poslal Willy Myšlenka jedení Božího Slova je v Bibli zmíněna na mnoha místech a mám za to, že je zásadní, ba životně důležitá.
Ve SZ řekl Bůh dvěma prorokům - Jeremiášovi a Ezechielovi, aby snědli Boží Slovo.
Jr 15:16 Byla nalezena Tvá slova a snědl jsem je. Tvé slovo mi bylo k jásotu a k radosti mého srdce, protože mě nazývá tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.
Ez 2:8, 3:1-4 A ty, lidský synu, slyš to, co k tobě mluvím; nebuď vzpurný jako ten dům vzpoury, otevři svá ústa a sněz to, co ti dávám. A řekl mi: Lidský synu, sněz to, co nalezneš. Sněz tento svitek a jdi, promluv k domu izraelskému. Otevřel jsem tedy svá ústa a on mi dal sníst tento svitek. Řekl mi: Lidský synu, nakrmíš své břicho a naplníš své útroby tímto svitkem, který ti dávám. Snědl jsem ho tedy a byl v mých ústech sladký jako med. Pak mi řekl: Lidský synu, jdi, předstup před dům izraelský. Promluvíš k nim Mými slovy.
V NZ pak bylo v knize Zjevení 10 řečeno Janovi, aby snědl svitek v rukou anděla a následně „Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem, národům, jazykům i králům.“
V případě Ezechiela a Jana tedy vidíme, že k tomu, aby mohli promluvit a promluvili Boží slovo, museli to Slovo nejprve sníst, aby se stalo jejich součástí. Vidím v tom jistý Boží princip, který je dnes poněkud opomíjený.
I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
