 |
Zaznamenali jsme
103264512
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
°
GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY
I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme
GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.
|
|
poslal Nepřihlášený Modlil se k neznámému bohu neznámo kde někde tam venku. Modlil se sobecky, modlil se velmi dlouho a marně až v něm narostl velký pyšný vzdor pro který začal s neznámým neexistujícím bohem bojovat pronásledováním všech kteří se na bohy obrací.
Modlil se k neviditelnému bohu neznámo kde někde tam venku. Modlil se ve svých náboženských představách, modlil se velmi dlouho a marně až mu došla trpělivost a boha zpodobnil. Místo kde se jeho boží modla nacházela bylo mu místem svatým na kterém se ukájel při modloslužebném smilstvu. Pronásledoval každého kdo jeho modlu zneuctil.
Modlil se k nepochopitelnému bohu neznámo kde někde tam venku. Modlil se v souladu s rozumem, dle zákona a tvrdé logiky. Projektoval svou tvrdost do boha tak dlouho až se stal slepým vůdcem slepých. Jeho tvrdý bůh má jméno Mamon, a jeho slepce žene touha po světském úspěchu.
Nemodlil se k žádnému bohu, namístě náboženských opiátů lidstva měl ideologii, která ho však opustila a jeho bezbožný svět se zhroutil. Marně hledal nového boha ideologie a nenacházel. Marně hledal tupé lidské stádo do kterého tak rád patřil. Na místě svatém v jeho srdci určenému Bohu se usídlila ohavnost- komunismus.
Modlil se k Bohu kterého znal, modlil se k Bohu uvnitř chrámu svého těla, Bohu který si u něho učinil příbytek. Modlil se v každém čase v Duchu svatém k Bohu, který žil v něm. Boha všem ukázal, ale oni ho za to pronásledovali a zabili.
Vidíš sám sebe?
|
poslal Frantisek100 Vydrž číst do konce!
20Petr se
obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který
byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“
· 21Když ho
Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“
· 22Ježíš mu
řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne
následuj!“
23Mezi
bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však
neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není
to tvá věc.“
Petr před chvíli měl důležitý rozhovor se vzkříšeným Pánem
Ježíšem, který již několik dní s učedníky chodí a diskutuje. A nebyl to
rozhovor ledajaký, ale vážný. Pán Ježíš mu nastínil životní program a současně
si prověřil jeho vztah k němu. A aby se ujistil, zda je Petr tento životní úkol
schopen splnit, tak mu položil tři
otázky. Zdají se být stejné, ale nebyly úplně stejné.
První otázka:
·
15Když
pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než
ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé
beránky!“
My tu máme sloveso miluješ.
Když byl text překládán do řečtiny,
bylo použito sloveso agape. To je slovo, kterým se vyjadřuje náš vztah k Bohu a naopak Boha k nám.. Jde o vztah plný
citu, který nevěřící nechápou, vztah lásky a vděčnosti spojený s obětavosti k Bohu. A vztah Boží milostí a lásky k nám lidem. A
Pán Ježíš ještě dodává míru té lásky v porovnání s ostatními apoštoly, když dodává, zda ho
miluje víc než ti ostatní. Je to
nenápadné prozkoumání Petrova ega. Změnil se Petr za tu dobu,? Bude stále
takový sebejistý a až vychloubačný? Vzpomínáte, jak se kdysi Petr chlubil?
|
poslal milan333
Po
staletí existuje neshoda o tom, zda trojiční dogmata mají podporu
Božího slova a rozepře o tom, kdo je Ježíš.
Na
tyto otázky byly vypracovány mnohé studie a teologická vyjádření.
Důvodů,
proč do této doby nedošlo ke shodě je více.
Věřící,
který příjme náboženskou doktrínu citově a také rozumově
nezkoumá, zda je podpořena
Božím slovem, protože církev nebo náboženská skupina, ke které
patří se představuje tak , že je autoritou, která předkládá
pravdu.
Dalším
důvodem je snaha teologů nepřiznat, že křesťanství je silně
ovlivněno řeckou a římskou myslí, která zvláště ve druhem až
pátém století vytvořila doktríny, které potlačily pravdu o
Ježíšově totožnosti, která musí být založena na Písmu
svatém.
V
této úvaze je pohled na texty, které jsou uváděny často jako
důkaz pro podporu trojičního dogmatu. Jsou to texty Jan 10:30,
Jana 1:1, Mat. 28:19,20.
