|
Právě je 570 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116626305 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY?
Vloženo Úterý, 21. listopad 2006 @ 15:29:30 CET Vložil: Bolek |
poslal Gregorios777 Jak Bůh tak ďábel bojují o naši duši. Lidský duch věřícho je věčně spasen. Duše věřícího však buď zůstává ve vlastnictví ďábla nebo je skrze učednictví na cestě do vlastnictví Boha. Na výsledku tohoto boje a na naší spolupráci v něm, nezávisí naše spása – ta je dána spásou našeho ducha a je zdarma. Ale závisí na něm naše odměna nebo trest, které sklidíme před soudnou stolicí Krista.
Již od samého počátku Bible byl zřejmý rozpor mezi životem VÍRY v Boží Slovo a mezi životem DUŠE, který se praktikuje skrze to, co VIDÍME. Na příkladu Evy v ráji ( Gn 3, 1-6 ) vidíme, jak se satanovi podařilo dostat ji z úrovně VÍRY na úroveň jejích 5 fyzických smyslů, tedy na úroveň DUŠE ( zrak, sluch, hmat, čich a chuť ), neboli žádost těla, žádost očí a pýcha života ( 1Jan 2,16 ),
neboli to, co je ve SVĚTĚ. Duše a svět jsou velmi úzce propojeny. Pán Ježíš řekl: „Neboť co jest platno člověku, kdyby všechen SVĚT získal, své pak DUŠI uškodil“ ( Mt 16,24-26 // Lk 9,23 ). Ďábel za naši duši nabízí všechny možné požitky světa. V rámci žádosti těla nabízí např. hudební modlářství ( potěšení sluchu ), různé druhy nelegálního sexu ( hmat ), obžerství a opilství ( chuť ).
V rámci žádosti očí nabízí různé OBRAZY ( se sexuálním podtextem, s podtextem módy či moderního designu např. automobilů, či s podtextem umění a kultury ). V rámci pýchy života nám nabízí touhu po postavení světoznámých Božích služebníků ( ve své režii ), snaha mít co největší sbor ( pokud možno megasbor ), okultní hříchy ( čarování, věštění ), ale také rouhání, vzpouru, pomluvy a utrhání, nenávist, závist, sváry, hněv a dráždění ). Zatímco žádost těla a žádost očí je poskvrnou těla, pak pýcha života je poskvrnou ducha ( 2Kor 7,1 ). Existuje i kombinace obou ( např. vražda, sekta, rvačka ).
Naproti tomu Bůh naší duši nabízí OBŽIVENÍ skrze Ducha svatého a Boží Slovo, tedy spásu duše ( Jak 1,21 ), skrze poslušnost ( 1Pt 1,22 ). Podmínkou je ovšem ZTRÁTA naši staré ( světské ) duše a totální oddělení se od světa a všeho, co v něm leží ( Mt 10, 37-39 // Lk 17, 32-33 // Mt 16, 24-26 // Mt 10, 37-39 // Lk 14, 26-27+ 33 ).
Kdo tedy žije v duchu ( duchovní věřící ), je orientován stále na Slovo Boží v Duchu svatém – na živé Slovo Boží ( réma ) a také na psané Slovo ( logos ). Když říkám v Duchu svatém, mám na mysli také v našem lidském duchu, neboť , kdo se připojuje k Pánu, je jeho lidský duch s Duchem svatým jeden duch, neboť Duch svatý v něm ( v duchu ) přebývá ( 1Kor 6,17 // Jan 3,6 // Ř 8,16 ). Duchovní věřící však usiluje také o OBŽIVENÍ a SPÁSU duše. A to znamená maximální možné sebezapření pokud jde o duševní ( světské, zemské ) věci ( Mt 16,24 ). Snad základní a nejnebezpečnější součástí světskosti je ŽÁDOST OČÍ. Z ní totiž pak pramení také žádost těla. Žádost očí je úzce spojena s OBRAZY všeho druhu. Proto již v Desateru přikázání je varování :“Neučiníš sobě RYTINY, ani jakého PODOBENSTVÍ věcí, které jsou na nebi svrchu, ani těch, které na zemi dole, ani těch, které u vodách pod zemí“ ( Ex 20,4 ). Nevyhnutelně potom totiž dochází ke klanění a ctění těchto OBRAZŮ, minimálně v srdci. Zkuste se dívat na jakýkoli hezký obraz a přitom se mu v srdci alespoň trochu neklanět. Také v Dt 4,12 Bůh varuje:“I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně, HLAS SLOV slyšeli jste, ale OBRAZU žádného jste neviděli.“
Duchovního věřícího proto žádné OBRAZY nezajímají, bere je jako projev modlářství. Je jedno, zda se jedná o obrazy, které vidí svýma očima na ulici, doma, v přírodě nebo kdekoli jinde. Lhostejno, zda se jedná o OBRAZY v televizi, časopisech, či v umění a kultuře ( sochy, obrazy, fotografie ), v počítačových hrách nebo v pouhé naší fantazii. OBRAZ si vytváříme již delším pohledem na cokoli hmotného. Jak říkali staří židovští rabíni: „Když se budeš delší dobu dívat třeba na strom, již jsi si v srdci vytvořil obraz.“ Každý OBRAZ vyvolává city a pocity duše, které jsou na úplně jiné kvalitativní úrovni, než city a pocity pramenící z Ducha svatého skrze Slovo Boží. Chceme-li tedy duchovně růst, musíme zavrhnout všechny OBRAZY, tj. vše, co je nám zprostředkováno skrze VIDĚNÍ našich očí. Neboť obrazy souvisí s modlářstvím a modlářství nevyhnutelně vyvolávají. Ať chceme nebo nechceme.
Správný směr pohledu popisuje apoštol Pavel v 2Kor 4,10-18, kde mluví o zapření duše ve smrti ( v. 10-12 ), duchovním růstu vnitřního člověka, který z toho vyplývá a o převelmi velikém břemenu Boží slávy, „když NEPATŘÍME na ty věci, které se VIDÍ, ale na ty, které se NEVIDÍ. Neboť ty věci, které se VIDÍ jsou ČASNÉ, ale které se NEVIDÍ, jsou věčné.“ Ty věci, které se VIDÍ, jsou OBRAZY hmotných věcí různého druhu. Ty věci, které se nevidí, jsou Neviditelný Pán a Jeho Duch a Slovo. Proto je Boží lid lidem SLOVA a nikoli OBRAZŮ.
Proto nás také list Kolosenským 3, 1-2 vybízí: „Protož povstali-li jste s Kristem, VRCHNÍCH věcí hledejte, kde Kristus na pravici Boží sedí. O SVRCHNÍ věci pečujte, ne o ZEMSKÉ.“ Ze stejného důvodu nás Pán Ježíš vybízí k zapření své duše ( sebe sama ) a k nesení svého kříže. Protože žijeme-li skrze OBRAZY, místo abychom žili ve Slově, žijeme v těle a ve světě a jsme tělesní a světští. Žijeme pouze nestabilním životem svých pocitů, který jde stále nahoru a potom opět dolů. Jsme otroky vnějších okolností. Božím záměrem je pro nás, abychom žili v Duchu a Pravdě ( Slově ), patříce na vnitřního Krista v našem duchu. Nemůžeme Boha ctít v duchu tohoto světa, jsme-li duševní, protože žijeme z obrazů. Spravedlivý bude žít z víry, tedy z každého Slova vycházejícího skrze ústa Boží ( Lk 4,4 ). Ve Fil 3, 18-19 apoštol Pavel nazývá ty bratry, kteří stojí o ZEMSKÉ věci, NEPŘÁTELI KŘÍŽE Kristova.
