žádají ještě jednu povídku.
Ta slova: „ Prosím ještě jednu povídku,
prosím!“ mne dojímají.
Už uplynula hodina a to má být
asi tak délka mých návštěv, abych nemocné moc neunavil. Loučím se a vidím stále
ty sepjaté kostnaté ruce a její hubenou bílou tvář s výraznýma očima. Odházím
a pak loučím se sociálními
pracovnicemi a ještě domlouvám další schůzku za týden, ale to bude na jiném
pokoji s jinými lidmi.
Doma manželce se svěřuji se svými
pocity. „Jsem na tebe hrdá a musíš v té činnosti vydržet.“
Ta pochvala mne blaží, posiluje moji
vůli i zavazuje.
|
|
poslal Myslivec Jeden ze zdejších katolíků napsal a zvýraznil. Vztah k Bohu může mít i člověk zatím duchovně mrtvý..
|
|
poslal Nepřihlášený Jan 1 12-13 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.
|
|
poslal Nepřihlášený Kristus:
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“
Věčný (ne)křesťanský učeň:
Někdo moudrý kdysi řekl, že Pán Bůh nás učinil nedokonalými proto, abychom si mohli vzájemně pomáhat.
Byl bych rád, kdyby tento můj příspěvek byl ostatními chápán právě v tomto duchu, ve kterém je psán. Aby ten, koho se to zrovna týká, se necítil ani ohrožen, ani nijak ponížen. Nejde tu přece o vzájemné poměřování ideí, ale o získání pravdivého pohledu na život, na svět kolem nás.
...
A pravdivý pohled je takový, že dokonalý Bůh Otec nedokonalé netvoří, nedokonalost tvoří pyšní a vzdorovití!
S destrukcí dokonalého stvoření začal Satan!
|
|
poslal Nepřihlášený Křesťan je člověk který Krista vyznal za svého spasitele a Pána, a Kristu uvěřil. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
Falešní křesťané vyznávají namísto Krista křesťanství jako lidskou ideologii, a namísto Kristu věří falešným pastýřům a zjevujícímu se andělu světla.
Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! Mám však za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly! Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!
Křesťan se nechá pokřtít protože uvěřil Kristu.
Falešný křesťan se stává nepravým křesťanem při nepravosti- nepravém "křtu".
Představený synagógy Krispus a všichni, kteří byli v jeho domě, uvěřili Pánu; také mnozí z Korinťanů, kteří Pavla poslouchali, uvěřili a dali se pokřtít.
Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘
|
|
|
