Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Adolf.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 15466, komentáře < 7 dní: 570, komentářů celkem: 345320, adminů: 60, uživatelů: 4865  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 56 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Reakce libereckého sboru na rozhodnutí Sjezdu delegátù 2019
·Usnesení Sjezdu delegátù BJB 2019
·Ad komentáøe ke èlánku Biblické køesťanství, teologie a baptisté
·Americká ´´liberální´´ teologie
·Pásmo køesťanských básní
·Bojujme proti názoru, že každý má ve všem nárok na svou pravdu
·Odpovìï rakata docentu Mackovi
·Èervnové èíslo èasopisu Dobrá zpráva
·Informace z jednání VV dne 14. kvìtna 2019
·Prohlášení Výkonného výboru ke Sjezdu delegátù Bratrské jednoty baptistù 2019

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
99346369
přístupů od 17. 10. 2001

°

GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.

Hledání: Modlit se pouze k Otci ? Nebo i k Synu ? I k Duchu svatému ?
Modlitební život

poslal rosmano


Přátelé, jak vnímáte tyto otázky ? 
Jak se prakticky k ním stavíte, své modlitby směřujete ke komu ? 
A proč ?
Vložil: Tomas v Pátek, 14. červen 2019 @ 09:09:34 CEST (736 čtenářů)
Více... | 112 komentáře | Hledání | Skóre: 0



Život víry: Co je pravda a co je podvod?
Kázání

poslal Frantisek100

26Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ ·  

27Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. ·  
28Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. ·  29Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ ·  
30Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.  

   Tato událost je ještě popsána u Marka a i u Lukáše.   Ale ani jeden  z nich , Marek či Lukáš, u toho nebyl a je to již zprostředkovaná událost, pouze o tom slyšeli vyprávět.   V této části příběhu jsou klíčové dvě věci: chléb a víno.   Když bere do ruky chléb, podává ho učedníkům  a říká vezměte, jezte, toto je mé tělo, tak přece je jasné, že mluví obrazně. Jeho tělo ještě nebylo vydáno na kříži, ale chléb je zde symbol. A chápejme to jako symbol a ne jako skutečné tělo. Do druhé chápání je práce Satana, aby zamlžil význam Ježíšova života.
Vložil: Tomas v Pátek, 14. červen 2019 @ 09:08:56 CEST (91 čtenářů)
Více... | 8418 bytů | 3 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: Vítr musí vanout, když my chceme?
Charismatici

poslal oko

TZV. CHARISMATICI ZCELA OTOČILI (ZFALŠOVALI) JEŽÍŠŮV VÝROK O DUCHU SVATÉM “VÍTR VANE, KAM CHCE”.

Vložil: Tomas v Neděle, 09. červen 2019 @ 20:57:41 CEST (1253 čtenářů)
Více... | 3111 bytů | 170 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Život víry: Obraťte se
Kázání

poslal vatatu

  ,,Kdo ví, co je činit dobré a nečiní, bude bit. Kdo neví co je činit dobré a nečiní to, bude bit méně."
  ,,  Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Nebudete-li věřit, že ‚já jsem,' zemřete ve svých hříších."(Jan 8,24)
,,  Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých.  Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti-  Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul.  I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou.  Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili."(Žd 4,10.11–1.2.3).
    Jan 14,13-14
  ,,  O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.  Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám."
   Být v Božím odpočinutí znamená nekonat své skutky a věřit, že Ježíš bude dělat ty Boží skrze své tělo na základu prosby těla, a víry těla, že to Ježíš udělá. Vždyť i v přirozeném těle se ruka nestará, čím bude nakrmena, ani co bude každodenně vykonávat, o to se stará hlava těla, ke kterému je připojena.
  A tak, jako rozhoduje hlava o všem, co v každé chvíli bude ruka dělat, tak je to s každým,kdo je narozen z vody a z Ducha a je vírou napojený na hlavu Ježíš, a tak koná dobré tím, že dopředu nic neřeší.
   Jedinou snahu a úsilí, kterrou má věřící v Ježíše vytvořit, je snaha přenechat všechny své rozhodnutí a skutky své hlavě, jíž je Ježíš.
  SPRAVEDLIVÉ SKUTKY SVATÝCH:
   ,,  "Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?" zeptali se ho.  Ježíš jim odpověděl: "Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal."(Jan 6,28-29)
    Spravedlivé skutky svatých jsou Boží skutky.
   Jak svatí tyto skutky konají?
   "Přestaňte spolu reptat!" odpověděl jim Ježíš.  "Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den."
   Svatí nekonají Boží skutky, jenom Bůh koná Boží skutky.
   Svatí se stávají svatými vírou v konání Božích skutků Bohem.
  Když člověk uvěří, že Bůh vykonal  své skutky skrze něho, tak tím zůstává v Božím odpočinutí, a tak se stává tou vírou svatým.
Vložil: Tomas v Neděle, 09. červen 2019 @ 20:57:12 CEST (94 čtenářů)
Více... | 3 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: Katolická církev lobbovala proti novele zákona. Ten měl pomoci obětem sexuálního
Katolicismus

poslal Dzehenuti

odkaz : https://www.seznamzpravy.cz/clanek/americka-katolicka-cirkev-lobbovala-proti-novele-zakona-ten-mel-pomoci-obetem-sexualniho-nasili-73573?seq-no=4&dop-ab-variant=&source=article-detail

Vložil: Tomas v Pátek, 07. červen 2019 @ 21:02:44 CEST (252 čtenářů)
Více... | 686 bytů | 18 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Život církví: Vyžaduje Bůh dětskou oběť?
Z našich církví

poslal leonet

Žijeme ve světě, kde nejen dětská oběť není bohužel nic výjimečného. Následující slova pocházejí od jednoho syna misionáře.
Před časem jsem byl pozván na setkání žen a mužů zastupujících několik desetiletí misijní práce. Jako děti jsme byli posláni do internátních škol a hostelů, protože naši rodiče šířili evangelium. Dnes mi to připadá nepředstavitelné, ale tehdy se to od nás očekávalo a byla to norma. Patřilo to k naší povinnosti, k oběti, kterou jsme přinesli, aby druzí mohli slyšet o Ježíši. Někteří lidé na našem srazu, byli tak hluboce zraněni, že v rozhovoru nebo proslovu počítali zmínky o Ježíši či o Bohu, a když napočítali do šesti, zvedli se a odešli. Zkrátka to neunesli.

Vložil: Tomas v Pátek, 07. červen 2019 @ 21:01:45 CEST (526 čtenářů)
Více... | 4715 bytů | 69 komentáře | Život církví | Skóre: 0



Aktivity a kampaně: Pásmo křesťanských básní
Akce

poslal lutrik

Hana Hnilicová: Básně X. 

Recitují: Hana Hnilicová a přátelé 

Hudební doprovod: Markéta a Petr Lutkovi
Vložil: Tomas v Středa, 05. červen 2019 @ 08:01:47 CEST (61 čtenářů)
Více... | 930 bytů | komentáře? | Aktivity a kampaně | Skóre: 0



Život víry: Co vlastně řekl Pán Ježíš Martě?
Zamyšlení

poslal Frantisek100

Chtěl bych se zamyslet  nad příběhem, který se odehrál v Betanii. Betanie byla vesnička asi 3 km od Jeruzalema  na východním úpatí hory Olivetské   A tady bylo místo  a  prostředí, kde Pán Ježíš zažil úžasnou lásku lidí ke své osobě, tady se cítil jako  doma a to hlavně díky sourozenců Lazara, Marie a Marty.   A tak se zamysleme na tim, co vše se zde odehrálo a stalo. Pán Ježíš tu i občas přenocovával a rád se sem vracíval.     Zde se odehrává první příběh: 

   Cituji: Lukáš 10 kap.   ·  
38Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, ·  
39která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. ·  
40Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ ·  
41Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. ·  
42Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“    