Jan10:30
εγω και ο πατηρ εν
εσμεν
Jan
10.30 Já a Otec jsme jedno.
Stejný
překlad „ εν“
je v těchto verších:
Jan17:11
και ουκ ετι ειμι εν τω κοσμω και ουτοι
εν τω κοσμω εισιν και εγω προς σε ερχομαι
πατερ αγιε τηρησον αυτους εν τω ονοματι
σου ους δεδωκας μοι ινα ωσιν
εν καθως
ημεις
Jan
17:11
Již
nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče
svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou
jedno
jako my.
Jan
17:21 ινα παντες εν
ωσιν
καθως συ πατερ εν εμοι καγω εν σοι ινα
και αυτοι εν ημιν εν ωσιν ινα ο κοσμος
πιστευση οτι συ με απεστειλας
Jan
17:21 aby všichni byli jedno
jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby
i oni byli v nás,
aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
Jako
Otec a Syn mají být jedno, tak mají být jedno i křesťané se
sebou navzájem ajedno
s Otcem a Synem.
Ve
všech těchto verších je uvedeno řecké slovo εν
– hen.
Není to mužská číslovka
εἷς
– heis – jeden!
Je
zřejmé, že Jana 10:30 můžeme chápat tak, že Otec a Syn jsou
sjednoceni ve vůli a záměrech . Můžeme
také říci, že jde o „vzájemný soulad“, „jednotné cíle“,
„uznávající stejné hodnoty“ apod
.
V
následujících verších
je mužská číslovka εἷς
– heis – jeden.
Mat.19:5
καὶ εἶπεν,
Ἕνεκα τούτου καταλείψει ἄνθρωπος τὸν
πατέρα καὶ τὴν μητέρα καὶ κολληθήσεται
τῇ γυναικὶ αὐτοῦ, καὶ ἔσονται οἱ δύο
εἰς
σάρκα μίαν
Mat.19:5
A řekl: ‚Proto
opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti
dva jedno
tělo;‘
Gal.3:28
ουκ ενι ιουδαιος ουδε ελλην ουκ ενι
δουλος ουδε ελευθερος ουκ ενι αρσεν και
θηλυ παντες γαρ υμεις εις
εστε εν χριστω ιησου
Gal.3:28
Není
už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a
ženou. Vy všichni jste jedno
v Kristu Ježíši.
Mat.23:8-10
Vy však si
nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný
je váš Mistr, vy
všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘:
jediný
je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat ‚Učiteli‘:
váš učitel je jeden,
Kristus.
Ježíš používal to slovo “jeden”
stejným způsobem na označení jediného jednotlivce.
Nestranný
pohled na výše uvedené texty zcela průkazně ukazuje, že
dokázat trojiční dogma takto nelze. Gal. 3:28 a další texty
dokazují, že manipulace s textem Jan 10:30 je zcela nesmyslná.
Všichni křesťané jsou jedna osoba? Jedná se o kolektivní
jednotu v křesťanském společenství.
Užívání
této číslovky s Bohem znamená jednu osobu.
Bůh je neustále
popisován zájmeny jednotného čísla a ztotožňován s Otcem -
Bůh Otec. Nikde se nesetkáme s citací Bůh Syn
.
Mat.23:8-10
Vy však
si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný
je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte
jméno ‚Otec‘: jediný
je váš Otec, ten nebeský.
Ani si nedávejte
říkat ‚Učiteli‘: váš učitel je jeden,
Kristus.
Zcela
vypovídající důkaz je v následujících verších. Ježíš
nikdy neřekl, že je rovný Bohu Otci a že jsou jednou osobou. Vždy
Otce považoval za vyššího než je On.
Jan
14:28 Slyšeli
jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže
mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec
je větší než já.
Mat.24:36
O tom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn;
jenom Otec sám.
1
Kor. 15:24,28 Tu
nastane konec až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a
odevzdá království Bohu a Otci. Až mu bude podřízeno všecko,
pak i sám Syn se podřídí tomu,
kdo mu všechno podřídil a tak bude Bůh všecko ve všem.
Mar.
12:29 Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli,
Hospodin, Bůh náš, jediný
pán; jest
Toto
řekl samotný Kristus o božské přirozenosti a to by mělo platit
jako ustřední křesťanské vyznání, protože pochází přímo
od Krista.
