První čtení: Lukáš 22,42: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň.“

Druhé čtení: Filipským 4, 6–7: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“

Čtení ke kázání v překladu Bible kralické: Žalm 37,5 „Uval na Hospodina cestu svou, a doufej v něho, onť učiní.“

     Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,

     dnes chci mluvit o odevzdanosti. Zvláště v posledních dnech ve mně toto téma rezonuje, neboť je mi dáno prožívat je v praxi každodenního života. Každý den se člověk vydává na cestu. Ta začíná probuzením a končí usnutím. Většina dní s sebou nese nějaké úkoly, nějaké povinnosti. Ale také nějaké radosti. Aby ta cesta byla radostná a pokojná, křesťan ji může hned ráno odevzdat Bohu. Doslova ji může na Něj uvalit. Jako svalit ze sebe kámen a hodit ho na Hospodina. On ho unese. Jedno české přísloví říká: Nech to koňovi, ten má větší hlavu. Já bych to parafrázovala takto: Nech to Hospodinu, On má větší moudrost.

     Ano, odevzdej Mu každé ráno svou cestu, vše co tě čeká, odevzdej se Mu ty sám, odevzdej se do Jeho svaté vůle, do Jeho nekonečné Lásky, a budeš v Něm ukrytý jako děťátko v matčině náručí. Budeš v bezpečí. A nebudeš to ty, kdo povede svou cestu, nýbrž tvé kroky bude řídit Bůh Otec, Syn, který o sobě říká: Já jsem ta cesta, pravda a život a Duch Svatý, dárce moudrosti a rady.

     Člověk samozřejmě plánuje. Dnes udělám to a to, půjdu tam a tam... Jenže znáš to: člověk míní, Pán Bůh mění... Dovolte, abych dnešní verš ilustrovala na průběhu mého pátečního dne. Nejdřív jsem potřebovala jet k diabetoložce. To se podařilo. Ordinuje na sídlišti Bohnice, kde bydlí i mí rodiče. Máma byla zrovna na dialýze v nemocnici, tak jsem chtěla navštívit aspoň tátu. Vídáme se méně, než bych chtěla. Už jsme byli na návštěvě předběžně domluveni, s tím, že mu ještě zavolám. Tak jsem mu po odchodu z diabetologie zavolala, ale nevzal mi telefon. Asi spal po obědě. Tak jsem to své zklamání odevzdala Bohu a znovu se odevzdala do Jeho vůle, skryla do Jeho Lásky, která je větší než jakékoliv zklamání. Diabetoložka mi dala na paži senzor, který má měřit hodnotu cukru průběžně. Aplikaci jsem musela nainstalovat na Standy mobil, protože na můj to nešlo. Těšila jsem se, že už se nebudu muset 6x denně píchat do prstu a měřit cukr glukometrem. Ale senzor spolu se Standovým mobilem nějak nefungovaly, tak jsem se musela vrátit ke starému dobrému glukometru. I toto zklamání jsem odevzdala Bohu. Pak jsme šli se Standou nakoupit a jeli domů. Asi jsem byla trochu přetažená, protože se mi rozjely tiky. Mávala jsem v metru i doma rukama jako cvok. V tomto stavu nešlo psát kázání, jak jsem si plánovala. Tak jsem to opět uvalila na Hospodina, vzala si Rivotril a šla spát. To był můj páteční den plný odevzdávání...

     V sobotu jsem si přispala a Standa mi připravil královskou snídani: proteinový pudink s mandlovým máslem, strouhaným kokosem a nakrájeným kiwi. V síle Ducha Svatého a v posile tohoto pokrmu jsem se pustila do psaní tohoto kázání. A ejhle, zase něco proti plánu: přestal fungovat počítač. Tak jsem to přijala a odevzdala Bohu a píšu kázání na mobilu...

     Bratři a sestry, samozřejmě největším příkladem v odevzdanosti Bohu nám je Pán Ježíš, například jeho odevzdání se Bohu v Getsemanské zahradě, o kterém jsme slyšeli v dnešním prvním čtení. Ale jsou i další biblické postavy, z nichž si můžeme vzít vzor v odevzdanosti Bohu. Ve Starém Zákoně je to například Job se svým: „Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ V Novém Zákoně je to pak především Panna Maria se svým: „Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“

     A tak, bratři a sestry, ať se nám daří či nedaří, ať naše plány vycházejí či nikoliv, odevzdávejme své cesty i sami sebe Bohu. Odevzdávejme se Mu ráno, v poledne i večer, když jdeme spát, usínejme schoulená v Jeho náručí... Abychom jednou, až přijde naše poslední hodina, mohli říci spolu s Pánem Ježíšem: „Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Amen.

                                     Eduarda Heczková