Co je však nejhorší – ve stavu naší duševnosti a světskosti nemůžeme být dobrými pastýři sobě navzájem. Protože „dobrý pastýř DUŠI svou pokládá za ovce“ ( Jan 10, 11 ). Máme-li si vzájemně sloužit, pak SLUŽBA znamená toto:“Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on SLOUŽIL, a aby DAL ŽIVOT ( duši ) svůj mzdu vykoupení za mnohé“ ( Mt 20, 28 ). I my máme za bratří duše klásti ( Jan 15, 12-13 // 1Jan 3,16 ).
V této věci není žádná neutrální oblast. Buď jsme dobrými pastýři, anebo jsme samozvanými násilnickými vládci, zneužívající své moci nad lidem ( což je význam řeckého slova „panují“ v Mt 20, 25 ). Nic mezi tím není. Buď jsi dobrý pastýř nebo násilnický vládce. A tak to v Božím lidu nemá být ( Mt 20, 25-28 ). Můžeme být buď jako Pán Ježíš anebo jako římský císař Nero – nic mezi tím.
Duchovní život v Duchu a ve Slově vyplývající ze zapření naší duše, je základním ukazatelem toho, zda činíme Boží vůli a zda neseme ovoce Ducha nebo zda nečiníme Boží vůli, ale NEPRAVOST ( Mt 7,21 ). To, zda je Ježíš reálně naším Pánem nebo ne. To zda nás Ježíš ZNÁ nebo ne. Je to ústřední bod, který rozhodne o našem vstupu do Království Božího ( Kristova ) na zemi nebo o našem vyvržení z něj ( ne ze spásy!). Přesně o tom hovoří Mt 22, 1-14 a Lk 14, 16-35. Pozvaní na svatbu zde místo svatby raději zvolili pozemské věci ( OBRAZY – modly ), které pro ně byly důležitější a proto nikdo z těchto pozvaných do Království nevstoupí a neokusí Pánovy večeře, protože odmítli ZAPŘÍT SVÉ DUŠE a zůstali SVĚTŠTÍ.
Zatímco naše věčná spása je ZDARMA a nevyžaduje po nás NIC jiného, kromě VÍRY, tak následování a poznání Boha a Krista a zjevení hloubek jeho Slova NENÍ ZDARMA, ale vyžaduje od nás zase naopak VŠECHNO ( Lk 14,33 ). Za spásu duše se musí ZAPLATIT CENA a to cena nejvyšší – náš život, naše duše. Olej v nádobkách ( v duši ), si musíme KOUPIT ( viz. moudré a hloupé panny ). Znamená to totální oddělení od světa a totální zapření ( usmrcení, ztrátu ) své staré duše, aby mohla být OBŽIVENA svatým Olejem Ducha. A také totální vydání svého fyzického těla k činění Boží vůle. Abychom vstoupili do Království, musíme být alespoň na cestě k tomuto.
|
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Úterý, 21. listopad 2006 @ 16:54:46 CET (O uživateli | Poslat zprávu) |
Zdravim Gregorie,
Mam otazku, ktera ne uplne souvisi s clankem.
Oba se shodneme na tom, ze je-li clovek opravdu v Bozich ocich spasen, nemuze spaseni ztratit.
Kdyz ale treba clovek prestane verit v ospravedlneni z pouhe milosti a zacne spolehat na skutky a v tomto bludu setrva, neznamena to, ze nikdy skutecnym krestanem nebyl a spasen tedy nebude, protoze jeho vira byla falesna?
Nasledujici vers z listu Galatskym mi pripada silnejsi, nez jen skoda pro dusi:
Ga
5,2 Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje.
nebo
Ga
5,4 Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.
zajima me, jak to vidis
v pokoji
reformovany |
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 21. listopad 2006 @ 17:31:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zdravím Reformovaný,
V Ga 5,2 slovo "neprospěje" znamená, "nebudete z Něj ( Krista ) MÍT UŽITEK." ( ófelesei ).
A v Ga 5,4 slovo "odloučili" jste se od Krista nebo "zbavili jste se Krista", ( katergéstete ) znamená
"učinili jste ho nečinným, neúčinným, odstranili jste ho z působení."
A slovo "vypadli" jste z milosti, znamená "poslali jste pryč milost, vypadli jste, byli jste vyhozeni z moře na souš jako ryba."
Ani jedno z těch míst nehovoří o věčné záhubě, kvůli špatné soterologii. Jde o zbavení se účinnosti Krista v našich životech, o ztrátu radosti našeho spasení a o návrat zpět do otroctví Zákona.
Pokud ti lidé nebudou z toho činit pokání, čeká je
dočasná záhuba a ztráta odměny, ale nikoli ztráta věčné spásy. O tom velmi jasně hovoří apoštol Jan i v případě upadnutí Božích dětí do velmi hrubých bludů popsaných v 2 Jan 7-9: " Hleďte, abychom neztratili toho, o čem jsme pracovali, ale ODPLATU PLNOU, abychom vzali."
Jak jistě uznáš, spása není pro nás ODPLATOU ( ODMĚNOU ). Pokud bychom připustili, že věřící oslovení v listu Židům a Galatští, by v případě odmítnutí pokání z falešného učení byli opět zpětně zatraceni, dopustili bychom se sami falešného učení, totiž přesně toho, čeho se dopustili ONI, že totiž spása je ze SKUTKŮ, ve smyslu zachování morálního života nebo čistoty učení.
Tak jako slovo spása nebo záhuba, tak i slovo víra má mnoho různých odlišných aspektů a významů.
Faktem ale je, že jsme SPASENI na základě našeho PRVNÍHO JEDNÁNÍ VÍRY, protože nás Bůh povolal. A tato víra URČITĚ nebyla v našich očích ZE SKUTKŮ. Zcela určitě to byla PRAVÁ VÍRA ( pokud vedla k našemu znovuzrození ). Přijali jsme skrze ni Ducha, TAK JAKO GALATŠTÍ i ŽIDÉ, "ze SLYŠENÍ VÍRY" ( Ga 3,2 ). A tato PRVNÍ VÍRA je základem naší věčné spásy.
Další projevy víry, se týkají naší poslušnosti, tedy praktické víry a také zachování víry ve smyslu zdravého učení. Za tu však nedojdeme spásy, ale odměny nebo trestu. Tu prvotní spasitelnou víru, POKUD BYLA PRAVÁ, nikdy nemůžeme ztratit, protože to je Boží DAR, který Bůh nelituje a nikdy ho nevezme zpět. Mnoho z nás, Božích dětí strávilo možná mnoho času pod Zákonem a v myšlení, že je možné ztratit spásu svými skutky.