 Že to byla Betanie vyplývá z toho, že Marta a Marie nikde jinde nebydleli než zde v Batanii.   Možná to nebyla ani jeho první návštěva.  Ale vždycky se na jeho příchod těšili.,   Krátký příběh zdánlivě nic neříkající, ale proč tedy v evangeliích je zapsán?   Marta má rozhodně Pána Ježíše ráda stejně jako Marie, ale jejich přístup v té dané chvíli se liší. Marta vnímá sebe jako roli hostitelky. Možná ten dům byl právě její  a ona tam byla paní domu. Také by si ráda sedla k Ježíšovým nohám  a poslouchala  a poslouchala jeho vzácná slova, ale etiketa, tradice a společenský zvyk  ji nutí k něčemu jinému. Sloužit a projevit se jako správný hostitel. A Marie? Mohli by hostit obě. Aspoň by pak zbylo více času pro obě. Marie je  tak unesena přítomností Ježíše, že všechny společenské normy zůstávají stranou. Ona nechce nic ztratit z  té vzácné chvíle být s Ježíšem. Nevnímá Martu ani její hostitelské starosti. Marta by chtěla totéž, co nyní prožívá Marie, ale něco jí v tom brání. Povinnosti splnit, co učí tradice a zvyky.  A také vědomí, jak by vypadala před Ježíšem, kdyby se jako hostitelka neukázala? Při pohledu na  sedící Marii, která si žádné starosti nepřipustí, zatímco na má plné ruce práce, se naštve.  A nejen to. Ona dokonce požádá Pána Ježíše, aby Marii napomenul a vyzval k pomoci. A nakonec je možná i zklamaná. Místo, aby Pán Ježíš pochválil ustaranou Martu, on ocení Marii.¨   Jak asi muselo v té chvíli Martě být? To ji muselo zaskočit. To nečekala? Tak já tu lítám a nakonec je to k ničemu. Nakonec, já to dělám špatně. Pro dobrou na žebrotu.   A čím ten příběh končí?   ·

  42Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“  

 Dál už nic. Ale proč to v Bibli je? Co chtěl Pán Ježíš naznačit?   Víte, dnes je plno lidí, spíše bývalo zvykem,  kteří se snaží. Aby bylo doma uklizeno, uvařeno. aby byl tatínek a děti spokojeny, aby bylo to i ono a dodrželo se to, co je společenský zvyk, tradice atd. prostě lidé se často za něčím ženou.  Dnes je to jinačí než dříve. Dnes, aby mohli jet na dovolenou . samozřejmě  k moři  a někam daleko, aby se mohli sousedům a v práci pochlubit a  chtějí mít hezký barák atd. Lidé se stál, za něčím se ženou, Ale je to, za čím se  ženou, , na co vynaloží velké úsilí,  je to trvalé a někdy i smysluplné? Nebraní nám někdy tato honba za něčím k přístupu k Bohu a duchovním věcem, které jsou trvalejší? To chtěl Pán Ježíš říct   Martě? Marto, já tě nehodnotím podle Tvého výkonu hostitelky, vůbec tě podle žádného tvého výkonu ničeho nehodnotím. Já nepotřebuji , aby bylo prostřeno, uklizeno, dobré pití a jídlo, s tím si nedělej starosti. Já potřebuji, abyste si sedli ke mně  a poslouchali můj hlas, má slova, mé rady… Já vám chci dát to, co vám celý vět dát nemůže.   Nevíme , jak na to Marta reagovala, ale dnes můžeme vše posoudit jinak, protože na to máme čas. 
Ale o co jde dnes lidem a i věřícím??    
Vložil: Tomas v Pondělí, 03. červen 2019 @ 08:46:30 CEST (191 čtenářů)
Více... | 8 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Jsi navždy můj..
Zkušenosti

poslal myslivec

Je to velké neštěstí u římských katolíků, kterým bylo nalhané, že spása se odehraje až na konci jejich života, a že musí konat dobré skutky, aby si spásu na konci života zasloužili.

Jeden zdejší katolík tento svůj nešťastný duchovní stav vyjádřil těmito slovy:
Vložil: Tomas v Neděle, 02. červen 2019 @ 14:56:10 CEST (2929 čtenářů)
Více... | 5463 bytů | 382 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: „Já jsem vzkříšení i život,“
Kázání

poslal vatatu

   

