 |
Právě je 79 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:
JirkaB
Willy
ivanp
ld
wollek
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
100422108
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
°
GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY
I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme
GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.
|
|
poslal Nepřihlášený Zajímalo by mě, jaký vztah mají křesťané k tomuto jejich svátku.
|
poslal vatatu ZODPOVĚDNOST
To, co nyní napíši, píši jako sdílení se toho, co mně Bůh zjevil skrze svého Ducha, kterého mně dal, když jsem o něho podle slov Pana Ježíše prosil. Lukáš 11,13 ,,Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají." Také jsem prosil nebeského Otce o jeho moudrost podle slova Jakuba, a tak nepochybuji ve svém srdci, že jsem jí od Otce nebeských světel dostal. Jakub 1,5-7 ,,Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí ." Boží moudrost je něco, co je stále se mnou. A je tomu tak i proto, co řekl můj Pán a spasitel Ježíš, Otcem pomazaný Duchem svatým a mocí, a od té doby je Ježíš Pomazaný, což je řecké slovo KRISTOS. (skutky apoštolů 10,38) Jan 14,13-14 ,,A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já učiním.“ To však má jeden podstatný háček. Bez víry to není možné. Matouš 21,22 ,,A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budete-li věřit , dostanete.“ Marek 11,22 ,,Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží." A tak jsem prosil o víru Boží. Když jsem jí dostal, tak skrze ní nyní věřím a nepochybuji o tom, že jsem od Otce dostal jeho Moudrost, a že jsem dostal Ducha svatého. Touto vírou VĚŘÍM, že všechno, co tady dále napíši, je z Ducha svatého a je z Otcovy moudrosti. LIDSKÁ ZODPOVĚDNOST RUŠÍ BOŽÍ SPRAVEDLNOST, STOPROCENTNĚ. Dále vysvětlím proč tomu tak je. Zodpovědnost člověka je důležitá, dále uvedu proč. Abychom to dobře pochopili, potřebujeme si v prvé řadě uvědomit, co to je zodpovědnost. Wikipedie ,,Odpovědnost (někdy také zodpovědnost[1]) je široký právní, morální a etický pojem, který označuje ručení osoby X za nějakou věc či jednání Y, případně před nějakou instancí Z. Je třeba rozlišovat mezi odpovědností retrospektivní – odpovědností za něco, co se už stalo, jako je tomu u odpovědnosti právní – a odpovědností prospektivní, jež osobě X něco ukládá do budoucnosti" V prvé řadě si musíme uvědomit, že v Boží spravedlnosti jde o Boží zodpovědnost, protože v Boží spravedlnosti jde o Boží skutky, ne o lidské skutky. A Bůh nese plnou zodpovědnost za své skutky, čímž se stává stoprocentně spravedlivým. Komu se Bůh zodpovídá za své skutky a za své chování-charakter? Bůh je zodpovědný sám sobě a každému, kdo se ho zeptá, proč je takový, jaký je, a proč učinil to, co učinil. Ten, kdo jeho odpovědi přijímá jako jedinou pravdu, ten má podíl na této Boží spravedlnosti. Člověk se nestává před Bohem spravedlivým vykonáním svých skutků, ale vírou ve vykonání Božích skutků Bohem. A protože Bůh koná své skutky i skrze ty, kteří mu věří, že to takto činí, tak se tou vírou stávají zodpovědnými jeho zodpovědností za konání jeho skutků jím samým v nich. Pokud si však člověk myslí, že musí vykonávat určité skutky, aby se tak stal zodpovědným před Bohem za tyto své skutky, ten tímto uplatňuje spravedlnost svou, založenou na vykonání svých skutků, a tím ruší spravedlnost Boží, která je založená výhradně na vykonání Božích skutků Bohem samotným. Víra v toto Boží vykonávání Božích skutků Bohem samotným činí člověka spravedlivým před Bohem, a tím i zároveň plně zodpovědným před Bohem. Vira v Boha a jeho skutky konané Bohem samotným, se stává jedinou zodpovědností člověka vůdčí Bohu. Dravá šelma, která nyní vládne světu, ruší Boží spravedlnost tím, že nutí všechny obyvatele země, aby byli zodpovědní za své skutky. Této dravé šelmě bylo dáno, aby svedla boj ze svatými-mocně oddělenými od hříchu, a přemohla je. Všichni tito lidé v poslední době hovoří spolu s lidmi, kteří patří ještě světu, o zodpovědnosti před Bohem za své skutky, a myslí to zcela vážně, vyučujíc to v tak zvaných denominacích s velikou horlivostí. A to je to vítězství té šelmy nad nimi. Každý člověk, který se činí zodpovědným za své skutky před Bohem a před ostatními lidmi, dokonce před vlastním svědomím, aby tak své svědomí upokojil, ten ztrácí svojí svatost, protože svatým-mocně odděleným od hříchu a hříchů se člověk stává jedině vírou v Boží zodpovědnost za konání Božích skutků Bohem samotným. Člověk, který věří, že Bůh vykoná svou mocí všechno co si předsevzal, aniž koná jakékoliv své skutky pro své ospravedlnění, aby se tak stal zodpovědným, ten jediný se touto vírou v moc Boha stává svatým, to je mocně odděleným od hříchu a svých hříchů. Člověk totiž nemůže hřešit vůdčí Bohu jinak, než jedině skrze své skutky. A každý, kdo se snaží být zodpovědný před Bohem, se tak může stát zodpovědným pouze dvěma způsoby. Jeden způsob je učinit sám sebe zodpovědným za vlastní skutky a očekávat za ně od Boha odměnu. Druhý způsob je uvěřit Bohu, že on sám učiní všechny skutky vedoucí k zodpovědnosti za ně. Ten první způsob, jak být zodpovědný je hřích a působí hříchy, čímž se člověk stává hříšným. Ten druhý způsob je svatý, a tak se člověk stává mocně odděleným od hříchu a svého hřešení. Zodpovědným se člověk stává před Bohem svým rozhodnutím, které za něho nikdo jiný neučiní. Buďto se člověk rozhodne stát se zodpovědným před Bohem vykonáváním svých skutků podle Božích nařízení, a nebo se rozhodne stát se před Bohem zodpovědným jedině vírou v mocné konání Božích skutků Bohem samotným. To první rozhodnutí je smrt, to druhé rozhodnutí je život věčný. Svobodně jsem se rozhodl, a tak mám život věčný. Neustále na mně však útočí zkoušky víry, a snaží se mně donutit přehodnotit mou víru, abych se raději pokusil stát se zodpovědným před Bohem svými skutky. Díky slabosti mého těla, skrze které jediné bych se mohl pokusit stát zodpovědným před Bohem svými skutky, to nejde, a tak díky Bohu za tu slabost mého těla mně zbývá pouze ten jeden jediný způsob jak se stát před Bohem a vůdčí jemu zodpovědným. Je to víra v jeho mocné konání jeho skutků ve mně a skrze mně. Co budu konat, až toto dopíši? Nevím, ale Bůh to ví, a já mu věřím, a to mně dává život. Lidské plány člověka svazují, čímž se člověk stává nesvobodným, stává se zajatcem vlastních plánů, i když si myslí, že podle dobrého vzoru, stále je zajatcem. Mnozí to snášejí s vírou, že jednou za to budou odměněni. Ta odměna je však již tady. Je to víra v mocně konajícího Boha své skutky skrze ty, kteří tomu věří. Jiří
|
poslal Nepřihlášený Andělé ve svatyni |
poslal lutrik Hana Hnilicová: Básně XI. Recitují: Hana Hnilicová a přátelé. Hudební doprovod: Miroslav Rada.
