 |
Právě je 1502 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
145423081
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Srdce mluví k srdci.
Vloženo Středa, 08. duben 2026 @ 10:31:57 CEST Vložil: Tomas |
poslal oko Vztah mezi Bohem a člověkem není pouze intelektuální, ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí - rozum, vůli i emoce.
Dnes se stále častěji setkáváme s tendencí redukovat pravdu na subjektivní pocit. Např.: "Ty jsi křest nezažil, nenechal jsi se nikdy pokřtít - nemůžeš tedy o křtu svědčit! My ale máme tu zkušenost, my můžeme o křtu svědčit."
Víra je tu pak chápána především jako intenzívní duchovní zážitek. Však víra, zredukovaná na pouhý pocit se stává "krásnou pohádkou", která se však mění podle nálady člověka a není schopna nést život v čase. Např. "Jednoho krásného sobotního rána jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem znovuzrozený".
Otázka nového narození z vody a z Ducha svatého není nikdy o pocitu, ale je o víře v pravdivost toho, co Ježíš svým následovníkům přislíbil. Realita takové změny u člověka vychází tedy čistě z jeho víry, z jeho doufání v Boží milost. Lidská zkušenost, prožitek člověka, není a nemůže být potvrzením pravosti této změny.
Emoce patří k víře, ale nejsou jejím základem. Křesťanská tradice nikdy emoce z duchovního života nevylučovala. Naopak, Bible je plná obrazů Božího citu k člověku - od mateřské něhy v prorockých textech až po slzy Krista nad Lazarem či Jeruzalémem. Kristus myslel lidským rozumem, jednal lidskou vůlí a miloval lidským srdcem. Jeho vtělení tady zahrnuje i oblast lidských pocitů. Právě proto může být radost, pokoj nebo duchovní útěcha autentickou součástí života víry.
Problém nastává ve chvíli, kdy se emoce stanou měřítkem pravdy víry. Křesťanská víra není totiž primárně reakcí na subjektivní prožitek, ale je odpovědí na objektivní událost" Boží zjevení v Ježíši Kristu. Křesťanem se člověk nestává přijetím určité ideje, které uvěří vírou, ale křesťanem se člověk stává setkáním s osobou Krista ve křtu. Toto osobní setkání člověka s Bohem, kdy Bůh jej přijímá za své dítě, je popsáno v Kol 2,12; Ř 6,3-10; Gal 3,27; ...
Duchovní emotivismus. Je to víra závisející na intenzitě prožitku. Taková spiritualita může vést k neustálému hledání nových "silných zkušeností" - konferencí, modlitebních setkání, nebo duchovních akcí - které mají vyvolat určité emocionální rozpoložení. Tento přístup má dvě slabiny: 1.) Je nestabilní. emoce jsou proměnlivé a samy o sobě nedávají životu pevný směr. 2.) Mohou být snadno manipulovatelné.
V prostředí silných skupinových emocí se může vytvořit tlak, aby člověk "prožíval totéž" jako ostatní - jinak má pocit, že jeho víra je nedostatečná. Tradice mystiky přitom ukazuje opak: velcí světci (např. Jan od Kříže, Terezie z Lisieux) často procházeli dlouhými obdobími duchovní "suchosti". Ukazuje se tedy, že absence pocitů nemusí být znamením slabé víry, ale naopak cestou jejího očištění.
Jaký postoj tedy zaujmout k novým formám spirituality? Současné evangelizační iniciativy často pracují s emocemi: hudbou chval, symbolickými gesty, kreativními formami modlitby (např. kresba, tanec). Tyto formy mohou mít své místo, pokud pomáhají člověku otevřít se Bohu. Afektivní rozměr víry totiž nelze potlačit; člověk není čistý intelekt. Zároveň však platí, že autentická křesťanská modlitba má vždycky určitý řád: je trinitární, je zakotvena v slově Božím a vrcholí v liturgii církve.
Pokud se modlitební praxe odchýlí od této objektivní struktury víry, může se proměnit spíše v psychologickou techniku, než v kontemplaci. Křesťanská tradice proto vždycky kladla důraz na harmonii tří dimenzí: pravdy, vůle a citu.
Láska bez pravdy se totiž redukuje na sentimentalismus. V biblickém i teologickém smyslu není srdce pouze sférou emocí, ale je centrem lidské osoby, kde se spojují rozum, vůle a cit. Právě v srdci se sjednocují všechny dimenze lidského života. Křesťanská víra tedy není ani čistě intelektuální souhlas s pravdami víry, ani pouhý emocionální zážitek.. Je to odpověď celé osoby na boží lásku - odpověď , která zahrnuje rozum, vůli i cit.