A přesto jsme byli pořád spaseni a když jsme konečně přišli na to, jak to je, tak jsme nemuseli být SPASENI ZNOVU.
Prostě - jakmile připustíme, že věčnou spásu můžeme nějakým svým přičiněním opět ztratit, hlásáme vlastně spásu ze skutků a ničím se nelišíme od Židů či Galatských.
Měj se dobře |
]
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 21. listopad 2006 @ 18:03:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Milý Reformovaný,
pokud by totiž bylo pravdou, že ti, kdo věří v opětné zatracení a tím se zbavili Krista a vypadli z milosti, by byli znovu zatraceni, pak by i z toho mizivého procentíčka celosvětového znovuzrozeného křesťanstva ( nemyslím si, že to je více než 5% ), bylo ještě takových dalších 90% zatraceno, protože věří, že mohou svoji spásu skrze skutky ztratit ( a tedy i nabýt ).
Věřím ale, že faktem je jejich trest a ztráta odměny, pokud nezmění své smýšlení.
Paradoxem také je, že tyto věřící, kteří vypadli z milosti při vstupu do Království Božího ( Kristova )
na zemi, PŘEDEJDOU nevěřící pohané. To jsou ti
"chudí, chromí, kulhaví a slepí" z Lk 14, 21.
Ti nedostali od Boha téměř žádné světlo, ale prokáží křesťanům a Židům v době velkého soužení MILOSRDENSTVÍ ( Mt 25,31-46 ) a tak naplní jádro Zákona a proto budou uznáni za HODNÉ Království. Naproti tomu, světští křesťané, kteří obdrželi přístup ke SVĚTLU, ale nezapřeli svou duši, do Království nevstoupí a ještě budou přísně potrestáni ( Lk 14, 15-35 ).
Ahoj |
]
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 21. listopad 2006 @ 18:19:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Reformovaný,
ještě abych odpověděl na jádro tvé otázky.
Jestliže něčí víra je pouze duševní ( lidská ), víra, kterou mu nedal Bůh, víra, která nevedla ke znovuzrození, která není vírou Syna Božího ( Ga 2,20 ), který je její Původce a Dokonavatel ( Žd 12,2 ), je lhostejné zda člověk věří ve spásu skrze skutky nebo ve spásu z milosti. Mezi falešnými věřícími jsou určitě lidé obojího druhu.
Rozhodující je znovuzrození - nic jiného. Je-li někdo znovuzrozeným Božím dítětem, synem nebo dcerou, nepřestane jím nikdy být. Dokonce i Adamovi a Evě musel Bůh zabránit v přístupu ke stromu života, protože kdyby z něj pojedli ( i jakožto hříšníci ), žili by navěky věčným životem a nešlo by to již zvrátit žádným způsobem.
Může být poslušný syn, dělající Bohu radost nebo naprosto neposlušný vzpurník, jehož nečeká nic jiného než Boží ohnivý KRIMINÁL za jeho zločiny, stále je ale Božím synem.
Tak jako naše děti by jimi nepřestaly být, i kdyby se dopustily čehokoli.
Ahoj |
]
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 21. listopad 2006 @ 18:41:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ještě bych dodal milý Reformovaný,
že právě jednáním naší první víry jsme byli před Bohem "JEDNOU obětí učinění DOKONALÝMI NAVĚKY."
Všechny naše hříchy byly vyneseny na Kristově těle na dřevo ( 1Pt 2,24 ) a NAVĚKY ODSTRANĚNY. Právě proto nás Pavel vyzývá, abychom se "radovali v Pánu vždycky a opět praví: Radujte se" ( Fil 4,4 ). Právě proto máme podle Žd 13,15 "skrze Něho ( Krista ) obětovat Bohu oběť chvály vždycky, to jest ovoce rtů oslavujících Jeho jméno."
Jak by ještě někdo takový mohl být zatracen?
Vždyť všechny jeho hříchy, včetně případného pádu do bludného učení, byly NAVĚKY ODSTRANĚNY.
Jak by ještě za ně mohl být souzen před Bohem?
Vždyť právě za ně byl ODSOUZEN Kristus. Jak by mohl Bůh nespravedlivě uplatňovat princip dvojího trestu? Cožpak Kristus umřel NADARMO? Vždyť právě v tomto je jádro Evangelia Boží milosti.
Ano, budou souzeny před Kristem, ale tento soud nemůže u Božích dětí vést k zatracení. Protože Kristovo dílo spásy nemá s našimi skutky
NIC společného, byla to výhradně JEHO práce, na níž nemáme žádný podíl, a proto ji nemůžeme nijak ovlivnit. Nemohli jsme ji ovlivnit tehdy a právě tak nemůžeme ani dnes. Nikdo z nás v ní Kristu nijak NEPOMÁHAL. Byla vykonána skrze věčného Ducha a proto nemá s naším časem nic společného. Kristus věčnou spásu vydobyl pro VĚŘÍCÍ.
|
]
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Středa, 22. listopad 2006 @ 15:43:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ahoj Gregorie,
Nemyslel jsem to tak, ze by jednou spaseny clovek mohl spaseni ztratit. V tom se jasne shodneme, ze je to nemozne.
Co vsak uz by mohlo byt mozne, ze by si o sobe nekdo, oklaman svym uskocnym srdcem, myslel, ze krestan je. Kdyz by se pak odvratil (treba k ospravedlneni ze skutku), jen by se ukazalo, ze krestanem nikdy nebyl a tak by mu Kristus nic neprospel.
Mej se hezky
reformovany |
]
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Úterý, 21. listopad 2006 @ 19:32:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Máš pravdu, nějak to odpadnutí znovuzrozeného křesťana je třeba vysvětlit, když dle oficiálního kalvinismu spasení ztratit nelze :-) Pak stačí říci, že dotyčný křesťanem nikdy nebyl.
Pokud i Ty bys někdy v budoucnu sešel z jediné a pravé víry kalvínské (což jistě nelze, protože to máš už jednou pto vždy v kapse), pak i o Tobě by platilo, že jsi nikdy nebyl křesťanem?
Jinak Tě mám rád, doufám, že Tě nerozlobím... :-) |
]
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 21. listopad 2006 @ 19:38:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ahoj Pastýři,
tak teď nevím, zda je tvůj příspěvek z 20:32 určen
Reformovanému nebo mně.... |
]
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 22. listopad 2006 @ 18:28:24 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Gregu, to je Reformovanému. Nic ve zlém, ale obávám se, že Ty jsi se z nás ze všech přiblížil apoštolskému učení nejvíce a já bych neměl nejmenší šanci s Tebou vést dialog. |
]
Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 22. listopad 2006 @ 19:46:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Milý Pastýři,
chápu, nechceš se blamovat. Proto tak rád neodpovídáš na tobě položené otázky, kde by k tomu mohlo dojít. :-) |
]
|
|
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a co přemýšliví filosofové a jazykoznalci? (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Středa, 22. listopad 2006 @ 09:07:39 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Gregoriosi,
vidím, že slovo ´´duše´´se zde skloňuje v několika smyslech (výkladech), často ve významu ´život´ (.....aby DAL ŽIVOT ( duši ) svůj mzdu vykoupení za mnohé“.....),
někdy jako pojem něčeho vnitřního, na čem záleží člověk (....Ježíš vybízí k zapření své duše ( sebe sama )....), a přece bychom se měli snažit o JEDNOTNÉ pochopení o co jde.