Čtvrtek 31. 10. L. P. 2019 od 19 hodin. Poutní kostel Panny Marie Vítězné, Karlovarská 3/6, Praha 17 – Bílá Hora.
Vstupné dobrovolné na opravu kostela.
|
poslal karels Ezdráš byl židovský kněz a písař, vysoký úředník na perském dvoře, pověřený organizovat návrat Židů do Jeruzaléma kolem roku 458 př. Kr. S jeho jménem je spojena biblická Kniha Ezdráš.
|
|
poslal vatatu JAK NEHŘEŠIT
Je pouze jediný způsob, který Bůh od člověka přijímá, jak nehřešit. Všechny ostatní způsoby Bůh odmítá, a žádného člověka s jiným způsobem, než tím jedním jediným, nikdy nepřijme. Tím jediným způsobem jak může člověk nehřešit je: ,,VĚŘTE V JEŽÍŠE!" A jedině bez hříchů se může člověk dostat do nebe, to je tam, kde přebývá Otec se Synem. Jestliže někdo uvěří v Ježíše a začne k této víře cokoliv přidávat, v domnění, že tak nebude hřešit, tak ten stoprocentně hřešit bude. Proto k tomu přidá další přídavek, aby tak ospravedlnil to svoje hřešení, a tak se ukázal před Bohem jako spravedlivý skrze uskutečňování svých výmyslů. Tím si uzavírá doširoka otevřený přístup do Božího království, který otevřel Ježíš svou obětí na kříži za všechny hříchy všech lidí. Jiří
|
poslal vatatu BOŽÍ VÝCHOVA
Židům 12,3-11 ,,Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu. Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve. Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny?
„Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej.
Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává
a trestá každého, koho přijímá za syna.“
Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje." Na stránce obohu.cz je kralická Bible se strongovými čísly, pod kterými je u každého slova tabulka z možnostmi překladu toho daného slova. Toto následující slovo je ze Židům 12,4 a je to slovo hřích, řecky HAMARTIA.
G266
ἁμαρτία, ας, ἡ [hamartia]
hřích, provinění ¦¦ (τὸ, τὰ) περὶ ἁμαρτίας oběť / oběti za hřích(y)
Ten čtvrtý verš je v kralickém překladu zajímavý: ,,Žid 12:4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce." Podle tohoto textu se člověk může zprotivit sám sobě až do krve, když bojuje proti hříchu. Zprotivit se sobě až do krve, znamená touhu raději sám sebe zabít, než žít a přitom hřešit. Přikázání ovšem zní "NEZABIJEŠ", tak co teď s tím? Kdyby se totiž člověk zabil, tak zhřeší proti Božímu přikázání, a tak by mu to zabití sebe samého vůbec nepomohlo. Podle toho strongového čísla v kralickém překladu na stránce obohu.cz je možné přeložit slovo "hamartia" jako slovo "hřích", což doslovně znamená "PROVINĚNÍ". Hřích je provinění proti Bohu, a když má člověk zdravé svědomí, tak mu to provinění začne vadit, a tak se ho chce zbavit, touží být očištěn ve svém svědomí. Ve všech lidských případech se člověk pokusí očistit vlastní svědomí sebenápravou, což znamená, že se začne snažit dělat skutky, které Bůh po něm žádá. Podle Pavla toto snažení člověka dělat Boží skutky proto, aby tak člověk nehřešil, a tak měl očištěné svědomí, uvede člověka ještě do většího hříchu, viz. Římanům 7,18-25. Pavel to také popisuje v Galatským 3,22-25 jako Boží výchovu. Je totiž dobré pro člověka, když se chce zalíbit Bohu. Když to začne dělat tím, že se snaží vykonávat jeho příkazy, tak po určitém čase pozná, že toho není schopen, protože při snaze vykonávat Boží příkazy začne ještě více hřešit, čímž ho jeho svědomí odsoudí, a tak se chce člověk raději zabít, i když ví, že to mu nepomůže. A toto nazval Pavel výchovou Boží: ,,Písmo zavřelo všechny pod hřích". K čemu směřuje tato výchova? Tato Boží výchova má dosáhnout toho, že člověk v ní pozná, že není schopný za žádných okolností vykonat žádné z Božích přikázání, a že je odkázán "pouze" na víru, že to, co Bůh přikázal, také vykoná. Kdo takto věří, již není pod výchovou. Člověk této víry totiž již ví, že žádné z Božích přikázání nemůže vykonat, a ví to proto, že prošel Boží výchovou, ve které se ze vší své síly snažil Boží přikázání vykonávat a při tom tím více hřešil, a tak se zprotivil sám sobě skrze tu svou snahu a úsilí vykonat Boží přikázání, to proto, že ta jeho snaha a úsilí vykonat Boží přikázání způsobila v něm ještě větší hřešení. Římanům 11,32 ,,Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval." A tady se dostáváme k pochopení Božího záměru s člověkem. Bůh chce, abychom konali to, co jemu se líbí, to je to, co přikázal. Jenže člověk je ve své přirozenosti slabý na to, aby to takto činil, a tak Bůh mu nabídl ještě jedno řešení této bezvýchodné situace. Bůh člověku nabídl VÍRU. Když člověk uvěří, že Bůh skrze něho udělá všechno, co sám přikázal, tak ten člověk to v této víře již nemusí činit, přitom se líbí Bohu, viz. Židům 11,1.6. Jak by ale mohl uvěřit, když předtím vůbec nezkusil líbit se Bohu svými skutky? A to je ta smrt kříže, že při vykonávání svých skutků podle Božích nařízení člověk hřeší, což ho skrze jeho svědomí jeho proviněními zabije. A protože tuto vinnu našeho svědomí na sebe vzal Ježíš na svém kříži, tak je naše svědomí očištěno Boží mocí. Kdyby Ježíš nezemřel místo nás na kříži, tak by Bůh nikdy neočistil naše svědomí. Kdyby ano, stal by se nespravedlivým. Protože Bůh je nadmíru spravedlivý, a zároveň plný lásky ke svému stvoření, proto poslal svého Syna v těle, který nikdy nezhřešil, a tento Syn vzal na sebe všechna naše provinění proti Bohu, která jsme spáchali při snaze se mu líbit svými silami podle své vůle při vykonávání jeho nařízení, což byla Boží výchova, kterou nás Bůh nechal projít. Tato jeho výchova způsobila, že potom přišla od Boha víra, tak jsme se s radostí připojili k této víře, a tak se již nesnažíme pod Boží výchovou vykonávat jeho příkazy, protože věříme, že Bůh je sám svou mocí, skrze nás uvádí v realitu našeho každodenního života. Jedno ale přece nechává na nás. A to je zjeveno v tom verši Židům 12,4 na stránce obohu.cz pod tím strongovým číslem u slova "hříchu". Je tam totiž slovo περὶ ἁμαρτίας, které je přeloženo jako "oběť". Podle dalších zjevených slov Bible to znamená, že obětujeme Bohu své konání svých skutků podle své vůle skrze svou sílu. To obětování těchto naších skutků znamená to, že se jich zcela zřekneme skrze víru, aby tak v nás mohl konat Ježíš Otcovu vůli. To znamená, že v nás Ježíš začne po tomto našem obětování konat Otcovy příkazy skrze veškerou moc, která mu byla dána na nebi i na zemi. Obětujeme tyto své skutky zřeknutím se jich proto, že jsme ve výchově Boží poznali jejich neužitečnost pro Boží království. Takto se stáváme živými již v každém dni svého pozemského života, který potom přechází až do věčnosti. My se zříkáme svých skutků, konaných podle písem svou silou ze své svobodné vůle jediným způsobem. Ten způsob je takový, že se jich zříkáme ze své svobodné vůle a ze vší své síly, protože chceme. A chceme proto, že jsme poznali ve výchově Boží svou slabost těla, ve které nejsme schopni vykonat žádný dobrý skutek, kromě jednoho jediného, obětování sebe samého Bohu a jeho skutkům. Takto jsme zachováni jako svobodné bytosti, a tím pádem nejsme v žádném případě Božími loutkami, jak by si mohl někdo myslet. Jiří
|
|
poslal vatatu POSLUŠNOST
Jsou dvě poslušnosti, jedna již neplatí, druhá stále platí a bude platit věčně. Dříve, v minulosti byl Izraelský národ vyzván Bohem k tomu, aby ho poslouchali vykonáváním jeho příkazů a nařízení. Ten člověk, který konal skutky přikázané Bohem, ten z toho měl prospěch v podobě Božího požehnání. To, co Bůh přikázal je shrnuto v desateru Božích přikázání: ,,Deset přikázání 1Bůh promluvil všechna tato slova:
2„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.
