Cizinec:  Jestli mně něco na starém životě štvalo, tak to bylo právě rozhodování mezi dobrým a zlým, zcela nesmyslné, hloupé, zbytečné, způsobené hříchem. 

  A jestli mně něco štvalo tuplovaně, tak to bylo rozhodování mezi zlým a ještě horším, beznadějné, způsobené následky hříchu.

Přesně tak, a to se týkalo "starého" života, života v otroctví hříchu. Ty deprimující neustále volby mezi dobrým a zlým, to kousnutí do kyselého při rozhodování se mezí zlem a "lepším" zlem, to všechno jsem také prožil. Vím moc dobře o čem píšeš.

A přitom toto všechno mělo jednu hlavní příčinu, neodevzdání se do boží vůle, nedůvěra, nevíra v Boha. Do této nevýhodné pozice jsem se přitom nevěda stavěl já sám, neb jedno moje kompromisní rozhodnutí přinášelo mnohá další a horší varianty rozhodování. Analyticky bych to dnes vyjádřil tak, že jsem tehdy měl špatné podklady ke správnému rozhodnutí se. Podklady postavené na mém omezeném poznání a slabosti. Rozhodnutí mezi dobrem a zem nebylo nikdy setrvalým "dobrostavem", nebylo nikdy definitivní. Zlo se stále znovu a znovu vracelo, a nemusel jsem se pro něj ani rozhodovat, zlo mě mělo jako otroka ve své moci.

Všiml sis Cizinče, že když Oko píše o svém neustálém dobro rozhodování se, tak nikdy nic nenapíše, že se opět a znovu rozhodl pro zlo?! Hříšník se pro dobro může rozhodnout třeba tisíckrát, ale zvláštní je že pro zlo se rozhodovat nemusí, zlo přijde tak nějak nenápadně a samo a hříšník ani neví odkud. Náhle je zlo tady, náhle se vše ve zlé obrátí a to i přesto, že si hříšník přál dobro a rozhodoval se pro dobro znovu a znovu. 

To, že se hříšník musí neustále rozhodovat pro dobro je důkazem, že definitivního rozhodnutí není schopný. Je to něco takového jako kdyby se nevyléčitelně nemocný neustále rozhodoval být zdravý. Nevyléčitelná nemoc mu vzápětí připomene, že je to ona kdo vládne nad jeho tělem. A podobně je tomu i s hříchem. Pokud Kristus (nemoc) hřích neuzdraví, může se hříšník třeba urozhodovat, ale (nemoci) hříchu se nezbaví. Může nastat občasné zlepšení klinického obrazu pacienta, ale nemoc o sobě dá zakrátko znovu vědět. To pozoruji u Oka, krátkodobé zlepšení považuje za "ohromný" úspěch. Ale vzápětí pak přiznává, že trpí nevyléčitelnou "nemocí", neb jak on sám tvrdí tak (nemoc) hřích z něho vyjde až jeho smrtí a hříchu se prý nedá zcela zbavit. 

Vzpomínám si na tu dobu kdy jsem na tom byl stejně špatně jako on. A přitom stačilo přestat se marně a neustále rozhodovat a jedním a definitivním rozhodnutím se odevzdat Bohu, respektive do Jeho vůle. 

A právě v té době jsem zažil chvíle "jedné a správné varianty", ale to byla varianta jediného možného a správného VÝCHODISKA. Východiska ze situace do které mne navezlo MOJE nesprávné rozhodování přinášející jenom další a další kompromisy a bloudění. Tato jediná a správná varianta byla něco jako úzká cesta, světlo v tunelu jak z toho všeho ven. No a pak potom všem již mé rozhodování bylo a je již jenom mezi dobrým a dobrým a alternativ které se v dobru nabízí je velmi mnoho. 

Je to jako když vaříš. Když používáš ingredience ve správném množství, jinou a správnou tepelnou úpravu, může mít jídlo pokaždé skvělou a jinou chuť, vždy výtečnou chuť. Může být jídlo na pepři, na paprice, na kari, do polévky lze nakombinovat různé druhy zeleniny, petrželku, nebo třeba libeček, ale vždy s mírou a všeho musí být tak akorát, ničeho nesmí být moc a ničeho málo. Kombinace musí být originální a chutná. A to je právě ta zjevená boží vůle ve které si vybíráme mezi dobrým a dobrým kořením života. Vím dávno a funguje to to v mém životě skvěle, že boží vůle není o diktatuře co má člověk udělat, ale je o tom jak všechno to co život nabízí k dispozici má správně nakombinovat a použít. Dát do "pokrmu" tolik lásky kolik je třeba, ale ne víc aby to nebylo přeslazené, dát odpuštění ale ne málo aby všechno nazahořklo, přesně odměřit obětavost aby se celá strávila a nestrávené zbytky se neproměnily ve zneužívání. A strávníkům je třeba uložit povinnosti, aby když už jim kuchař vaří, přinášeli ingredience ze svých zahrádek a umývali po sobě nádobí. Z obušku se nedá vařit.. :-))))

Tak to funguje v boží vůli. V boží vůli není středem křesťan, křesťan je nástrojem zapojeným v procesu, nástrojem který právě tu svou volbou mezi dobrým a dobrým vnáší do životního procesu(ů) řád, smysl a naplnění.

Tak nějak Cizinče bych popsal mou životní zkušenost..