Jinak zažíváme slovní (a pojmový) zmatek z více použití, viz vytržené citace ze slov článku:
.....o duševní ( světské, zemské ) věci.....
.....Žijeme pouze nestabilním životem svých pocitů,.....
.....ze zapření naší duše, je základním ukazatelem....
.....náš život, naše duše.....
.....totální zapření své staré duše, aby mohla být OBŽIVENA.....
Ale nejvíce se mi zdá, že máš na mysli toto:
... podařilo dostat ji z úrovně VÍRY na úroveň jejích 5 fyzických smyslů, tedy na úroveň DUŠE ( zrak, sluch, hmat, čich a chuť ),...
Máme tedy nejasnost.
Jednak potřebujeme
1) znát ´věc´ (to, co se nazývá hned duše, hned pocity, hned život),
a 2) jednak potřebujeme znát co to znamená to označení ´duše´ v textech (protože v těch se to nazývá hned duše, hned pocity, hned život).
Máme tu dva problémy, které bych nazval takto:
a) co to je ´uvnitř´ člověka?
b) co s označením v písmech.
Protože mluví-li se několika jazyky co do významu (i když stále mateřštinou), je to na pováženou.
Odkazuji proto k pečlivému zkoumání, které už předtím udělali filosofové, bez přihlédnutí k hebrejštině, totiž tise snažili porozumět, ´z čeho se skládá člověk´. A pak tím můžeme vyřešit speciální jazykové otázky, jako že někdy se používá slovo ´duše´ ve významu ´život´ a to je jazykový problém, podobně jako se používá slovo ´tělo´ ve významu ´osoba´, nebo ´bytost´ve slovních spojeních jako ´tělo živé´,
viz 2. Samuelova 19,12 : Bratří moji jste, kost má a tělo mé jste....
Ezechiel 21,5 : I zvíť všeliké tělo, že jsem já Hospodin...
Genesis 6,17 : Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře....
V Gene 6, 17 je vidět, jak se nakládá se slovem ´tělo´a také se ´duch života´.
Filosofové ale, nezávislí od toho, co se mluví, se snaží najít význam ´věcí´ (toho, co je), ne tolik význam slov (ačkoliv analýze slov také věnovali pozornost.
Protože se tu prolínají tři oblasti: oblast skutečna, oblast slov použitých v projevech (písmech) a oblast myšlení (snažení filosofické), poznamenám jen stručně poznámky z oblasti ´přemyšlování ´(to je slovo kralického typu), to je od filosofů (útržkovitě), ti se totiž snažili poznat ´to jak věci jsou´ a potom to systematicky vyjádřit.
a) V době Platona – duše se v těle rozpomíná na to, co znala dříve, než se dostala do těla (symbol stínů v jeskyni),
b) jeho žák Aristoteles uvažoval, že je něco, co řídí pohyb těla, mrtvé hmoty. Protože ani ruka se nepohne, když já nechci a to, co zprostředkuje pohyb je rozprostřeno po celém těla, nazval to entelechie (moderně se mluví třeba ´jemnohmotné´ tělo v hranicích ´hrubohmotného´). Zvířata mají také entelechii, ale nemají věčného ducha, entelechie se porušuje při smrti těla, tedy zvířata psychicky po smrti netrvají (dle Aristotela, zvěčnělého býka Sarapise se to netýká).
c) v prvních stoletích se používalo schéma tří částí: tělo – duše – duch.
Z toho duch člověka je věčný (jiskra Boží, nezničitelná), ale pro spory došlo ke drastickému zjednodušení bude se říkat jen o nesmrtelné duši a hmotném těle a nic více (kterýsi sněm, snad v Nikaji, nevím zpaměti). To bylo pro spory typu :
- Ježíš byl prorok, ale člověk (Ariáni),
- Ježíš byl čisté vtělené Božství, neměl opravdové tělo, ale vypadal, jako by ho měl, a netrpěl na kříži, protože Božství nemůže trpět,
- varianta: ale místo něj ukřižovali Šimona Kyrenského,
- měl Ježíš jednu podstatu, nebo dvě ? atd.,
spory ani neumím pojmenovat podle názvu směrů, neumím rozlišit Paulikinány, doketisty, donatisty, ariány atd.
Tak bylo drasticky omezeno počítání složek člověka na dvě a byl konec sporům (snad).
Z textů e pozoruhodné, co řekla Marie při návštěvě své příbuzné Alžběty: viz Magnificat, neboli Chvalozpěv Marie :
Luk 1,46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, 1,47 A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém, (kralický překlad) ,
nebo : 1,46 Maria řekla: "Duše má velebí Pána, 1,47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, (ekumenický překlad),
ale Slovo na cestu se umně vyhýbá sporům (jádru sporů) a překládá :
1,46 Nato se Marie začala modlit: "Celým srdcem chválím Pána ,
1,47 a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
(ani slovo o duši nebo duchu).
d) v době Napoleona jeden abbé jménem Condillac uvažoval, co by se stalo, kdyby soše někdo přidal smysly, socha by viděla, slyšela atd. a jednala by jako člověk. Domníval se, že to záleží na smyslech. Nazývá se to sensualismus. Napoleon to uznal za státní (filosofickou) doktrínu. Ovšem, hodilo se mu myslet si, že člověk nemyslí, necítí srdcem, nemá milosrdenství atd.
e) Feuerbach, Helvetius, Marx a jiní uvažovali jen o hmotě, duši neuznávali. Měli jednosložkový obraz člověka. Lenin psal, že myšlení je jemně diferencovaný pohyb mozkové hmoty (dnes by elektronický pohled byl, že je to složitá autonomní síť, opět se neuplatňuje vyšší poznání ani cit). Telepatii neumějí vysvětlit, ani nevěří na mimosmyslové poznání, jsou na úrovni Condillacovy sochy.
f) moderní směry jsou fascinované proměnlivostí jevů a samotnou existencí a jejím prožíváním, nevím, jestli se nějak věnují ´struktuře člověka´.
g) Buddhisté se spoléhají na učení Buddhy, že člověk je ´složenina z prvků´, která po smrti přestává být spojená a rozpadá se na části, o duši se nemluví, asi proto, že pojem duše (Átman) byl v Indii tak samozřejmý, jako nám vzduch a nebylo třeba o to uvažovat.
h) sv. Augustin prý napsal, že ´jak duch s tělem souvisí, to člověk nepochopí, a přece jen v tom spojení je celý člověk´. (podle Aristotela tedy nechápeme úlohu, jak působí v těle entelechie),
i) podle starého Egypta se po smrti rozpadá nehmotná část člověka na tři části nazvané ba, ka, cha a jedna z nich (ka) nese charakteristické vlastnosti osobnosti, která žila. Má-li duch štěstí, že je očištěn a správně ohodnocen na vahách Seta podle svého spravedlivého života, přichází do zlaté oblasti Boha a už se nevrací zpět do vtělení na zem.
