Cože? Vy tady mraky let točíte kolotoč o Tondově křtu , a teď Oko "přijde "na to, že jsi byl křtěný ( ve smyslu ,po plném přijmutí Krista Ježíše , jako osobního zachránce ....,viz biblická víra), někdy v letošním roce 2026? Jen doufám , že si Oko , omylem spletl letopočet. 

                Proto spousty tzv. pokřtěných není znovuzrozeno ->  protože nemají nový život. Stejně jako pan Adolf Hitler a mnozí další..

"Náboženství je hodně o zážitcích, prožitcích. "

Asi tomu částečně rozumím.

   A uvědomuji si,  že my lidí (i jako křesťané)  někdy neumíme rozeznat,  rozlišit duchovní zážitky, podněty od Ducha svatého,  od  duševních zážitků. A tak je zaměňujeme.

   Přečetl jsem si ten starý článek od oka.

   A dost mi to připomnělo i mé zkušenosti.

Já sám jsem brzy po svém obrácení,  někdy od 15 let začal zpívat v pěveckém sboru u nás v církvi.

   Hudba se mi obecně líbila,  měl jsem nějaké hudební vzdělání   ->    a po obrácení mě ty celkem jednoduché, harmonické písně z našeho zpěvníka na oslavu Boha,  Pána Ježíše Krista, vzaly za srdce a také jsem chtěl svou vděčnost Bohu písněmi vyjadřit, vyjádřit svou radost, posluchače povzbudit, potěšit,...

   Tehdy nás dirigoval už dost v letech bratr, dirigoval jednoduše, řekl bych skromně a pokorně.  Mně to vyhovovalo.

   Jenže po nějakém čase se k dirigování dostal mladý hoch, výborný muzikant, umělec (dotáhl to hrozně vysoko, hrával jako houslový primas ve filharmoniích,  ve Vídni, jezdil koncertovat po světě,..  když odjel "do světa", převzal to po něm jeho starší bratr, také skvělý muzikant).    No a začaly se takové "galeje". Každou sobotu večer 2,5 hodiny zkouška.   ->   a pak asi 3 -5 minut vystoupení sboru na shromáždění v neděli v rámci bohoslužby. Ovšem, jezdili jsme na pozvání zpívat i do okolních sborů, jednou i dvakrát ročně v rámci celé republiky - do Prahy, Bratislavy, Prešova,...  dokonce jsme nahráli gramofonovou desku.  No a zpívalo se čím dál náročnější písničky, skladby od Haydna, Bacha,.. takové nějaké baroko.  (Argumentovalo se tak,  že Bohu je třeba odevzdávat to nejlepší, sloužit jak nejlépe umíme,..)

   Jenže to začala být čím dál tím víc "kultura".  Církevní kultura.  Pro některé asi duševní vyžívání se.  Bývalo nás zpěváků tak 25 - 40.

Ty samotné zkoušky začaly být úmorné. Kladlo se hlavně důraz na provedení, kvalitu, čistotu - to je sice OK,  ale stávalo se,  že jsme drilovali jeden řádek písně dokola třeba 20 krát.  Když mně kdysi ze začátku naplňovaly a těšily ta zpívaná slova, dost jsem je prožíval (zase ten zážitek, prožitek ! :-),  ) ,  tak po čase toho drilu už se člověk nemohl na slova soustředit a ani nevnímal, co vlastně zpívá...   

   Nejbolestněji jsem to prožíval či pociťoval (zase ty pocity, prožitky !:-) )  v kontrastu s tím,  že v tu sobotu před tou dlouhou zkouškou jsme mívali tak asi 2 - 2,5 hod setkání mládeže, kde jsme zpívali mládežnické písničky, modlili se, četli z Písma, sdíleli s tím, co nám Bůh zjevuje, ukazuje -> a vždycky jsem z toho byl povzbuzen, měl jsem radost, vděčnost, směr,..    a tu následnou zkoušku jsem začal pociťovat jako vymývání mozku  i citů.   Jako nějaký disonanc.  No,  zpíval jsem v tom sboru skoro 12 let.

    No a v tom pěveckém sboru byly zastoupeny různé věkové kategorie.  Byl to takový "sbor ve sboru", taková samostatná privilegovaná skupina,   Ta jezdívala na zájezdy, byla zvána ,  ostatní ne.

   Jenže v té skupině nebyly žádné, možná trochu, dost mizivě, duchovní vztahy,  podle ducha jsme se moc neznali. Že bychom např. vedli nějaké duchovní rozhovory, vedli nějaký modlitební zápas za něco.. to nikoho ani nenapadlo. Tak zvnějšku, povrchně, jsme se samozřejmě znali. Nebylo to žádné "společenství" (jak například mají i katolíci v rámci "Obnovy v Duchu svatém" -  trochu to znám, býval jsem tam s nimi) - i tím, že na zkouškách jsme seděli v řadách za sebou - bylo to jako v autobuse.  Viděli jsme akorát záda sedících před námi,  do stran jsme se nemohli moc podívat...  :-)

Ale možná, že to někteří prožívali jinak a spokojeně :-)   (zase to prožívání ! - sorry :-) ).

A vím,  že někteří už hodně v letech, když se je navštívilo,  tak jediné co měli,  tak vzpomínky na zpívání v pěveckém sboru...

 

Jak tedy můžeš svědčit o svém křtu v jezeře?