Zaslal: po březen 23, 2026 7:50 am Předmět: Odpuštění a smíření
brusle7 napsal:
napadlo mne ještě k tématu, že nás doma učili, že odpuštění vždy znamená i smíření. Jako děti po rvačce či po nějakých rozepřích jsme byli vedeni si odpustit tak, že si podáme ruce, případně se obejmeme - prostě smíříme se a jsme zase kamarádi. Neoddělovalo se odpuštění od smíření. A to je to, na co pravděpodobně narážíme jako diskusní neshodu v praxi.
To by mohlo být. Zkus se podívat na to, jak se to slovo "odpuštění" používá v praxi.
Odpuštění znamená vědomé, dobrovolné a jednostranné zrušení závazku či povinnosti. Ten, kdo odpouští, zbavuje toho, kdo je mu dlužen nebo kdo mu ublížil, závazků, které tím vznikly.
V jazykových věcech - použití slov a pojmů v praxi a rozdíl mezi pojmy - jsou výborná AIčka, jestli nějaké používáš, zkus se zeptat přímo jich.
Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako milovaného Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam.
Klíčové je to, co tu citovala Magdalena, Willy. "Odpouštějte, jako Bůh odpustil nám". Vědět, jak Bůh odpustil nám.
Zaslal: po březen 23, 2026 9:02 am Předmět: Re: Odpuštění a smíření
[quote="Cizinec"][quote="brusle7"]
napadlo mne ještě k tématu, že nás doma učili, že odpuštění vždy znamená i smíření. Jako děti po rvačce či po nějakých rozepřích jsme byli vedeni si odpustit tak, že si podáme ruce, případně se obejmeme - prostě smíříme se a jsme zase kamarádi. Neoddělovalo se odpuštění od smíření. A to je to, na co pravděpodobně narážíme jako diskusní neshodu v praxi.[/quote]
To by mohlo být. Zkus se podívat na to, jak se to slovo "odpuštění" používá v praxi.
[i]Odpuštění znamená vědomé, dobrovolné a jednostranné zrušení závazku či povinnosti. Ten, kdo odpouští, zbavuje toho, kdo je mu dlužen nebo kdo mu ublížil, závazků, které tím vznikly.[/i]
V jazykových věcech - použití slov a pojmů v praxi a rozdíl mezi pojmy - jsou výborná AIčka, jestli nějaké používáš, zkus se zeptat přímo jich.
Moc hezky je odpuštění také [url=https://www.vira.cz/texty/glosar/odpusteni-proc-a-jak-odpoustet]probrané na stránkách vira.cz[/url]:
[i]Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako milovaného Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam. [/i]
Klíčové je to, co tu citovala Magdalena, Willy. "Odpouštějte, jako Bůh odpustil nám". Vědět, jak Bůh odpustil nám.
Toník[/quote]
Biblické odpuštění je akt Boží milosti i lidské vůle, který osvobozuje od viny a zranění, inspirovaný Kristovou obětí. Znamená odpustit druhým tak, jak Bůh odpouští nám – nekonečně a bez podmínek, což je klíčem k vnitřnímu klidu a uzdravení vztahů. Odpuštění není schvalování zla, ale osvobození se od role oběti.
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: po březen 23, 2026 3:33 pm Předmět:
K tématu odpuštění:
Všichni diskutující mu rozumí, jen já nikoliv. Respektive já mu nerozumím a nikde ho nevidím ani v okolí a právě v praktických životech, pokud zlo trvá. Ale to už se stále opakuji.
Ponechávám jako otevřené téma. Vždy otevřená témata Bůh časem zodpoví. Chybí mi zřejmě "buňky" toto správně pochopit a uznávám to (odpuštění bez lítosti a změny života v praxi - neznám konkrétní příklad). Stále vnímám a mám poznání zatím takové, že odpuštění spolu se smířením, dokud velké zlo trvá, v praxi nejde. Lze se modlit za ty, kteří zlo činí, aby jim Bůh odpustil (to samozřejmě ano). Nelze se však objímat a smiřovat s trvajícím zlem a tím tolerovat či podporovat zlo, které dosud zlo trvá.