Víra v Boha (a víra Bohu) tedy není pouhý pocit - ale ani pouhá myšlenka. Je to setkání dvou srdcí.
(inspirováno podle Mgr. Magdaléna Misterková).
|
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 08. duben 2026 @ 11:53:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) |
/ autentická křesťanská modlitba má vždycky určitý řád: je trinitární /
Stando, můžeš mi ukázat ty trinitární modlitby v Písmu ?
Apoštolové se modlili trinitární modlitby ? Někdo z proroků, Božích mužů ve SZ se modlil trinitární modlitby ? (jo, já vím, to nebyli křesťané..:-) ) -> to znamená, že měli jiného Boha než křesťané ? |
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: sodofka v Středa, 08. duben 2026 @ 11:57:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | apoštolové se modlili k otci i k synu a když je někdo pokřtěnej ve jménu otce i syna i ducha svatýho, pak má zkušenost modlitby i s duchem, kerej přebývá v našem nitru a přimlouvá se za nás v našem nitru "lkaním nevypravitelným", jak máš v písmu
ale proč by heretika rosmana zajímalo písmo a pravda, že.... :-))))
a někdo z proroků se nemoh modlit ke všem třem osobám jedinýho boha, páč trojici odhalil až vtělenej bůh syn...
ale i přesto ve starým zákoně o sobě zjevuje, že je "my" - společenství osob ("učiňme") a že je třikráty svatý: "svatý, svatý, svatý"
ale proč by heretika rosmana zajímalo písmo a pravda, že.... :-))))
|
]
Sodofka si myslí, že je oko (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 08. duben 2026 @ 12:33:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Obehrané heretické písničky sodofky. Že se modlili k Bohu i k Pánu Ježíši Kristu, nemá nic společného s trinitárními modlitbami.
Je JEDEN BŮH, a JEDEN PROSTŘEDNÍK MEZI BOHEM A LIDMI, ČLOVĚK KRISTUS JEŽÍŠ. To nemá s trinitarismem ani trinitárními modlitbami nic společného.
K otázce samotné samozřejmě nemáš nic. Nejsou v Písmu zaznamenány modlitby k Bohu Trojici.
|
]
Re: Sodofka si myslí, že je oko (Skóre: 1)
Vložil: sodofka v Středa, 08. duben 2026 @ 12:39:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ale to víš, že má, páč modlí se k bohu, vyslýchá bůh a to, oč se prosí, může naplnit jen bůh. a to vše říká pán ježíš o tobě. a svatej štěpán to následuje. kdyby ježíš nebyl bůh, byla by modloslužba se k ježšii modlit, ale on sám nás k tomu vyzývá, páč je bůh
prostě jsi proihrál válku, holube, samotný píamo vyvrací tvý bludařský nesmysle... :-))))
a k samotný otázce sem napsal dostatečně natolik, aby bylo jasný, jakej seš zbloudilej jouda a jak že oko má podle písma pravdu a ty nejseš schopnej ji vyvrátit, zbloudilče... :-))))
|
]
Re: Sodofka si myslí, že je oko (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 08. duben 2026 @ 13:24:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Až na jednu maličkost.
Nepředložil jsi z Písma žádnou modlitbu k Bohu Trojici.
Jinak blbin jsi tady napovídal dost. To jo
|
]
Re: Sodofka si myslí, že je oko (Skóre: 1)
Vložil: sodofka v Středa, 08. duben 2026 @ 14:36:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | stačí, když se v písmu vyzývá k modlitbě k otci i k synu, když se tam modlí k otci i synu a když se ví, že bůh je otec, syn a duch :-)))
jen blbečci jehovisti jako ty pořád potřebují napsat, že 1+1=2, zatímco ti chytřejší věděj to samý, když si to odvodí z 1=2-1
:-))) ale co holubům není dáno, na šachovnici nenajdou, viď, rosmano? :-DDDD
|
]
Re: Sodofka si myslí, že je oko (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 08. duben 2026 @ 14:48:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Zase nic :-)
Pravdu prosadíš jen tehdy, jestli výrazně přidáš na blbinách, urážkách, pomluvách, nadávkách :-) A DDDDéčkách, samozřejmě :-) Čím více, tím pravdivěji :-)
|
]
Re: Sodofka si myslí, že je oko (Skóre: 1)
Vložil: sodofka v Středa, 08. duben 2026 @ 14:56:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ale předložil jsem, jenom nejseš schopnej pochopit jednoduchej příklad, že 1=2-1 a furt dupeš svojí batolecí nožičkou, že pravdou může bejt jedině 1+1=2, ale to jako holub nevycválanej si ani nejseš schopnej uvědomit, proč střílíš pořád tak vedle jak ta holubí jedle... :-DDDD
|
]
|
|
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 08. duben 2026 @ 16:28:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) |
/ autentická křesťanská modlitba má vždycky určitý řád: .... vrcholí v liturgii církve. /
Stando, můžeš mi říct, jak ta křesťanská modlitba vrcholí v liturgii církve ?