Jan1:1
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
Ἐν
ἀρχῇ ἦν ὁ λόγος καὶ ὁ λόγος ἦν πρὸς
τὸν θεόν καὶ
θεὸς
ἦν ὁ λόγος
Zde
není uveden člen ὁ
- ho. Ježíš, je zde nazván Bůh.
To
ale nedokazuje, že Slovo bylo druhou osobou trojice.
Následující
verš je velmi důležitý pro pochopení, že text Jana 1:1 nelze
použít na důkaz trojedinného dogmatu.
2
Kor.4:4 Bůh
tohoto světa
oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia
slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
2
Kor 4:4 ἐν οἷς ὁ
θεὸς
τοῦ αἰῶνος τούτου ἐτύφλωσεν τὰ νοήματα
τῶν ἀπίστων εἰς τὸ μὴ αὐγάσαι αὐτοῖς
τὸν φωτισμὸν τοῦ εὐαγγελίου τῆς δόξης
τοῦ Χριστοῦ ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ θεοῦ.
Bohem
je nazván i satan a
označen jako ὁ
θεὸς
a to jistě neznamená, že je pravým bohem. Navíc je v tomto verši
uveden člen ὁ
– ho, což je silnější důraz než u Jana 1:1, kde člen uveden
není.
Jako
bohové byli označeni i lidé.
2.Mojžíšova
4:16 On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš
jemu Bohem.
Žalm
82:1,6 V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi
bohy: „Ač jsem řekl: ‚Jste bohové,
všichni jste synové Nejvyššího,
1
Kor.8:4 Pokud
tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že
modly ani bohové
tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.
Jan
10:34,35 Ježíš
jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem:
jste bohové.‘
Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy
a Písmo musí platit.
V
Novém zákoně je nám Mesiáš představen jako zákonný zmocněnec
Boha a nikde jako člen Trojice.
Je
třeba si uvědomit, že slovo "Bůh" neznamená pokaždé,
že je myšlen "Nejvyšší Bůh", jak dokládají výše
uvedené texty.
Janovi
1:1 můžeme také rozumnět tak, že to znamená mající podobnost
s Bohem mít charakter Boha. Slovo bylo mocnou duchovní bytostí a
bylo u Boha.
Mat.28:19,20
Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte
je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali
všecko, co jsem vám přikázal.
A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.
Výrok
„ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“, se užívá téměř ve
všech církvích a náboženských skupinách.
Při nestranném
pohledu zjistíme, že tento výrok není v žádném původním
manuskriptu.
Když
přistoupíme na tuto citaci, tak při neovlivněném pohledu na
znění „ ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“ nedojdeme k
závěru, že je to důkaz pro trojedinnost.
Toto
sousloví zdůrazňuje důležitost křtu, výzvu k evangelizaci a ne
podporu trojice.
Původní
text je tento:
„Proto
jdouce, učte všecky národy, křtíce
je ve jméno Mé
(onto onomati mou), učíce je zachovávati všecko, cokoli jsem
přikázal vám. „Novum Testamentum Graece et Germanice“ od
Nestle–Aland ve vydání z roku 1973.
Neexistuje
ani jeden původní neupravený biblický text, který jasně
podporuje trojiční dogma. Ježíš a Pavel byli monoteisté a Pavel
potvrdil, že dostal zjevení od vzkříšeného Ježíše a Ježíš
ani po svém vzkříšení nezměnil pohled na svého Otce, jak jej
vylíčil prostřednictvím apoštolů
.
Podpora
a šíření "trojičního dogmatu" znamená, že výroky
samotného Ježíše a svědectví Písma svatého je považováno za
heretické a přednost má církevní tradice a teologické úvahy,
které nám někdy dokonce sdělují, že něco je nepochopitelnou
záhadou a tajemstvím.