3Neměj žádné bohy kromě mne.
4Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, 6a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.
7Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu.
8Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách." Kdo tyto věci činil, tomu Bůh žehnal, a tak měl člověk dobrý život. To byla ta první poslušnost Bohu. Kdo ty skutky podle těchto přikázání nečinil, Boha neposlouchal. Po čase určeném Bohem přišel Bůh s jiným druhem poslušnosti. V této poslušnosti již člověk nemusí činit ty skutky přikázané v té první poslušnosti, ale stále musí něco činit, aby tak poslouchal Boha. Pokud to neučiní, nečiní Boží vůli, protože nečiní Boží skutky, a tak Boha neposlouchá. Ten skutek Boží v té nové poslušnosti je pouze jeden jediný. Ten, kdo ho činí, poslouchá Boha a tak má život věčný. Co je tedy tím jediným, novým skutkem poslušnosti Bohu? Jan 628-29
,,„Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho. Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ Kdo činí tento skutek, ten poslouchá Boha, a tak již nemusí činit žádné jiné skutky proto, aby tak byl poslušný. Tento jeden jediný skutek člověku, který ho dělá, mu zajistí to, že tímto skutkem na sto procent poslouchá Boha, i když nic jiného neudělá, a nedělá. Tato nová poslušnost člověku, který takto poslouchá, zajistila věčný život v Boží slávě. Je tu ovšem jedno ALE. Když totiž člověk smíchá tyto dvě poslušnosti dohromady a začne v té druhé uplatňovat i tu první, v domnění, že to tak má být, tak ta druhá poslušnost přestane platit, protože platí vždycky jenom jedna, nemůžou zůstat v platnosti obě dvě. Jestliže se člověku zdá, že ta druhá poslušnost nemůže být dostačující na jeho záchranu pro život věčný s Bohem v jeho slávě, a tak pro jistotu své záchrany začne ve svém životě uplatňovat i tu první poslušnost, tak tím udělal s Boha lháře, protože Bůh říká, že ta druhá poslušnost stačí NADMÍRU. A tak ten člověk, který se snaží poslouchat Boha pro jistotu i tou první poslušností, ten se Bohu nelíbí, a ani líbit nemůže, protože svým rozhodnutím poslouchat podle té první poslušnosti ruší Boží rozhodnutí, které říká, že ta druhá Poslušno je nadmíru dostačující. Věřím v Ježíše a nesnažím se již k tomu přidat žádný jiný skutek, a tak jsem skrze tento jeden jediný skutek poslušnosti, navěky poslušný Bohu. Kdybych se ještě snažil konat i jiné skutky, abych tak byl poslušný Bohu, tak bych tímto snažením a činěním těchto skutků zrušil svou jedinou, dneska platnou poslušnost Bohu, čímž bych se stal neposlušným Bohu. Chce snad někdo nesmilnit? Aby se tak líbil Bohu? Jestli ano, tak se Bohu nelíbí. Chce snad někdo nevraždit? Aby se tak líbil Bohu? Jestli ano, tak se Bohu nelíbí. Proč tomu tak je? Proč to tak Bůh udělal? Jestliže si totiž někdo myslí, že nevraždí, nesmilní a nekrade proto, že chce, že to jsou jeho skutky, tak za prvé lže sám sobě a za druhé tak začne soudit ty, kteří to nedělají tak, jako on. Pravda je však zjevena Duchem svatým skrze písmo svaté. Ne však všechno, co je v písmu, je svaté, například Genesis 3,1.4-5, Lukáš 4,3.6.7.8-11, a také Jakub 2,24. Tato slova písma určitě nejsou svatá, protože odporují zjevené pravdě evangelia.Duchem. Jan 6,63 ,,Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život." Písmo, které popisuje přímou řeč Ježíšovu, je určitě svaté, to znamená mocně oddělené od hříchu a hříšného smýšlení.
Všechno, co je napsáno v písmu a je ve shodě s tím, co řekl Ježíš, je také duchovní. Jak je to tedy s tou poslušností? Římanům 7,21 ,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo." O jakém dobru tu Pavel mluví? Římanům 7,12 ,,Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré." Pavel tedy říká, že když chce konat dobro popsané zákonem, tak na dosah má pouze zlo. Je tu však práce Ducha svatého, který: Galatským 5,17 ,,Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha je proti tělu, ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli." Proto se lidem, kteří věří v Ježíše a zároveň se snaží vykonat dobro popsané Božím zákonem, NEDAŘÍ, protože proti této jejich žádosti snažení se vykonat Boží přikázání popsaná v zákonu je nasměrována žádost Ducha. Jak to tedy v pravdě Božího slova je? Římanům 5,18-21 ,,Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými. Přišel ovšem zákon, a tak se provinění rozhojnilo, kde se však rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost, aby tak jako ve smrti zavládl hřích, i milost zavládla ve spravedlnosti k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Pomazaného." Jak se tedy stává člověk spravedlivým, aby tak mohla milost Boží zavládnout skrze tuto spravedlnost Boží? Římanům 3,28 ,,Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona." Galatským 2,16 ,,když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk." Když jsme tedy ospravedlněni před Bohem pouze vírou v Ježíše a ne skrze své skutky, tak jak potom skrze tuto spravedlnost Boží vládne Boží milost?