Co jsem byl na katolických mších, tak to byla opravdu mizérie co se týká modliteb.
Tam se skoro nikdo nemodlí. Vlastními slovy vůbec nikdo. To je snad i zakázáno. Pouze kněz opakuje či předčítá napsané a naučené modlitby. A jinak ostatní buď některé pasáže opakují po něm, nebo se modlí pouze modlitbu Otče náš, anebo Zdrávas.
Tomu říkáte vrchol křesťanské modlitby ?
|
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: sodofka v Středa, 08. duben 2026 @ 16:58:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | a to já ti zas klidně odpovím i za něj! :-DDD
modlitba vrcholí v liturgii eucharistií, páč ta je ve svý podstatě díkůvzdáním božího syna bohu otci ("vzal chleba, vzdal díky, lámal....")
:-))))
a jestli ti nejni stydno lhát, že na katolickejch mších se skoro nikdo nemodlí, tak ona, chlapče jedna ulhaná, celá ta mešní liturgie je jedna ustavičná modlitba od začátku až do konce....
a tobě nevadí, že opakuješ modlitbu otče náš, kerou sis musel nejdřív přečíst? když je modlitba napsaná, tak už se nemůže modlit jako modlitba?
ach, synku, synku, nechápavý jsi... :-))))
|
]
|
|
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 08. duben 2026 @ 19:08:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Ahoj Stando.
Díky za sdílení toho, co žijete. Proto píšete o subjektivních pocitech, zážitcích. Dobrá reflexe.
Už jsi tyhle vaše pocity a zážitky zmiňoval dříve, psal jsem ti k tomu tehdy článek Pokání nebo lítost, abys měl možnost porozumět, že jsou na světě lidi, co žijí něco jiného, než vy. Psal jsem ti tam, že pokání není lítost (ten omyl nás učili v náboženství), ale že je to změna niterných životních postojů, která způsobí i praktickou změnu života.
Proto píšeme tolik o víře, důvěře Bohu, o vydání života Bohu, o rozhodnutí na celý život, o pokání a změně života, praktické změně, opuštění cesty hříšníků, odložení starého člověka, o Boží výchově ... a mnoha dalších věcech.
Když jsi psal [granosalis.cz], že vaše praxe je o subjektivním vnímání reality - je právě o zážitcích, tak jsem ti k tomu napsal příspěvek [granosalis.cz], kde vysvětluji, že jsou lidé, co to mají jinak a jejich praxe není o zážitcích a pocitech, ale radši něco praktického dělají a mají rádi spíše fakta, vzorečky, čísla, výpočty, ...
Toník
|
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 09. duben 2026 @ 07:51:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je to hodně smutné, Toníku, jak nedokážeš překročit vlastní stín a "chytit se za nos".
Já např. ocitoval tvoji větu - ale stejně se prý "sdílím s tím, co já žiju!" Každé slovo je zbytečné.....
|
]
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 09. duben 2026 @ 08:52:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
To, že nedokážeš překročit vlastní stín a "chytit se za nos", to ti věřím, Stando.
Léta tu propagujete pocity, zážitky, prožitky, znovu a znovu. A snažíte se tyhle vaše problémy popřehazovat na druhé, bez jakékoliv sebereflexe. A já tě léta vracím k realitě, k faktům, ke zkušenosti, k praktickému životu.
Teď konečně napíšeš rozumný článek, ve kterém jsi otočil (Teda není to článek od tebe, jestli jsem pochopil, ale kopie odsud). A ten článek reaguje na problémy, které léta popisujete.
A ty ten článek pošleš, ten článek jde přímo proti tomu, co tu léta propaguješ, ale ty se za nos nechytíš, nedokážeš překročit svůj stín. Což je škoda.
Toník |
]
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: sodofka v Čtvrtek, 09. duben 2026 @ 16:27:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | tady je hezky vidět tondovo hňupství:
|
]
|
|
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 09. duben 2026 @ 09:03:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Ahoj Stando
Osobní zážitek je subjektivní zkušenost.
