Byla jsem v životě ve zlu mockrát. Nějakým zázrakem a rukou "Boží" jsem byla doslova zachráněna a vrácena zpět do života. Na druhé straně jsem byla mnohokrát svědkem situací lidí, kteří byli či jsou ve velkém zlu.
To, co bylo pro mne v situacích největšího zla nejhorší (a stejně tak to potvrzují lidé kolem mne), když mne někdo v mém zlu ještě litoval. Strašná situace další bolesti navíc.
Moje kolegyně z práce, které se nedávno vrátila rakovina ve formě mnohočetných metastáz a bojuje nyní o život, tak v době, kdy se diagnózu dozvěděla, ji ani nesdělila pracovnímu okolí (věděla jsem o tom jen já). Tušila, že by jí ostatní lidé kolem (zvláště třeba ještě poslední dny v práci, které si ještě v klidu vychutnala a před odchodem uzavřela), že by ji ostatní už jen litovali, poukazovali si na ni a mluvili o ní, litovali by ji - a ona by psychicky tu zátěž navíc dobrovolně nevydržela a nemohla by dokončit ani to, co chtěla ještě v klidu a bez pozornosti okolí dokončit před svým definitivním odchodem.
Lítost a soucit jsou velmi citlivá témata a myslím, že ani nejdou moc diskutovat. Ježíš, když ho lidi litovali v jeho utrpení při cestě na Golgotu, odkázal ty lidi na pláč nad sebou "nade mnou neplačte! Plačte nad sebou")...
Závěr:
Situace velkého zla prolínají s velkou milostí přímo od Boha. Nepotřebují lidských duchovních zásahů. Bůh se stará o své věrné, kteří k Němu volají. Bůh je s nimi v jejich trápení. Netřeba lidské lítosti nad druhými či nad cizím zlem (velmi kontraproduktivní).
Byla jsem v životě ve zlu mockrát. Nějakým zázrakem a rukou "Boží" jsem byla doslova zachráněna a vrácena zpět do života. Na druhé straně jsem byla mnohokrát svědkem situací lidí, kteří byli či jsou ve velkém zlu.
To, co bylo pro mne v situacích největšího zla nejhorší (a stejně tak to potvrzují lidé kolem mne), když mne někdo v mém zlu ještě litoval. Strašná situace další bolesti navíc.
Moje kolegyně z práce, které se nedávno vrátila rakovina ve formě mnohočetných metastáz a bojuje nyní o život, tak v době, kdy se diagnózu dozvěděla, ji ani nesdělila pracovnímu okolí (věděla jsem o tom jen já). Tušila, že by jí ostatní lidé kolem (zvláště třeba ještě poslední dny v práci, které si ještě v klidu vychutnala a před odchodem uzavřela), že by ji ostatní už jen litovali, poukazovali si na ni a mluvili o ní, litovali by ji - a ona by psychicky tu zátěž navíc dobrovolně nevydržela a nemohla by dokončit ani to, co chtěla ještě v klidu a bez pozornosti okolí dokončit před svým definitivním odchodem.
Lítost a soucit jsou velmi citlivá témata a myslím, že ani nejdou moc diskutovat. Ježíš, když ho lidi litovali v jeho utrpení při cestě na Golgotu, odkázal ty lidi na pláč nad sebou "nade mnou neplačte! Plačte nad sebou")...
Závěr:
Situace velkého zla prolínají s velkou milostí přímo od Boha. Nepotřebují lidských duchovních zásahů. Bůh se stará o své věrné, kteří k Němu volají. Bůh je s nimi v jejich trápení. Netřeba lidské lítosti nad druhými či nad cizím zlem (velmi kontraproduktivní).
Brusle7
V situaci kdy jsem v kontaktu s těžce nemocným nepociťuji ani tak lítost, ale soucitnost. Kolegiální lítost v pracovním kolektivu je většinou teatrální, obtěžující. Těžce nemocný vnímá hranou pózu teatrality, což může i změnit dlouholeté názory na kolegy, žel většinou k horšímu. A také že to někteří těžce nemocní potvrdili, že poté co se kolegové dozvěděli o jejich smrtelné nemoci, tak se záhy na to ukázal jejich skutečný charakter.
