A ano, v člověku Ježíši Kristu přebývala veškerá plnost božství.  Skrze pomazání Duchem svatým Bůh mocně v Ježíši skrze svého Ducha přebýval, působil, naplňoval mocí,..   Tato skutečnost ovšem ze smrtelného člověka Ježíše nedělala a neudělala Boha, jinou osobu Boha vedle Boha...

_______________

Antikristův služebník a lítý bludař rosmano se snaží podsouvat, že Duch Boží je něco neosobního, něco odlišného od Boha, jenom nějaký projev Boha a "nikoliv jiná osoba vedle Otce"

Ale rosmano je vedle.

Ježíš jasně říká, že jsou tři osoby jediného Boha a že tedy vedle Otce je i osoba Syna a osoba Ducha:

"Křtěte je ve jménu OTCE, SYNA A DUCHA SVATÉHO."

Sám Syn staví sebe a Ducha vedle Otce.

Kdyby byl Duch pouhým projevem Boha, mohl by Ježíš klidně přikázat třeba křtění nejen do Ducha Božího, ale třeba i do Moudrosti Boží, Všemohoucnosti Boží, Pokory Boží atd. Ale Syn přikazuje křtít do tří rovných osob, rovných Otci.

Že jde osobu a o jednu ze tří jediného Boha, říká Ježíš jasně i jinde:

"Ale Přímluvce, Duch Svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl."

- Ježíš zde jasně mluví o TŘECH SUBJEKTECH: o Otci, o sobě coby Synu a o Duchu. Neříká, že subjektem naučení je Otec, ale Duch, jinak by řekl: "Otec vás naučí všemu", ale on říká "On, tj. Duch - Přímluvce, vás naučí všemu".

- Ježíš jasně rozlišuje TŘI SUBJEKTY JEDNÁNÍ: jiné jednání je Otce, jiné jednání je Syna, jiné jednání je Ducha - Otec posílá, Duch učí, Syn říká. Jsou to tři subjekty jednání neboli odlišné osoby vedle sebe. Navíc Duch vychází nejen z Otce, ale i ze Syna, čímž Ježíš jasně ukazuje a potvrzuje svoji rovnost s Bohem Otcem, protože Duch Otce neboli Duch Svatý je i Duchem Syna, protože Ducha dává jak Otec, tak i Syn:

"já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce"

"Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec"

"Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy"

A to, že Duch je subjekt, neboli že je osobní, je dosvědčeno i jinde, nejen u Jana, ale i u Pavla, např. ve Skutcích apoštolů nebo v jeho listech. DUCH JE OSOBA, odlišná od Otce a odlišná i od Syna, avšak rovná s Otcem i Synem, protože je Synem stavěna vedle Otce i Syna: "křtěte je vejméno Otce i Syna i Ducha Svatého."

rosmano samozřejmě bude chtít opět lhát, že se jedná o pouhou personifikaci jako v případě starozákonní Moudrosti. Ale on je rozdíl mezi literárním stylem přísloví, kde se používá poetického jazyka, a mezi historickým, reálným svědectvím o nějakém konkrétním ději, jakým jsou např. Skutky apoštolů nebo Ježíšova slova. Pokud by ale podle tohoto mrzkého bludaře byla slova o osobním rázu pouhou stylizovanou personifikací, pak lze v této bludařské logice totéž říci i o samotném Hospodinu už ve Starém zákoně, že se jedná pouze o jakousi svatopiseckou personifikující poetickou stylizaci, takže by si rosmano takovou argumentací nadělával sám do vlastního hnízda a popřel by tím osobní charakter Boha a vyvrátil by tím celou svoji víru v osobního Boha.

Z Písma ale moc dobře víme, že Duch je osobou a to osobou odlišnou od Otce i Syna a zároveň osobou Boží, protože koná Boží věci. A tak víme, že Duch jedná, učí, připomíná, vydává svědectví, utěšuje, přimlouvá se v nás, vede nás nebo nám naopak zabraňuje němak vstoupit, oslvauje, vnuká, zjevuje atd. Protože je subjekt neboli osoba, ne neosobní projev osobního Boha. A odkud to víme? Ze zjevení Božího, jaké se stalo v Ježíši Kristu. On nám o tom řekl a on i toto seslání Ducha uskutečnil a tak potrvdil svá slova.

Jak vidno, rosmanovo nekřesťanské učení tedy odporuje jak Písmu, tak víře křesťanů. Protože je to antikristovský blud. Křesťané od počátku věří "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého", jak to zjevil Syn.