Boží milost vládne skrze spravedlnost úplně stejně tak, jako vládl hřích ve smrti. Nechce mi snad někdo tvrdit, že proto, aby hřešil, když byl ještě duchovně mrtvý, to je bez víry v Ježíše, musel bojovat zápasit a usilovat se? Jestliže ve smrti byl hřích a hřešení potěšením pro takto hřešícího člověka, tak potom skrze víru v Ježíše ve spravedlnosti Boží je pro člověka potěšením konat to, k čemu ho Duch svatý vede, aniž by o to musel jakkoliv usilovat, nebo zápasit o to, nebo bojovat pro to. A to je Boží život v poslušnosti Bohu, skrze odpočinutí od svých rozhodnutí ke svým skutkům. Když takto člověk věří, tak na něho přijdou zkoušky této víry. V těchto zkouškách na člověka přicházejí znovu jeho tělesné vášně, jako touha smilnit, cizoložit, vraždit, krást, atd. Ten, kdo se začne snažit s těmito svými touhami těla něco udělat podle svého rozhodnutí, aby je tak neudělal, tak ten je právě proto udělá, protože jeho tělo je na takový výkon slabé. Člověk totiž není uschopněn ve svém těle skrze svou vůli nekonat své tělesné vášně, a tak když se o to pokouší, tak dělá to, co popsal Pavel v listu Římanům 7,21-25 ,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu." Když však člověk, který je v pokušení svých vášní a zlých tužeb vzdá díky a chválu Bohu za tyto zkoušky víry, a to je to jediné, co v této věci udělá, přičemž se plně spolehne na Ježíše a jeho veškerou moc, tak ten tou zkouškou projde úspěšně, to je, že projde tou zkouškou skrze tu druhou a jedinou poslušnost Boží, která nyní před Bohem platí. A to popsal Pavel v listu Římanům 8,1-4 ,,A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha." Co znamená žít podle Ducha? to vysvětluje v těchto samých verších ekumenický překlad: ,, - Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
- neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
- Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
- a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha."
- A vůle Ducha je: ,,Abyste věřili v toho, kterého Bůh poslal." To je v Ježíše. A kdo věří v Ježíše? No přece ten, kdo věří, že Ježíš to udělá.
- Co udělá? Všechno, co Bůh žádá, o což jsme ho poprosili v Jeho Jménu.
- Jan 14,13-14
- ,,A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním."
Co k tomu dodat? Snad jenom to, že to, co tady píši, jsou skutky Boží pro mne předem připravené Bohem. A já v nich žiji a chodím, i tímto psaním. Věřte, nebo nevěřte, žijte, nebo nežijte, vyberte si. Nikdo nikoho do ničeho nenutí, ani já ne. Jiří.
|
|
poslal rosmano
Milí přátelé,
omlouvám se, že toto svědectví (čerstvé, z těchto dnů) je v polštině. Ale snad porozumíte obsahu.
|
|
poslal lutrik První
čtení:
Lukáš 13,1 - 5: „Právě tehdy k němu přišli někteří se
zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich
obětí. On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli
větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?"
Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně
zahynete. Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž
v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé
Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání,
všichni právě tak zahynete."“
Druhé
čtení: 1 Petrova 3,8 - 12: „Nakonec pak:
Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky,
milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za
urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu,
abyste se stali dědici požehnání. `Chceš-li milovat život a
vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov,
odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.
Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny
jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí
zlo.´“
|
|
poslal vatatu ZJEVENÍ DUCHA
Rozhodl jsem se napsat tento článek jako reakci některých zúčastněných na GS, abych tak nemusel odepisovat na jednotlivé komentáře. Je to především vysvětlení k článku "život jako cíl". Otisknu tu proto alespoň poslední komentář, aby bylo zjevné oč tu běží.
Vložil: JirkaB v Pondělí, 07. říjen 2019 @ 19:35:47 CEST ( O uživateli | Poslat zprávu)Zdravím tě, takže nehřešíš, hříchů se nevšímáš a ony nejsou. A ony nejsou, protože neexistují nebo protože je nevidíš? To je to co mi vrtá hlavou, jelikož je psáno, že po ovoci poznáte. Hříchy nejsou, protože neexistují a pak jsi v Kristu ... a jsi pln Krista. nebo hříchy nejsou, protože si jich nevšímáš a jelikož je nevidíš, tak podle tvého oka mizí... a přitom jsi v krásné autosugesci.
Píšeš že nehřešíš a na druhou stranu píšeš, že se neposuzuješ již vůbec. Pokud se neposuzuješ, tak to může obsahovat tu autosugesci. Neposuzuji se, nevidím, ovšem že něco nevidím, neznamená, že to není.
Pokud jsi vírou změnil svůj život do podoby Krista, tak paráda, ale to podle mne se pozná podle ovoce. A rozeznávat ovoce je posuzování, svůj život srovnávám s životem Kristovým.
Jirka
To je jeden z komentářů. Aby bylo jasné, jak vznikají mé myšlenkové pochody, tak vysvětlím, jak to skrze své slovo Bůh ve mně vykonal. Když jsem uvěřil v Ježíše, tak jsem se začal snažit dělat to, co jsem se dočetl v písmu a dařilo se mně to bez větší námahy. Když jsem si jednou přečetl o lásce Agapé v listu Korintským, zamiloval jsem se do té lásky natolik, že jsem se pevně rozhodl podle toho i žít. Řekl jsem Bohu v modlitbě, že to budu od zítřka přesně tak činit, jak je to popsáno v Korintským 13,4-7. Ouvej ouvej, jak mnoho jsem se spletl jsem poznal hned na druhý den. Do té doby jsem tu lásku měl alespoň částečně, ale po tomto mém rozhodnutí to takto činit silou své vůle, jsem začal dělat přesný opak, aniž jsem chtěl, a byl jsem z toho zoufalý. Tento život v opaku mých skutků, než podle Boží lásky, trval několik let. Nyní vím, že to bylo to mé ukřižování spolu s Kristem na kříži. V těch letech se Bůh vypořádaval s mojí pýchou. Díky mu za to, že to udělal. Když jsem před ním brečel, že už dál nemohu, a chtěl jsem se raději zabít, než takto dál žít, tak mně Bůh vysvobodil svojí pravdou skrze své slovo. Pochopil jsem, že z jeho slova nejsem schopen a mocen vykonat ani čárečku. Jak jsem to pochopil? Začal jsem se modlit modlitbu z Efeským 1,15-19. Prosil jsem Otce, aby mně dal ducha moudrosti a zjevení, aby