Milan
Jílek
|
poslal vatatu Scandalum Crucis-Pohoršení Kříže Moje sestra tělem i v kristu Lenka mně jednou řekla v rozhořčení: ,,Ty si myslíš, že jenom ty máš pravdu a ostatní ne." Ano, mám pravdu a nemůžu za to, nijak a ničím jsem k tomu nepřispěl, abych jí měl, viz Jan 6,44. Nevím jak ostatní, to není moje věc, ale jejich. Součást Evangelia: Já a všichni lidé na této zemi všechno zkazili a všechno kazí. Bůh jediný všechno napravuje, zpravuje a dává do pořádku. JAK? Svými skutky skrze lidi, jejichž všechny skutky skončily na kříži spolu s kristós Ježíšem. Jak tam skončily? Tak, že je tam každý jednotlivý člověk odevzdal ze svého dobrovolného rozhodnutí, ze své dobrovolné vůle, kterou má od Boha. Před chvílí přišel můj osmnáctiletý syn a stěžoval si, že se úplně vykašlal na věci, které měl udělat, a připadal si jak úplný idiot, nebo něco podobného. Na to jsem mu řekl, že Bůh není rekonstruktér, že nerekonstruuje staré domy. Řekl jsem mu: ,,Představ si starý dům ( svému staršímu bráchovi pomáhal rekonstruovat starý dům), který můžeš opravit, tak, jako tvůj starší brácha. toto však Bůh nedělá, (dnešní církev se svým učením ANO). Když si to představíš fyzicky, tak Bůh vezme jeden veliký buldozér a ten starý dům srovná se zemí. Potom vezme obrovský bagr a všechny základy toho domu vybagruje do hloubky do jaké je potřeba, a odveze to na skládku "ZAPOMNĚNÍ". Potom On sám od základů vystaví NOVÝ DŮM, ve kterém může pak ten člověk bydlet na VĚKY VĚKŮ. To, co se tobě děje nyní, je boření tvého starého domu, a to není vůbec příjemné, ale je to Boží milost, protože kdyby se to nestalo, tak by ti Bůh nepostavil ten NOVÝ DŮM. V tom případě by si musel vynaložit veškerou svou sílu na rekonstrukci svého starého domu, ve kterém bydlíš, aby se ti v něm bydlelo lépe. Ten dům, ať již starý a zchátralý, nebo opravený z vypětím všech tvých sil, ti bude sloužit jen po dobu tvého pozemského života, potom o něj přijdeš, jako všichni ostatní, i ti kteří nerekonstruují, i ti, kteří rekonstruují. Při rekonstrukci svého starého domu však Boha nenajdeš, protože On je pouze stavitelem NOVÉHO DOMU." Co z toho vyplývá? To, že když si člověk vezme na pomoc slovo písma svatého a začne s ním rekonstruovat svůj starý život, tak u toho Bůh není, protože nikdo z lidí, ani nikdo ze stvoření nemůže vzít Boží slovo a použít ho ve svůj prospěch, ve prospěch svého starého života. Lidé dnešních denominací ve většině jsou rekonstruktéři svých starých životů, k čemuž používají slovo z písma, a myslí si, že to je Boží vůle pro ně, že tak poslouchají Boha. BOŽÍ SLOVO JE JENOM JEDENO A BOŽÍ SLOVO JE V JEHO ZÁKONĚ. JEDINOU PRAVDOU SE VŠAK STÁVÁ PODLE TOHO, KDO HO VYKONÁVÁ. KDYŽ HO VYKONÁVÁ ČLOVĚK, JE TO ZÁKON.
KDYŽ HO VYKONÁVÁ BŮH, JE TO MILOST BOŽÍ, A MILOST BOŽÍ JE PRAVDA BOŽÍ. Proto vím, že mám PRAVDU. A i kdyby milióny lidí řeklo, že jsem vedle jak ta jedle, a že pravdu nemám, tak jím mohu s úsměvem na tváři říci, že jí mám, že jí vlastním. Bůh totiž nikomu nebude POMÁHAT rekonstruovat jeho STARÝ DŮM, ani kdyby ho ten člověk o to prosil. Proto je v denominacích tolik modliteb, ale nic moc se neděje, jen tolik, kolik mají lidé v nich svých sil. Tito lidé z oblibou říkají: ,,Z POMOCÍ BOŽÍ TO ZVLÁDNEM." Můžu vás ubezpečit NEZVLÁDNETE TO, protože Bůh stvořitel vám v tom nepomáhá, i když si to