Také Chassidé prý mají v nauce, že člověk má ´tři duše´ (víc jsem o tom neslyšel).
j) v Indii jde počet částí až na sedm, ve viditelném, hmatatelném těle je dalších šest, některé přesahují fyzicky oblast hmotného těla, obklopují člověka (a proto je nám v blízkosti někoho dobře, u jiného méně), nejvyšší je podstatou totožná s Bohem (starý název v Evropě: ´jiskra Boží´) a ta je nesmrtelná.
= = Když tedy se mluví o tom, starou duši nahradit jinou, vykoupenou, nevím, jestli se jedná o přestavbu jako při rekonstrukci domu, nebo totální omlazení duše jako by vyměnila své buňky (kdyby měla buňky) za nové, mladé, nebo za úplně jinou stavební matérii, ale je to ´nový člověk´.
Zmatky okolo toho, že jednou je duše totožná s pojmem život (dát duši svou za někoho), jindy, že to je ´to uvnitř´, nebo ´to, co vnímá Boha´, ´co žije s Bohem´, nebo tím pověřit ´ducha´, to přisuzuji potížím pojmového typu. Ačkoliv – měli bychom znát, co je co.
Miro |
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a co přemýšliví filosofové a jazykoznalci? (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 22. listopad 2006 @ 19:44:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj mk,
biblický rozbor nehmotných částí člověka je obsažen v mém dvoudílném článku "Co je to duše, duch a srdce" zde na Granu.
Syntézou příslušných míst Písma také můžeme zjistit, že např. v Mt 10,37-39 se mluví o nutnosti "ZTRÁTY DUŠE".
Mt 16, 24-26 mluví o "ZAPŘENÍ SEBE SAMA".
Zde vídíme, že naše JÁ a DUŠE jsou synonymní výrazy.
Což odpovídá i starozákonnímu zjevení, kde se o člověku mluví jako o "duši živé".
Mt 20, 28 hovoří, že Ježíš "položil svůj život, mzdu vykoupení za mnohé."
Zde opět synonymum - duše je tedy také život, tedy život ve smyslu přirozeného života duše.
Duše je tedy zároveň i náš přirozený život a naše JÁ. S duší musí jednat kříž, abychom se stali duchovními. Nenecháme-li jednat kříž s naší duší, zůstaneme duševní a nebudeme duchovně růst.
Satan samozřejmě ve snaze zakrýt existenci lidského ducha, způsobil skrze filozofii, že lidé rozdělují člověka jen na duši a tělo. Avšak při tomto rozdělení člověka je nemožné stát se duchovním, protože člověk je veden k zapomenutí toho, že má také ducha ( 1Tes 5,23 ). Nerozlišujeme-li mezi duchem a duší, mezi duchovním a duševním, nikdy nemůžeme dosáhnout duc*****sti, svatosti a moci.
Žd 4,12 hovoří o tom, že Boží Slovo je schopné proniknout až do ROZDĚLENÍ duše a ducha.
A o to jde, aby duch a duše byly jasně odděleny
a rozlišeny. Je třeba vědět, co jsou duchovní věci a co duševní, jinak nebude žádný pokrok.
Cestou k duc*****sti je zapřít ( ztratit, usmrtit )
přirozený život naší duše, který žije z VNĚJŠÍCH PODNĚTŮ, z podnětů tohoto světa, ve kterém touží spočinout, neboť je to její ( duše ) domov, prostředí ve kterém je zvyklá a ve kterém operuje. Čerpáme-li z těchto vnějších, duševních a tedy světských zdrojů, nemůžeme zřetelně rozpoznávat Boží vůli intuicí ducha ( Ducha ).
Duchovní život znamená čerpat z VNITŘNÍCH zdrojů Božího života v našem duchu, kde v Duchu svatém sídlí Bůh a Kristus.
Znamená to tedy obrat od naší duše k našemu duchu. Pak se stane to, že duch se stane duchem naší mysli ( duše ), tedy, že i naše duše pak bude duchovní, že duch se rozšíří do duše ( Ef 4,23 ) a obnoví ( obživí ) její součásti ( funkce ), tedy mysl, city a vůli do podoby Krista. Pak budeme mít mysl Kristovu ( 1Kor 2, 16 ), čímž dosáhneme hlavního cíle, který s námi má Bůh - být připodobněni obrazu jeho Syna ( Ř 8, 29 ). |
]
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a co přemýšliví filosofové a jazykoznalci? (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 23. listopad 2006 @ 00:58:29 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Díky za výklad.
Zabýváš se vztahem duše a ducha (Ducha) a přerodu z nižší úrovně duše na vyšší. Je to postoj člověka na vyšší, lepší situaci.
Neměli bychom zapomínat na massy, které žjí ve znamení hmoty. Pozvedat je může, jestliže budou žít krásný život duše.
Potom přijde tvoje starost, jak přenést duši ještě výše. Ti lidé ulpívající s hmotou potřebují oduševnění, pozvednutí od zájmu o hmotu k zájmu nad hmotou. To by byl jaksi prvý stupeń. Plní to i kultura, nadšení, láska atd.
Pak, když si člověk zvykne na ´duševnější´ život a ustálí se v něm, potom ještě dále může pěstovat se, zkrásní duši, aby nebyla hrubě zaujatá, ale jemněji a nakonec, když si vybuduje (nebo dostane) lepší stav, může se snažit tu poctivou dříčku na poli zlepšení člověka (duši), dovolit přepodstatnit na vyšší úroveň, zjemnit její zrno, a v lepším případě ji ´ztratit´.
Kdybys hned chtěl od hrubě zaujatého člověka, aby ztratil duši, vlekl bys ho do hmoty a nahrával bys leninovcům a marxismu, který nenávidí vše duchovní a duševní a chce jen hmotu. nakonce by se to líbilo i odpůrci Božímu, nechat člověka na holičkách bez duše jen v těch neduševních a neduchovních oblastech.
Ty se zabýváš korunou práce, zatímco někdo je na úrovni kořenů, které teprve čerpají šťávu z hmoty.
I ta může být pěkná. Sochař vytvoří krásné dílo, a je v tom vidět myšlenka i tvar.
Prvé by tedy mělo být starat se, je-li člověk živ hmotařsky. Jestli ano, mohl by pěstovat duševno, aby se stal jemnější a svému cíli i původu (to je Bohu) bližší, a potom, až se upevní, pěstovat duc*****.
Miro
|
]
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a co přemýšliví filosofové a jazykoznalci? (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Čtvrtek, 23. listopad 2006 @ 10:02:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý mk,
pojmy "oduševnění", "pěstovat duševno", "plní to i kultura", jsou opět synonymní pojmy. Ani jeden tento výraz nenajdeme v NZ.
Naopak - všechno duševní a přirozené musí být usmrceno, zapřeno, zlikvidováno. Jinak nikdo nemůže být Kristovým učedníkem a nemůže být Krista hoden ( Mt 10,37-39 // Mt 16,24-26 // Lk 9,23 // Lk 17,32-33 // Lk 14, 15-35 ).