Soucitnost s nemocným je v prvé řadě o naslouchání, upřímném zájmu a ochotě pomoci i za cenu nějaké osobní oběti. Těžká nemoc nutí člověka k přemýšlení o Bohu, o spáse i pomíjivosti života. Když těžce nemocný soucitnost naslouchajícího přijme, tak se otevře, a v tom okamžiku nastává čas na Boží slovo, na sílu Božího slova a naději kterou poskytuje. Bůh mocně působí, a nejenom na nemocného. Zrovna minulý pátek. Mladá maminka, tři děti v rozmezí 2-7 let. Zhoubná rakovina.
Psát o tom konkrétně nebudu. To je příliš osobní. Píšu to proto, abych poukázal na to jakým způsobem k těžce nemocným přistupovat a jakým ne.
A je také skvělé, že v naší zemi vznikly organizace poskytující paliativní péči.
Lidé poskytující tuto službu, které jsem doposud poznal jsou jako andělé.
"Soucitnost s nemocným je v prvé řadě o naslouchání, upřímném zájmu a ochotě pomoci i za cenu nějaké osobní oběti."
Nikdy nezapomenu na jedny své sousedy...
Už je to dlouho, byla jsem ještě dítě. Máma se dostala do nemocnice a bylo to vážné a trvalo docela dlouho než se nám vrátila zdravá.
V té době většinou se jiní sousedé ptali, zajímali..
Ale tihle jedni, moc nemluvili.
Zato když jsem byla na řadě se službou vytření chodby (bydleli jsme v paneláku) , paní to udělala za mě. Vyšla jsem na chodbu, a ono už bylo hotovo..
A pak se blížily vánoce, a najednou klepání a sousedka, div se neomlouvá, že vyrušuje, ale když jsou ty svátky, tak si dovolila něco přinést. Tehdy to byla bábovka.
Tohle byla pro mě velká lekce. O soucitu, pomoci. Nevím jestli to byli křesťané, my určitě ne. Byli starší, já dítě. Moc jsme se neznali. Jen tak potkávali na chodbě.
"Soucitnost s nemocným je v prvé řadě o naslouchání, upřímném zájmu a ochotě pomoci i za cenu nějaké osobní oběti."
Nikdy nezapomenu na jedny své sousedy...
Už je to dlouho, byla jsem ještě dítě. Máma se dostala do nemocnice a bylo to vážné a trvalo docela dlouho než se nám vrátila zdravá.
V té době většinou se jiní sousedé ptali, zajímali..
Ale tihle jedni, moc nemluvili.
Zato když jsem byla na řadě se službou vytření chodby (bydleli jsme v paneláku) , paní to udělala za mě. Vyšla jsem na chodbu, a ono už bylo hotovo..
A pak se blížily vánoce, a najednou klepání a sousedka, div se neomlouvá, že vyrušuje, ale když jsou ty svátky, tak si dovolila něco přinést. Tehdy to byla bábovka.
Tohle byla pro mě velká lekce. O soucitu, pomoci. Nevím jestli to byli křesťané, my určitě ne. Byli starší, já dítě. Moc jsme se neznali. Jen tak potkávali na chodbě.
Ahoj Milko
Takové lekce o soucitné pomoci jsem také v životě dostal od lidských "andělů". Většinou od těch, od kterých jsem to nejméně čekal. Křesťanství není o kostelech, pompézní a okázalé dobročinnosti, je v srdci a když je člověku nejtěžší, je nám Bůh nejbližší. To mi říkávala babička, věděla své. Dnes to vím již také. V zoufalých životních situacích se náhle objeví někdo soucitný, a nastane to nádherné srdeční spojení v Kristu, dle slov Pána, "kde jsou dva, tam Já jsem mezi nimi".