mně skrze toho ducha osvítil můj vnitřní zrak. Tuto modlitbu jsem se modli asi 14 dní každý den. Trvalo to několik let, než začaly být vidět výsledky této modlitby v mém životě. Také jsem podle slov Jakuba 1,5-7 začal Otce prosit o jeho moudrost. I když to nebylo hned , tak výsledky těchto mých proseb se dostavily. To, co píši ve svých článcích na GS také žiji a je to výsledek Božího působení ve mně a skrze mně jak věřím. Nyní začnu vysvětlovat, co mně Bůh zjevil skrze svého Ducha a svou moudrost. ZÁKON A MILOST Milost může začít působit až po porušení zákona. Pokud není porušen zákon, tak není potřeba milosti. Z toho vyplývá, že kdo se snaží plnit Boží zákon a doufá přitom, že při správném vykonání Božího zákona dostane od Boha milost, ten se mýlí, protože milost není potřeba, když je zákon splněn. Milost Boží nebyla člověku dána, aby člověk mohl splnit Boží zákon, protože Boží milost člověku nebyla dána vůbec, ale byl mu dán zákon. Boží milost byla na člověka vylita až po přestoupení zákona člověkem. To vylití milosti na člověka má ale jedinou podmínku. Tou podmínkou, kterou musí člověk splnit proto, aby na něho byla vylita Boží milost je to, že člověk uzná a vyzná před Bohem, že nedokáže splnit ani jedinou čárečku ze zákona, ale přitom zákon Boží miluje. Miluje to, co zákon Boží říká. Tímto vyznáním se člověk otvírá Bohu k působení jeho milosti. Tato Boží milost začne v člověku působit tak, že člověk začne spontánně dělat skutky, které jsou v souladu s Božím zákonem, aniž se o to usiluje, snaží, nebo zápasí. Jestliže se člověk stále snaží a usiluje konat skutky podle Božího zákona, tak to znamená, že zatím nepoznal svojí slabost, slabost těla cokoliv učinit podle zákona, a proto na něm nemůže spočívat Boží milost, protože Boží milost je na člověka vylita až po smrti, kterou mu způsobila jeho snaha a úsilí plnit Boží zákon. A tak se ukazuje Boží zákon, jako jediná cesta, která vede k milosti Boží. Jak jinak by člověk poznal, že není schopen splnit Boží zákon, než tak, že se ho bude snažit vykonat ze vší své síly? Nyní pár veršů z písma. Židům 10,26-27 ,,Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce." Co říkají tyto verš písma? Podle písma můžeme hřešit dvěma způsoby, jeden je svévolný a druhý je nedobrovolný. Oba dva způsoby hřešení vedou ke smrti. Ten nedobrovolný způsob hřešení vede k dočasné smrti, ze které může být člověk vzkříšený, ten svévolný vede k věčnému zatracení. Jak se dá rozeznat, zdali člověk hřeší nedobrovolně, nebo svévolně? To je také popsáno v písmu. Římanům 7,18-19 ,,Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci." Co je tím dobrem, o kterém zde Pavel mluví? Římanům 7,12 ,,Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré." Podle toho, co Pavel napsal v Ř.7,18, je hřešením nedobrovolným, ale jen za určitých podmínek. Když ovšem člověk nesouhlasí z Božím zákonem, i když ho zná, odmítá ho, a tvrdí že může být živý i bez toho slova znějícího ze zákona, ten hřeší svévolně. Když však člověk pozná pravdu, která jasně říká, že člověk není schopen splnit svým úsilí ani čárečku z Božího zákona, a přesto se snaží a usiluje Boží zákon splnit, tak je na tom hůř, než ten člověk, který Boží zákon odmítá bez toho poznání pravdy, že ten zákon nemůže splnit. Oba dva tyto hříchy jsou hříchy k smrti, protože oba dva tyto druhy lidské aktivity pohrdají Boží milostí-odmítají Boží milost. Boží milost totiž nedává člověku sílu na plnění Božího zákona, ale Boží milost sama působí v člověku víry ty skutky, které popisuje Boží zákon. Člověk milosti činí ty skutky, aniž o ně jakkoli usiluje, vycházejí totiž přímo z jeho srdce, ve kterém je působí Bůh svým přebýváním, skrze své slovo. Ty skutky jsou potom viditelné i na těle a ve světě. A to je to světlo lidí, které svítí.(Jan 14,13-14) Podle JirkyB Bohu nevadí, že člověk hřeší, stačí, že se prý člověk usiluje nehřešit. Zeptám se na jednu věc, jaký je rozdíl v hříchu, který se člověk snaží nečinit, a hříchem, který se nesnaží nečinit? Před Bohem je to stále hřích. Slovo "POKÁNÍ" není o tom, že se člověk snaží nehřešit. Pokání je v řeckém originálu slovem "METANOJA", což v doslovném překladu znamená "ZMĚNA MYŠLENÍ". O čem je ta změna myšlení, a jak jí člověk získá? Změna myšlení u člověka může nastat jenom skrze slyšení Božího slova, ze kterého roste víra ve vykonání slova slovem na místě, kde to slovo přebývá. Slyšení Božího slova NENÍ čtení písma a jeho rozumové pochopení. Slyšení Božího slova je to, když Duch Boží mluví skrze ducha člověka k jeho duši, to je k jeho mysli, a tím naplňuje jeho srdce vírou a pokojem. Důkaz o nezměněném myšlení je i v některých překladech písma. Jde o Genesis 4,7 ,,Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“ Toto je typické pro nezměněné myšlení Duchem Božím. Co je tu napsáno? Je tady napsáno, že člověk nemá jednat dobře, aby tak hřích byl v jeho blízkosti, aby nad ním mohl člověk panovat. Pokud člověk jedná dobře, tak hřích je od něho vzdálen. A jak by mohl člověk bojovat s hříchem, který nevidí, ani o něm neví ? Jediný způsob, jak se může hřích dostat do lidské blízkosti, je jeho ne dobré jednání. A tak překladatelé tohoto verše tímto překladem řekli, že člověk má jednat ne dobře, aby tak byl hřích blízko něho, aby nad ním mohl panovat. Tímto překladem podsunuli Bohu něco, co Bůh neřekl. Kralický překlad to překládá takto: ,,1M 4:7 Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním." Bůh nikdy nechtěl, nechce a nikdy nebude chtít, aby člověk nad hříchem panoval, protože bůh chce, aby hřích byl od člověka vzdálen úplně, tak jak je vzdálen od Boha. Bůh se nazývá tím, že je mocně oddělen od hříchu, svatým. Každý člověk, který jedná dobře, je mocně vzdálen od hříchu, proto nemá nad čím panovat. Člověk se však ve své pýše rozhodl, že nad hříchem panovat chce, a tak jedná ne dobře, aby tak hřích byl v jeho blízkosti, a to proto, aby se tak mohl Bohu pochlubit svým bojem s hříchem. Kdo věří v Boha a jeho skutky, a tak nekoná své skutky, ten nehřeší, protože je takto hřích od něho vzdálen mocí těch Božích skutků. Kdo se však snaží konat své skutky podle vlastních rozhodnutí, a ještě za to očekává od Boha odměnu, tak toto