Nikdo, kdo se nestal Kristovým učedníkem, který se odvrátil od své duše a duševních věcí, nemůže vstoupit do Království Božího ( Kristova ) na zemi, které bude trvat 1000 let. Z jednoduchého důvodu - celý svůj život víry žil z OBRAZŮ, ze své staré přirozené duše, ze svého JÁ. A to je MODLÁŘSTVÍ. To je život ve světě, v tom, čemu NZ říká tento svět. To je život z VNĚJŠÍCH PODNĚTŮ, z toho, co je VIDITELNÉ a ČASNÉ, HMOTNÉ.
Tím neříkám, jako gnostici, že hmota je špatná.
Ale milování hmoty, žití z hmoty je KOŘENEM VŠEHO ZLÉHO. To, co Písmo říká o penězích, říká i o hmotě ( o mamonnu ). Samy peníze nejsou špatné. Jsou dokonce potřebně k životu. Ale jejich milování a život pro ně je KOŘENEM ZLA.
Právě proto Pán Ježíš téměř vůbec nemluví o hmotných věcech. Nikdy z jeho úst neslyšíme např. : "Petře, ty máš ale krásné šaty. To je poslední římská móda, ne?" A když už Pán Ježíš o hmotných věcech mluví, tak říká, abychom se o ně nestarali. A když např. mluví o hmotném židovském chrámě, tak ve smyslu, že tam nezůstane kámen na kameni.
Právě tak u Pavla vidíme slova o hmotných věcech pouze v souvislosti se sbírkami na chudé v Jeruzalémě. Jediná skutečně hmotná věc, pokud vím, o které Pavel mluví, je truhlička a knihy a pergamen - tedy věci potřebné ke službě
Slovem ( 2Tim 4,13 ).
Proto věřící směřující k duc*****sti patří na věcí, které jsou NEVIDITELNÉ a tedy VĚČNÉ - na Neviditelného Pána Boha a Ježíše Krista v Duchu svatém a na Jeho Slovo.
Pochopitelně toto není dosažitelné ihned, instantně, ale až po létech cvičení se ve zbožnosti ( 1Tim 4,7 ), kdy se učíme postit od tohoto světa
a duševních záležitostí. Proto se tomu říká UČEDNICTVÍ. Kdo necvičí, není učedník. Kdo však cvičí, dosahuje logicky pokroky, až zesílí natolik, že je schopen kříž nést trvale a je od světa oddělen třeba po 99% svého času. Z UČEDNÍKA se tak stává již HOTOVÝ DĚLNÍK SLOVA ( 2Tm 2,15 ).
Měj se dobře |
]
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a co spousta lidí před začátkem ? (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Pátek, 24. listopad 2006 @ 23:32:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý 777,
žiješ na ´vysoké noze´, trápí (zajímá) tě otázka vyššího rangu, píšeš:
ˇ... Z UČEDNÍKA se tak stává již HOTOVÝ DĚLNÍK SLOVA ...´,
a já si vzpomínám na to, jestli je u nás v ČR dost učedníků.
Většina žije hmotně, ani kulturu moc nepěstují (kořalka, buřty a karty jsou kamarádské, ale ne všechno). A ty propaguješ smrt duše (té staré, výměnou za lepší).
U mnohého by bylo třeba oživení, téměř zrození duševna, ale ty hledíš do dálek, jako by tady v diskuzi šlo jen o vrcholky zájmu.
Budeš se dále zajímat o přerod duše, nebo se ohlédneš okolo, že mnozí by potřebovali, aby se duše oživila a teprve kultivovala?
Vždyť tuhá strava se podává těm,kteří okusili již přdtím mléka učení (jak praví pavel), ale veliké množství lidí ani nedostalo to mléko, kterými byli napájeni první křesťané.
Chtěl bych být mlékařem, kdybych dokázal totéž a teprve pokročilým učedníkům pomáhal, aby se stali hotovými dělníky slova, když už vyrostli a zesílili na mléčné stravě.
Miro |
]
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a co spousta lidí před začátkem ? (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 26. listopad 2006 @ 18:26:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj mk,
a kde jsi na to přišel, že máme pěstovat kulturu a umění a oduševnělost, jako mezistupeň k duc*****sti?
Z Bible to určitě nemáš. Stará přirozená duše, resp. její život musí být vydán smrti, aby mohla být obnovena Duchem svatým. Nezbavujeme se tedy činnosti nebo funkcí duše, ale jejího starého života. Činnost a funkce duše zůstává zachována.
Rozdíl v činnosti duše je ta, že starý život duše čerpal pro svůj život z VNĚJŠÍCH PODNĚTŮ, převážně z hmotných viditelných věcí.
Kdežto nový život duše je vlastně životem Kristovým, který do ní proniká z ducha, právě pokud zapřeme starý život duše.
Pokud však starý život duše nevydáme smrti kříže, zůstane duše neobnovená a my nebudeme moci být připodobněni Synu Božímu. Nebudeme ho znát a On nás také ne. Pokud totiž Boha a Krista neznáme ve své duši, neznáme ho vůbec ( a On nás ). V takovém případě uslyšíme od Pána před soudnou stolicí Krista slova :"Nikdy jsem vás neznal." |
]
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a ty jsi tak daleko vpředu, až se ztrácíš mnohm v dálc (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Úterý, 28. listopad 2006 @ 00:40:11 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý
kopeš za nadnárodní ligu, ale lidé potřebují solidní základ, ne hned rozpustit všechno, ačkoliv ještě neudělali dost.
Sotva dítě vyroste, už bys ho přibil na kříž.
Ženeš honem do vývrtky.
Když chceš, jdi a vyměň si duši na lepší. Ale těm co začínají si uvědom, že je potřebné nejdříve dozrát na osobnost a teprve potom vyměnit duši.
Připrav se na to, že ne každý bude ochotný tě poslouchat, když tak kvaltuješ.
Nejdříve je žák, potom učeň, potom tovaryš a teprve potom mistr.
Ty bys ze začátečníka chtěl hned mistra. Ještě není co by opustil (duši má nevycvičenou) a už mu ji chceš měnit.
Každý na tom není jako ty. Jsi na vrcholu. Nech jiné (je jich mnoho), aby se nejdříve vykoupali, pak pili mléko víry, posílili (a nemysli si, že hned je každý zaujatý smyslově) a pak odhodili sebe.
Jinak budeš opuštěn, protože tě nestačí sledovat. Nebo jednáš jen s těmi, kteří jsou tak daleko, že začínají opouštět starého sebe a přijímat novou duši ?
Nech také jiné, aby se nejdříve zrodili a potom je cvič na zdokonalení a potom je můžeš svléci z jejich staré nátury a nabídnout jim novou duši.
Ale neviňátka sotva obrácená nemusíš strašit, že má jejich duše umřít, to bys je pěkně vyděsil a utekli by od tvého apoštolátu. A nemysli si, e každý čerpá v životě z vnějších podnětů. Jestli máš tento problém, pros Pána, aby ti dal žít s otevřenýma očima, které současně vidí i dovnitř -na příklad láskou k lidem, kdy vidíš na nich i působení Pána, ne jen vnějškové podněty. Není všechno tak schematické.
Nech je dozrát a neuspěchej to.
