Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: po březen 30, 2026 11:05 am Předmět: Nerozumím - odpuštění - rozpor slov a skutků?
Dnes vyšly na GS dva články, které jsou velmi pravděpodobně inspirované i zdejšími diskusemi (i v Cestě s Ježíšem):
Nebeské mlčení (báseň) - 30.3.2026
Proces odpuštění ve škole Lásky Krista - 30.3.2026
Stále nerozumím, proč lze vše tak "krásně" pojmenovat teoreticky (například o odpuštění) - ale proč to nelze udělat prakticky těmi, kdo tvrdí, že to lze?
Proč ve slovech ANO, ale v praxi NE?
(Ad například i rozkol mezi křesťany v této místnosti, který z hlediska některých dosud trvá tím, že sem kvůli druhým křesťanům již někteří nechodí? Je toto praktické odpuštění a smíření, nebo co to je prakticky?)
Já stále přiznávám, že to vždy nejde (odpuštění a smíření)... Ale pokud to prakticky lze vždy a za všech okolností, tak stále hledám to odpuštění a smíření v praxi, nejen v krásných slovech. Ukáže mi to někdo někdy příkladem? (Podobná slova mne irritují a dráždí k bezmocnosti - kde vidím slovní vysvětlování, ale nevidím tu praxi.)
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: po březen 30, 2026 3:45 pm Předmět:
I to, co na jiném místě řeší Magdalena s Milkou (diskuse "Jsme vyvolení?"), patří k předpokladům klidu a k odpouštění, včetně klidu na DF.
Pokud existuje stále snaha o vysvětlení, dorozumění a k následnému odpuštění, je někdy třeba strpět či pomoci "rozříznout ten bolák duše", který bude možná pak chvilku bolet ještě více, ale nakonec pak dojde (po vypuštění hnisu) k následnému vysvětlení a k úlevě.
Preferuji rozřezávání bolestných boláků jako směr cesty ke klidu a k možnému odpouštění (i když chvilku mohou vypadat navenek jako spory), pokud je to možné k následnému dorozumění a k domluvě.
A naopak - vždy nešťastné je uzavření té bolesti (či nedořešené diskuse), kdy hnis v ráně pak proniká dále do těla a zahlcuje stále větší prostor v těle - a kdy už je pak léčba a smíření stále těžší - ale mezi opravdovými křesťany vždy a za všech okolností stále možné, pokud zlo s hnisem přesto nakonec odejde a rány duše jsou uzdraveny...
2/ Toníku (Cizinče), odpouštíš Myslivcovi? Jak? (Není to v praxi vidět.)
Jasně, určitě. A nejen Myslivcovi - i dalším, co jednali a jednají jako on, nebo ještě hůře - sodofka, martino, akuzativ, ... Ptala ses na to ve vedlejší diskuzi, psal jsem ti to jako praktický příklad.
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: po březen 30, 2026 9:49 pm Předmět:
Cizinec napsal:
sodofka, martino, akuzativ,
Nerozumím, Toníku.
Už jen ta opakovaná Tvá dehonestující přirovnávání Myslivce v diskusích k těmto nickům mi nepřijdou jako Tvé vnitřní ani vnější odpuštění (ale jako naprostý opak) - a už vůbec ne jako smíření s tímto člověkem. Je tedy chyba v mém chápání? Vnímám to jako svou nemožnost to takto pochopit.
U Myslivce to vidím o Tobě podobně (dehonestace).
Vzájemná opakovaná dehonestace neladí se vzájemným odpuštěním a smířením se.
Už jen ta opakovaná Tvá dehonestující přirovnávání Myslivce v diskusích k těmto nickům mi nepřijdou jako Tvé vnitřní ani vnější odpuštění (ale jako naprostý opak) - a už vůbec ne jako smíření s tímto člověkem.
Dehonestující? V čem? Co je na tom dehonestující?
Uváděl jsem konkrétní příklady. Ptala ses na odpuštění. V diskuzi je několik lidí, kteří systematicky útočí nebo útočili na druhé, aby jim ublížili. Zlo trvá, nebo trvalo. Ptala ses na odpuštění v takovém případě - odpouštím.
Snad jen dva z těch útočníků se snažili útočit až do reálného světa, zneužili to, že tu nejsem anonymně, ale plným jménem a založili své útoky i na tom - pokud je tedy přirovnávám k jiným nickům, kteří se nechovali ani tak neeticky, je to spíše polehčující.
Odpuštění těm lidem? Jasně. Přece si je nebudu držet.
Ptala ses na smíření? Smířit se se zlem, útoky, pomluvami, nepřímým psaním, snahou přehodit jejich uvažování na druhé, s náboženskými manipulacemi? Nikdy.
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: út březen 31, 2026 8:57 am Předmět:
Cizinec napsal:
brusle7 napsal:
Už jen ta opakovaná Tvá dehonestující přirovnávání Myslivce v diskusích k těmto nickům mi nepřijdou jako Tvé vnitřní ani vnější odpuštění (ale jako naprostý opak) - a už vůbec ne jako smíření s tímto člověkem.
Dehonestující? V čem? Co je na tom dehonestující?