myslíte, ani já jsem to nezvládl. A ani sám Bůh nikomu nezboří jeho STARÝ DŮM A NEPOSTAVÍ NOVÝ, pokud ho ten člověk o to nepožádá, viz Jan 14,13-14. To boření STARÉHO DOMU je však bolestivé a nepříjemné, zvláště tenkrát, když je do něj člověk zamilovaný. Čím víc, tím bolestivější to je. A právě pro to zachování si svých STARÝCH DOMŮ vzniklo náboženství, to k vůli lásce lidí k těmto svým STARÝM DOMŮM. NA SVÉM KŘÍŽI JEŽÍŠ ZBOŘIL VŠECHNY STARÉ DOMY A POTOM BŮH JEHO VZKŘÍŠENÍM POSTAVIL JEDEN JEDINÝ NOVÝ DŮM. TÍM DOMEM JE JEŽÍŠ VZKŘÍŠENÝ NA VĚKY. KDO V TOM DOMU BYDLÍ, JE ŽIVÝ NA VĚKY. Ten jeden jediný NOVÝ DŮM od Boha je nejkrásnější a nejhonosnější dům, jaký byl kdy učiněn. Kdo v něm bydlí, nepotřebuje již rekonstruovat svůj STARÝ DŮM, protože tento jeho STARÝ DŮM se mu z hloubi srdce hnusí. NOVÝ DŮM jsou skutky Ježíšovy, viz Jan 14,12-14. Jsou to skutky Božího slova, ve které dotyčný bývající v tom domě VĚŘÍ, a žije v nich, i když nejsou ve světě a na lidském těle dočasně viditelné. Kdo bývá v tom svém STARÉM DOMĚ, ten opravuje, rekonstruuje své skutky tím, že se je snaží stále vylepšovat podle vnějších vzorů, mezi něž může patřit i písmo svaté, nebo nějací lidé. A rekonstruuje tento svůj STARÝ DŮM z jednoho prostého důvodu, chce totiž něco vidět ve viditelném světe, chce vidět nějaké zlepšení na tom svém STARÉM DOMĚ, protože jenom ten je viditelný v tomto světě skrze tělo. A kdo bydlí v tom NOVÉM DOMĚ, je POHORŠENÍM pro ty, kteří se snaží zrekonstruovat své STARÉ DOMY, do kterých jsou stále zamilovaní. A je pohoršením proto, že již nic nerekonstruuje, a ani se o to nijak nepokouší, to proto, ŽE JIŽ VIDÍ VŠECHNO VYSTAVĚNO NOVÉ NA KŘÍŽI JEŽÍŠE OTCEM POMAZANÉHO, A TÍM POHLEDEM NA TEN NOVÝ DŮM SI TENTO NOVÝ DŮM ZAMILOVAL, A TAK V NĚM TÍM POHLEDEM I BYDLÍ, i když zatím svým tělem a v těle bydlí na zemi, kde vládne svět a jeho principy lidských skutků a odměn za ně.
|
|
poslal Frantisek100 Rád bych upozornil na možnost
pomáhat těm, co v dnešní době nějak trpí. Já jako důchodce se mám dobře, stálý
příjem a v nejhorším případě se mohu obrátit i na děti, ale hůře jsou na tom
maminky, které nemají manžela a musí se starat o malé děti. Překvapil mne tento
web, který se zdá být transparentní. Každý si může ověřit, komu svoji pomoc
posílá. Myslím, že je správné pomáhat.
https://www.klubsvobodnychmatek.cz/
https://www.spojimese.cz/poptavky
Podívejte se a sami posudte. Díky.
|
poslal Melissokomos Před pár dny zde proběhla diskuse na toto téma. Někteří existenci absolutní morálky zpochybňují a uvažují pouze o morálkách relativních, jiní sice existenci absolutní morálky uznávají, ale identifikují ji výhradně se souborem biblických mravních předpisů. Pokusím se nastínit a dokázat proč považuji oba tyto pohledy za mylné:
Morálka se vztahuje k člověku a lidské společnosti. Předmětem morálky je hledání nejlepšího možného uspořádání lidské společnosti prostřednictvím mravních norem. Je nutné se tedy zamyslet nad kritériem hodnocení jednotlivých morálek a zda takové kritérium (absolutní) může existovat. Existuje-li absolutní hodnotící kritérium, je možná i existence absolutní morálky. Proč? Relativních morálek může ve skutečnosti existovat jen konečné množství. Je pak možné uplatnit hodnotící kritérium, morálky porovnat a vybrat tu, která hodnotícímu kritériu nejvíce vyhovuje.
