Když někteří bludaři tvrdí, že Syn není od věčnosti, ale je tvorem, pak Bůh nemůže být od věčnosti Otcem.

Pokud ale Bohu něco od věčnosti chybí, co dostává až v čase, pak nemůže být Bohem, protože mu schází nějaká z dokonalostí.

Bůh je totiž věčný. A pokud je věčný, je věčný ve všem, čím je.

Proto je-li Bůh Otcem, je jím věčně. A pokud je věčně Otcem, pak vůči někomu a věčně. Otec totiž není bez Syna. jen díky Synu je Otec Otcem. A pokud je věčně Otcem, protože jinak by nebyl věčným Bohem, pak je i Syn, který činí Otce Otcem, věčně.

Kdo tedy popírá Syna, popírá i Otce, protože bez Syna není Otce.

Jak je tedy možné tvrdi, že Otec je počátkem Syna? Tím počátkem není časový počátek, ale počátek vztahů: být počat a být počat jako Syn od Otce totiž vypovídá o vztahu mezi dvěma osobami trojjediného Boha. Otec není Synem Syna, ale Syn je Synem Otce, a tak prvním ve vztahu je Otec: πατηρ αρχη - Patri-archa.

Pak už se nám lépe chápe, co znamená: "na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo k Bohu, to Slovo bylo Bůh" - tím počátkem je totiž Bůh Otec a tím Slovem Bůh Syn: Otec vyslovuje, Syn - Slovo je vysloven. Logos není slovem Boha, ale je Bohem. není nečím, co je odlišné Boha, ale je Bohem samým: "to slovo bylo Bůh".

Proto také slovo tvoří vše, ale STÁVÁ SE jen člověkem, protože samo je osobou. A my "spatřili jsme jeho slávu, jakou má Jednorozený od Otce". A "kdo má Syna, má i Otce", protože bez Snya nelze ani poznat Otce ani mít život, protože Syn je Život, tak jako Otec, protože Otec a Syn jedno jsou, ač dva odlišní v osobě, přesto jedno v Božství, a tak mohou oba dávat život, kterým sami jsou, avšak pouze skrze Syna. Bůh Otec nedává život jinak než skrze Syna a není poznáván jinak než skrze Syna. A to lze jen díky tomu, že Syn je jedno s Otcem, a tak kdo vidí Syna, vidí Otce. protože tito dva jedno jsou.