Miro
|
]
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a ty jsi tak daleko vpředu, až se ztrácíš mnohm v dálc (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 28. listopad 2006 @ 20:38:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Mk,
Nikde netvrdím, že věřící má hned od počátku instantní svatost. Svatostí rozumím 100% oddělení od tohoto světa – jeho ducha a jeho slova a myšlenek. Pokud to oddělení není 100%,
není ŽÁDNÉ! Bez oddělení ( svatosti ), jsme pro Boží dílo bezcenní.
Věřící tedy prochází čtyřmi stadii duchovního vývoje, popsanými v 1Jan 2,12-14.
Malé děti ( 0-6 let u Pána ), starší děti ( 7- 17 let u Pána ), mládenci ( 18-26 let u Pána )
A otcové ( nad 26 let u Pána ). Čísla v závorkách jsou jen orientační a podle mého poznání, v souladu s fyzickým zráním člověka.
Někdo však může být u Pána 50 let a stále být duchovním dítětem.
Vše záleží na tom, zda se „cvičí ve zbožnosti“, jak píše Pavel Timoteovi. Když „cvičí“ a má různě dlouhá období 100% oddělení od světa ( svatosti = půstu od světa a od hříchu ), pak stále sílí a duchovně roste.
Např. zpočátku to může být 3-7 dní svatosti a dalších týden až několik týdnů ve světě a v porážkách od hříchu. Po určitém čase se čas oddělení může prodloužit na např. 7-10 dní
A pobyt ve světě se zkrátí na např. 3 týdny. Intervaly svatosti se pomalu stále prodlužují a intervaly pobytu ve světě se stále pomalu zkracují. Pokročilý věřící má např. třeba 3 měsíce svatosti a potom např. 2-3 týdny ve světě. Tyto intervaly se u „cvičících“ věřících stále mění ve prospěch svatosti. Někdy může mít věřící i různě dlouhá "pubertální" období plného pobytu ve světě aniž by třeba četl Bibli, modlil se či dokonce vyznával hříchy. Celkový vývoj však směřuje ke stále delším obdobím 100% oddělení.
Ze zkušenosti i z Písma vím, že věřící musí celkově nasbírat celkem 3,5 roku období 100% svatosti, aby vstoupil do vítězství a stal se silným, dospělým mládencem, který zvítězil nad tím zlostníkem a nad hříchem. Resp. Dostal schopnost vítězit – Bůh pak musí působit také na vůli věřícího, aby byl tuto schopnost ochoten vždy uplatňovat. To je vlastně náplní duchovního věku mládence. Těch 3,5roku někdo nasbírá za 7 let, někdo za 15 let a někdo třeba za 25 let. ( Pokud se opravdu „cvičí“ ve zbožnosti - 1Tim 4,7 ). A pravá zbožnost je především a na prvním místě zachovávání se NEPOSKVRNĚNÝM OD SVĚTA ( Jak 1,27 ).
Apoštolu Pavlovi bez fyzické přítomnosti jiného apoštola to např. trvalo asi 15-17 let od svého povolání než byl oddělen k plné službě. Učedníkům Páně to za přítomnosti Apoštola Ježíše Krista trvalo právě oněch 3,5 roku, kdy opustili všechno, aby byli stále s Ním, odděleni od všeho světského. Nám dnes, kdy kolem nás neexistují žádní skuteční apoštolé ani duchovní otcové, to bude trvat právě oněch asi 18-26 let duchovního zrání.
Teprve v duchovním věku otce má věřící zlomenou i vůli, aby byl plně poddán a plně v jednotě s Bohem. Teprve poté ( a nikdy ne dříve ), je schopen sloužit Bohu jako jeho vyučený dělník Slova.
Jsem si vědom, že mezi čtenáří Grana jsou i věřící, kteří vůbec neví, co čem píši - "vo co go".
Apropos – pokud jde o mně, nehraji za nadnárodní ligu. Jsem někde na počátku věku duchovního mládence.
Měj se dobře |
]
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a ty jsi tak daleko skoro v klášteře (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Úterý, 28. listopad 2006 @ 21:09:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Obdivuji tvou houževnatiost, milý 777.
Ale jak připomenul Luther, setrvání v osamělosti není vždy přínosem pro další.
Jak řekl : ´byly doby, kdy se nejlepší lidé uchylovali do klášterů, ale teď je doba, kdy je potřebné, aby nejlepší lidé byli ve světě¨, rozuměl tím, neopuštět lidi.
Zdraví Miro ve světě. |
]
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši ,pojem duše podle Písem a v realitě (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Středa, 29. listopad 2006 @ 21:33:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Duše podle citace Písem a v reálu
Hledat význam slova podle toho, jak je citované v Písmech je obtížné. V různých dobách se interpretovalo slovo různě. Není jednotnost. Navíc autoři v té které době mysleli něco a psali něco. Proto chceme.li porozumět co je uvnitř člověka a není to tkanivo, sice použijeme slovo ´duše´, ale citovat Písma není úplně spolehlivé.
Ve starém Řecku (možná i jinde) se uvažovalo o třech věcech, kterými žije člověk a nazývali to :
duše vegetativní (vyživovací), duše cítící a duše rozumná (srovnej Plótínos, spisek Sestry duše, vyšel v českém překladu)..
Pro obyčejný lidský rozum se používalo slovo nús, pro rozum ve vyšším (i v nejvyšším) smyslu třeba logos.
V písmu není plná jednotnost v použití. Zarážejícím případem je verš:
Matouš 12,18, ´ Aj, služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude. ´
Proto jako pomůcku bych použil Písmo jen pro orientaci, ale netrval bych na jednoznačném výkladu toho slova přímo.
Názornost nade vše, proto vkládám odbočku o jednom slově.
O variabilitě použití jednotlivého slova (i jiného, než duše) svědčí nedávná diskuze nad spojením ´strach židovský´ (to uvádím jako příklad), u článku :
Co pohané vlastně prováděli? poslal: Karels
Přišlo v Čtvrtek, 06. červenec 2006 v 14:53:00 CEST vložil Bolek
jednalo se o verš z Ester, v diskuzi se přišlo na slovo ´strach´ podle verše
A mnozí lidé z národů země se obřezávali a začali žít podle židovských přikázání, neboť na ně padl strach ze židů. (Ester 8:17).
a dále karels dodává:
´..Můžeme teda říct, že (logicky) strach ze židů, je vlastně strachem z Hospodina,..´.
Kdo by chtěl vynajít, co to byl ´strach židovský´, a hledal by v textech jako pomůcku slovo ´strach´ , našel by také tyto výrazy, ve kterých má nestejné významy:
Strach před Mordochajem viz Ester 9,3 znamená strach před výkonným mužem,
A Job 31, 23 (Neboť srach jsem měl před Božím trestem) je preventivní pocit, aby nemuselo dojít k následnému pocitu podle Job 22,10 (... a náhlý strach tě vede do zmatku).
Ještě je možné vyhledat ´strach´ podle pojmu nebo účinku, aniž by to slovo bylo použito. Tak se píše:
Budou vás pronásledovat a bičovat v synagogách (nejde tu o něco, z čeho by měl učedník strach?),
Vyloučí vás ze synagogy (to byl vážný důvod na obavy),
Marek 14,50 Tedy opustivše jej, všickni utekli.