V nejtěžších chvílích je nám Bůh velmi blízko, a v trpícím nemocném člověku můžeme tuto Boží blízkost vnímat a mít na ní svou účast. To je duchovním obsahem soucitnosti s nemocným- přítomnost Boha.
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1741 Bydliště: Česká republika
Zaslal: po květen 18, 2026 10:09 am Předmět:
Ještě jsem psala k tématu toto na GS (pro CIZINCE):
1/ Co je lítost - ad Wikipedie:
Lítost je pocit nespokojenosti, hnusu, bolesti a politování nad vlastními nebo cizími špatnými činy nebo opominutími jednat, ve kterém se neprojevuje empatie (na rozdíl od soucitu). Rovněž lze lítost cítit ve vztahu k ostatním lidem a jejich situaci jako pozorovatelský subjekt. Je spojena s vědomím (nebo pocitem) nesprávnosti nebo nespravedlivosti vlastního jednání...
2/ Moje chápání a svědectví - ad článek v DF "Cesta s Ježíšem":
Lítost lidí ve zlu?
Byla jsem v životě ve zlu mockrát. Nějakým zázrakem a rukou "Boží" jsem byla doslova zachráněna a vrácena zpět do života. Na druhé straně jsem byla mnohokrát svědkem situací lidí, kteří byli či jsou ve velkém zlu.
To, co bylo pro mne v situacích největšího zla nejhorší (a stejně tak to potvrzují lidé kolem mne), když mne někdo v mém zlu ještě litoval. Strašná situace další bolesti navíc.
Moje kolegyně z práce, které se nedávno vrátila rakovina ve formě mnohočetných metastáz a bojuje nyní o život, tak v době, kdy se diagnózu dozvěděla, ji ani nesdělila pracovnímu okolí (věděla jsem o tom jen já). Tušila, že by jí ostatní lidé kolem (zvláště třeba ještě poslední dny v práci, které si ještě v klidu vychutnala a před odchodem uzavřela), že by ji ostatní už jen litovali, poukazovali si na ni a mluvili o ní, litovali by ji - a ona by psychicky tu zátěž navíc dobrovolně nevydržela a nemohla by dokončit ani to, co chtěla ještě v klidu a bez pozornosti okolí dokončit před svým definitivním odchodem.
Lítost a soucit jsou velmi citlivá témata a myslím, že ani nejdou moc diskutovat. Ježíš, když ho lidi litovali v jeho utrpení při cestě na Golgotu, odkázal ty lidi na pláč nad sebou "nade mnou neplačte! Plačte nad sebou")...
Závěr:
Situace velkého zla prolínají s velkou milostí přímo od Boha. Nepotřebují lidských duchovních zásahů. Bůh se stará o své věrné, kteří k Němu volají. Bůh je s nimi v jejich trápení. Netřeba lidské lítosti nad druhými či nad cizím zlem (velmi kontraproduktivní).
3/ Cizinec: např. "Je mi líto lidí, kteří neodpouští"
Kontraproduktivní lítost směrem k lidem, kteří vnímají pojem/proces odpuštění jinak - jako bych já litovala Cizince a lidí, kteří vnímají odpuštění jinak než já...
4/ Postoj Brusle7 v situacích, kdy jsou lidé ve zlu:
Nikoliv lítost, ale především SOUCIT, EMPATIE (být s těmi lidmi, naslouchat jim, taktní pomoc dle situace, modlitba) - NE LÍTOST!
5/ Co je SOUCIT?
