Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 08. únor 2011 @ 08:22:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku
Lítost nad hříchy = pokání.
To tě maměnka nenaučili?
Není a ani nemůže být pokání bez lítosti. Jsou to v podstatě synonyma.
Jakým obsahem naplňuješ ty význam slova POKÁNÍ? Co to pro tebe vůbec znamená?
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 08. únor 2011 @ 08:46:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Lítost nad hříchy = pokání.
No, tuhle neskutečnou hloupost a hrozný omyl mne právě učili, na ní jsem málem umřel.
Pokání a lítost jsou synonyma asi jako jsou synonyma Vltava a Praha.
Dnes pro mne slovo "pokání" znamená "změnu smýšlení". Změnu smýšlení v tom smyslu, že člověk 1. pozná pravdu 2. přijme pravdu.
V případě hříchů je to poznání toho, že
1. hřích je opravdu hřích,
2. hřích je nepřítel a ne spojenec
3. Bůh je spojenec a ne nepřítel.
Pokání má na rozdíl od lítosti obrovskou moc: z hříchů vysvobozuje.
Změnu smýšlení jistě následně provází lítost a to jak dokonalá tak nedokonalá, tak jako Prahou protéká Vltava. Ale hledat Prahu na Lipně či v Mělníce nebude moc úspěšné.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 08. únor 2011 @ 20:12:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Dnes pro mne slovo "pokání" znamená "změnu smýšlení" Změnu smýšlení jistě následně provází lítost."...
Proč změnu smýšlení provází lítost? Praha by jistě byla Prahou i bez Vltavy, ale už by to asi nebyla ta naše Praha, že?
Jan hlásal křest pokání na odpuštění hříchů.
Cožpak se lze kát z hříchů bez lítosti nad spáchanými hříchy?
A jak se to dělá?
Poznání viny samo ještě nevede k odpuštění.
Zloděj i vrah mají dostatečné poznání své viny. Dobře si uvědomují, že jinému ubližují, ale bez pokání, bez lítosti jim tento hřích odpuštěn být nemůže.
Ten druhý krok, co uvádíš - přijmout pravdu znamená v důsledku LITOVAT SPÁCHANÉHO HŘÍCHU. V tom spočívá přijmutí pravdy, že se mi hřích zoškliví a začnu ho odmítat, protože mě odděluje od Boha a činí mě nesvobodným.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 08. únor 2011 @ 23:56:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | V tom spočívá přijmutí pravdy, že se mi hřích zoškliví a začnu ho odmítat, protože mě odděluje od Boha a činí mě nesvobodným.
Ano, přesně v tom to spočívá a ne v lítosti.
Nic proti lítosti, oko. Já lítost nezatracuju, účinky lítosti jsou velmi silné. Ale lítost sama o sobě má jeden jediný účinek. Stačí vzít slovo "lítost" a zadat ho do konkordance aby člověk pochopil, jaké praktické účinky má lítost bez pokání nebo se rozhlédnout kolem sebe a poptat se pár lidí, kteří mají lítost bez pokání, jak to vypadá a k čemu to vede.
Přijmout pravdu neznamená vůbec litovat hříchu, není to ekvivalence.
Pokud člověk například kouří, kouká na porno nebo krade v práci, tak je to často proto, že si svůj hřích nějak omlouvá. Přijmout pravdu že hřích je opravdu hřích může člověk docela bez lítosti. Že se později lítost dostaví, nebo že k přijmutí pravdy vede zármutek od Boha, to je běžné, tak jako že Vltava vtéká do Prahy a zase vytéká.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 09. únor 2011 @ 08:59:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Lítost je neoddělitelná součást pokání, jako by Praha bez Vltavy už nebyla Prahou.
Biblický slovník:
Pokání
v bibl. slova smyslu znamená nejen změnu smýšlení a cítění a
lítost nad hříchem, nýbrž proměnu celého života a
přijetí nových norem mravních a náboženských,
odvrácení od hříchu a obrat k
spravedlnosti, k Bohu.