jeho smýšlení působí blízkost hříchu u jeho srdce, se kterým pak musí bojovat, což považuje za Boží vůli. Toto však Bůh nazval činěním ne dobrého. Z toho vyplývá, že ti, kteří se snaží, zápasí a bojují s hříchem, to dělají proto, že nemají změněné myšlení slovem pravdy, a tak si myslí, že je Bůh jednou odmění za jejich snahu a úsilí konat své dobré skutky. Pravdou z Božího slova je to, že právě ta jejich snaha a úsilí konat dobré skutky pro budoucí odměnu přitahuje do jejich blízkosti hřích, a tak v té své snaze a zápasu o dobré skutky hřeší, při čemž doufají, že to, co učinili podle jejich mínění dobře, převáží ty hříchy, které v této snaze a zápasu konají. Jediným slovem se tomuto smýšlení a konání člověka říká: NÁBOŽENSTVÍ. Napsal JirkaB: ,,takže nehřešíš, hříchů se nevšímáš a ony nejsou. A ony nejsou, protože neexistují nebo protože je nevidíš? To je to co mi vrtá hlavou, jelikož je psáno, že po ovoci poznáte. Hříchy nejsou, protože neexistují a pak jsi v Kristu ... a jsi pln Krista. nebo hříchy nejsou, protože si jich nevšímáš a jelikož je nevidíš, tak podle tvého oka mizí... a přitom jsi v krásné autosugesci. " Odpovím: ,,JirkoB, ty tomu říkáš autosugesce, já tomu říkám víra. Já ty hříchy vidím všechny, ale jsou mrtvé, protože je vidím na kříži, kde je Ježíš vzal na sebe, vzal na sebe všechny moje hříchy, i ty, které bych mohl učinit, kdybych nevěřil, že mně Ježíš od hříchů chrání Boží mocí, a vidím je mrtvé proto, že s nimi na tom kříži zemřel místo mně, a tak je zabil. Když byl Ježíš vzkříšen slavnou mocí Otcovou, tak již byl vzkříšen bez těchto mých hříchů. A tento Ježíš žije ve mně skrze toto slovo o ukřižování mých hříchů spolu s Ježíšem na kříži. Nejde o to, že ty hříchy již nevidím já, ale o to, že je nevidí Bůh, a tento svůj pohled dal i mně. Podle tebe JirkoB to je autosugesce, podle mne život věčný. JirkaB napsal: ,,Píšeš že nehřešíš a na druhou stranu píšeš, že se neposuzuješ již vůbec. Pokud se neposuzuješ, tak to může obsahovat tu autosugesci. Neposuzuji se, nevidím, ovšem že něco nevidím, neznamená, že to není" Odpovídám: Neposuzuji se, protože vidím, jak mně posuzuje Bůh. a on mně posoudil a odsoudil k věčnému trestu smrti. Nemám žádnou šanci sám sebe skrze své skutky vzkřísit, tak to nedělám. Nehřeším, protože jsem na věky mrtvý, ukřižovaný spolu s Kristem, proto již nemůžu na věky učinit ani nic dobrého, ani nic zlého. A to, co bylo Bohem ve mně vzkříšeno již nejsem já, ale Ježíš-živé Boží slovo. To je evangelium. JirkaB píše: ,,Pokud jsi vírou změnil svůj život do podoby Krista, tak paráda, ale to podle mne se pozná podle ovoce. A rozeznávat ovoce je posuzování, svůj život srovnávám s životem Kristovým." Odpovím: Já svůj život nezměnil, já svůj život vydal Bohu k ukřižování tím, že souhlasím s Bohem, že mně ukřižoval spolu s Ježíšem. Já jsem pouze ratolest-větvička stromu, kterou nese strom jménem Ježíš, na kterou mně narouboval vinař Otec Bůh. To ovoce plodí a rodí Bůh, ne já. Nemám to s čím porovnávat, protože moje ovoce nebylo žádné, protože když jsem byl stromem, tak ten strom byl úplně planý, bez jakéhokoli ovoce. Nyní, když jsem ratolestí stromu Ježíš, tak Bůh se o tento strom stará, a tak jako ratolest nesu Boží ovoce, které naplňuje moje srdce a sytí duše těch, kteří jsou v mé blízkosti. Celým srdcem souhlasí s bratry Petrem a Pavlem, tak se raduji nevýslovnou radostí v rozličných zkouškách a pokušeních, které na mně často doléhají, protože vím, že Ježíš ve mně žijící si s nimi hravě poradí, a tak se utvrzuje moje víra v Ježíše skrze ten oheň těch zkoušek. Ten oheň mne již v současné době nepálí, protože v té peci těch zkoušek vidím vedle sebe stát Syna člověka. Na závěr něco, co napsal: Vložil: leonet v Pondělí, 07. říjen 2019 @ 23:12:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)Něco ti prozradím, nezávislost na Bohu se projevuje tím, že jsme všichni jako had. Kristus to změnil, můžeme být nezávislí na hadu a stát se závislými na Bohu. Jediný problém je v tom, že nevěříme Bohu, že je dobrý. Otec chce mít s námi stejný vztah jaký má se svým Synem a Duchem. Otázka zni, zda to chceme i my.
To všechno ostatní jsou náboženské kecy.
Jirka je na dobré cestě. Není mnoho takových, kteří se takto bezvýhradně vydají Bohu. Něco málo o tom vím. Když jsem před více jak 20 léty musel Bohu přiznat, že mu nevěřím, řekl mi osvobozující slova: ty jsi to nevěděl, a proto se stalo to, co se stalo. Neznal jsi sám sebe, teď už se znáš. Čím dříve padneš, tím dříve můžeš vstát. Kéž by všichni padli co nejdříve. Jenže dokud mají náboženství, a odmítají své pády, není jím pomocí. |
|
poslal vatatu VÍRA MÁ SVÉ SKUTKY
Víra má své skutky, vždycky, jenom netrpěliví tomu nevěří, a tak se nutí činit skutky podle písma, což je to samé, jako činit skutky zákona. Víra má totiž Boží skutky, zákon má lidské skutky. Bratr Jakub ve svém listu pouze reagoval na člověka, který tvrdil, že víra může být i bez skutků, a že to stačí. Jakub těmto lidem ve svém listu oznámil, že to není možné, že pokud má člověk víru, tak má i skutky. Náboženský duch z toho slova Jakuba učinil něco, co Jakub neřekl. Někteří lidé se totiž nechali oklamat tímto náboženským duchem, který jim vnuknul myšlenku, že musíme činit skutky podle písma, to proto, abychom potvrdili víru, Na to, aby si člověk přečetl jakýkoliv návod v jakékoliv knížce, na to nepotřebuje víru v Boha a jeho slovo, ale stačí mu víra v sebe sama, víra, která mu říká, že dokáže to, co si předsevzal, že vykoná podle svého rozhodnutí. V náboženství to znamená, že se člověk rozhodl konat své skutky podle písma. Jak je to tedy s vírou, která je tak dopodrobna popsána písmem? ,,Věřit Bohu znamená plně se spolehnout na to v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme." Našimi skutky podle písma si můžeme být jisti, ale jenom podle vlastní síly. Když síla není, potom se jistota ve vlastní skutky ztrácí. A potom, naše skutky vidět jsou, my ve víře v Boha máme jistotu v tom, co vidět není. Naše skutky to tím pádem nebudou. Jak je to tedy s tou vírou a s těmi skutky? Jan 6,27-29
,,Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“ „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.
Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ O čem se v těchto verších mluví? Mluví se tu o nepomíjejícím pokrmu a pomíjejícím pokrmu. Pomíjející pokrm je chléb, který živí fyzické tělo. To vzpomenul Ježíš ve dvacátém šestém verši. Co je tedy pokrmem pro věčnost? Pokrmem pro věčnost je konat Boží skutky: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho. Jak židé věděli, co je tím věčným pokrmem? Jan 4,31-34 ,,Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“ On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“
Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“
„Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo." Z této Ježíšovy řeči židé věděli, že pokrmem pro život věčný je konat Otcovu vůli. Oni se ptali na to, co mají dělat, aby konali Boží skutky, což pochopili, že je pokrmem pro věčný život. Co jím na to Ježíš odpověděl? „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ Za prvé, je to Boží skutek, to znamená, že není lidský. Za druhé, ten skutek se vůbec nedotýká lidského výkonu ve smyslu činění skutků fyzickýma rukama, ale skutku myšlení. Ať dělám fyzicky cokoli, tak pokrmem pro věčný život je pro mne víra v Ježíše, ne to, co dělám svým tělem. Můžu já, skrze své svobodné rozhodnutí uvěřit a věřit v Ježíše? V žádném případě: Jan 6,44 ,,„Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den." To potvrdil Pavel ve svém listu efeským 2,3-7 ,,My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli dětmi hněvu stejně jako ostatní. Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí! Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti." Nerozhodli jsme se probudit svojí vůlí, žijíce ve svých vinách a proviněních, ale probudil nás Bůh svojí vůlí. Kdybychom mohli uvěřit v Ježíše skrze své svobodné rozhodnutí, tak by to znamenalo asi to, že by někdo uslyšel slovo o Ježíši, že to je Boží Syn, který zemřel za hříchy lidí, a že kdo v něho věří, tem má život věčný. Ten člověk by na to řekl: ,,Dnes ještě věřit v Ježíše nebudu, ale někdy se pro to možná rozhodnu." Například za měsíc by tento člověk přišel do místní církve a oznámil by jim tam: ,,Dneska jsem se svobodně rozhodl, že budu věřit v Ježíše." Jak dlouho mu tato víra vydrží? Jenom do doby jeho dalšího svobodného rozhodnutí, kdy si uvědomí, že ho víra v Ježíše nebaví, a tak se rozhodne nevěřit. Celé to je o jeho skutcích a ne o Božích. Když se totiž Bůh rozhodne, aby člověk uvěřil v Ježíše, to takovým způsobem, že je zasažen Božím slovem ve svém srdci, tak ten člověk ani v nejmenším neuvažuje nad žádnou možností volby, jestli má věřit, nebo nemá věřit, ale věřit v Ježíše je pro něho v tom okamžiku zasažení Božím slovem v jeho srdci, naprosto hotová, dokonaná skutečnost, o které nemusí vůbec přemýšlet, a už vůbec se nemusí rozhodovat, jestli má uvěřit, nebo nemá uvěřit, aby tak byla naplněna skutečnost, že je to jeho svobodné rozhodnutí. Žádný člověk v celé historii lidstva neuvěřil v Ježíše proto, že chtěl uvěřit, ale jenom proto, že byl zasažen Božím slovem ve svém srdci, kde to slovo Boží dalo narodit se té víře. A každý, kdo žije v této víře a z této víry, koná veškeré skutky z této víry, to znamená, až po zasažení Božím slovem ve svém srdci, nikoliv podle svých svobodných rozhodnutí. To znamená, že je takový člověk ospravedlněn od svých skutků vírou v Ježíše, a pokud činí dále jenom ty skutky, které přicházejí po zasažení Božím slovem v jeho srdci, tak žije z víry, ne ze svých skutků. A ty skutky, konané až po zasažení Božím slovem ve svém srdci, jsou člověku takto zasaženým ve svém srdci životem, který nikdy neskončí. Kdo by místo toho stále činil skutky podle svých svobodných rozhodnutí, ten činí NIC, a tak zůstává ve smrti svých mrtvých skutků podle svých svobodných rozhodnutí. Jan 15,5 ,,Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; cokoliv učiníte beze mne, je nic." Římanům 4,4-6 ,,Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: Jedna možnost, jak by toho mohl člověk dosáhnout svým rozhodnutím tu je: Matouš 16,24-25 ,,Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne." Kdo to udělá, že se zřekne sám sebe, vydá svůj život Ježíši, v tom Duch Boží začne dělat tu změnu myšlení, že není potřeba činit své skutky podle svých rozhodnutí, ale skutky ze zasažení Božím slovem v srdci člověka. Ta změna nemusí být okamžitá, jak tvrdili někteří učitelé církve, že pokud není vidět na křesťanovi změna do čtrnáctí dní po uvěření v Ježíše, tak prý ani neuvěřil. Tímto svým myšlením a výrokem se stali hlavou Ducha svatého, protože mu vnucují rychlost, jakou má nového věřícího změnit. Ta práce Ducha svatého může u někoho trvat i několik desetiletí. Z vlastní zkušenosti vím, že se vyplatí vydržet, počkat si, až Duch tu změnu vykoná v čase, který určí on, ne člověk. A to, že člověk na tu změnu v trpělivosti čeká je znakem toho sebe vydání Ježíši. Kdo je netrpělivý, a tak začne konat skutky podle písma svými rozhodnutími, což sám v sobě a podle sebe nazve činěním Boží vůle, ten nemá život. Životem podle Boží vůle je až to, když člověk koná skutky, až po zasazění Božím slovem ve svém srdci. Izaiáš 55,8-11 ,,Mé smýšlení není vaším smýšlením a vaše cesty nejsou mými cestami,
praví Hospodin.
Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak jsou mé cesty nad vašimi cestami,
tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením.
Jako z nebe padá déšť a sníh
a znovu se tam nevrací,
ale zavlažuje zemi
a zúrodňuje ji k plození,
aby dávala zrno rozsévači
a chléb tomu, kdo jí –
takové je i mé slovo,
jež z mých úst vychází:
nenavrátí se ke mně s prázdnou,
ale vykoná, co chci;
úspěšně naplní své poslání." Kdo prošel tou změnou myšlení ve škole Ducha svatého, ten ví, že Boží slovo přebývající v jeho srdci, to je to slovo vycházející z Božích úst, ne z písma svatého, tak ten ví, že toto Boží slovo se uskutečňuje tím zněním v srdci člověka svojí vůlí. Takto se uskuteční to slovo samo skrze člověka, který nepatří sám sobě, to je konání svých skutků podle písma svými svobodnými rozhodnutími, protože to jeho poslední svobodné rozhodnutí bylo zříci se svého svobodného rozhodování ke skutkům, pro rozhodnutí Božího slova v sobě. K takovému rozhodnutí je potřeba veliké víry. Tuto velikou víru je možné mít jediným způsobem, to je skrze slyšení Božího slova vycházejícího z Božích úst. Víra ze čtení písma svatého na to nestačí. Písmo svaté v mysli člověka je jenom pomocníkem pro Ducha Božího, který ho potom, podle toho jak on sám chce, a kdy on sám chce, převede na hlas Boží v lidském srdci. A toto Boží slovo znějící hlasem Ducha v lidském srdci má moc učinit to, co říká, má moc učinit to, co si Bůh přeje, a k čemu je poslal.
Jiří
|
poslal Nepřihlášený
|
|
poslal Nepřihlášený SVOBODA
Již jsem psal na GS pár článků se záměrem, že to lidem pomůže vyjít z otroctví hříchu, z otroctví tělesného myšlení, které člověka svazuje do jeho zodpovědnosti za jeho skutky. Také jsem v tom všem žil. Protože jsem od mládí slabý člověk, vždycky jsem nějak doufal, že Bůh není pouze zákonodárce a tvrdý vymahač skutků podle zákona, ale že On je něco víc. To víc mně začal postupně zjevovat skrze dar Ducha svatého, duchem moudrosti a zjevení, když jsem uvěřil, že Pavlova modlitba z listu Efeským byla Bohem vyslyšena i pro mně. Bůh mně začal tímto darem moudrosti a zjevení ukazovat skrze písmo to, co píši i ve svých článcích na GS. Jestliže to někdo odmítá jako LEŽ, tak to je jeho svobodné rozhodnutí, které mu nemůže nikdo vzít, jedině že by se zřekl sám sebe pro Ježíše, pokud by chtěl. "Znalci" písma se však neptají Boha na jeho názor, protože oni vědí a znají všechno, protože to je napsané. Vyměnili živé mocné slovo, které zní v srdci člověka, za literu písma, které se drží zuby nehty, jako záchrany svých životů. Zatím nepochopili, nepoznali, že Bůh naše životy nezachránil, ale ukřižoval je spolu s Kristem na kříži. Proto Ježíš řekl: ,,Kdo by si chtěl svůj život v tomto světě zachránit, ten jej ztratí. Kdo však ztratí svůj život v tomto světě pro mne, ten jej nalezne." Ten nalezený život je cele Ježíšův, je to jeho myšlení, jeho cítění a jeho rozhodování ke skutkům v jeho určeném čase. Vírou v tento Ježíšův život v sobě člověk žije v Božím odpočinutí od svých skutků, tak jako Bůh. Žádné skutky, žádná zodpovědnost za ně, a již žádný trest za ně. Takto žijící člověk z víry je plný Božích skutků, když věří, že je Bůh stoprocentně skrze něho vykoná. A On je koná. Důkazem toho jsou i ty moje články, a ne jenom ony. Celé písmo je o tom, jenže přirozeným-neukřižovaným očím to je skryto. A tak to, co tady píši, bude těmto lidem trnem v oku neustále, dokud jím Bůh neotevře oči svým světlem pravdy. Pro ty, kteří již zahlédli světlo evangelia pár veršů z písma: ŽIDŮM 7 ,,Melchisedech1Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, který se vracel od vítězství nad králi; dal mu požehnání 2a Abraham mu ze všeho oddělil desátek. Jeho jméno se v první řadě vykládá jako „Král spravedlnosti“, dále je to také král Sálemu, což znamená „král pokoje“. 3Bez otce a matky, bez rodokmenu, bez narození a úmrtí, podoben Božímu Synu zůstává knězem navždycky.