Na to jsem ti reagoval: Chápu, že osobní zážitek je subjektivní zkušenost. Píšete pořád o těch vašich subjektivních zážitcích. A o pocitech. Dokonce jsi psal [granosalis.cz], že vaše praxe je o subjektivním vnímání reality - je právě o zážitcích.
Rozumím, že vaše zážitky nejsou mírou pravdivosti.
Možná ti k tomu něco napíšu někdy víc, dám dohromady článek.
(zatím jsem ho nedal, tak alespoň tento příspěvek, když si ten váš problém s pocity a zážitky řešíš, což je dobře)
*********
Lidi na světě se dělí v tomto na takové dvě základní skupiny - "lidi (spíše) pocitové" "lidi (spíše) rozumové". Ti první jsou hodně na pocity, zážitky, vyhledávají je, píší o nich. Ti druzí jsou spíše na fakta, čísla, a vyhledávají zase fakta, čísla.
Jedni a druzí se poznají docela snadno v mnoha životních situacích - například jdou po schodech na rozhlednu a ti první se rozhlíží a kochají, jak je krásný výhled a ti druzí jdou a počítají schody a dívají se na konstrukci rozhledny, jak je postavená.
Pozná se to i v politice. Ti první mají spoustu stanovisek, prohlášení, vznosných myšlenek, jak to má být "správně", ti druzí spíše něco prakticky dělají nebo přitáhnou obrovskou haldu čísel a výpočtů.
Pozná se to i v obchodě - pocitový člověk je nadšený, že dostal slevu 75%, ale nevšimne si, že cena byla i tak o desítky procent vyšší, než reálná hodnota zboží. Faktický člověk porovnává tu reálnou hodnotu.
Lidé, co jsou na ty zážitky, se snaží dosáhnout zážitků, lidi spíše rozumoví se zase snaží v životě něco praktického faktického udělat.
Často je to tak, že ženy mají spíše blíže k tomu pocitovému vnímání a muži zase blíže k tomu faktickému. Ale není to pravidlo - já například dělám třicet let web s fakty. A mám v práci ženu, která má faktické vnímání, studovala Matfyz, raduje se každého nového datového zdroje a přemýšlí analyticky.
Lidí, co jsou pocitoví, zážitkoví, je na světě většina - udává se poměr asi 60:40. V Česku je ten poměr nižší, 55:45.
To, že jsou jedni lidé pocitoví a zážitkoví a jiní praktičtí a faktičtí neznamená, že jedni jsou "lepší" a druzí "horší".
Náboženství je postavené tak, aby vyhovovalo spíše pocitovým lidem. Proto ta procesí, vůně, hlasitá hudba, monotónní odříkávání textů, rituály, hry světel, ... Proto také sedí v lavicích spousta žen a monotónně odříkávají svoje modlitby. V ŘKC jsou navíc jako vedoucí často spíše feminní typy, kterým jsou bližší ty zážitky a pocity a spíše se uživí mluvením a slovem, než rukama. A ti vedou lidi zase k tomu, co je jim vlastní, do těch vašich zážitků.
A možná sis všiml, že v kostele některé chlapy u těch pocitů, vůní, monotónních modliteb a zážitků na poutích neuvidíš, ale ve chvíli, kdy se bude kostel opravovat, budou mít v rukou krumpáč, lopatu a zednickou lžíci a bude jim tam dobře.
A to bude taky jediná chvíle, kdy jim v kostele bude dobře, protože na ty vaše pocity a zážitky náboženství moc nejsou.
Rozumoví lidé mají trošku výhodu, že si dokážou rozumově uspořádat, že to tak je a že ne všichni lidé jsou jako oni. Dokážou do určité míry pochopit ty pocitové a zážitkové.
Pocitoví lidé jsou trochu v nevýhodě, většinou ani nerozeznávají, že takový rozdíl je a když už ano, nedokážou pochopit, že někdo ty zážitky a pocity nevyhledává a baví ho spíše fakta a čísla.
Tak jen pro tebe, Stando, k těm vašim pocitům a zážitkům, co tu jako lidi z náboženství stále dokola propagujete.
Abys věděl, že to někdo může mít taky hodně jinak, než vy.