Soucit je pocit spoluúčasti na bolesti a trápení druhých, ve kterém se projevuje empatie (na rozdíl od lítosti). Podle výzkumů se soucit sestává z následujících pěti elementů:
rozpoznání utrpení
pochopení faktu všeobecné přítomnosti utrpení v lidské zkušenosti
prožívání emočního pohnutí nad utrpením druhých a emočního spojení s jejich trápením
tolerování průvodních nepříjemných pocitů (např. strachu, tísně, bolesti) tak, že zůstaneme otevření vůči utrpení dané osoby a akceptujeme jej
jednání nebo motivace k jednání směrem ke zprostředkování úlevy od utrpení
A pak ještě dodatek v odpovědi - vkládám i sem pod téma:
Lítost někoho druhého (nikoliv sebe) bez empatie je "šílená". Nevím, zda jsi ji Ty sám někdy prožil. Lítost bez empatie ubližuje, přináší "litovanému" bolest navíc, je kontraproduktivní. Zažila jsem to sama a znám to tak i z postojů druhých lidí (viz mé sdílení výše o kolegyni).
Humánní a křesťanský postoj je soucit, tj. zejména empatie. Někdy to může být jen chápající a taktní mlčení, někdy sdílení, někdy konkrétní pomoc. Podstatný je souhlas trpícího s naší případnou pomocí, tj přání trpícího (ne proti jeho vůli). Kde není souhlas, vždy je možná v rámci soucitu modlitba.
Ještě jsem psala k tématu toto na GS (pro CIZINCE):
1/ Co je lítost - ad Wikipedie:
Lítost je pocit nespokojenosti, hnusu, bolesti a politování nad vlastními nebo cizími špatnými činy nebo opominutími jednat, ve kterém se neprojevuje empatie (na rozdíl od soucitu). Rovněž lze lítost cítit ve vztahu k ostatním lidem a jejich situaci jako pozorovatelský subjekt. Je spojena s vědomím (nebo pocitem) nesprávnosti nebo nespravedlivosti vlastního jednání...
2/ Moje chápání a svědectví - ad článek v DF "Cesta s Ježíšem":
Lítost lidí ve zlu?
Byla jsem v životě ve zlu mockrát. Nějakým zázrakem a rukou "Boží" jsem byla doslova zachráněna a vrácena zpět do života. Na druhé straně jsem byla mnohokrát svědkem situací lidí, kteří byli či jsou ve velkém zlu.
To, co bylo pro mne v situacích největšího zla nejhorší (a stejně tak to potvrzují lidé kolem mne), když mne někdo v mém zlu ještě litoval. Strašná situace další bolesti navíc.
Moje kolegyně z práce, které se nedávno vrátila rakovina ve formě mnohočetných metastáz a bojuje nyní o život, tak v době, kdy se diagnózu dozvěděla, ji ani nesdělila pracovnímu okolí (věděla jsem o tom jen já). Tušila, že by jí ostatní lidé kolem (zvláště třeba ještě poslední dny v práci, které si ještě v klidu vychutnala a před odchodem uzavřela), že by ji ostatní už jen litovali, poukazovali si na ni a mluvili o ní, litovali by ji - a ona by psychicky tu zátěž navíc dobrovolně nevydržela a nemohla by dokončit ani to, co chtěla ještě v klidu a bez pozornosti okolí dokončit před svým definitivním odchodem.
Lítost a soucit jsou velmi citlivá témata a myslím, že ani nejdou moc diskutovat. Ježíš, když ho lidi litovali v jeho utrpení při cestě na Golgotu, odkázal ty lidi na pláč nad sebou "nade mnou neplačte! Plačte nad sebou")...
Závěr:
Situace velkého zla prolínají s velkou milostí přímo od Boha. Nepotřebují lidských duchovních zásahů. Bůh se stará o své věrné, kteří k Němu volají. Bůh je s nimi v jejich trápení. Netřeba lidské lítosti nad druhými či nad cizím zlem (velmi kontraproduktivní).
3/ Cizinec: např. "Je mi líto lidí, kteří neodpouští"
Kontraproduktivní lítost směrem k lidem, kteří vnímají pojem/proces odpuštění jinak - jako bych já litovala Cizince a lidí, kteří vnímají odpuštění jinak než já...
