poslal Willy Slovo "odpuštění" je v celém Písmu zmíněno "jen" 17x.
¨První zmínka je v Žalmu 130, ve čtvrtém verši.
Začněme ve třetím:
Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí?
Ale u Tebe je odpuštění — proto vzbuzuješ bázeň.
Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na Jeho slovo.
Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro.
Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u Něho vykoupení.
Odpuštění je u Panovníka Hospodina, ne u nás. U nás je nepravost, kvůli které sám v sobě nikdo před Bohem neobstojí a obstát nemůže.
Odpuštění je Boží záležitostí a přímo souvisí s Božím milosrdenstvím, které je u Hospodina stejně jako odpuštění, které je možné díky vykoupení. Bez prokázání Božího milosrdenství díky vykoupení Pánem Ježíšem Kristem, který za nás zaplatil veliké výkupné, se žádné odpuštění nekoná.
Prorok Daniel napsal v 9. kapitole, 9. verši tato slova:
Panovníkovi, našemu Bohu, zůstávají slitování a odpuštění. To proto, že jsme se proti Němu vzbouřili.
Bez Božího slitování a odpuštění a bez bázně před Bohem, který tuto bázeň vzbuzuje nemá člověk naději. A bez pokorného uznání a vyznání vin, hříchů a nepravostí, bez přijetí Božího soudu nad sebou nemá Bůh způsob, jak dát člověku milost k záchraně.
V modlitbě Páně Pán Ježíš Kristus učí své učedníky:
„A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“
A k tomu dodává životně důležitou podmínku pro odpuštění: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
Řekli jsme si, že Bůh odpouští pro Jeho milosrdenství a Jeho motivem je láska k člověku, poněvadž Bůh je Láska.
Pán Ježíš v Lukášově evangeliu řekl také: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“
A Jakub, bratr Páně, napsal: Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud.
Z toho všeho vyplývá, že Bůh nemá povinnost člověku odpustit a že pokud po splnění všech podmínek odpustí, jedná se z Boží strany vždy o akt lásky skrze prokázání milosrdenství.
A tady platí i toto Boží Slovo z Exodu 33:19, které cituje apoštol Pavel v listu Římanům 9:15.
Mojžíšovi říká: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘
K tomu apoštol Petr při kázání v Jeruzalémě ve třetí kapitole Skutků citoval Mojžíše také:
Mojžíš řekl: ‚Proroka vám vzbudí Pán, váš Bůh, z vašich bratrů jako vzbudil mne; Toho budete poslouchat ve všem, co by vám řekl. A stane se, že každá duše, která neuposlechne toho Proroka, bude vyhlazena z lidu.‘
Víme, že tím Prorokem byl a je Boží Syn, Pán Ježíš Kristus, o Němž Bůh Otec na hoře proměnění promluvil ke třem apoštolům v přítomnosti oslaveného Mojžíše tato potvrzující slova:
„Toto je můj Syn, Vyvolený, Toho poslouchejte.“
V otázce Božího odpuštění a milosrdenství díky vykoupení se tedy jedná čistě o Boží svrchovanost, do níž si Bůh nenechá nikým mluvit a tím do Jeho svrchovanosti jakkoli zasahovat. Neberme tedy tuto Boží věc na lehkou váhu a nic ke Kristově učení nepřidávejme a nezacházejme dále, jak píše Jan v jeho druhém listu, poněvadž jde skutečně doslova o otázku života a smrti.
Tož tak.