Přemýšlela jsem v této souvislosti velmi i o Ježíši na Kříži, který se modlil za své katy k Bohu Otci, ale do ráje v plném odpuštění zval přímo právě jen kajícího Lotra na Kříží... (jako projev důvěry a odpuštění)... Lotr litoval, změnil smýšlení právě na Kříží...
Založen: Nov 22, 2007 Příspěvky: 1275 Bydliště: Ostrava
Zaslal: út březen 24, 2026 10:40 am Předmět:
Koho Bůh probudí, tomu ukáže jednotlivá přestoupení proti Jeho svatosti. Nastaví nám zrcadlo našeho jednání, ani na jeden přestupek proti Jeho vůli nezapomene.
A pak přichází naše lítost nad svým jednáním, pláč a prosba za odpuštění . A On se k nám s Láskou sklání , smývá svou krvi naši minulost a obléká nás do bílého šatu a my víme , že Jeho Láska - Jeho Duch v nás už navždy zůstane .
Každé odpuštění jedné strany je provázáno UPŘÍMNOU lítostí druhé strany
Vnímám manipulaci některých křesťanů v tomto tématu - a částečně i z Tvého textu - ve smyslu "pokud to ale někomu vyhovuje, nechce odpustit"... To je posouvání diskuse jiným směrem k domněnce či k obvinění, že někdo odpustit nechce (??).
V tomhle bych rád měl jasno, proč se ptáš.
Chceš tedy odpustit ve chvíli, kdy zlo trvá, kdy druhá strana nelituje, neomluví se, nenapraví škodu, nic z toho?
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: út březen 24, 2026 11:50 pm Předmět:
Zlo, které trvá, a je zaměřeno proti člověku ve vážné věci, je trauma. (NE)odpustit a zároveň se plně (NE)smířit a (NE)obejmout s tím člověkem (se zlem), když zlo trvá, není zpravidla věc svobodné vůle, ale spíše instinktu či (zdravého) pudu sebezáchovy. Neznám takové případy odpuštění a smíření z praxe.
Chtít nebo nechtít se zde myslím nelze ptát (vnímám v tom to podsouvání "nechceš odpustit"). Přesnější otázka by mohla být spíše položena tak, zda mohu či nemohu odpustit (není totéž, že nechci). Myslím, že i Bůh chce lidem vše odpustit, ale ne vždy může a taky ne vždy odpouští.
Založen: Sep 16, 2007 Příspěvky: 563 Bydliště: Brno
Zaslal: st březen 25, 2026 12:46 am Předmět:
Má-li být Božímu dítěti Bohem odpuštěno, má na výběr, jestli odpustit nebo neodpustit, když se modlí: Otče...odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám.?
O dva verše dál Pán Ježíš říká: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
No, na výběr má člověk vždycky; jenže Pán jasně říká, že neodpustím-li lidem jejich provinění, ani náš Otec mi neodpustí moje provinění! To znamená, že pokud si nevyberu odpustit, Otec mi neodpustí. NEEXISTUJE VÝJIMKA!
Nepřísluší mi posuzovat vinu/zlo druhého, jsem Bohu odpovědný za zachovávání Jeho přikázání, ne za zachovávání Božích přikázání druhého. Bůh zde nepřikazuje smíření s tím viníkem, přikazuje mi, abych mu odpustil. Nepřikazuje mi, abych se s ním objímal. Neodpouštím kvůli tomu viníkovi, ale proto, aby Bůh mohl odpustit mně. Odpouštím z lásky a poslušnosti vůči Bohu. Pokud tzv. nemám na to, abych odpustil, mohu poprosit o milost, o sílu, o způsobilost k odpuštění.
