poslal Lutrik První
čtení: Izaiáš 32, 15-17: „Až se však na nás vylije shůry
Duch, tehdy se z pouště stane sad a sad se bude za les počítat.
Na poušti pak bude právo přebývat a domovem spravedlnosti bude
sad. Ovocem spravedlnosti bude mír, dílem spravedlnosti bude klid a
bezpečí až navěky.“
Druhé
čtení: Skutky 2, 1-13: „Když nastal den letnic, byli všichni
shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako
když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A
ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z
nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali
ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a
když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože
každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni
a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z
Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči:
Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a
Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u
Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané,
Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich
jazycích o velikých skutcích Božích!" Žasli a
v rozpacích říkali jeden druhému: "Co to má znamenat?"
Ale jiní říkali s posměškem: "Jsou opilí!"“
Čtení
ke kázání: Galatským 5, 22-23: „Ovoce Božího Ducha však
je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,
tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“
Kázání:
Milí
bratři a milé sestry, milí přátelé,
dnes
si připomínáme vylití Svatého Ducha na Ježíšovy učedníky o
Letnicích. Jak jsme četli ve Skutcích Apoštolských, učedníci
po tomto vylití Ducha začali mluvit jazyky různých zemí, jejichž
obyvatelé byli v Jeruzalémě přítomni. A vůbec, vypadali jako
opilí. Vypadali divné. Jinak. A oni skutečně byli jiní. Byli
Duchem Svatým proměnění...
Co
dělá s člověkem vylití Ducha Svatého? Jak ho promění? Asi tak
jako se z pouště stane sad. Tam, kde byl jen písek, maximálně
trní a bodláčí, se objeví stromy nesoucí ovoce. Stejně tak se
po vylití Ducha změní i člověk. U někoho ta změna nastane
hned, u někoho jde o pomalejší proces... Ale
dříve či později se ta změna stane viditelnou. V listu Galatským
jsme četli o devíti druzích ovoce Ducha Svatého. Představte si
strom, který plodí 9 druhů ovoce! Snad každý by chtěl mít
tento strom ve své zahradě... A tímto stromem
jsme my, pokud jsme přijali Ducha Svatého. Závdavek Ducha přijal
každý pokřtěný člověk ve křtu svatém. Ten, kdo přijal křest
v dospělosti a byl nad ním vzýván Duch Svatý, s ním už mohl
začít spolupracovat na plození toho ovoce. Ten, kdo přijal křest
jako miminko, se musí ještě za plnost Ducha Svatého modlit.
Ovšem, tak či onak, dokud nenese strom všechna ovoce, která má
nést, je třeba jej stále zalévat. A i když je už nese, je stále
potřeba jej zalévat... Ducha není nikdy dost. Je třeba o něj
neustále prosit – jen tak bude jeho ovoce trvalé... A i když se
do stromu opře vichřice a ovoce popadá, je možné získat nové...
V
dnešním a dalších osmi kázáních chci mluvit o jednotlivých
ovocích Ducha Svatého. Prvním z nich, a zároveň nejdůležitějším,
je LÁSKA. O lásce čteme v Epištole Římanům: „A naděje
neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha
svatého, který nám byl dán.“ (Ř 5,5). Tato Boží láska je
tedy ovocem Ducha Svatého. Díky tomu můžeme milovat Boha, sebe i
druhé lidí tak, jak On miluje nás. Ta láska není z nás, není
to umění, které bychom my ovládali. To Bůh miluje v nás a skrze
nás! Tato láska má všechny vlastnosti, které čteme v 1.
epištole Korintským ve 13. kapitole: „Láska je trpělivá,
laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se
vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale
vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží,
láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy
nezanikne.“ (1 K 13, 4-8). Podle toho poznáme, že jde skutečně
o Boží lásku Agapé... A čím se ještě vyznačuje Boží láska?
Tím, že je činná. Boží láska nespočívá ve slovech, ale
v činech. Nestačí o lásce kecat. Láska se musí
žít... Přečtu tři verše o tom, jak se projevila Boží láska k
nám v praxi: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého
jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl
život věčný.“ (J 3,16). „V tom se ukázala Boží láska k
nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze
něho měli život.“ (1 J 4,9) „Bůh však prokazuje svou lásku
k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli
hříšní.“ (Ř 5,8). Apoštol Jan nás pak ve své 1. epištole
vyzývá: „Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým
činem.“ A v listu Galatským v 5. kapitole 6. verši v překladu
Bible Kralické čteme: „Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka
neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající.“
Tak jako podle Jakuba víra bez skutků je mrtvá, tak i láska bez
skutků je mrtvá... Milovat znamená modlit se - ano, i modlitba je
činná láska, obléknout, nasytit, podělit se, darovat, navštívit
v nemocnici, ve vězení... To, co děláme pro své bližní, děláme
i pro Pána Ježíše... Vrcholem lásky je láska k nepřátelům.
Své nepřátele miloval a za odpuštění pro ně prosil Pán Ježíš,
jáhen Štěpán i další velcí křesťané. Berme si z nich
příklad... Jak jsme si již řekli, ovoce Ducha Svatého je třeba
stále zalévat, aby zrálo. Platí to i o lásce – i ona může
růst: „A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více
rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost.“ (F 1,9).
„Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat, jak se sluší,
protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je
stále větší.“ (2 Te 1,3).
V
Písni písní čteme: „Vždyť silná jako smrt je láska“ (Pís
8,6). Po vzkříšení Pána Ježíše Krista však platí, že
silnější než smrt je láska... Proto je-li v nás Boží láska,
nezhyneme navěky ani my, ani to, co jsme z této lásky udělali...
Jak již jsme četli v 1 K 13,8: „Láska nikdy nezanikne.“ Tím
se povzbuzujme. Amen.
Eduarda
Heczková