Odpuštění.
Co to je? Je to chtěné zapomenutí na ublížení? Chtít odpustit je dobré. Jenomže opravdové odpuštění není v lidských silách. I když chceme odpustit, i když se na zlo snažíme zapomenout a nepřipomínat ho, tak v emoční paměti se hrůzný okamžik stále vynořuje, a znovu otevírá ránu kterou zlo způsobilo.
Je třeba uzdravení lidské duše. A dobrou zprávou je, že takové uzdravení možné je. Proces uzdravení má svůj začátek a konec. Nelze nic přeskočit, nelze začínat od prostředka nebo od konce.
Nejčastější chybou je myslet si, že uzdravení duše začíná odpuštěním. Omyl. Fatální omyl. Uzdravení duše odpuštěním končí. Vzájemné odpuštění je závěrečná třešinka na dortu Božího milosrdenství ve kterém se rány uzdraví natolik, že nastane odpuštění jako důsledek uzdravení.
Je nutné Vzor objevit, poznat, uvěřit Mu, a oprostit jej ode všech lží ve vlastní mysli, které do ní satan nakydal aby Vzor očernil.
Tím velkým Vzorem je charakter Boha.
Kým je pro Tebe Bůh? A jaký má podle tebe charakter? Je to trestající, krutá bytost která podle tebe čeká na tvůj pád aby tě mohla potrestat? Je to podle tebe sadista, který na tebe svého vyvolence nedá dopustit a všechny tvé nepřátele nemilosrdně zatratí? Je to bytost která podle tebe chce abys ji za spásu zaplatit?
Nebo je to bytost, která podle tebe v rámci podivné pseudolásky všechno toleruje, a z dobra i zla dělá nestravitelný guláš? Nebo je to snad bytost jejichž charakter se utváří přesně podle tvých zvrácených představ a choutek?
Takového boha chceš? Chceš mít vlastního boha podle sebe?!
Kdo asi ti v hlavě vytvořil charaktery takových bohů?
Nemyslíš, že je už na čase abys poznal jaký Bůh skutečně Je podle dokonalého obrazu Krista, a to zcela bez tvých zvrácených představ které ti sugeruje duch zla?
Na projekcích o tvém osobním bohu vytvořeného z vlastních představ se ukazuje tvůj zvrácený charakter. Ale nezoufej. To se dá změnit. Proto přišel Kristus aby nás zachránil a ukázal nám skutečný charakter nebeského Otce..
Bůh je láska.
Mnohokrát opakované klišé, které žel málokdy přinutí posluchače ke snaze poznat Boží lásku přímo u zdroje v charakteru nebeského Otce. Boží charakter nám zjevil Pán Ježíš, a zjevil se přímo na Něm, na je Osobě a skutcích. A zde začíná poznání procesu odpuštění. To je začátek.
Proces uzdravení a odpuštění začíná poznáním Božího charakteru zjeveném v Kristu!
Pán Ježíš řekl abychom milovali nepřátele. Nejde o to, se o takovou lásku snažit sám ze sebe. Jde o to pochopit, přijmout a praktikovat charakter Boží lásky k lidem. A nyní si polož ruku na srdce a odpověz sám sobě.
Jsi Boží přítel, anebo nepřítel?
Něco mezi, že. Ani tak, ani tak. To proto, že tě Bůh miluje. Kdyby Tě nemiloval, byl bys nepřítel. Ale protože je Bůh k tobě milosrdný, tak proto milosrdenství ti dává poznat pravdu v Duchu svatém o tvé hříšnosti, a pro tuto poznanou pravdu o sobě samém se neodvažuješ prohlásit se za 100% Boží přítele. Smutné. Tak jsme na tom všichni.
Jakou láskou Tě Bůh miluje, i když se mnohdy jako Jeho přítel nechováš? Odpověz si na to.
Je tvá láska k těm co ti ublížili stejnou láskou jakou zažíváš od Boha? Je jiná, že.
A tady je tvůj problém proč neodpouštíš.
Boží lásku přeješ sobě a jiným ne!
Bůh miluje všechny své děti i ty zlobivé. Je to jedna a ta samá láska. Láska k těm co neublížili i těm co ublížili. Aneb láska Krista na kříži, Otče odpusť jim neboť nevědí co činí.. Je možný větší důkaz lásky?
