poslal lemond
Poklad v hliněných nádobách
Jaký je dnes vztah mezi církevními strukturami a Boží mocí?…. Může se nám stát, že naše struktura bude předmětem našeho uctívání a skončíme při církevním modlářství. Vyvinuli jsme jistý druh duc*****sti, která však má trhlinu. Oddělili jsme obsah od pozemského charakteru nádob…. Klademe příliš velký důraz na božskost a podceňujeme lidskost. Vše vypadá velice nábožně, ale ve skutečnosti je to virtuální popření vtělení. Je to způsob, jak zabráníme Bohu, aby zasahoval do našich běžných, každodenních věcí.
Pokud nejste přesvědčeni o tom, že je naše duc*****st rozdvojená, zamyslete se nad následující příkladem:
Představte si, že jednoho večera zazvoní někdo na dveře vašeho bytu. Když otevřete, zjistíte, že na prahu stojí sám vzkříšený Pán. Nějak je vám jasné, že je to on. Co uděláte? Uvítáte ho se slovy: Buď tu jako doma…. On to vděčně příjme, protože to byl přece důvod, proč přišel. Dva týdny nato je Ježíš stále ještě u nás doma. Ale jak to tam teď vypadá?
Vzpomínáte si na část evangelia, kde Ježíš říká: „Myslíte, že jsem přišel zemi dát pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení. Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem: budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ (Luk 12,51-53). Takže, jak to vypadá u vás doma teď? Co říkají sousedé a jak to vypadá s cenou pozemků v blízkém okolí?
Nechcete si nechat Ježíše jen pro sebe, a tak ho pozvete do svého sboru, aby tam promluvil. Pamatujete se na jeho proslov k veleknězi a farizeům o tom, že prostitutky a výběrčí daní se dostanou do Božího království před nimi? V podstatě bude Ježíš ve vašem kostele kázat něco podobného. Vznikne povstání a farnost ztratí své největší dárce.
Další nepříjemnost vznikne po návratu domů. Máte problémy doma, se sousedy, v kostele….tak co uděláte s Ježíšem? Jelikož je pánem všeho tvorstva, nemůžete ho jen tak vyhodit. Tak co dělat? Možná, že když se pozorně rozhlédnete po domě, najdete nějakou vhodnou skříň. Vyčistíte ji, ozdobíte a na její dveře pověsíte pevný zámek. Vtlačíte Ježíše do skříně, zamknete dveře a před skříň postavíte světlo a květináč. Pokaždé, když projdete kolem skříně, zbožně se pokloníte. Teď máte Ježíše stále doma, ale už do ničeho nezasahuje.
Je na tomto podobenství něco pravdivého? Skutečně se snažíme držet Ježíše v patřičné vzdálenosti od našeho všedního života?…Vyvinuli jsme duc*****st, která nám umožňuje udržet Boha z dosahu našich běžných věcí. Nebudeme Bohu přece říkat o všech podrobnostech, protože Bůh musí být velice nepraktický, když nám říká, že máme nastavit i druhou tvář, nežádat vrácení dluhu, že máme milovat nepřátelé, činit dobře těm, kdo nás nenávidí….
Kolik času a pozornosti se věnuje ve vašem sboru učení a povzbuzování lidí k modlitbě za běžné věci každodenního života…? Učení o tom, že jednota církví může být realitou jedině tehdy, když se křesťané naučí modlit se „hliněným způsobem“, když najdou Boha ve svých hliněných nádobách a přitom budou vědět, že Bůh není identický s žádným tvarem nebo formou hliněné nádoby? O tom, že když se naučíme modlit z naší každodenní zkušenosti, můžeme zakusit větší smíření sami se sebou, a že když budeme v srdcích ujištěni, že nás Bůh miluje v naší pozemskosti, můžeme i my sami sebe přijmou tak, jak nás přijímá Bůh a přijmout druhé tak, jak Bůh přijal nás?
Bože, pomoz nám rozpoznat tě v naší pozemskosti a v tobě dojít ke smíření sami se sebou, s ostatními a s celým stvořením. Amen
Výňatek z přednášky Gerarda W. Hughese (autora knih God of Surprises, God, where are You?, In Search of a Way, Walk to Jerusalm) pro konferenci Mezinárodního ekumenického společenství ve Swanwicku