      „Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,25,26)
   Kdo věří v Ježíše a nežije duchovně, ale tělesně, viz. sedmá kapitola Římanům, Mt 8,22 a L 9,60, i kdyby zemřel fyzicky-tělesně, tak bude žít.
   Kdo však žije z víry v Boží slovo a ne z toho co vidí, toto totiž nazval Ježíš životem, viz.Jan 6,63, a věří v Ježíše, TEN NEZEMŘE NAVĚKY.
                     ,, VĚŘÍŠ TOMU?"
  Kdo žije tělesně? Ne každý, kdo věří v Ježíše, totiž žije duchovně, viz. ...Ne každýkdo mi říká‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. ...(Mt 7,21)
      Vůle nebeského Otce je:
  ,,Milovat Boha svého nadevšecko a milovat bližního svého, jako sebe samého."
  Římanům 7 jasně zjevuje, že kdo se o to pokusí svými skutky, ten začne dělat přesný opak. Je to proto, abychom si uvědomili, že to, co chce Bůh, nebudeme schopni nikdy dělat, na celou věčnost, a že to byl, je a vždycky bude sám Bůh, který může vykonat to co chce, jak to on chce a kdy to on chce. Že se lidé církví stále snaží vykonávat to, co Bůh chce svými skutky je očividné, dokonce věří tomu, že to tak Bůh chce. Že to je lež jak Brno je zjevné z písma, především z té kapitoly Římanům 7.
   ,,Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh. (Římanům 8,3)
  ,,O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“ (Jan 14,13-14)
Kdo VĚŘÍ Bohu, že jenom on může vykonat to co che, jak to chce a kdy to chce, TEN KONÁ OTCOVU VŮLI V NEBESÍCH.
  Že se lidé církve shromažďující se v denominacích snaží konat Boží vůli svými skutky, je tím Božím uzavřením pod neposlušnost, viz. Římanům 11,32, a až přijde víra do jejích myslí, že to může udělat pouze Bůh sám, tak to je to Boží slitování. Do té doby jsou pod vychovatelem, a tak je písmo drží zavřené pod hříchem, což dosvědčují neustálým vyznáváním svých hříchů a následným pokáním, což je slib, že přestanou hřešit a začnou žít svatě, to skrze své úsilí a své skutky podle písma, což je stále udržuje pod mocí hříchu, tak jak to popisuje Pavel v Římanům 7.
  A to jsou všichni ti, kteří: ,,věří ve mně a i kdyby zemřeli, budou žít. (Jan 11,25)
   ,,Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh" (Římanům 8,3)
    Co je slabost těla?
 ,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo." (Římanům 7,21).
   Slabost  těla je chtít konat dobro požadované písmem, viz Galatským 3,22: ,,Písmo ale uzavřelo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře Ježíše Krista."
       VÍRA JEŽÍŠE KRISTA: ,,Mějte víru Boží" (Marek 11,22): ,, ...Ne každýkdo mi říká‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích."
     Ten, kdo poprosil Ježíše podle jeho slova z Mk 11,22-24 a Jana 14,13-14 o Boží víru, a věří, že jí dostal, ten koná vůli Otce v nebesích, protože Boží víra věří ve vykonání Božího slova Božím slovem, to na místě, kde zrovna to Boží slovo přebývá:,, koná vůli mého Otce v nebesích."
   Kdo přebývá vírou ve svém srdci z Otcem v nebesích, kde se nepřetržitě děje Otcova vůle, ten nemá potřebu nic vykonávat svými skutky na zemi, protože je vírou přítomen Otcovy vůle, konající se Otcem v nebi.
   Takový člověk: ,,žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,26)
  ,,Žijete-li podle těla, zemřete..." (Římanům 8,13)
   To žití podle těla a následnou smrt popisuje Pavel v té 7 kapitole Římanům. Žít podle těla je:
,,Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti" (Římanům 8,13 ekumenický), což je shodné s :
,,Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo."(Římanům 7,21).
    Z těchto veršů vyplývá, že žít podle své vůle, to je podle těla, znamená chtít konat dobro podle písma, a to jediné způsobí zlo, protože:
,,Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“ Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil.Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. 
Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný. " (Římanům 7,7-13).
   Pavel tvrdí, a málo kdo mu věří stejně jako Galatští, že zlo je možné konat pouze svým chtěním konat dobro popsané písmem.
  ,,Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne." (Římanům 7,18)
,,Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? " (Galatským 3,1-5)
  Ten, kdo slyší Boží slovo a nesnaží se ho vykonávat, protože věří Bohu, že ho již vykonal, ten žije na věky.
,,A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,26)
,,Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít." (Římanům 8,13)
  Jak je možné umrtvit skutky těla Duchem, když již víme, že skutky těla jsou z lidského chtění konat dobro?
 ,,Říkám však: Choďte Duchem a žádost těla nevykonáte." (Galatským 5,16 NBK)
  Jak můžeme chodit Duchem?
 ,,Chodíme totiž vírou, ne viděním." (2.Korintským 5,7)
 ,,žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme." (2.Korintským 5,7 ekumenický)
,,Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost."(Galatským 5,16 ekumenický)
    Chodit Duchem znamená chodit vírou a to znamená žít z víry v moc Ducha, který je tím Božím slovem i jeho vykonáním. (Jan 6,63 a Jan 14,13-14), a to je umrtvení skutků těla mocí Ducha.
    ,,Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít." (Římanům 8,13)
     Boží víra v Boží slovo vykonané Božím slovem v srdci člověka, je život věčný.
  ,,.Mužimilujte své ženy, " (Efeským 5,25 a Koloským 3,19) je špatný překlad, protože ani z nového Zákona nebude nikdo ospravedlněn. A každý muž, který se snaží milovat svou ženu, jí nemiluje, kdyby ano, tak se jí nebude snažit milovat, protože by jí již miloval. A každá snaha muže milovat svou ženu vyvrcholí v přesný opak, to díky zákonu výše popsanému, který stále platí. (Římanům 7,18-19)
  Proto je dnes na světě tolik rozvodů a rozchodů, a to i v církvi, protože právě církev působí tlak na své ovečky, aby konali své skutky podle písma.
   Pravda zní, že kdo věří v Ježíše a věří v moc Božího slova, které říká, že láska mužova k jeho ženě je součást vykonání Božího slova, ten miluje svou ženu, aniž o to jakýmkoliv způsobem usiluje, protože je mu to dáno jako Boží dar skrze víru Božího slova, které má ve svém srdci. ( Galatským 3,1-5)
  ,,„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,25-26)
  ,,Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt. (Jan 8,51)
Zákon zachování
Ve fyzice se jako zákon zachování označuje tvrzení, že určitá měřitelná veličina fyzikálního systému se během vývoje tohoto systému nemění. Zachovávající se veličiny systému se mohou zachovávat lokálně nebo globálně.
Pokud se částice nesoucí určitou zachovávající se veličinu pohybuje, pak při změření hodnoty této veličiny v počátečním bodě a konečném bodě dostaneme stejné hodnoty (což vyplývá z toho, že jde o zachovávající se veličinu). Otázkou je, zda se tato veličina zachovávala po celou dobu i mezi jednotlivými měřeními.Pokud se hodnota veličiny nemění po celou dobu mezi měřeními, pak se hovoří o lokálním zachování. Jestliže však může po prvním měření zmizet a objevit se na jiném místě (se stejnou hodnotou, čímž je zajištěna platnost zákona zachování), pak se hovoří o globálním zachování.V případě lokálního zachování musí existovat určitý druh nosiče (částicepole), který zajišťuje přenos dané vlastnosti mezi různými body.
Podle Einsteina platí, že pokud se nějaká veličina zachovává, pak se zachovává lokálně. Toto tvrzení vyplynulo z teorie relativity. (Wikipedie)
  V duchovní oblasti je zachovávanou veličinou Boží slovo a částicí, která jí nese, je lidské srdce, jimž je lidská mysl, lidské city a lidská vůle dohromady, též nazývané osobnost.
   Protože Boží slovo je tou měřitelnou veličinou, něčím co má nějakou počáteční, průběžnou a konečnou hodnotu, tak touto veličinou nemůže být osobnost člověka, protože osobnost člověka je jenom nosičem této hodnoty, přičemž bez té hodnoty té veličiny osobnost člověka nemá vůbec žádnou hodnotu.
  Satanova lež se pokusila tuto pravdu o jediné hodnotě veličiny Božího slova zvrátit tím, že zpochybnila tu jedinečnost hodnoty Božího slova.
  ,,Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ (Genesis 2,16-17)
  ,,Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! " (Genesis 3,4)
  Zvrátit jedinečnost jediné existující hodnoty Božího slova nejde, není to možné. Lží lze však časově oddálit to, kdo tuto jedinou hodnotu jediné veličiny ponese, kdo a kdy bude nosičem této veličiny. To je globální zachování této veličiny.
   Satanovi se to v současnosti daří celkem dobře oddalovat v místě zvaném svět, kde úspěšně funguje jeho lež, kde představitelé církve věřící v Ježíše učí své ovečky teorii o budování vlastních charakterů, což znamená, že se mají snažit podobat svým chováním Ježíši, to znamená, že se mají stát podobnými veličinami jako je Bůh a jeho slovo. To však nikdy nebylo možné a nikdy možné nebude, protože my nikdy nebudeme tou veličinou již je Boží slovo, to proto, že jsme tím slovem stvoření. Kdybychom byli od věků do věků jako Bůh a nebyli bychom stvořeni Božím slovem, pak by to možné bylo. A není to možné také proto, že my jsme živými částicemi stvořené Božím slovem, které mají tu hodnotu té veličiny Božího slova nést. A až neseme vírou Boží slovo, teprve tak se stáváme skutečnými osobnostmi. Existuje jedno tajemství, které již bylo odhaleno Pavlem, ale nejspíš tomu málokdo rozumí. Je to to tajemství ukryté po staletí, které bylo odhaleno Bohem skrze jeho apoštoly, je to Kristus v nás, ta naděje Boží slávy. (Koloským 1,27)
  Jestliže je Kristus v nás tajemství ukryté po staletí, tak v nás lidech byl ukrytý i když jsme v něho nevěřili, protože nám ho v nás zakrývala Satanova lež o evoluci. Proto každý, kdo je nějakou osobností, ale zatím nevěří, tak je tou osobností skrze skryté působení Božího slova před lidskou myslí. Mimo působení Božího slova totiž není nic, a už vůbec ne jakákoliv osobnost. Kdo toto ví a věří tomu, tak jeho mysl je spasená.
  Kdo ví a věří tomu, že je jeho srdce částicí, která nese jedinou hodnotu jediné veličiny která existuje, jíž je Boží slovo, ten nebude mít problém postavit se při vytržení před Syna člověka, a nic z tohoto světa ho nemůže na světě při tomto vytržení udržet. To je totiž člověk, který žije a věří v Ježíše, protože zachoval Ježíšovo slovo. Smrt je lež, která tvrdí, že se člověk může stát veličinou podobnou Bohu, to svým vykonáváním svých skutků podle Božího slova.
    Ve skutcích apoštolských ve druhé kapitole 38 verši Petr odpovídá lidem, kteří byli zasaženi v srdci Božím slovem, aby METANOEÓ, což přeloženo do češtiny je ve slovníku jako ZMĚŇTE SMÝŠLENÍ, neboOBRAŤTE SE.
   A změnit smýšlení znamená změnit ho ve smyslu pravdy, kterou zjevuje Duch Boží skrze Boží slovo, nebo se obrátit od lži k té pravdě, což dělá i skrze toto psaní, jak věřím.
  ,,Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích." (Matouš 7,21)
     ,,KDO KONÁ VŮLI MÉHO OTCE V NEBESÍCH."
Ježíš tu neříká, že máme konat na zemi vůli Otce, který je v nebesích, ale říká, že máme konat Otcovu vůli v nebesích. Jak může být člověk v nebesích a konat tam Otcovu vůli, když se jí snaží konat zde na zemi jako Boží spolupracovník? To nejde, je to nemožné, a ti, kteří se o to pokoušejí, tak stále vyznávají své hříchy, což znamená, že mají stále pocit, že hřeší, mají stálé vědomí hříchu. Toto určitě není konání Boží vůle, protože ten, kdo koná Boží vůli, ten již nehřeší, protože je srdcem s Otcem v nebi, to vírou v konání Božího slova Božím slovem, které přebývá v jeho srdci. A to je pravda Ježíšova slova, která osvobozuje každého, kdo má v srdci Boží víru Božího slova, o kterou poprosil Ježíše v jeho jménu a uvěřil, že jí dostal.
   Hned dva následující verše po tom verši Matouš 7,21 potvrzují to, co jsem právě napsal.
  ,,Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘ (Matouš 7,22-23).
    A podle písma můžeme vykonávat zlo jediným způsobem:   ,,Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci." (Římanům 7,18-19)  Jediným možným způsobem může člověk konat Otcovu vůli v nebesích, to vírou Božího slova v Boží slovo, že Boží slovo vykoná Boží slovo tam, kde přebývá. Proto řekl Ježíš, že kdo zachová Jeho slovo,
                         NEZEMŘE NAVĚKY.
Vložil: Tomas v Neděle, 02. červen 2019 @ 14:55:51 CEST (224 čtenářů)
Více... | 15 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: A SVEDOU MNOHÉ . . REAKCE NA KNIHU ALEŠE FRANCE
Zamyšlení

poslal BohemianAnonymus

Pokusím se zde rekonstruovat původní text z r. 2006, který byl při změnách na serveru znehodnocen.