Když Pán Ježíš na kříži řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“, neřešil jejich vinu, jejich provinění. To nebyla Jeho starost. A podobně to není naše starost. Můžeme své viníky předat Bohu a Jeho milosti, aby se nad nimi smiloval nebo Jeho spravedlnosti, aby s nimi naložil, jak uzná za vhodné; můžeme pachatele zla dokonce vydat satanovi - to podle toho, jak nás Duch Svatý povede. Ale to nemá nic společného s tím, že jim nemáme či nemusíme odpustit, protože jejich zlo trvá.
Tož tak.
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: čt březen 26, 2026 8:25 am Předmět:
Cizinec napsal:
Chceš tedy odpustit ve chvíli, kdy zlo trvá, kdy druhá strana nelituje, neomluví se, nenapraví škodu, nic z toho?
Toník
Částečně jsem, Toníku, odpověděla v mém předchozím komentáři.
Tvoje otázka pro mne (a pro Boha) myslím vyjadřuje a odpovídá spíše stavu "pekla", tj. stav věčného zatracení. Bůh zde místo odpuštění mluví o místě, kde bude pláč a skřípění zubů, i když to tak pro lidi nechce (a nechci to ani já).
Znovu poukazuji na rozdíl ve významu Bůh (nebo já) - nechce (nechci), nemůže (nemohu).
Znovu poukazuji na rozdíl ve významu Bůh (nebo já) - nechce (nechci), nemůže (nemohu).
Chtít nebo nechtít se zde myslím nelze ptát (vnímám v tom to podsouvání "nechceš odpustit"). Přesnější otázka by mohla být spíše položena tak, zda mohu či nemohu odpustit (není totéž, že nechci).
Myslíš, že už jsme blíž porozumění, nebo nikoliv?
Snad ano? Nejde tedy o to zda chceš či nechceš, jestli dobře rozumím.
Jde tedy o to, za odpustit můžeš či nemůžeš ve smyslu dovolení?
Odpověď: Můžeš. Zcela jistě můžeš.
Jde tedy o to, za odpustit můžeš či nemůžeš ve smyslu schopnosti, dovednosti, autority, 𝓹𝓻𝓪𝓿𝓸𝓶𝓸𝓬𝓲 k odpuštění?
To je na tobě, zda máš tu schopnost. To nevím.
Máš tu schopnost odpustit?
Mohu ti k tématu ještě napsat osobní svědectví ze života, snad ti pomůže.
Odpuštění je v mém životě určitě jeden z nejsilnějších momentů, schopností, situací.... Jedna z největších změn nového života.
Jako křesťanu v novém životě mi Bůh nikdy, nikdy nedovolil neodpustit.
Nedal mi nikdy svobodu neodpustit.
Vdycky, pokaždé, ve všech případech, bez jakékoliv výjimky, mě jasně, jednoznačně a pevně vedl k tomu, abych odpustil.
A abych odpustil co nejdříve.
Ať jsem chtěl, nebo nechtěl. Je to určitě jedna z věcí, ve které mi Bůh svobodu nedal a vedl a vychovával mně zcela jasně.
Ne, že by mi to vždycky šlo. Ne, že by to bylo vždy snadné. Ne že by to bylo vždycky jednoduché. Ne, že by to bylo okamžitě.
Dalo to často práci. Bolelo to často. Složité to tedy nebylo nikdy. A někdy to trvalo.
A já jsem za to rád. Jsem za to Bohu vděčný, že se v tom na něj mohu spolehnout. Že mě v tom pevně drží. Jako v některých jiných věcech. Sám bych to nedal.
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: pá březen 27, 2026 7:04 am Předmět:
Ahoj Toníku,
mám tu schopnost odpouštět, pokud se pachatel zla odvrátil od zla, nebo z jiného důvodu zlo už netrvá.