4Považte, jak vznešený musel být, když mu sám otec Abraham dal desátek z kořisti! 5Synové Leviho, kteří zastávají kněžský úřad, mají podle Zákona oprávnění přijímat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, kteří tak jako oni vzešli z Abrahamových beder. 6Melchisedech, který ani nepochází z jejich rodokmenu, však přijal desátek od samotného Abrahama a dal požehnání tomu, který měl zaslíbení od Boha! 7Je nesporné, že požehnání přijímá menší od většího. 8Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam někdo, o kom se tvrdí, že žije. 9Dalo by se dokonce říci, že skrze Abrahama dal desátek i Levi, který desátky přijímá, 10neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc.Lepší kněžství11Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti (kvůli níž byl lidu dán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? 12Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona. 13Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil. 14Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil.
15Je tedy nade všechnu pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchisedechovi, 16ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života. 17Jak dosvědčuje Písmo:
„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“
18Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné 19(Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.
20A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy, 21on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno:
„Hospodin přísahal a nebude litovat:
Jsi knězem navěky.“
22A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.
23A dále: levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu, 24ale jeho kněžství je trvalé, protože žije navěky. 25Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
26Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa. 27Nemusí jako tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe. 28Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky." ŽIDŮM 10, ,, Konec všech obětí1Zákon je pouhým stínem dobra, jež mělo přijít, nikoli jeho skutečným obrazem. Neustálé každoroční obětování přece nikdy nemůže ty, kdo je přináší, přivést k dokonalosti. 2(Jinak by je účastníci této bohoslužby už dávno přestali přinášet, protože by byli jednou provždy očištěni od hříšného svědomí.) 3Těmito oběťmi se ale hříchy jen každoročně připomínají; 4krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit.
5A proto Kristus, když přichází na svět, říká:
„Oběti ani dary sis nepřál,
místo toho jsi mi tělo připravil;
6zápaly a oběti za hřích neoblíbil sis.
7Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože,
jako je o mně v Knize napsáno,
přicházím konat vůli tvou.“
8Nejprve řekl: „Oběti ani dary, zápaly ani oběti za hřích“ (jež se obětují podle Zákona) „sis nepřál a neoblíbil,“ 9a potom dodal: „Zde jsem, abych konal tvou vůli.“ Tak ruší to první, aby ustanovil to druhé. 10A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista.
11Každý kněz denně pokračuje v bohoslužbě, při níž znovu a znovu přináší stejné oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. 12Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a usedl navždy po Boží pravici. 13Od té doby čeká, až mu budou nepřátelé položeni k nohám, 14neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.
15Totéž nám dosvědčuje i Duch svatý. Nejdříve totiž říká:
16„Toto je smlouva, kterou s nimi
po těch dnech uzavřu, praví Hospodin:
Své zákony vložím do jejich srdce
a vepíši jim je do mysli,“
17a potom dodává:
„Už nikdy nevzpomenu
na jejich hříchy a zločiny.“
Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti." Jak nás Kristus přivádí do věčné dokonalosti? Jan 14, ,,„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“ 8„Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“
9„Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky." Jan 17, ,,20Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. 21Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. 22Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. 23Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě." Galatským 2, ,, 20Jsem ukřižován s Kristem. Žiji ne již já– Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. 21Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně." Jan 14,10 a Galatským 2,20 ,,Konám skutky ne již já, ale koná je Kristus ve mně." To proto, že: ,,Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně." 2. Korintským 13,5 ,,Sami sebe zkušujte, jste-li u víře; sami sebe ohledujte. Čili sami sebe neznáte, že Ježíš Kristus jest v vás? Leč jste snad zavrženi." Galatským 3, ,,1Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! 2Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? 3Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? 4Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? 5Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? 6Abraham, jak je psáno, „uvěřil Bohu a ten mu to počítal za spravedlnost“. 7Z toho vidíte, že synové Abrahamovi jsou lidé víry. 8Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry, a tak předpovědělo Abrahamovi: „V tobě dojdou požehnání všechny národy.“ 9Lidé víry tedy docházejí požehnání s věrným Abrahamem.
10Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: „Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona.“ 11Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že „Spravedlivý bude žít z víry.“ 12V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: „Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“
13Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: „Proklet buď každý, kdo visí na dřevě“), 14aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha." Co znamená zaslíbení Ducha? Jan 14,13-14 a Galatským 5,16 a 2. Korintským 5,7 ,,O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“ ,,Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům."
,, Žijeme totiž vírou, a ne viděním. " Proto věřím, že Ježíš ve mně činí všechno, o co jsem ho poprosil v jeho jménu, to je v souladu s Boží vůlí, jako například: ,,Pane Ježíši prosím tě o to, ať miluji Boha svého nadevšecko, a ať miluji bližního jako sebe samého, a ať věřím, že ty to uděláš. Děkuji ti za to." Nyní věřím, že to Ježíš ve mně a skrze mně dělá. Již nespoléhám na svou tělesnou vůli, ve které jsem se dříve svobodně rozhodoval činit své skutky, i ty podle psaného slova z Bible. Nyní věřím, že všechno, co je napsané v Bibli jako příkaz, abych to dělal, tak dělá Ježíš ve mně přebývající skrze to slovo a víru v něho sám. A potvrzuje mně to i apoštol Pavel, když napsal v listu Římanům 8,12- ,,Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. 13Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít." Nyní tedy již nežiji podle svých tělesných rozhodnutí konat skutky písma, ale podle víry slova Ducha, který ve mně přebývá, který má ve mně slovo i vykonání toho slova. Již nejsem nemoudrý Galatský, abych se snažil konat slova písma svými skutky, protože jsem prosil Otce o jeho moudrost, a ani v nejmenším nepochybuji, že mně jí Otec dal, protože On jí dává štědře a bez výčitek každému, kdo o ní požádá, jak o tom píše bratr Jakub ve svém listu. Bůh vám všem žehnej, váš bratr v Pánu Ježíši Jiří
|
|
|