Se zájmem jsem si přečetl vzácnou knihu Aleše France. Ke kapitole 6 a 7 týkající se spiritismu a okultismu bych chtěl nabídnout k úvaze toto: 

Biblické texty užité v argumentaci: 

1) Ž 6:6 "Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu ?" 
2) Ž. 115:17 "Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha." 
3) Iz. 63:16 "Jsi přece náš Otec! Abraham nás nezná, Izrael ten o nás neví. Hospodine tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno." 

4) Př. 30:4 "Kdo vystoupil do nebe i sestoupil ?" 
5) J. 3:13 "Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka." 
6) 5M. 10:14 "Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebesa i nebesa nebes, země a všechno, co je na ní."
 
7) 1Tm. 6:16 "On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle.."
8) 1Tm. 4:1 "Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami," 
9) Kol. 2:4 "Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi." (Kraličtí příhodněji překládají: ...neoklamal podobnou k pravdě řečí). 

10) 5M. 18:10-12 "Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj (11) ani zaklínač, ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. (12) Každého, kdo činí tyto věci má Hospodin v ohavnosti." 
11) Mk. 12:27 "On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
12) Gal. 1:8 "Ale i kdybychom my, nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!" 

I.) K problému Saula a věštkyně z Endor.

Zesnulí skutečně nemohou do našeho života zasahovat, jak naznačují texty 1-3. Zesnulí v Hospodinu (v Kristu) přebývají v Boží blízkosti, neboť Hospodinu, kterému patří nebe i všechno, přebývá ve světle nepřístupném - viz text 7. 

Jediný, kdo vystoupil na nebesa je Ten, který sestoupil s nebes, Syn člověka, náš Spasitel - viz text 5. Zde bych se omezil pouze na výklad jediné pasáže z textu 1.Sam 28. 

1. Sam. 28:19 "Spolu s tebou vydá Hospodin do rukou Pelištejců též Izraele. Zítra budeš ty i tvoji synové u mne."

Bytost vyvolaná věštkyní mluvila pravdu i lež: 

Pravdu v tom, že bude Izrael poražen a Saul i se svými syny zabit. 
Lež v tom, že Saul bude i se svými syny zítra u "Samuele", tedy v ráji. 

Ale na hoře Gelboe padl i Saulův syn, Davidův přítel Jonata - a ten přece nemohl sdílet stejnou budoucnost jako jeho otec, od Boha odpadlý král Saul. 

Zesnulý prorok Samuel nemůže být vyvolán jakýmkoli čarodějem, neboť tento může komunikovat prostřednictvím magie pouze se silami temnoty. 

Vůdce nevěrných andělů a tvůrce magie Satan, (dříve Lucifer) měl původně přístup k Božími trůnu - kde žaloval na vyvolené Boží: Tedy působil negativně - nechtěl kohokoli napravovat a zachraňovat (naprostý protipól našeho Spasitele !) - ale přivolával na lidi Boží soud, např. na Joba (Jb. 1, 2)

Lze říci, že byl u Božího trůnu tolerován až do doby, než se totálně vzbouřil a způsobil smrt Božího Syna aby tím zmařil dílo spásy. Tím však v nebi definitivně prohrál - Satan byl i se svými anděly svržen s nebe, Boží svět mu byl navždy uzavřen a Satan již k Božímu trůnu již nemá přístup !!! Již na nás nemůže žalovat. (Iz. 14:12-15; J. 12:31; Lk. 10: 18; Zj. 12:7-9). 

Satan pak dostal jiná jména : "vládce tohoto světa" (J. 12:31); "bůh tohoto světa" (2.Kor. 4:4); "vládce nadzemských mocí" (Ef. 2:2); "pokušitel" (1.Tes. 3:5); "vše, co ovládá tento věk tmy" (Ef. 6:12), atd. 

Dále bych chtěl upozornit i na tuto skutečnost: Pokud se setkáme jen se lží, lze ji poměrně dobře identifikovat. Ale pokud se setkáme se směsí pravdy a lži (což je nejčastější taktika sil Zla ) - můžeme být snadno oklamáni a pravdy se dopracujeme mnohem hůře, zvláště tehdy, hlásají-li tyto bludy jinak velmi milí a otevření lidé, zvláště pak církevní hodnostáři. V této souvislosti upozorňuji na text 8, 9. 

Magické rituály zprostředkují komunikaci pouze v oblasti říše temnoty; v protikladu k tomu modlitba slouží výhradně ke komunikaci s říší světla - slouží ke komunikaci s Bohem. 

II) K problému tvrzení biskupa Theodoreta z Cýru (5. stol.). 

Pokud biskup učil, že se zesnulý prorok Samuel skutečně zjevil, nikoli proto, že byl vyvolán věštkyní, ale proto, že byl vyslán Bohem (za přítomnosti věštkyně), dostává se tím do velice vážného rozporu s Písmem sv. To, že patriarchové Abraham i Jákob (Izrael) nemohou zasáhnout do našeho života, nám říká text 3. A že nikdo nevstoupil na nebesa než Ten, kdo sestoupil s nebes - tedy náš Spasitel, nám říká text 5. 

Biskupovo tvrzení má navíc další protibiblické důsledky: Jeho tvrzení totiž znamená, že Panovník Hospodin s věštkyní participoval na manifestaci proroka Samuela, vzdor tomu, že tyto praktiky jednou provždy zakázal pod trestem smrti - viz text 10

Navíc by to byl naprosto výjimečný případ v Bibli, kdy by si Bůh k tlumočení svého poselství lidem použil zemřelé osoby. On přece není Bohem mrtvých, ale živých - viz text 11. 

Dalším důsledkem tvrzení biskupa Theodoreta je mj. to, že se Bůh přiznal k magické praxi věštkyně. Pokud ale Bůh Saulovi neodpovídal (1Sam. 28:6), byla to Jeho vůle; Saul chtěl Boží vůli obejít, musel tedy dostat informaci z jiného než Božího zdroje - Boha nelze k ničemu přinutit!

Závěrem, tvrzení biskupa Theodoreta se mi jeví jako rouhání bez ohledu na to, zda ho pronáší církevní osoba či ne. Primárně se podřizuji autoritě Písma sv. a nikoli duchovní osoby - neboť platí text 12. 

III) Můj pohled na magii obecně. 

Zde bych rád posloužil těm, kdo se v oblasti neorientují. Proto jsem upustil od odborných definic (které ostatně neodborníkům mnoho neříkají) a použil definice vlastní, vycházející z mé bývalé praxe. Problém nutně podávám zjednodušeně - jen pro základní informaci. 

Magie obecně je vědomostní systém založený na spolupráci člověka s duchovními silami Bohu nepřátelskými. Při této spolupráci, na které se člověk jako iniciátor podílí realizováním tzv. magického rituálu může člověk na dálku vstoupit do myšlení druhého člověka a zjistit např. jeho úmysly, nebo může jeho jednání ovlivnit ve svůj prospěch; v krajním případě i tohoto člověka zničit. To je ale možné jen u člověka, který nežije pod Hospodinovou, nebo Kristovou mocí. Člověk v Bohu je Božím andělem chráněn (Ž. 34:8). Dalšími projevy magie mohou být např. pohybování těžkými předměty, vznášení se v prostoru, dokonce i uzdravování, a pod. 

Každým realizovaným aktem magie se operatér dostává do stále větší a větší závislosti na duchovních silách které mu slouží - až nakonec ho tyto síly zotročí, zcela ovládnou a následně zničí. 

Základní rozdělení magie. 

A) Magii obecně dělíme na tzv. bílou a černou. 

Magie bílá - realizuje cíle eticky nezávadné. Naproti tomu magie černá cíle eticky závadné. Hranice mezi oběma druhy jsou dle odborné literatury nejasné. Celé čtvrt století jsem bádal nad tímto problémem, až jsem zjistil, že hranice mezi oběma druhy magie neexistuje - a to z důvodu jejich společného, tj. satanského původu. Je totiž velice dobře možné pomocí bílé magie pomoci někomu z nějaké závislosti, např. na cigaretě, na sklence, prášcích, a pod. Do této kategorie spadá i nyní tak populární hypnóza, nejrůznější praktiky tzv. léčitelů, jako tzv. magnetické tahy - a mnoho dalších. 