Láska kterou má Kristus k nám zlobivcům, je stejná láska jako láska k nepřátelům kterou po nás chce, a chce abychom se ji učili od něj. Lidským Učitelem Boží lásky je Ježíš Kristus. Takže když chceš odpustit někomu kdo ti ublížil, tak v prvé řadě pomni na lásku Boží, kterou vždy tvůj nebeský Otec choval k Tobě, i když ses zrovna moc přátelsky k Němu nechoval.
První pravidlo ve škole odpuštění je.
Láskou kterou Bůh miluje Tebe, miluj ty kteří ti ublížili.
Když tohle učiníš, teprve tehdy se začneš učit odpouštět v Boží vůli a síle uzdravení, a poté Bůh lékař ve svém milosrdenství vstoupí do hříchem zraněného vztahu a rány začne uzdravovat.
Nemusíš se bát, že k tomu nebudeš mít sílu. Síla se ukáže na tvé slabosti, a ukáže se v takovém rozsahu, že tě přivede v úžas, a ty poprvé poznáš spontánní výtrysk Božích chval ze srdce s nebeským pocitem obrovského vděku a jistoty. Tak začíná proces uzdravení. Užití Boží lásky při odpouštění je pozvánka pro Boha, který záhy nato vstupuje do vzájemného procesu uzdravení- odpuštění.
Přemýšlet v diskusích nad nějakými hroznými případy ublížení a hledat nějaká lidská řešení, trvalé řešení nemá. Projevům zla se lidsky dá zamezit jen krátkodobě, a pokud neuzdravení a neodpuštění nadále přetrvává, propukne zlo nanovo často ve větší intenzitě. S odpuštěním nelze začínat od prostředka když se nenávistný proces duchovní destrukce nezadržitelně rozběhnul. A právě v takovém neřešitelném stadiu jsou hrůzné případy k diskusi předkládané. Právě pro tu jejich neřešitelnost. Snaha najít řešení je pak marná. V tom je vítězství zla. Nevědět si rady.
Začíná se vždy u Boha a Jeho k lásky k nám všem, oběti maximálně chránit a v agresorech nevidět zatracence, ale oběti zla, podvodu a klamu. Možná stejnou oběť jakou jsi kdysi byl i ty sám..
To ovšem neznamená agresorům promíjet a tolerovat jejich chování v rámci jakési podivné novodobé pseudolásky. To znamená postavit se statečně za pravdu, kterou nám Kristus v daném okamžiku v Duchu svatém zjeví. Věřit Bohu se vždy vyplatí..
V procesu odpouštění je ještě jeden neopomenutelný duchovní faktor. Pravidlo druhé.
A to je přijetí a nesení kříže.
Mnozí si myslí, že nesení kříže znamená nést kříž pro viny kterých jsme se osobně dopustili.
Nesení kříže po vzoru Krista ovšem není nesení kříže kvůli vlastním vinám kterými jsme poškodili vztahy a své tělo. Kříž se nese kvůli vinám jiných. Kříž se nese kvůli vinám našich předků a vinám těch co nám ublížili. Kristus nenesl kříž pro viny svoje, žádné neměl, nesl kříž pro viny cizí, viny naše.
Kristus řekl, že kdo chce na ním přijít musí vzít svůj kříž a následovat Ho.
Přijetí kříže kvůli vinám těch co nám ublížili se děje ve stejném okamžiku, kdy tyto viníky začneme milovat láskou kterou Bůh vždy miloval nás samých.
A to je ta cesta v Kristu, a tehdy začíná odpuštění. V lásce Boží a přijetí kříže.
Až se ti toto stane, tak budeš vědět, že jsi na cestě Krista, a tehdy se z povolaného stává vyvolený.
Znakem vyvolených je nesení svého kříže po vzoru Krista a láska k nepřátelům.
Pro Boží lásku ve světě hříchu jiné cesty není. To je cesta vyvolených. Cesta v Kristu.
A Ti kdo na cestu lásky a kříže obdrželi Boží pozvánku jsou povolaní. Už jsi ji přijal?
Proces odpuštění, lásky a kříže se odpradávna duchovní mocnosti zla snaží narušovat. A právě proti těmto mocnostem vedeme my křesťané boj. Boj slovem pravdy v Duchu svatém, pravdy která osvobozuje, uzdravuje a odpouští.
Ale o tom až někdy jindy.
Kněz Kristův