Toník |
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 09. duben 2026 @ 12:23:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Na to jsem ti reagoval: Chápu, že osobní zážitek je subjektivní zkušenost. Píšete pořád o těch vašich subjektivních zážitcích. A o pocitech. Dokonce jsi psal [granosalis.cz] [granosalis.cz], že vaše praxe je o subjektivním vnímání reality - je právě o zážitcích. Rozumím, že vaše zážitky nejsou mírou pravdivosti .... "...
Ahoj Toníku. Ať napíšu. co napíšu, tak stejně vždycky všechno převrátíš vzhůru nohama. Opravdu píšu tak nesrozumitelně, že nejde pochopit, na co poukazuji? Že jsou to tvoje pocity a zážitky - pocity Toníka, proti kterým se tu vymezuji a uvádím jejich důležitost na pravou míru?
Tvoje slova:
"Stando, vy nemůžete vědět, jak se člověk stane křesťanem, protože jste se nikdy křesťany nestali, nezažili jste to.
Nemůžete ani vědět, co se děje při křtu, protože jste se pokřtít nikdy
nedali. Tak máte jen ty vaše "víry" k něčemu, co jste nezažili, protože
jasná slova o křtu v Písmu celý život ignorujete.
A taháte s sebou starého člověka a bojujete s ním. Zbytečně. Nerozumíte ani tomu, že je potřeba ho odložit, dát pryč.
A nový život, nové stvoření, nové srdce, nového ducha, kdy je vše
učiněno nové, neznáte. A píšete, že to, co slíbil udělat Bůh, vyměnit
ducha, srdce člověka, nejde. Což je srandovní - jako by všemohoucí Bůh
nemohl udělat, co slíbil..."...
V článku máš vysvětleno, že aby jsi se stal křesťanem, nemusíš vůbec nutně něco zažít - že zažít něco, je subjektivní pocit. Nic víc. A to hovořím stále o tobě - neřeším si žádné svoje problémy, jak mi neustále podsouváš. Tvůj zážitek může být autentický - ale má stejnou relevanci i důležitost, jako zážitek lidí, unesených mimozemšťany. Ty také nepodezřívám, že si to všechno vymysleli, že to "nezažili"! Jistěže cosi zažili - ale nakolik to bylo reálné? Takže tvůj zážitek - že jsi totiž prý poznal, že jsi znovuzrozený - není žádnou mírou autenticity, žádnou mírou opravdovosti.
Platí Boží slovo: (Gal 3,26 ...) Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši. Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli.
Takže potvrzením toho, že jsem křesťanem, byla voda křtu, ke kterému mě přivedla víra rodičů hned brzy po mém narození. Podobně to bylo u tebe. A autenticitu tohoto křtu mi zaručuje právě Boží slovo - na Boha, na pravdivost jeho zaslíbení (Sk 2,39), se dá spolehnout. Duch svatý skutečně při mém křtu působil a já jsem od té doby křesťanem a údem Kristovy pozemské církve. Proto se tomuto neříká "zážitek", ale víra.
Víra je ta podstata věcí, ve které doufám a je také důkazem neviditelné skutečnosti mého nového narození ve křtu.
..."Lidi to tak v náboženství často mají..."...
Že toto nedokážeš vztáhnout na svoji osobu! To právě ty jsi hovořil o tom, že my prý něco "nezažili", tak o tom nemůžeme nic vědět!
Však "náboženství" není žádné sprosté slovo. Označuje soubor víry, praktik a představ vztahujících se k posvátnu, transcendentnu nebo poslední skutečnosti, který dává lidskému životu smysl, řád a orientaci. Náboženství je definováno vírou, praxí (kultem), rozlišováním mezi obyčejným a svatým, společenstvím stejně smýšlejících a etikou.
Náboženství je to, co dává smysl životu a pomáhá zvládat existenciální otázky. Vztahuje se k transcendentní realitě (Bůh, absolutno) ... Náboženství je vztah člověka k tomu, co považuje za nejvyšší a posvátné, vyjádřený vírou a praxí. |
]
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: sodofka v Čtvrtek, 09. duben 2026 @ 12:34:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
]
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 10. duben 2026 @ 07:06:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Díky. |
]
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 09. duben 2026 @ 15:29:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Stando, když píšeš, že "zažít něco, je subjektivní pocit. Nic víc. " tak nepíšeš o mně. Píšeš pořád jen o sobě.
Snad si to jednou uvědomíš.
Toník |
]
Re: Srdce mluví k srdci. (Skóre: 1)
Vložil: sodofka v Čtvrtek, 09. duben 2026 @ 16:13:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ... páč tonda zažívá jedině "objektivní pocity, nic víc" :-DDD
|
]
|
|
|
|
