Grano Salis - Boží most.

poslal Nepřihlášený

Nedostatek empatie je neschopnost vcítit se do pocitů a potřeb druhých, projevující se lhostejností, sobectvím či ignorováním emocí okolí. Často pramení z traumat, nízké emoční inteligence, stresu, vyhoření nebo poruch osobnosti (např. narcismus, psychopatie). Způsobuje vážné narušení vztahů, konflikty a zneužívání.

Narcismus je porucha osobnosti charakterizovaná přehnaným obdivem k sobě samému, arogantním chováním, hlubokou potřebou obdivu a nedostatkem empatie. Narcisté se považují za výjimečné, znevažují druhé a manipulují okolím pro vlastní cíle. Často skrývají nízké sebevědomí a vyžadují neustálé potvrzování své hodnoty.

Chtěl by se umět vcítit do pocitů druhých, touží po tom, ale něco mu v tom neustále brání. Ta zábrana v něm je z dobrého. Zabraňuje mu aby neubližoval a nezraňoval city. Aby sdílené pocity nezneužíval k manipulacím. Celý život se snaží svou vlastní niternou zábranu zdolat, ale stále nechápe, že zábrana je mu Božím trestem, že je ochranou jiným před ním i ochranou jeho před jím samým.

Zdoláváním své vnitřní zábrany je posedlý. Stále se ji snaží obejít. Chce svým bystrým rozumem proniknout do myslí a srdce lidí bez empatie, a o své aktivitě se vyjadřuje tak, že se prý zajímá o "žití jiných". Ke své zábavné zájmové činnosti využívá internetové diskuse. Manipuluje s diskutujícími stejně jako s daty. Hodnotí a analyzuje diskutéry podle počtu konkrétních slov. Jeho analýzy jsou tvrdé, necitelné, nepravdivé, a jsou to právě jeho analýzy na kterých se zobrazují jeho negativní charakterové vlastnosti skrývané za melancholismem. Jeho profese je IT. Do křesťanství plete tři obludnosti. Moc peněz, novodobý Liberalismus a Sekularismus.

V diskusích jeho zájem o "cizí žití" záhy přejde do dehonestace "žití" oponenta. Nadřazeně se holedbá svým "kvalitním křesťanským žitím", které však nese zřetelné symptomy narcismu.

Ten člověk má obrovský nevyřešený problém. Schází mu empatie kvůli neodpuštěnému rodovému hříchu.

Kvůli absenci empatie chce svým strojovým rozumem proniknout tam, kam rozum vstoupit nemůže. Chce rozumem porozumět hlasu srdce, ale dělá všechno proto aby mu nikdy neporozuměl. Oprávněnou kritiku nepřijímá a obrací ji naruby. Z pokusů vysvětlit a snahy sdílet se vytváří fikce projekcí. V diskusích používá dvojsmysly jako zástěrku nízkého sebevědomí.

K empatických otázkám na tělo se vyjadřuje podrážděně. Je ale dobře, že si si svůj handicap uvědomuje, a dobrým začátkem by pro něho bylo veřejně přiznání.

Dlouho zde píše o odpuštění a bezvýznamné lítosti, protože doposud nepoznal hodnotu a smysl lítosti v celém odpouštějícím procesu, a nejenom v něm. Proto neznale odděluje lítost od odpuštění. Neví k čemu je lítost před i po odpuštění, poté co zlo zaniklo. Neví, že lítost nad následky hříchu zde bude stále a přetrvá navěky.

Čím byla, je a bude lítost v životě křesťanů?

V požehnaném věku budoucím zůstanou jedinou památkou na hříšný svět- rány na těle Krista.

Budou všem viditelné a každý svatý pocítí lítost při pohledu na ně. A hřích bude všem zošklivený do takové míry, že již nebude možný. Lítost není sama nad sebou, je nad tím koho jsme ranili svou vinou.

Pocity od sebe nejde oddělovat jako data v počítači, nejde je vymazat. Pocity jsou důležité při získávání a utváření životních zkušeností, a to nejenom pocity vlastní, ale i pocity jiných. Pocitová vzpomínka je znovu opakujícím se prožitkem ať už individuálním, anebo vzájemným. Dobré pocitové vzpomínky přehluší ty špatné, ale žel i obráceně. Materiální paměť rozumu zapomene, může být vymazaná jako data, ale pocitová vzpomínka je v duchu a nikdy se neztratí. Objeví se zničehožnic, jako vjem od anděla strážce. Někdy jako varování. Někdy jako motivace při důležitém rozhodnutí. Někdy i jako klam, klamný pocit, když pochází od zlého ducha. Pocitové vzpomínky a vjemy nás ovlivňují po celý život vědomě i podvědomě.

Pocity se vzájemně prolínají a vytváří obraz duše zračící se v očích. Pocitový vjem je branou k vyjevení citů.

Lítost je zvláštní komplexní cito-pocit. Lítost je pocit spojený s citem k jiné osobě, která zrovna nemusí byt osobou milovanou, ale může to být osoba zlá, ubohá a politováníhodná.

Jsme obrazem Božím. Jsme obrazem i v pocitových prožitcích. Stejně jako my lidé v mnohem a mnohem větším rozsahu cítí i náš nebeský Otec. Písmo popisuje Boží lítost nad kým i s důvody proč, i čeho nejvíce litovat.

Nejvíce všichni litujme, že jsme hříchem zranili city Boha a city jiných lidí. Nezapomínejme! Miluj Boha a bližního jako sebe sama. Bůh nás miluje, a svým hříchem zraňujeme Jeho city k nám, k Tobě.. Není snad nad tím co způsobujeme Bohu lítost na místě?? A Boží odpověď? Milosrdenství, odpuštění, láska až ke smrti na kříži.

Chvála Tobě nebeský Otče, Synu a Duchu svatý.

Lítost je Božím mostem k odpuštění.

Odpuštění je mnohem snazší když lze empaticky vycítit, že viník zlého skutku lituje a jeho lítost je opravdová. Poté přichází pokání, odpuštění a smíření, přátelství, láskyplné projevy.. Dokonalá duchovní proměna.

A v celém nápravném procesu, a to i po něm je lítost stále přítomná. Na začátku lítost iniciovala odpuštění, pak snahu odčinit vinu a nadále zůstává jako varovná pocitová připomínka, aby se již nikdy nic takového neopakovalo.

Modleme se aby dotčený správně pochopil článek jemu ku pomoci, což se ukáže na tom na kterou půlku článku zareaguje. Kvůli absencí empatie to má velmi těžké.

Bůh mu pomáhej.

Kněz Kristův

Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Jan14,23

Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! 1Korintským 6,19

Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. 1 Petrův 2,9

	Hledej
	Je a svátek má Valérie. Vytvoření registrace