Relativní morálky jistě existují, každé společenské uspořádání nějakou formu relativní morálky vyžaduje jinak se společnost rozpadá zevnitř a směřuje k mravní anarchii. Existenci relativní morálky tedy nemá smysl zpochybňovat, je evidentní! Znovu je na místě otázka, zda tyto relativní morálky můžeme hodnotit. Evidentně jednotlivé relativní morálky hodnotí jak ateisté tak teisté - ať už existenci absolutního kritéria (morálky) uznávají nebo ne. Zdá se tedy, že toto hodnocení morálek je vysoce intuitivní záležitost, poměrně nezávislá na příklonu k jakémukoliv světonázoru. Lapidárně řečeno, ani lidé odmítající absolutní mravní kritérium, nemají žádný problém s hodnocením například biblické morálky. To je zajímavý postřeh, který může být užitečný při konstrukci absolutního hodnotícího kritéria.
Byl zde zdokumentován vývoj (evoluce) lidské morálky, který je v dějinách evidentní (stále zatím pouze intuitivně). Takový vývoj není důkazem neexistence absolutní morálky. Pokud existuje absolutní mravní kritérium jako idea, pak k němu lze dozrát vývojem přinejmenším na úrovni ideje. Jak a zda vůbec takovou ideu uplatnit v praxi? K tomu snad později...
Je možné vytvořit (definovat) takové hodnotící kritérium, které by bylo dostatečně obecné, dobově nepoplatné a zároveň přirozeně intuitivní? Takové kritérium, které by osmyslovalo naše chápaní směřování evoluce lidstva a lidské morálky? Pokusím se o to...
Příroda je zlá macecha a lidství je stloukáno v hmoždíři tupými přírodními silami. V prostředí všeobecného boje o přežití je zde náhle tvor, který si uvědomuje svůj duchovní rozměr (duchovní rozměr člověka = to co člověka právě polidšťuje a odlišuje od zvířete, kterým biologicky je... přirozený rozměr člověka, ne tzv. "extatická duchařina šoumenů") a který se pokouší (!) uprostřed tohoto tuhého boje vytvářet prostor pro mír. Ano, to je podstata a smysl lidství. Poznat a pochopit (reflektovat) hmotný svět, hrůzný propletenec všeobecného utrpení, odvrátit se od něj a nalézt mír uvnitř vlastní bytosti a v kontrapunktu vůči "hlasu přírody" - biologické chtivosti, zmírňovat utrpení ostatních bytostí. Hle, zde nám vyvstává absolutní hodnotící kritérium jednotlivých morálek. Morálky hodnotíme podle míry utrpení lidí (bytostí).
Teď se již nemusíme "biblicky vykrucovat" z tolerance např. otrokářství a podřízenosti vládnoucí kastě. Ve světle absolutního mravního kritéria jasně vidíme nemravnost otrokářského systému a je naší základní lidskou povinností nejen jej odmítnout, ale také proti němu všemi silami bojovat prostředky občanské neposlušnosti pro zmírnění utrpení bytostí, ne se lokajsky podřizovat "straně a vládě", platit daně a držet hubu protože tak psáno jest. Jen PŘÍKLAD... další snadno domyslíme třeba i aktuální pro dnešek...
Ted je již jasně vidět proč každá aplikace absolutního mravního kritéria na úrovni hmotného světa degraduje na morálku relativní a hmotě poplatnou. Cesta se stává cílem! Jen v tomto ohni může totiž být ukován člověk, jen pokud si připustí afekt a přestane si "hrát na bublinového svatouška".
Teď je nám zřejmější, proč morálky intuitivně hodnotíme navzdory subjektivní absenci hodnotícího kritéria. Je to právě díky kontaktu s věčným duchovním archetypem pravého lidství (dokonalého/vnitřního/nebeského člověka), jenž aktivně vtahujeme do reality. Tady se časnost dotýká věčnosti. Pokud tento kontakt ztratíme, lidsky vadneme a umíráme.
Tož tak to vidím já...
|
poslal Nepřihlášený Pokání, pokání je pojem který žel v mnoha denominacích
degradoval na pojem lítost. Degradaci pojmu pokání ponejvíce
způsobila nevíra slepých náboženských vůdců a zlovůle
podvodníků. Malověrnost či nevíra v Krista způsobuje absenci
pozitivních životních zkušeností, které by jinak ve vztahu boží
víry vznikly zcela přirozeně, a bez těchto zkušenosti žel
pokání možné není. Neboť právě ve víře nabyté životní
zkušenosti křesťany naučí, abychom se ve svých životech
nespoléhali na sebe, ale na Boha. Toto je prastarý křesťanský
princip, žijeme v Bohu, a pro náš život v Bohu jsme v
nepřátelství s tímto světem. Následkem zmatku způsobeného degradací pokání na lítost je, že věřící hříšník svého hříchu sice lituje, ale po celý život páchá ten samý hřích znovu a znovu. Hříšník nabízí lítost své modle a očekává za ni odpuštění, jenže ouha, svůj dlužní úpis si hříšník chce vyrovnat on sám vlastní silou či majetkem. To je stará modlářská praktika. Modlář přináší své modle oběť, a za svoji duchovní obětinu a snahu očekává na oplátku kladné vyřízení své žádosti. Mnoho papírových „křesťanů“ správně řečeno modlářů, se modlo služebně snaží s Kristem handlovat. Nabízejí přitom Kristu podivný handl. Za lítost nad spáchaným hříchem požadují po Kristu odpuštění.