Nemám schopnost odpouštět tam, kde zlo ve vážné věci a dlouhodobě trvá (a nedělá to tak ani Bůh dle mého vnímání Evangelií). A stále neznám nikoho v konkrétním případě, kdo to dělá (i když Ty píšeš, že to tak děláš, tak nemám ten praktický příklad, jak to konkrétně děláš - ve vážné věci, pokud se Tě zlo vážným způsobem dotýká a není litováno, není měněno, trvá v plné síle).
Božský atribut - spravedlnost - vnímám jako součást lásky.
Jsem schopna se modlit za ty, kdo páchají zlo, aby se od zla odvrátili, aby jim Bůh odpustil. Ale opravdové vnitřní (i vnější) odpuštění (včetně smíření) vnímám jako krásný následný akt, nikoliv souběžný.
Ještě poznámka: Bůh pro zatvrzelé hříšníky mluví slovy "Běda" a o místě, kde bude "pláč a skřípění zubů". I tato slova v Bibli vnímám, že ani Bůh v případě velkého a trvajícího (nelitovaného) zla lidem neodpouští (i když by jistě chtěl, ale nemůže). Spravedlnost není neláska, ale součást lásky (vnímám). Pokud je Bůh nejvyšší láskou a zároveň spravedlivý, dopouští i v některých zatvrzelých případech neodpuštění a ten "pláč, skřípění zubů", i když to prioritně nechce a přál by si opak.
Jak vnímáš slova o věčném zatracení některých lidí v souvislosti s Božím ne/odpuštěním?
Založen: Nov 22, 2007 Příspěvky: 1275 Bydliště: Ostrava
Zaslal: pá březen 27, 2026 9:29 am Předmět:
Podívejme se, co na odpuštění říká umělá inteligence AI:
“Tvrzení, že bez lítosti není odpuštění, zdůrazňuje, že pravé smíření vyžaduje upřímnou omluvu a pokání ze strany viníka. Ačkoliv křesťanská nauka o víře v odpuštění bez lítosti (pro osvobození oběti) existuje, hluboké odpuštění, které obnovuje vztah, se obvykle neobejde bez autentické lítosti a uznání viny.
Hlavní aspekty problematiky:
Nutnost lítosti pro odpuštění: Upřímná lítost (pokání) je dle mnoha postojů podmínkou pro to, aby mohlo dojít k úplnému odpuštění a obnovení vztahu.
Odpouštění bez lítosti: Někdy je možné odpustit i bez lítosti druhého, aby se oběť zbavila nenávisti a vnitřní zátěže, ale to je spíše akt milosti než plné smíření.
Restorativní justice: Zde je kladen důraz na potřeby oběti, která potřebuje slyšet upřímnou omluvu a cítit vinu z druhé strany, aby našla klid.
Biblický pohled: Často se zdůrazňuje, že pokud není pokání a lítost, odpuštění není možné, jak naznačuje i učení o "odpustí-li".
Pokud oběť odpustí bez lítosti pachatele, jde spíše o její vlastní osvobození, nikoliv o obnovení původního vztahu.” _________________ Magdalena
Ahoj Toníku,
mám tu schopnost odpouštět, pokud se pachatel zla odvrátil od zla, nebo z jiného důvodu zlo už netrvá.
Nemám schopnost odpouštět tam, kde zlo ve vážné věci a dlouhodobě trvá
Díky za odpověď. Rozumím.
brusle7 napsal:
i když Ty píšeš, že to tak děláš, tak nemám ten praktický příklad, jak to konkrétně děláš - ve vážné věci, pokud se Tě zlo vážným způsobem dotýká a není litováno, není měněno, trvá v plné síle
Já ti nemůžu psát praktické příklady do veřejné diskuze, protože je to hodně privátní. Ale jak to dělám / dělal jsem můžu říci.
Odpuštění.
Odpuštění i ve chvíli, kdy zlo trvá a ten, kdo ubližuje nečiní pokání a nezmění svoje chování, potřebuje dvě věci.