Už pouhé
nahlédnutí do české konkordance ukazuje,
že SZ nemá vlastně odborného výrazu pro
to, co jmenujeme pokání. Kraličtí tak překládají dva hebr. pojmy: především nchm [Jr 31,19], který však většinou
překládají výrazem želeti, a to
dokonce i tenkrát, jde-li o Boha, přes výrok v Nu 23,19, který mluví o neproměnlivosti Božích úradků [1S 15,29.35; Ž 106,45; 110,4].
Nejde tu
jen o nápravu a odčinění toho neb
onoho provinění nebo bezpráví, nýbrž o změnu celého osobního postoje k Bohu. Neboť hřích je v podstatě nevěrnost k Bohu [Oz 1-3], odpadnutí od
Boha [Iz 1,2], opuštění
Boha [Jr 1,16; 2,13.17.19; 5,7.19], takže pravé pokání je návrat k Bohu celou bytostí. Znamená to novou poslušnost Boží
vůle, kterou je
ovšem nutno znát [Oz 6,3.6; Jr 26,3-5], novou a výhradní důvěru v Boha [Oz 14,3; Jr 3,22n; Iz 10,20n], naprosté odvrácení od zlého a všeho
protibožského [Jr 25,5n; 26,3;
36,3].
(Takový návrat k Bohu je ovšem nemyslitelný bez toho, abychom nelitovali všeho špatného, čeho jsme se před obrácením dopustili a co nás od Boha oddělilo).
Lítost, litovati
- jsou
výrazy, jimiž Kral. překládají hebr. nacham, jež
znamená „míti
bolest" [nad neštěstím druhého: litovati Sd 21,6.15].
Kral. totéž slovo překládají také želeti [Sd 2,18] = míti žal, soucit [Ž
90,13], činiti
pokání [Jr 42,6; želeti Jb 42,6; Jr 8,6] anebo pykati ve smyslu ztratiti odvahu, naříkati [Ex 13,19]. Jindy
tentýž hebr. kořen překládají
těšiti [Iz 66,13], utěšiti [Iz 12,1; 49,13]. |
]
Pokání je lítost? - Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 09. únor 2011 @ 12:07:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ano, v tom biblickém slovníku je to vysvětlené správně, ten člověk tomu zřejmě rozuměl.
Snad už jsi tedy pochopil, že lítost nad hříchy a pokání nejsou synonyma a že mezi ně nemůžeš dát rovnítko.
S tou herezí že "pokání = lítost" souvisí i ty hlouposti se "zalitováním" a "olitováním". Žádné zalitování či olitování mne nedokázalo nikdy očistit od hříchu, osvobodit moje svědomí, ať jsem litoval jak chtěl hluboce a už vůbec mne nedokázalo z hříchu vysvobodit. A marně vzpomínám, že bych kdy slyšel svědectví o tom, že by někdo někdy byl očištěn od hříchu pouhým zalitováním či olitováním. A to jsem slyšel mnoho srdceryvných olitovacích příběhů, jeden jsem tu kdysi psal.
Zato jsem četl hned několik římskokatolických svědectví svatých, opravdu svatých, kteří umírali v hrůze jestli své hříchy dostatečně olitovali nebo zalitovali a jak to s nimi dopadne.
Proto také křesťané nezachází s hříchem zalitováním či olitováním, ale pokáním (změnou smýšlení, odvrácení se od hříchu, proměnou života) a vyznáním hříchu (vytažením na světlo, "chozením ve světle", ne skrytím v temné krabici) které vychází z víry v Ježíše Krista.
|
]
Pokání je lítost? - Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 09. únor 2011 @ 13:09:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Cizinec Taková ta sebelítost a zoufalství člověku nepomůže.
Lituji hříchy před Hospodinem a lituji jich proto, že Pán Ježíš za ně trpěl na kříži. Lituji jich proto, že jsem udělala něco,co jsem udělat neměla. Jak to vím, že jsem to udělat neměla? Jednak je to v desateru, pak si mohu přečíst blahoslavenství, a pak mohu upřít svůj zrak na Ježíše a podívat se, jak se svými hříchy obstojím v lásce, která umírá na kříži.
Takže ne sebelítost, zalitování.
Litost a pokání před Bohem, ne sám před sebou. Sám sebe z hříchu, no neví, to sám sebe z hříchu nevysvobodíš. |
]
|
|