Já lituji a ty odpouštěj!
Já ti dám lítost, a ty mi za to dáš odpuštění!
|
poslal oko
Je tedy omylem vztahovat je do roviny osobní. Vyžaduje to ale i hodně nadhledu a osobní pokory. Když Platón založil svoji legendární školu, prohlásil směrem ke svým žákům, že kdo mu v diskusi dokáže, že se Platón v něčem mýlí, stane se jeho přítelem.
Když se tedy já logickým dokazováním snažím poukazovat na některé omyly, platí to samozřejmě i obráceně; Kdo z vás mně dokáže, že jsem se v něčem mýlil, od toho to budu požadovat za přátelskou službu.
Ale musíme se pořád pohybovat v oblasti zdravého rozumu a bez zbytečných emocí.
|
|
poslal Frantisek100 Následující verše
jsou příkladem zneužití veršů . Pavel je píše po té části výkladu, v němž klade
důraz na řád a pořádek ve shromáždění. Napomenutí míří jen do korintského sboru a nikoliv jako obecné
pravidlo. Bohužel muži, kteří v dějinách křesťanství si mysleli, že mají měli
patent na výkladu Nového zákona, si text
vyložili po svém a ve svůj prospěch.
·
34ženy nechť
ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to
říká i Zákon.
· 35Chtějí-li
se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve
shromáždění.
· 36Vyšlo snad
slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
Proč chtěl Pavel,
aby ženy v korintském shromáždění mlčely, mělo to své konkrétní důvody. Sbor byl velmi mladý a mnohé ženy byly původně pohanského původu.
V Korintu se mezi pohanskými ženami šířilo
učeni a kult bohyně Afrodity, což byl i kult prostitutek. Dále se zde
šířil kult zasvěcený Backovi, což byl bůh tance a vína. Od toho se v řecké
mytologii odvozovaly bakchantky. Byly to třeštící ženy, které v tanci upadaly
až do stavu blížícímu se šílenství, v němž byly schopné všeho. Při
Bakchantkových slavnostech tropily výtržnosti a i ve starém Římě proti nim musela
zasahovat státní moc. Teď si představme, že některé z žen dříve toto poznaly a
zažily i na sobě. Proto pro ně nebylo lehké být najednou v křesťanském shromáždění klidné
a potichu. A Pavel o tomto nešvaru věděl. A věděl, jak to může uškodit
klidu a pořádku ve shromáždění.
A právě o tento klid , řád a pořádek Pavlovi hlavně šlo. Aby tam nebyl žádný rušivý
prvek, kterým možná bývaly právě tyhle první křesťanky pohanského původu. Pavel
tedy uvažuje o ženách a dané konkrétní
situaci a nevyslovuje obecné pravidlo vůči
všem ženám. Vždyť jinde hovoří o ženách, které prorokují, a jiné ženy byly i správkyněmi sboru . Myslí,
že si žen vážil.
Bohužel na základě těchto veršů církev ovládli muži ve všem
a šli tak daleko, že žena přisoudili jen podřadné role a to nejen ve církvi, ale
i ve společnosti a v rodině. Kristova láska zůstala je frází. A tento vztah
nadřazenosti mužů přešel ze světa náboženského i do společenského a politického.
Až konec 19. a 20. století toto měnilo a ženy mohly konečně i
studovat na vysoké škole a dostaly i
volební právo. U nás směly ženy volit od roku1919, ale jinde v evropských státech až v sedmdesátých 20. století. Bible se dá strašně zneužívat a
toto je toho příkladem.