Uváděl jsem konkrétní příklady. Ptala ses na odpuštění. V diskuzi je několik lidí, kteří systematicky útočí nebo útočili na druhé, aby jim ublížili. Zlo trvá, nebo trvalo. Ptala ses na odpuštění v takovém případě - odpouštím.
Snad jen dva z těch útočníků se snažili útočit až do reálného světa, zneužili to, že tu nejsem anonymně, ale plným jménem a založili své útoky i na tom - pokud je tedy přirovnávám k jiným nickům, kteří se nechovali ani tak neeticky, je to spíše polehčující.
Odpuštění těm lidem? Jasně. Přece si je nebudu držet.
Ptala ses na smíření? Smířit se se zlem, útoky, pomluvami, nepřímým psaním, snahou přehodit jejich uvažování na druhé, s náboženskými manipulacemi? Nikdy.
Toník
Ahoj Toníku,
jakkoliv srovnávat jako podobné texty Myslivce např. s projevy Martina nebo Akuzativa na GS vnímám vůči Myslivci jako hodně dehonestující a nespravedlivé. A podobně vnímám jako velmi dehonestující a nespravedlivé některé texty Myslivce vůči Tobě. Je to ale Vaše vzájemné vnímání, které já respektuji, i když to vnímám naprosto jinak.
Tento Váš vzájemný "nerespekt" apod. vnímám navenek, že nejde o vzájemné odpuštění, i když Ty tvrdíš opak, "jen" dodáváš, že ale nelze smíření se zlem - což mi konečně situaci ohledně odpuštění a všech teoretických textů zde objasňuje.
Moc děkuji za diskusi.
Rozdíl mezi mnou a Vámi, kteří mluvíte o odpuštění, je ten, že já neodděluji od odpuštění i smíření. Prakticky třeba nemohu odpustit Putinovi, pokud dále pálí rakety a zabíjí nevinné lidí (a stejně tak ne Zelenskému, pokud na nevinné lidi na druhé straně pálí též). Pokud zlo trvá, nelze se smířit s tím zlem ani s člověkem, který to zlo používá vůči slabším a bezbranným.
Možná ještě téma na závěr, o kterém budu přemýšlet:
Jaký má význam odpuštění bez souběžného smíření v praxi? Já jej vnímám jako nulový, ale budu ráda za vysvětlení - díky.
A vlastně ještě druhá otázka, pokud není tajná: Kdo z nicků na Tebe útočil do reálného světa? Toto já samozřejmě (mimo texty GS) nevím - a chápala bych to pak jako hodně extrémně velké zlo.
Založen: Sep 16, 2007 Příspěvky: 563 Bydliště: Brno
Zaslal: út březen 31, 2026 10:55 am Předmět:
brusle7 napsal:
Možná ještě téma na závěr, o kterém budu přemýšlet:
Jaký má význam odpuštění bez souběžného smíření v praxi? Já jej vnímám jako nulový, ale budu ráda za vysvětlení - díky.
Brusle7
Mt 6:12-15 „A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“ (ČSP)
„...a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům, a neuváděj nás do pokoušení, nýbrž nás vyprosť od zlého. Odpustíte-li totiž lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám, pakli však lidem jejich provinění neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše provinění.“ (Pavlík)
V modlitbě, kterou Pán Ježíš Kristus učil a dodnes učí své učedníky, Pán jasně zmiňuje, že máme odpouštět, aby Bůh Otec mohl odpouštět a odpustit nám, protože nikdo není bez viny.
Není tu nic o smíření s člověkem a už vůbec ne se zlem. Pokud neodpustím člověku, který se proti mně provinil, Bůh Otec nebude moci odpustit mně.
Navíc máme odpouštět tak, jak Bůh Otec odpustil nám.
Ef 4:32 Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.
Ko 3:13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy.
Tady není žádný prostor pro výběr odpustit/neodpustit a neodpuštění prostě nepřichází před Bohem v úvahu.
Cokoli si kolem odpuštění člověk vymyslí, aby nemusel odpustit, je pro Boha nepřijatelné a pro toho, kdo neodpustí či neodpouští nebo si dokonce vybírá, komu odpustí a komu neodpustí podle svých vlastních pravidel a kritérií, zachází dále v Kristově učení a týká se ho Slovo v 2. listu Janově Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna.
K čemukoli, co Bůh přikazuje, dává v Kristu skrze Ducha Božího i moc to přikázání vykonat, zachovat. Kdyby to tak nebylo, byl by Bůh nespravedlivý.
Nicméně nás to zároveň činí na Bohu, Jeho milosti a moci závislými. Nezávislost na Bohu a Jeho milosti je pro člověka doslova smrtící, protože nedává Bohu v Kristu prostor pro to, aby se nad námi smiloval. Tož tak.