Ale vždy jde o vnější úspěch - ve skutečnosti však touto cestou mág způsobí pacientovi velmi vážný úraz na duši (u pacienta dochází později mj. k nevysvětlitelnému sklonu ke zlému). Následky takového úrazu jsou nepředvídatelné a většinou se projeví až po letech. K tomuto konstatování je však třeba hlubokého vhledu, k němuž nelze dojít studiem (i když určité znalosti jsou nutné), ale jen na základě poznání darovaného z Boží milosti. 

B) Další hlediska dělení magie. 

Magii dále dělíme na tzv. nižší (psychurgii) a tzv. vyšší (teurgii). Hranice mezi nimi jsou také nejasné. Proto se zdržím bližšího popisu. Dále se magie dělí na invokativní (prosebnou) a evokativní (imperativní). 

Z biblického textu první knihy Samuelovy se nedá jednoznačně usoudit na druh magické operace. Snad toto hrubé setřídění pro základní orientaci postačí.

Zajímavé je, že proti spiritismu vystoupil ostře i hermetik (mág) Eliphas Lévi (L. Constant). Ve své knize "Věda duchů" vydané v Praze v r. 1936 mj. praví: "....neboť mrtví nemohou a nesmějí se nikdy vrátit...To, co spiritisté evokují ve svých seancích, nejsou "duchovní já" zemřelých, nýbrž pouhé larvy. Proto je spiritismus jako pasívní forma značně zjednodušené nekromantie." 

Tvrzení tohoto hermetika pokládám za pravdivé - a přesto ho nemohu přijmout, protože neřekl pravdu celou. Je sice velmi pravděpodobné (jak tvrdí Lévi), že spiritisté obcují s pouhými larvami (omlouvám se za použití tohoto odborného termínu, na jehož vysvětlení zde není prostor), ale dle mého poznání je téměř jisté, že nevědomky obcují také s duchovními silami zla, stejně jako mágové. 

Tedy to, co spiritisté dělají nevědomě, teurgové dělají vědomě - a to je zřejmě důvodem toho, proč teurgové spiritisty pohrdají. 

C) Oblast působení magie 

Magie, jako skrytá zbraň Satanova působí v našem duálním světě, kde se odehrává permanentní antagonistický konflikt mezi silami Dobra a Zla, tedy mezi silami Světla a Tmy. A protože Bůh i Satan jsou primárně myšlenkové mocnosti (inteligence), pak i souboj mezi Dobrem a Zlem se odehrává v myslích lidí. Velkou překážkou v pochopení duchovních pravd a existence duchovních sil vůbec, je materialismus. Lidé prostě nevěří tomu, co nevidí. Takových se ptám: "Viděl jste někdy svou vlastní myšlenku?" - a po nutné odpovědi jim říkám: "A přesto nepochybujete o reálné existenci svých myšlenek". Někdo se nad tím zamyslí. 

Jedině ČIN mění realitu. 

Ale každému důležitému činu nutně předchází ROZHODNUTÍ - tedy opět myšlenková činnost, která může vycházet buď ze zdroje Dobra, nebo Zla. 

Ale setkávám se s tím, že i poznání, které se dá vyjádřit slovy, je prakticky nesdělitelné. Lidé se dávají stále obtížněji oslovit - v čemž vidím působení sil Zla, které logicky šíření Božího Slova brání.

Shrnutí

Proti magii jako učení a praxi stojí v kontrapozici učení a praxe evangelia. Zatímco evangelium vede ke svobodě a k životu, magie vede k otroctví a ke smrti. 

Tím můj původní text z r. 2006 končí. Doplnil bych ho tímto krátkým odstavcem:

V podstatě lze zjednodušeně říci, že zde na zemi žijeme v jakémsi Matrixu, tedy myšlenkovém poli, obepínajícím celý svět, jehož zdrojem je Satan, pod něhož spadají všechna království světa (Lk. 4:5-7). Obecně: Každé myšlenkové pole je energetické povahy a přenáší inteligenci a záměr vysílatele. Volání Boha k jednotlivému člověku a kladná odpověď člověka na něj, vytváří PRŮNIK tímto Satanovým polem. Tímto průnikem jsou člověku předávány informace, které do tohoto světa nespadají. Je tedy vytvořen spojovací kanál mezi člověkem a Bohem, který ale může člověk z vlastní vůle uzavřít. Záleží tedy na tom, komu nasloucháme a chceme naslouchat. 

O tom, že existují démoni, mající jisté území pod svou správou nám říká (Dn. 10:12-14). O tom, že archanděl Michael pomohl Bohu vybojovat tento průnik, zase hovoří (v. 13). A že je Satan rozdělen, nám zase říká (Mt. 12:26). Proto např. ve druhé sv. válce nebyl Bůh ani na jedné, či druhé straně. Tato válka z duchovního hlediska byla soubojem sil Zla stojících za hexagramem a pentagramem, proti silám, stojících za svastikou. Skutečným účelem a smyslem této války i válek dalších bylo vraždění lidí, které si přeje Satan (J. 8:44). V protikladu k němu stojí náš Spasitel, jako Vládce pokoje (Iz. 9:5,6). Drtivá většina lidí slouží silám Zla neuvědoměle; ale např. mágové jim slouží vědomě a dokonce znají i jejich jména!!! Míra zotročení je tedy různá, ale pravá svoboda je pouze v Kristu:

2Kor. 3:17 "Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda."

Největší útoky vede Satan proti věřícím, nikoli proti nevěřícím, ty ponechává v klidu; ty má jisté. Proto jsou křesťanské církve vystavovány permanentním Satanovým útokům, pod jejichž údery se rozpadají, což už je jistou dobu zjevné.  Proto teologické fakulty produkují absolventy odpadlé od víry, kteří pak nevěru šíří dál. Vytrvalá práce Satanova přináší výsledky: Co bylo ještě před třiceti lety nemyslitelné, je dnes běžné. Široká je cesta vedoucí do zahynutí (Mt. 7:13)

Kdo může pochopiti, pochop . . .
BA




Vložil: Tomas v Neděle, 02. červen 2019 @ 14:54:59 CEST (667 čtenářů)
Více... | 76 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Dvě království
Kázání

poslal vatatu

  Dvě království, jedno dočasné, jedno věčné.

 Zde na GS se v komentářích přehazují slova písma jako písek z jedné hromady na druhou. Co myslíte, ve kterém království se to děje?
     V listu Galatským Pavel píše, že písmo uzavřelo všechny pod hřích. Na tu předešlou otázku již tím pádem nemusím ani odpovídat.
    Dvě království představují dva Pány a krále.
 V obou královstvích nařizují oba králové poslušnost králi.
  V jedno z nich musí poddaní činit skutky podle králem nařízených příkazů a zákazů. Když to takto poddaní v tomto království chtějí, tak se král tohoto království stává jejích Pánem.
  V tom druhém království král slíbil svým poddaným, že když budou chtít, tak on, jako král učiní všechny skutky, které plynou z jeho nařízení, příkazů a zákazů. Když to lidi chtějí, tak ten král to učiní, a tak se stává Pánem těch svých poddaných.  
    Čtenáři tohoto článku, ve kterém království jsi? A ve kterém království by jsi chtěl být?
  Jedno je totiž dočasné, jedno je věčné, vyber si.
Vložil: Tomas v Středa, 29. květen 2019 @ 18:20:33 CEST (2133 čtenářů)
Více... | 233 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život církví: Peklo si vytváříme my sami tady na Zemi.
Zamyšlení

poslal Frantisek100

Pokud něco může odloučit člověka od Boha, tak je to peklo tady na zemi. Války a jiná zla….. A to peklo vytváří sami lidé. A to i lidé, kteří mají plnou hubu Boha. Kolik zla způsobili právě takoví lidé. A právě takové peklo lidi odloučí od Boha. Mnoho lidí přestalo věřit v Boha, když viděli, jak se ti údajní zbožní chovají. Podívejme se na dějiny církví.  Zlo  a násilí. Bohužel tuhle pravdu nechtějí mnozí věřící slyšet.  Peklo někde po smrti je spíše strašení lidí. A církve rádi straší  a vyhrožují. Peklo mohou lidé prožívat i v náboženské sektě. Bavme se o pekle, které si způsobujeme sami, protože sami jsme daleko od Boha, když pácháme zlo. Peklo je často už tady na zemi. Nebaví mne ty fanatické náboženské fráze vytržené z kontextu.Podle čeho se poznají například křesťané? Nejsou někdy sami šiřitele pekla????