A nejhorší jsou lidé, kteří fanaticky lpí na každé větě Bible
a pak z toho se stalo to, co se stalo ženám a ovlivnilo jejich postavení tisíce
let. Fanatický Gregore777 mne vyprovokoval, abych použil rozum a pochopil, co
se stalo. Nazve mne sluníčkářem a bolševikem. On se jinak ani bránit asi neumí.
|
|
poslal skalaa
https://www.youtube.com/watch?v=AcCwfepiBn8&ab_channel=TelevizeLightChannel
|
|
poslal mikim Dětem prováděli genitální inspekce a surově je znásilňovali. Nová svědectví o katolické církvi v Anglii
|
|
poslal Frantisek100 Při čtení Matoušova evangelia
mne zaujal příběh, který se pokusím trochu rozebrat. Najdeme ho v Mat.20,
20-23.:
Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových
se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. On jí řekl: „ Co
chceš?“ Řekla: „ Ustanov, aby tito moji
dva synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém
království.“ Ježíš však odpověděl: „
Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „ Můžeme.“ Praví jim: „ Můj kalich budete pít, ale
udělovat místa po mé pravici či levici není á věc. Ta místa patří těm, jimž je připravil můj
Otec.“
|
poslal Nepřihlášený Vánoce, a namísto pohodové vánoční diskuse na "křesťanském" portále Granosalis exhibují nepřátelé křesťanství, kteří jako první protestují proti zrušení smradlavé stoky kterou si zde vybudovali ke svému žití. Jsem pro odstranění křesťanské symboliky z Granosalis, nepatří sem.
|
|
poslal mikim Náš lidský velekněz - Nader Mansour
Doporučuji shlédnout toto pravdivé kázání o člověku a veleknězi Ježíši Kristu.
|
|
poslal Nepřihlášený Prosba o zrušenie Granosalis, je to uboha stoka zmyšlania ludi, ktorí si hovoria kresťania, alebo sa za nich len vydávaju. alebo poprosim dat tomuto webu inu hlavičku ako kresťanský web.
|
poslal Nepřihlášený Diskusia o znamení šelmy, RFID čipe, o používaní značkových zariadení. Čo povedie štáty k prijatiu náboženskej legislatívy? Kedy sa skončí doba milosti? Čo je to malá doba súženia a veľká doba súženia? Kedy sa začína čas konca?
|
poslal Nepřihlášený Je ekumenismus biblický? Som presvedčený že nie! Je vari Kristus rozdelený? Nie! Tak prečo tie reči o ekumenizme? O nejakéj 'jednote v mnohosti'? Tie pojmy sú tak nebiblické, ako aj nelogické! A predsa to takmer nikoho netràpi. Boh tu vždy mal svoj ľud a ten bol jednotný. (jeden) Určite ho netvorí!o tisíce rozhàdaných skupín s často odlišným učením. V skutočnosti je ekumenizmus len vonkajším prejavom nezáujmu o PRAVDU ako takú! A je aj istým prejavom pasivity, však načo hľadať pravdu? Každý a všetci máme PRAVDU. Hotový Veľký Babylon, chaos. Zdedil som také a onaké náboženstvo, tak aké hľadanie? Patrî aj bezduchá naivita medzi kresťanské vlastnosti?
|
|
poslal Frantisek100 Ke konci 12. kapitoly se Pavel věnuje
seznamu úkolů a darů, které má
církev a které mají být i v korintském sboru. První lidé, které Pán Ježíš úkoloval byli apoštolové, a vedle
nich i další, kteří zakládali sbory na různých místech jako Boží vyslanci. Těm dnes říkáme misionáři. Pavel se zmiňuje i
o prorocích, které Pán posílá. To jsou takoví mluvčí Boha a sdělují Boží výrok předtím, než se staly a
byly zapsány. Zmiňuje se o učitelích, kteří dokáží vysvětlit Boží slovo
srozumitelným způsobem. Diákonech, což jsou ti, kteří se starají o materiální
záležitosti sborů, biskupové pak o vedení a duchovní péči a další.
·
28A v církvi
ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou
mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve
vytržení.
· 29Jsou snad
všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc
činit divy? 30Mají
všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými
jazyky? Dovedou je všichni vykládat?
· 31Usilujte o
vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:
Touto výzvou o vyšší dary chtěl Pavel uvést kapitolu o lásce. Všechny jiné dary bez lásky jsou k ničemu.
Láska nemyslí na sebe, ale na druhé. Láska je ta nejvzácnější cesta.
|
|
|