1. Moc odpustit.
V Písmu je to slovo/téma ἐξουσία, [eksúsia]. Překládá se taky jako schopnost, svoboda, volnost, pravomoc něco dělat. V tomto případě odpustit. Základní pravomoc Božího dítěte. Viz Jan 20, 23
2. Rozhodnutí odpustit
Odpustit ze srdce. Pustit ten hřích a zlo. Nedržet ho. Nenechat se držet tím zlem.
(ono se to tedy neliší proti tomu, když zlo netrvá - v tomto je to stejné)
Prakticky
Rozhodnu se odpustit. Když se nerozhodnu odpustit, Bůh mne vede jasně k tomu, abych se rozhodl odpustit. Nenechá mně v tom. Připomíná mi to stále, znovu z znovu.
Odpustím. Když hřích drží, vyslovím to. Nahlas. "Ve jménu Ježíše odpouštím". Když hřích dál drží, trvá bolest, zloba, cokoliv z neodpuštění, vyslovím to vícekrát. Dvakrát. Třikrát. Hřích to nevydrží a pustí. Myslím, že jsem to nikdy neřekl víc jak 10x.
Pak je druhá část po odpuštění. Když už není zloba, naštvání, touha po pomstě, rozčarování, cokoliv z neodpuštění, když jsem svobodný od toho hříchu, mohu v klidu jít za člověkem, se kterým je ten problém, který ublížil a být s ním. Znovu a znovu v naději, že bude jednat jinak. A řešit s ním tu věc přímo. Bez negativního nánosu, které neodpuštění nese.
Je to srozumitelné?
brusle7 napsal:
Jak vnímáš slova o věčném zatracení některých lidí v souvislosti s Božím ne/odpuštěním?
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: pá březen 27, 2026 11:39 am Předmět:
1/ Cituji Tvá slova: "mohu v klidu jít za člověkem, se kterým je ten problém, který ublížil a být s ním. Znovu a znovu v naději, že bude jednat jinak".
Díky za snahu o vysvětlení, ale prakticky toto stále vnímám jako nereálné. Citovaná slova od Tebe výše se pokouším dosadit do praktického příkladu, který jsem zde kdysi uvedla:
Člověk (soused), který ti opakovaně vykrádá obydlí, tak jsi dále v pohodě s ním v odpuštění, ve smíření a znovu v naději, že příště bude jednat jinak... A to tak dlouho, dokud nezbyde co ukrást... Staneš se v důsledku toho bezdomovcem, jako bezdomovec ztratíš práci, Tvoje děti Ti bez domova sebere sociálka do ústavů atd. atd. A takto si mám (a těžko mohu) představit odpuštění, které opravdu je od Boha? Já vím, že existují blázni pro Krista (např. sv. František spíše z legendy), ale proč v praxi tyto lidi opravdu nikde neznám (a ani já se mezi takové neřadím), že by takto odpouštěli trvající zlo? Prostě mi to drhne, a stále si nemyslím, že toto je to, co chce Bůh...
2/ Příklady z Bible ohledně zatracení, kde Bůh nemluví o odpuštění, ale o "pláči a skřípění zubů" či o "Běda!" (kde zlo dlouhodobě trvá):
Matouš 8, 12 ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“
Matouš 13, 42 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
Matouš 13, 50 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
Matouš 22, 13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
Matouš 24, 51 vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.
Matouš 25, 30 A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
Lukáš 13, 28 Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.
Matouš 23, 13 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.
Matouš 23, 14 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud.
Matouš 23, 15 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.
Matouš 23, 16 Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Kdo by přísahal při chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.‘
Matouš 23, 23 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.
Matouš 23, 25 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti.
Matouš 23, 27 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.
Matouš 23, 29 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých
Lukáš 11, 42 Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.
Lukáš 11, 43 Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.
Lukáš 11, 44 Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“
Lukáš 11, 46 On mu řekl: „I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.
Lukáš 11, 47 Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.
Lukáš 11, 52 Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Jdi na stránku Předchozí1, 2, 3, 4
Strana 4 z 4
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