Vložil: Tomas v Středa, 29. květen 2019 @ 18:20:05 CEST (369 čtenářů)
Více... | 2484 bytů | 33 komentáře | Život církví | Skóre: 0



Teologie: O univerzální spáse podle sv. Izáka Syrského
Ekumenismus

poslal Nepřihlášený

Poslední příspěvek uživatele Leonet mi připomněl učení Izáka Syrského, jednoho z největších světců raně křesťanského Blízkého východu. Žil v 7. století, narodil se v Kataru, ale většinu života prožil v Iráku, kde byl krátce biskupem v Ninive, a pak v západním Íránu (podle jiného pramene v Egyptě). Náležel k Církvi Východu, která vyznává diofyzitismus (nestorianismus), ovšem Izák tuto nauku vyznával v její umírněné podobě, takže byl přijatelný i pro ortodoxii a je uctíván a respektován i v pravoslaví.   Posílám sem část svých výpisků o Izákově teologii, jejich zdrojem je Ilarion Alfejev: IZÁK SYRSKÝ A JEHO DUCHOVNÍ ODKAZ. Духовный мир преподобного Исаака Сирина, The Spiritual World of Isaac the Syrian, (1. vyd. 2000, český překlad podle 2. vyd. Sankt-Peterburg 2002), Červený Kostelec 2010.

Vložil: Tomas v Středa, 29. květen 2019 @ 18:19:04 CEST (421 čtenářů)
Více... | 21844 bytů | 32 komentáře | Teologie | Skóre: 0



Život víry: Osobní zodpovědnost
Kázání

poslal vatatu

     Ve světě se dneska mluví napříč všemi skupinami lidí o osobní zodpovědnosti. Jde o zodpovědnost za skutky a chování každého jednotlivce vůči společnosti ostatních lidí, v náboženstvích vůči příslušnému bohu toho konkrétního náboženství, potom je to politika a zodpovědnost vůči vládám a zákonům dané země. V křesťanství to je převládající myšlení o zodpovědnosti Bohu stvořiteli, aby člověk plnil to, co Bůh žádá. Ve všech náboženstvích včetně křesťanství jde především o to, jak by mohl člověk splnit Boží vůli, aby tak mohl mít podíl na společenství s Bohem skrze svou osobní zodpovědnost, která ve všech náboženstvích znamená konat skutky, které Bůh žádá. Tato myšlenka sjednocuje všechna náboženství do jednoho systému, i když v každém náboženství jde o jiné skutky, to co je však spojuje, je ten princip plnění Božích požadavků člověkem.

    Toto lidské myšlení zodpovědnosti vůči svým bohům, včetně křesťanského Boha, skrze konání lidských skutků podle Božích nařízení, je tou dravou šelmou vládnoucí zemí z Janova zjevení.
            Zjevení Janovo 13,1-10
  ,,Vtom jsem spatřil, jak z moře vystupuje šelma se sedmi hlavami a deseti rohy; na těch rozích měla deset korun a na hlavách rouhavé jméno. Šelma, kterou jsem spatřil, byla podobná pardálu, ale její nohy byly jako medvědí a její tlama jako tlama lva. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn i velikou moc. 
Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zraněná, ale její smrtelná rána se uzdravila. Celá země šla v úžasu za tou šelmou a lidé se klaněli draku, který dal té šelmě moc; klaněli se i šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě? Kdo s ní může bojovat?“ 
Dostala ústa, jež vedla pyšné a rouhavé řeči, a byla jí dána moc působit dvaačtyřicet měsíců. Ta ústa otvírala, aby se rouhala Bohu a urážela jeho jméno, jeho stánek i ty, kteří přebývají v nebi. Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými a přemohla je. Dostala moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem: Budou se jí klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života zabitého Beránka. 
Má-li někdo uši, slyš: 
Kdo má jít do zajetí, 
do zajetí půjde. 
Kdo má být zabit mečem, 
ten mečem padne. 
Zde je zapotřebí vytrvalosti a věrnosti svatých."
    Co tedy je skutečnou zodpovědností člověka vůči Bohu, který je jediný?
  Zodpovědnost vůči Bohu je přestat být zodpovědný před Bohem a lidmi za své skutky. 
    Ten, kdo se vůbec nestará o to, jestli koná dobré či zlé skutky, ale věří v Ježíše v sobě žijícím, který v něm koná Boží skutky bez pomoci člověka , ten se stává touto vírou před Bohem zodpovědný, protože jedině tímto způsobem se děje Boží vůle jako v nebi tak i na zemi.
                    Zjevení Janovo 20,11-15
  ,,Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. 
Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera."
     Kniha života je Ježíš a jeho skutky. 
 Nejde o to změnit své skutky ze zlých na dobré, to není pokání, protože " každý byl souzen podle svých skutků. Není tu napsáno: "Podle svých zlých skutků".
  Pokání je v řečtině slovo METANOJA, to znamená ZMĚNA MYŠLENÍ. Při pokání nejde o to změnit své skutky, ale o to věřit Božímu slovu, že všechny naše skutky Bůh ukřižoval spolu s Ježíšem na kříži, a při vzkříšení Ježíše dal každému člověku, který v Ježíše věří, své skutky, čímž se stalo, že od té doby, co každý uvěřil v Ježíše, se Bůh stará o jeho skutky, a tak ten člověk může žít v odpočinutí od svých vlastních skutků. Když nyní tady píši, není to můj skutek, ale Boží. Mohl bych to nazvat svým skutkem, ale vím, že všechno, co konám, je Boží skutek. A vím to proto, že věřím v Ježíše, že on žije ve mně s Božími skutky. Je to otázka víry a změny myšlení.
       Matouš 7,11 a 12,34
   ,,...Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí? ...Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! ...
             Genesis 3:3
...„Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ 
...Matouš 7:16...Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? ...Matouš 7:20...A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci

...Matouš 12:33...Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. ...Lukáš 6:44
...Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny. ...

           Jan 15,1-7
  ,,„Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. 
Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří. Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to."             
     Šelma dnes nutí všechny obyvatele země k tomu, aby byli zodpovědní za své skutky, aby tak Ježíš, jako jediný dobrý strom zůstal bez užitku.
           Galatským 2,19-21
  ,,Díky Zákonu jsem ale pro Zákon mrtvý, abych byl živý pro Boha. Jsem ukřižován s Kristem. Žiji ne už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně."
    Efeským 5:25...Mužimilujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, ...Koloským 3:19...Mužimilujte své ženy a nebuďte k nim hrubí. 
...     NE JÁ, ALE JEŽÍŠ ŽIJÍCÍ VE MNĚ, protože ani z NOVÉHO ZÁKONA nebude před Bohem nikdo ospravedlněn.       Ježíš ve mně žijící chystá článek ve mně, s názvem:         POŽÍRAČI BOŽÍ MILOSTI      Jiří Vašut
    
Vložil: Tomas v Středa, 29. květen 2019 @ 14:09:47 CEST (89 čtenářů)
Více... | 1 komentář | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: Modrý kríž 2019 /MK/
Kritika bludů

poslal Petr1111

Vážení čtenáři,

  
tímto vás chci varovat před Modrým krížem. Mluvím z vlastní zkušenosti a zkušenosti mých přátel. Tady malý průvodce, co jsme zažili:

1. nadřazenost- lákání na něco opravdovějšího, než je v církvi, kde je vše "chladné a formální" /což může být někdy pravda/, dostáváte osobní péči
2. úzká cesta-  jsi vyvolen k úzké cestě a máš poselství toto "nést" zpět do své církve
3. spasení - jedině to v MK je platné, všichni ostatní jsou jen méněcenní obráceni nebo nevěřící
4. veřejné vyznávání i těch nejintimnějších hříchů pře ostatními - bez něj nejsi spasen
5. teta Džordžika je absolutní autoritou a sestry nejprve určují, co s novým zájemcem 
6. zpochybnění spasení- spasení mimo MK je neplatné- musíš projít MK rituálem
7. zničené partnerské vztahy- manipulace do rozchodu s "neznovuzrozeným"křesťanským partnerem nebo nevěřícím
8. zničení vztahů v rodině- všichni jsou tví nepřátelé, nevěřící nebo církevníci, buď je přiveď k nám nebo je zatrať, aby tě nesvedli z úzké cesty
9. hudba- vvše je od satana, včetně křesťanské tvorby. jediná svatá hudba je z produkce MK, byť často hudebně falešná
10. vlastní tiskoviny, časopisy lúč a lúčik, která vykládají Bibli dle MK
11. krakatice- začneš-li selhávat, jsou za tebou vysláni starší, kteří neváhají cestovat stovky kilometrů a obsadí vaše domovy a nepustí k vám ani vaší rodinu. Současně s vámi udržují telefonní kontakt, často a dlouze.
12. destrukce- když vám zničí vše, co jste měli rádi a na čem vám zaleželo a vy tušíte, že je něco špatně, přijdou myšlenky na sebevraždu i u jinak psychisky silných jedinců nebo ještě větší přimknutí k MK, protože vám už nic jiného nezbývá..
13. vlastní rétorika a obřady- slovenské fráze i v ČR, nová  intonace podle starších, "stol panov" místo večeře Páně apod.  
14. mnohahodinové modlitby až do umdlení, kdy už se nacházíte v extatickém stavu a odsouhlasíte a řeknete to, co se očekává. Používá se fráze "jít na modlitby", kde se vše ukáže, diskuze je nepřípustná.
15. nahrávky- existují tisíce hodin nahraných kázání Džordžiky a starších, které si členové pouští do umdlení stále dokola a nejsou pak už shchopni samostatně uvažovat, změní se jim hodnoty a zatratí přirozený vztah k vlastnímu partnerovi, rodině i přátelům, kteří jejich úzkou cestu domítli
16. proklínání a negativní modlitby- to zažijete po odchodu a ovlivní to váš život. Jen někteří až později pochopí, že Bůh je silnější a ochrání je díky oběti Ježíše, který je silnější než vše výše jmenované. Ale je to obrovský a vysilující boj o přežití.

Po tom všem už nikdy nebudete uvažovat normálně jako dřív a zůstane vám narušená psychika a pocit "co když měli pravdu".  Po opuštění MK nastává další fáze psychické manupulace na dálku -  dostávají se k vám zprávy od členů - vrať se nebo zenřeš, poznal jsi jako jediný ve svěm okolí pravou cestu, už nikdy to nevymažeš a pod.

Osloví-li vás, utíkejte z dosahu, dokud je čas! Boha hledejte v osobích modlitbách, čtením Nového zákona, Bible a najděte si ve svém okolí křesťany, kde vidíte dobré ovoce, rodiny drží spolu, milují své děti, přátelí se s lidmi z okolí, dělají dobré věci pro ostatní, žijí hezký život, cítíte se v jejich blízkosti dobře, nic vám nenutí a sami byste chtěli příjmout něco z jejich života. 

Bůh vám žehnej

Petr
Vložil: Tomas v Úterý, 28. květen 2019 @ 09:27:59 CEST (214 čtenářů)
Více... | 14 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Život víry: Zodpovědnost
Svědectví

poslal vatatu

   Svědčím o své zodpovědnosti vůči Bohu.

 Co to je zodpovědnost?
    Když někomu někdo něco slíbí, že udělá, tak je v tom slibu zodpovědný za to, co slíbil, že udělá. Pokud to udělá, tak je zodpovědný vůči tomu, komu to slíbil, ale když to neudělá, to z různých důvodů, tak je vůči tomu, komu to slíbil nezodpovědný. Z tohoto vyplývá i zodpovědnost vůči zákonu. Zákon nařizuje, přikazuje a zakazuje určité chování a skutky. Člověk, kterému se tento zákon líbí, se tomu zákonu podřizuje a slibuje zákonodárci, že bude jednat podle toho, co zákon přikazuje a zakazuje. Když to takto činí, tak je vůči tomu, kdo zákon vydal zodpovědný. Když ty skutky zákona nečiní, tak je nezodpovědný. 
  Stará smlouva mezi Bohem a člověkem byla přesně o tom, že Bůh vydal zákon a izraelský národ slíbil Bohu, že bude činit skutky popsané tím zákonem, čímž se stanou zodpovědnými vůči Bohu. Tuto smlouvu s Bohem uzavřeli pouze Izraelité-židé, to znamená, že to Bohu slíbili. Žádný jiný národ to Bohu neslíbil, a ani po žádném jiném národu to Bůh nevyžadoval. Když si tedy člověk mimo židovský národ žil jak sám chtěl, tak neměl žádnou zodpovědnost vůči Bohu, protože Bohu nic neslíbil, tím pádem nemusel nic dodržovat, a tak byl zodpovědný pouze sám k sobě, nebo k jiným, jak sám chtěl, což znamená, že když si něco ve svém srdci předsevzal, že učiní, tak byl zodpovědný sám sobě za to, že to udělá. Když už jde o společenství dvou a více lidí, a navzájem si něco naslibují, potom jsou zodpovědní jeden vůči druhému, že to, co slíbili, také udělají. Mezi osobní zodpovědnost člověka vůči sobě samému patří také to, že si slíbí, že si nebude sobě, ani druhým nic slibovat. V tomto stavu je potom zodpovědný za to, že nemusí činit žádné skutky ani vůči sobě, ani vůči druhým, protože slíbil sobě i druhým, že nebude nic dělat. To však neznamená, že nebude nic dělat, ale znamená to, že nikomu nic neslíbil, tak tím není zajatý ve své zodpovědnosti za to, co slíbil, ale dělá v každé chvíli jen to, co ho napadne. Člověk takto žijící, stojící mimo Boha vedle Boha, nemůže činit nic jiného, než hřích, protože až vykonání Božího zákona je svaté, dobré a spravedlivé. Jelikož vykonání Božího zákona je pro člověka nemožné, to k vůli slabosti těla, viz. Ř. 8,1-5, tak člověk, který tvrdí, že může vykonávat skutky podle Božího nařízeného slova, a slibuje to Bohu, že to takto bude činit, aby byl tímto svým konáním svatý, tak tento člověk se stává lhářem, buďto nevědomě, protože to neví, že to nemůže vykonat, alespoň ne podle Božích představ, protože zatím nepoznal pravdu s Ježíšova slova, nebo vědomě, protože je pyšný, a chce za každou cenu, aby to tak možné bylo, aby to i Bůh takto přijal. O to se po celé dějiny lidstva snaží NÁBOŽENSTVÍ. Satan byl první s touto myšlenkou, a každý, kdo se snaží Boha přesvědčit, že má na to, aby splnil, co Bohu slíbil, má tuto myšlenku ze stejného zdroje, to je od Satana. V pravdě Ježíšova slova Bůh od člověka něco přece žádá, ale v žádném případě to nejsou skutky konané člověkem podle Božího slova, protože to již Bůh dokázal, že to není možné, že člověk není schopen vykonat to, co Bůh žádá ve skutcích. Člověk si ty skutky Božího slova přizpůsobil tak, aby je konat mohl, a tak skrze náboženství to podsouvá Bohu, jako plnění JEHO VŮLE, v čemž se pak raduje z vlastní zodpovědnosti vůči Bohu. Že na to Bůh nezhlíží, stejně jako na to neshlédl u Kaina, člověk zasažený svou zodpovědností nevidí, nepoznal zatím pravdu, která by jej vysvobodili z tohoto náboženství vlastní zodpovědnosti za své skutky.
   Co tedy Bůh žádá po člověku? Je to VÍRA V JEHO ZODPOVĚDNOST ZA JEHO SKUTKY KONANÉ BOHEM. Bůh řekl: ,,JÁ TO UDĚLÁM". Co udělá Bůh? No přece všechno co slíbil.
     ,,Budeš milovat Boha svého nadevšecko, a budeš milovat bližního svého, jako sebe samého."
  Kdy se to stane? Až to Bůh vykoná. Kdy to vykoná? Až člověk zabalí své vykonávání Božího slova s vírou, to je s vnitřním přesvědčením, že to, co Bůh chce, není žádný člověk schopen vykonat, tím pádem to ani nemůže Bohu, ani nikomu jinému slíbit, a tak není zodpovědný, protože nic neslíbil.
  Jak je to s vírou? To je také Boží zodpovědnost, protože toto také slíbil, že to On s námi udělá, skrze své slovo, které má moc způsobit to, co říká, to na místě, kde přebývá. A před Božím slovem se nikdo neskryje, protože je všudypřítomné v každý čas.
           ON TO UDĚLÁ, A TO JE ZODPOVĚDNÉ.
Vložil: Tomas v Úterý, 28. květen 2019 @ 09:22:57 CEST (554 čtenářů)
Více... | 53 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Znamená peklo odloučení od Boha?
Zamyšlení

poslal leonet

"Vyrůstal jsem v náboženském prostředí plném děsu a strašení věčnými muky za plného vědomí. Mou nejsilnější motivaci ke správnému životu nebyla realita lásky nebo důvěra v Ježíšův život, ale strach z pekelného ohně a zatracení."
Nejsou to mé zkušenosti, opsal jsem to z jedné knížky. Bohužel mám někdy dojem, že když se bavím s některými věřícími, že to byla a je jejich reálná zkušenost.