4/ Postoj Brusle7 v situacích, kdy jsou lidé ve zlu:
Nikoliv lítost, ale především SOUCIT, EMPATIE (být s těmi lidmi, naslouchat jim, taktní pomoc dle situace, modlitba) - NE LÍTOST!
5/ Co je SOUCIT?
Soucit je pocit spoluúčasti na bolesti a trápení druhých, ve kterém se projevuje empatie (na rozdíl od lítosti). Podle výzkumů se soucit sestává z následujících pěti elementů:
rozpoznání utrpení
pochopení faktu všeobecné přítomnosti utrpení v lidské zkušenosti
prožívání emočního pohnutí nad utrpením druhých a emočního spojení s jejich trápením
tolerování průvodních nepříjemných pocitů (např. strachu, tísně, bolesti) tak, že zůstaneme otevření vůči utrpení dané osoby a akceptujeme jej
jednání nebo motivace k jednání směrem ke zprostředkování úlevy od utrpení
A pak ještě dodatek v odpovědi - vkládám i sem pod téma:
Lítost někoho druhého (nikoliv sebe) bez empatie je "šílená". Nevím, zda jsi ji Ty sám někdy prožil. Lítost bez empatie ubližuje, přináší "litovanému" bolest navíc, je kontraproduktivní. Zažila jsem to sama a znám to tak i z postojů druhých lidí (viz mé sdílení výše o kolegyni).
Humánní a křesťanský postoj je soucit, tj. zejména empatie. Někdy to může být jen chápající a taktní mlčení, někdy sdílení, někdy konkrétní pomoc. Podstatný je souhlas trpícího s naší případnou pomocí, tj přání trpícího (ne proti jeho vůli). Kde není souhlas, vždy je možná v rámci soucitu modlitba.
Brusle7
Brusle, vyjadřuješ se k lítosti, soucitu a odpuštění v duchu toho, jak to cítíš a empaticky vnímáš. To je zřejmé, to je vidět.
Sleduješ v diskusi sebe sama Brusle? Jak Cizinci stále dokola a marně vysvětluješ empatické vjemy lítosti, soucitu a odpuštění, jak je stále obhajuješ a vysvětluješ to, co je jiným lidem samozřejmé.
Stále si to nepřipouštíš, že za tím vším jeho podivným vyjadřováním je nedostatek jeho empatie.
A u jakých psychických poruch se diagnostikuje nedostatek empatie? Pořád ti to nedochází?
To tady již vidí každý, že Cizinec si o lítosti, soucitu a odpuštění utvořil představu podle definicí, a tyto city nepopisuje ze zkušenosti vlastního citu a empatické vnímavosti.
Nikdo normální nenapíše o lítosti, že je platná jako mrtvému zimník, a že lítosti je k odpuštění netřeba!
Nikdo normální zatvrzele neobhajuje takovou blbost!
Tak se chová a to napíše jenom někdo, kdo nemá žádný cit, kdo má nějakou psychickou poruchu, kdo není empatický, kdo si vytvořil v hlavě nějakou představu, která zcela zjevně neodpovídá realitě skutečných citových prožitků.
Nepopisuje svoje city, popisuje svou představu o citech, a to většinou u jiných lidí!
Přesně vyjádřeno. Cizinec své představy o citech projektuje do jiných.
To není žádné nasazování na Cizince, to je popis překážky která brání porozumění. Můžeš se snažit vysvětlovat sebevíc, ale dokud si neuvědomíš, že tohle on nemůže nikdy pochopit (empaticky pojmout) kvůli jeho duševnímu handicapu, tak s ním budeš marně mlátit prázdnou slámu stejně jako on s Okem.
I když u Oka se poslední dobou objevili správné teologické názory na odpuštění, které v minulosti neměl. Paradoxní je, že Cizinec by nad tím měl jásat, a ne mu v tom oponovat a být k němu za to vulgární, když mu Oko popisuje proces Božího odpuštění správně, a oprávněně kritizuje ten jeho. Tragikomedie, to nevymyslíš. Učitelův žák učí učitele..
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