1. Osvobození člověka, kterého váže neodpuštění, hřích a jeho následky
2. Osvobození toho, kdo hřích udělal. Otevření cesty ke smíření, k další komunikaci
3. Příklad pro toho, kdo hřích udělal. Pohnutí jeho nitrem.
4. Pokání a změna toho, kdo hřích udělal, motivace ke změně
5. Přerušení řetězu hříchu a jeho otroctví.
1. Jsme probírali hodně - je zbytečné držet si hořkost, bolest, nenávist, zlobu, stres, uzkost a co vše ještě neodpuštění nese. Navíc tyhle věci neodpuštění končí hodně často somaticky, když se neřeší - záněty, rakoviny, ... To nechceš.
2. Ve chvíli neodpuštění končí rozumná komunikace, i když by jinak byla možná. Pokud odpustíš, nezlobíš se, nehněváš se, je smysluplná komunikace alespoň možná. Pokud má člověk v srdci hořkost, nenávist, komunikace nemá smysl.
3. Určitě znáš příběh Pána Ježíše na kříži a setníka Longina. Když viděl, co se na kříži stalo, obrátil se. Psal jsem ti o svědectví křesťanů v 1., 2. století při pronásledování - odpustili, modlili se za pronásledovatele a to bylo pro ně svědectví.
My jsme taky odpustili proto, že Bůh první odpustil nám. On je příkladem, jak odpustit. "Odpouštějte, jako Bůh odpustil nám".
4. Odpuštění může dovést hříšníka k pokání. Boží odpuštění dovedlo i nás k pokání. Ale stejně tak může pohnout srdce viníka i odpuštění od lidí.
Znáš možná Bídníky, příběh Jeana Valjeana a otce Myriela? Nevím, zda je reálný, ale mohl by být.
5. Víš odkud jsem. Vesnice. Tvrdé palice. Tam, když si lidi ublíží, je to na často generace a ublížení je vzájemné. Bez milosti odpuštění se nikdy nerozetne. Když se ještě přidá pomsta, je neštěstí nasvětě. Odpuštění roztíná řetěz hříchu.
Stačí takto?
brusle7 napsal:
A vlastně ještě druhá otázka, pokud není tajná: Kdo z nicků na Tebe útočil do reálného světa?
To je tajné. To jméno se nesmí zmiňovat. Jinak se ukáže, že to tu pořád čte, i když se tváří, že ne a že je tu jen občas
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1656 Bydliště: Česká republika
Zaslal: út březen 31, 2026 9:47 pm Předmět:
Toníku,
ohledně odpuštění diskusně rezignuji. Prostě tomu nerozumím, i když vše čtu a snažím se to pochopit. Srdce to vnímá jinak - s tou potřebnou podmínkou "bude-li litovat" v Evangeliu (ta mi tam pasuje, s tou vše dává smysl, jinak mi to srdce nebere). Potřebuji tu podmínku ke vzájemnému odpouštění a smiřování se (aby zlo již netrvalo) - vnímám, že má v praxi své místo.
Ohledně Tvého posledního odstavce v Tvém posledním textu mi "zatrnulo", "zamrazilo"... Jít z diskusí do reálného světa někoho poškodit - tak to už je fakt síla.
Založen: Sep 16, 2007 Příspěvky: 563 Bydliště: Brno
Zaslal: út březen 31, 2026 10:57 pm Předmět:
brusle7 napsal:
ohledně odpuštění diskusně rezignuji. Prostě tomu nerozumím, i když vše čtu a snažím se to pochopit.
Brusle7
Ty opravdu nerozumíš tomu, že když neodpustíš někomu, kdo se proti tobě provinil, že Bůh neodpustí tobě tvoje viny, dluhy?!
Tys nečetla v Matoušově evangeliu ten příběh, že když ten, kdo dlužil svému pánovi 10 tisíc talentů a pán mu ten dluh, když ho prosil, odpustil a on pak neodpustil někomu, kdo mu dlužil 100 denárů a uvrhl ho do vězení, že se jeho pán rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh?
Ten příběh Pán Ježíš ukončil těmito slovy: Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení.
To chceš opravdu skončit vydaná mučitelům, dokud nesplatíš Bohu dluh Jeho lásky, který vůči Němu máš a který ti díky Kristově kříži a Jeho prolité krvi z Boží lásky a milosti je Bůh připraven a ochoten odpustit, a ty kvůli tvé zatvrzelosti a tvrdošíjnosti touto milostí pohrdneš?!
Copak je možné Bohu splatit dluh Jeho lásky k nám, který vůči Bohu všichni jako hříšníci máme?!
ohledně odpuštění diskusně rezignuji. Prostě tomu nerozumím, i když vše čtu a snažím se to pochopit.
Pak už zbývá jen jeden bod
6. Chceš.
Jednoduše odpoustíš proto, že chceš. Rozhodneš se a odpustíš.
brusle7 napsal:
Ohledně Tvého posledního odstavce v Tvém posledním textu mi "zatrnulo", "zamrazilo"... Jít z diskusí do reálného světa někoho poškodit - tak to už je
Pro tohle jen vysvětlení - ne, že by za mnou přišel, ale zjistil si o mně informace a se znalostí internetu vymyslel haldu lží a k té přidal moje plné jméno. Jako když tu pomlouvá oko, martino, sodofka, ld, ... a ti další, jen místo nicku zneužil jméno a příjmení.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Jdi na stránku 1, 2Další
Strana 1 z 2
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.