Vložil: Tomas v Úterý, 28. květen 2019 @ 09:22:35 CEST (1056 čtenářů)
Více... | 6225 bytů | 147 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: CHTĚNÍ 2
Kázání

poslal vatatu


  leonet: Pochopil jsem ze tvého komentáře, že slova se dají pochopit různě, a že to, co zde napíši, nemusí být pochopeno tak, jak jsem to chápu já. Nevím, jestli to budu umět dovysvětlit, ale pokusím se stručně.

   Zemřeli jsme spolu s Kristem na Kříži, již NEŽIJEME MY, ALE ŽIJE V NÁS JEŽÍŠ. Jeho myšlenky, jeho cítění a jeho rozhodování, tím jsme byli vzkříšeni. Je to jeho život v nás a zároveň život náš. Myslíme, ale věříme, že to je On. Cítíme, ale věříme, že to je On. Rozhodujeme se, ale věříme, že to je On, Ježíš v nás žijící. V této víře věříme, že i když si děláme co chceme, tak to je Ježíš v nás žijící, který v nás působí, že chceme to, co chce Bůh, přitom to vypadá, že to chceme my sami.
    Vím, že tato myšlenka není jednoduchá pro lidskou přirozenost, ale pokud člověk ZVÍTĚZIL VÍROU, tak to není tak složité.
     Nejlépe to vystihuje verš Římanům 5,21
  ,,Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista."
       Stejně jako jsme si ve smrti dělali co jsme chtěli, to je hřích, hřešili jsme ne proto, že jsme museli, tak nyní si také děláme co chceme, to je spravedlnost. Úplně stejně tak, jako jsme nemuseli hřešit, ale hřešili jsme proto, že se nám to líbilo, byl to náš život, tak nyní STEJNĚ TAK nemusíme činit spravedlnost, ale činíme jí, protože to je náš NOVÝ ŽIVOT, darovaný nám Bohem. A v tomto NOVÉM ŽIVOTĚ V KRISTU SI DĚLÁME CO CHCEME, COŽ JE BOŽÍ SPRAVEDLNOST.
         Jestliže však Boží spravedlnost činit musíme z povinnosti, potom nejsme zachráněni do svobody Božích dětí, ale jsme otroky Boží. To otroctví Bohu platí, ale jen do doby naší smrti. JEŽÍŠ ZEMŘEL ZA NÁS, což způsobilo, že i my jsme mrtví spolu sním tomu otroctví Bohu, a díky Ježíšově oběti jsme se stali SVOBODNÝMI DĚTMI BOŽÍMI. 
   Tomu věřím já Jiří Vašut. 
  Kdybych věřil, že ještě žiji já, tak bych měl ve své mysli myšlenku zodpovědnosti za své skutky vůči Bohu, a tak bych se musel snažit se Bohu líbit, svým myšlením, svým cítěním a svými rozhodnutími, tak jako Kain. 
   Já jsem však uvěřil, že ve mně žije Ježíš, který ve mně působí všechno, co se Bohu líbí, a tak se Bohu líbím tou vírou v takto žijícího Ježíše ve mně, jako Abel.
Vložil: Tomas v Pátek, 24. květen 2019 @ 02:21:26 CEST (833 čtenářů)
Více... | 74 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Osten pravdy o náboženství-komentář
O Bibli

poslal vatatu

  
        Tyto komentáře zde svědčí o zrůdnosti náboženství, ve kterém lidi odsuzují druhé lidi, nebo jim vyhrožují Božími tresty, když se nepodřídí jejich pojetí víry, přitom Ježíš zemřel za naše hříchy, on, úplně nevinný, a nepředstavitelně trpěl.  Jak mohou lidé říkat, že milují Ježíše za to, co pro ně udělal, přitom vyjadřovat nenávist k druhým, kteří jim narušují jejich myšlení náboženství. Myslím si,že jedině tak, že to, co udělal Ježíš je pro ně méně cenné, než jejich vlastní myšlenkové pochody nad Biblí. Hlavním tématem Bible je však utrpení, ukřižování, smrt a vzkříšení Ježíše Nazaretského. Celé Pavlovo náboženství může jít k šípku Pavel chtěl být raději zatracený, kdyby to bylo možné, aby tak zachránil alespoň některé z židovských bratří. Tímto svým pominutím smyslů jasně ukázal, že i on měl slabé chvilky, protože tímto jasně řekl, že Ježíšova oběť nestačí. Kdyby Pavel chodil s Ježíšem při Jeho kázáních, nebo četl evangelia, která byla sepsána asi až po jeho smrti, tak by věděl, že si nemusí hrát na spasitele vedle Ježíše, ale věděl by, že stačí Ježíše poprosit v Jeho Jménu o to, ať ty bratry Ježíš zachrání, a Ježíš by to udělal, tak jak to slíbil, což je zapsáno v Jan 14,13-14 a Jan 15,1-7. Pavel nebyl zdaleka tak dokonalý ve svých skutcích a řečech, jak si mnozí myslí, a tak mají zastíněné evangelium o spasení. Už to, že si Pavel, Boží evangelium o spasení lidí přivlastnil, a nazval ho "svým" evangeliem, je známka toho, že sám nebyl stoprocentní v myšlení a ve slovu. 

   A proto se náboženství pozná podle toho, že je založené na výrocích lidí a ne na víře v Ježíše, který za nás zemřel, abychom my mohli žít v Božím odpočinutí, bez naších skutků, skrze skutky Boží, které pro nás Bůh předem připravil, abychom v nich žili. I Pavel změnil své myšlení, ale protože ,,zapomínaje na to, co je zamnou, hledíce v před", zapomněl na ty NE-SMYSLY, které sám napsal. Také napsal, že ,,skrze zákon zemřel jsem zákonu". Kolik těch napsaných slov Pavlem pochází z tohoto umírání zákonu skrze zákon? Proto potřebujeme slova Ježíše, který pod zákonem nikdy nebyl, ale vždycky mluvil jen to, co slyšel mluvit svého Otce, to proto, abychom nebyli svedeni Pavlovými omyly. Pavel také napsal ,,Žiji ne již já, ale žije ve mně Kristus..." Když člověk pozná pravdu z Ježíšových slov, že jenom Ježíš může člověka vysvobodit z otroctví hříchu, a také pozná jak, viz. Jan 14,13-14, tak teprve potom rozliší, kdy Pavel ve svých listech ještě bojoval s hříchem, což je možné jenom tenkrát, pokud nebyl svobodný od hříchu, proč by bojoval, kdyby již svobodný byl, a jasně pozná, kdy již Pavel byl svobodný. Pokud však člověk čtoucí Pavlovy listy nerozlišuje tuto Pavlovu proměnu jeho mysli, potom je sám buďto pod zákonem, kdy se snaží nehřešit vlastním úsilím, a nebo již pochopil, že i kdyby se rozkrájel, tak to pro Boha nebude dost dobré, a tak uvalí své skutky na Hospodina, úplně mu je odevzdá, a bude spoléhat ve všem na Něho, a nebude se vůbec spoléhat na svou rozumnost, která je tak čitelná z mnohých zde komentářů. Toto vše však není k zoufání, ani ke zlobě, protože jde o Boží výchovu, viz. Gal. 3,20-25. Existuje spolehlivý "barometr", podle kterého každý pozná jak na tom je. Pokud se člověku při čtení tohoto komentáře "zbouří žluč", pak je stoprocentně v Boží výchově, protože zatím nepřestal být dítětem hněvu, viz. Efeským 2,1-3 nbk r. 200:
     ,,I vy jste byli mrtví ve svých vinách a hříších, jimž jste se kdysi věnovali podle způsobu tohoto světa, pod vlivem onoho ducha, který mocně ovládá ovzduší a který nyní působí v neposlušných lidech. My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli dětmi hněvu stejně jako ostatní."  
        Jiří Vašut
Vložil: Tomas v Pátek, 24. květen 2019 @ 02:20:57 CEST (551 čtenářů)
Více... | 46 komentáře | Život víry | Skóre: 0




Stránka vygenerována za: 1.40 sekundy