14,51 Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém [těle.] I popadli jej mládenci.
14,52 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
Proč všichni utekli, před čím měli strach? Aby je také nezjímali do vězení. Ani jednou tu nepadne slovo strach, ale je tady hmatatelně. A nebyl to strach před Hospodinem, před čím utekli (jako Jonáš), ale strach před osudem mezi lidmi.
a to jsou situace, kdy se to slovo nepoužilo, ale pocit (stav) strachu tam byl,
a z tohoto jednoho příkladu vyplývá, že o té věci (tady o strachu) se můžeme dozvědět i když se to slovo o tom nevyskytne.
Proto na samotnou větnou analýzu textu Písem se nespoléhám, a hledím také dozvědět se něco o věci samé, bez opory v textech.
Vždyť také Slunce a Měsíc lze zkoumat bez slov písma. To, co se tam dočteme, si můžeme ověřit a ohledně spektroskopie víme dnes o dějích na Skunci podrobněji, než se vědělo v době psaní Písem..
Ke třem schopnostem (chcete-li částích, činnostech, mohutnostech, darech) člověka, které jsou mu vlastní, ale jsou ´nad tělem´, tedy ne složené ze samých buněk cituji také vyjádření Mistra Eckharta (ze XIV. století) :
´člověk žije jako rostlina,
cítí jako zvíře.,
myslí jako člověk
a poznává jako anděl.´
Není zde shoda se starými slovy ? – část vegetativní = vyživovací (jako u rostlin.)
část cítící, sensitivní (jako u zvířat),
část rozumová (tu má člověk),
a vyšší poznání, které překračuje rozum (vhled).
A když Gregorios 777 chce starou duši vyměnit nebo i zlomit, jde mu o složku vyživovací? (to bychom zemřeli fyzicky), nebo cítící (to on chce, abychom ze smyslů raději nic nepřijímali), nebo o uvažovací schopnosti ? (možná), ale rozhodně chybí k k dialogu:to vědění co je DÁL za tím nátlakem vůči duši, která má snést něco donucením.
na samém začátku máme vědět to o čem Gragorios vůbec nepíše, že totiž POTOM TO BUDE LEPŠÍ.
Nezapomínejme, že ta slova můžeme také říkat někomu, kdo nemá zdání, že cíl je lepší a že po odúmrtí staré podoby duše následuje lepší život s novou duší.
Protože samé zničení duše, její zlomení, smrt by nebylo k ničemu dobré kdyby se tím nesledoval Kristus, což je jist známé obeznámeným, ale je plno lidí, kteří to budou slyšet poprvé a byla by to hrůza . že křesťanství je proti duši a slibuje zkázu. Od takového učení bych se otočil zády nebo odběh úprkem, kdyby mi slibovali zničení jako dobrý výsledek.
Připadá mi to, jako kdyby do armády přijímali brance a měl dostat uniformu, ale oni by mu říkali jen to, že ´to co nosíš, musíš svléci´ a neříkali by mu, že potom dostane jiné. Nepoučený branec by se domníval, že zůstane holý (protože při tom by mu neříkali, že dostane jiné oblečení). Nepoučený člověk by se domníval, že je škoda, že má přijít o něco tak nádherného jako je nesmrtelná duše, že bude zlomena nebo zemře. Musí předem vědět východisko, kam jde na lepší, jinak se bude bránit.
Protože samotné svlečení brance z civilu, aby byl bez šatů nic neřeší. A zkrušení duše bez lepšího výsledku je také škoda. Jestli je to tobě samozřejmé, uvědom si, že někoho tím můžeš poplašit, když nebude vědět o co jde. A nemusíš používat imperativ, jako ´duše musí zemřít´, jako na vojně, kde se dávají rozkazy a plní se.
Gregoriosi, až budeš agitovat pro zničení duše, nejdříve dej na vědomí, že se JDE DO LEPŠÍHO a až potom předlož tu nádhernou perspektivu, že se duši má ublížit, jinak ti pro překvapivá slova utečou neznalé ovečky tam, kde podle jejich pocitu jim nehrozí nebezpečí, ani škoda na duši, ani její lámání nebo krušení.
Jsi daleko napřed, ohlédni se na davy, které jsou za tebou..
Miro |
]
|
|
Re: Žijeme v Duchu nebo v duši - a co je DUŠE? (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 25. listopad 2006 @ 19:07:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Slovo ´duše´ se možná používá trochu ´volně´, jak je vidět z několika citátů (v závorce jiný smysl) :
Skutky 2,43, I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly. (zde duše jako živábytost)
Římanům 2,9, Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka. (tady něco mezi živou bytostí a něčím, co žije ´uvnitř člověka´)
Matouš 27,50, Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši. (zde ve smyslu přestal žít, a také tedy odešla duše z těla, ale co zde naděláme, když posléze následuje vzkříšení, to je velmi nelehký úkol posoudit, co se míní slovem ´duše´, já bych to nechal, je to tajemství Pánovo),
Dva významy slova duše :
Matouš 16,26, Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou? (tady nejde o ´duši´ jako život, ale o něco cenného u člověka, protože by se tomu dalo uškodit a má se to chránit),
Matouš 16,25 , Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. (to cenné, nad čím se má bdít, aby se tomu neuškodilo, se tady hodnotí ještě jinak, nepochybně na ní máme dbát, ale až dokud? kdyby to pokračovalo, přestane to mít žádoucí smysl, je třeba přejít ´od něčeho k něčemu´, nebo ´odněkud někam´, jak rozebrat bratr 777 , k lepšímu stavu, výměnou horšího na lepší).
Ve stručnosti (Bible oplývá stručnými slovy a velmi zhuštěnou mluvou) :
podobně jak předpověděl 777:
Matouš 10,39, Kdo nalezne duši svou, ztratíť ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
a jak jsem namítal dříve v porozumění pro to, že někdy je třeba vypěstovat duševno (podle hesla : od piva k Bohu)
První fáze – nalezení duše, ale potom nezůstat a pokračovat dále :
druhá fáze : výměnu druhu duše na jiný, lepší druh duše, nebo přímo strukturálně : dostat lepší duši (protože bude podle Krista, ba přímo od Krista) výměnou za dřívější, méně ´kvalitní ´duši ´(dáli se to říci) (ale přece duši, sice pozemsky orientovanou, ale která překračuje pozemské zájmy),
Hádanka:
A už úplnou hádankou je použití slova ´duše´ ve větě:
Matouš 12,18, Aj, služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude.
Tady mluví Bůh. A jestliže používá slovo ´duše´, pak jde o něco vnitřního, vlastního Bohu, nebo o vyjevení, že zde mluví živá bytost Boží.
Tady bych přestal špekulovat.
Jsou přece jenom jistá tajemství, o kterých myslet sice smíme, ale opatrně bych se vyjadřoval. Protože : ´myšlení moje není jako myšlení vaše´ říká Bůh. A my se snažíme vzhůru. Neměli bychom také někdy být zticha, než přijde naše poznání ?
Miro
|
|
|
|
|