Grano Salis - Infiltrace církví v praxi

Infiltrace církví v praxi Nasledujúci článok sme obdržali z emailovej adresy pravda@interweb.net pisateľ sa podpisal ako " JA zo SPOLOCNOSTI NA OCHRANU OSOBNOSTI PRED PSYCHICKOU MANIPULACIOU SIEKT A KULTOV" posúďte nakoniec sami ... / príspevok zverejňujeme v pôvodnej forme bez úprav /

Můžeme tedy vidět, že nenásilná a nenápadná křížová válka prostřednictvím infiltrace je vyhlášena celému světu. Jezuitský řád prostřednictvím svých tajných členů nebo tajných agentů pronikl do všech náboženských a nenáboženských organizací ať politických, vojenských, hospodářských, ekonomických nebo fundamentalistických, nacionalistických, teroristických a pod. Z jezuitského řádu vycházejí zvlášť vytypovaní všestranně vzdělaní a vyškolení agenti. Jsou určeni k infiltraci všech náboženských denominací a k nasměrování jich do náruče Vatikánu a nebo k jejich rozložení a zničení. Dr. Rivera byl jedním z nich. Sám ve svých spisech přiznává, že jen ve Španělsku rozložil a zničil nejméně 19 sborů. Tento exjezuitský kněz o této činnosti z roku 1950 vypráví po svém podařeném útěku z řádu roku 1979 toto: “... Nenáviděl jsem protestanty - věřil jsem, že jsou našimi smrtelnými nepřáteli, a to způsobilo, že ze mne učinili agenta pro infiltraci k ničení těchto církví. ... Infiltrátor je člověk, který se vplíží nenápadně mezi ně tak, aby byl nepoznán, čím a kým vlastně je. Když mi bylo 14 let, začali jsme s kurzem o protestantismu a jeho kacířství. Na velké tabuli uvedl učitel seznam všech církví, které bylo nutno tehdy infiltrovat. Učitel mi ukázal, kterou jsem z těchto skupin dostal za úkol infiltrovat. Byla to skupina pod písmenem C, tedy Plymontští bratři, Pentakostalisté, Baptisté a Unie evangelíků. Písmeno A obsahovalo: Episkopální, Církev Boží, Metodisté, Luteráni. Písmeno B obsahovalo: Adventisté sedmého dne, Církev Nazarejských křesťanů. Písmeno C mělo: Plymontští bratři, Pentakostalisté, Baptisté, Unie evangelíků. Písmeno D obsahovalo: Aliance misionářů, Shromáždění Boží, Mormoni, Svědkové Jehovovi. Písmeno E zahrnovalo: Mohamedáni, Církev koptická, Řeckokatolíci. Jak ubíhala léta, infiltroval jsem stovky sborů a organizací. Jezuité počali infiltrovat kolem roku 1550 každé náboženství a každou denominaci. A toto činí do dnešního dne, ovšem mnohem sofističtějším a obludnějším způsobem díky ekumenicko-charizmatickému hnutí v některých fundamentalistických církvích. Kněží, kteří úspěšně infiltrovali Plymonské bratry nám předali knihy od Darbyho, Skofilda, Kellyho atd, aby studovali rozdílná učení. ... Kněz nám dokonce ukázal, jak máme lámat chléb v den Páně. Když učitelé seznali, že bychom to už dovedli, přidělili nám úkol církve infiltrovat a řekli nám, jak máme předstírat přijetí Krista. ... Jediným povoleným náboženstvím ve Španělsku bylo římské katolictví. Místní kněží měli seznamy těch, kteří nebrali účast na mši a tajná policie je měla nahlášené. Tito policisté je pak sledovali tak dlouho, dokud nevypátrali jejich tajná podzemní shromáždění. Byli jsme poučeni, jak si hrát s dětmi členů těchto církví a jak se jich vyptávat, když s nimi budeme sami. ... Naučili nás, jak přinést kytici paní, když bychom byli pozváni k obědu, jak máme být velmi zdvořilí, abychom k nim měli otevřené dveře a když jsme s nimi byli sami, měli jsme jim lichotit, jak jsou krásné a šaramantní. Byli jsme poučeni, jak hrát na jejich city, projevujíc hluboký soucit, když jejich milovaný zemřel. ... Také jsme měli o ně projevit velký zájem, když se ocitli v těžké krizi. Nejzajímavější částí naší nauky bylo roztříštění církve znemožněním pastora, o kterém se vědělo, že říká, že římskokatolíci nejsou křesťané. Takový se stal naším hlavním terčem. Jen ve Španělsku jsem mohl takto zničit nejméně 19 sborů. Na tyto sbory byly pořádány přepadové akce. Při jedné takové přepadové akci jsem se nechal zatknout a tím se moje jméno objevilo v novinách, kde jsem figuroval jako kacíř. Od pastora této církve jsem pak dostal osobní dopis, jímž mne doporučoval jako věrného a důvěryhodného křesťana. On totiž nevěděl, že jsem to byl já, který je zodpovědný za tuto akci a za jeho uvěznění. Tehdy mi bylo 17 let. S dopisem tohoto pastora jsem byl přijat v jednom Baptistickém sboru ve Venezuele. Naše instituce mne vyslala, abych tam infiltroval. A potom jsem se dostal do většího mezidenominačního teologického semináře v Kostarice. Mým posláním bylo zničit pastora, sbor i seminář. Měl jsem získat tolik jmen, jak nejvíce to bylo možné a odeslat je do Vatikánu. Byla to totiž protestantská škola připravující studenty ke kazatelství. ... Všechna tato jména jsou nyní zanesena do počítače pro inkvizici. Oni tam mají zaznamenána všechna jména pastorů, každého člena církve všech denominací na celém světě, včetně katolíků. V budoucnu to bude nepochybně proti nim použito, budou-li stát proti této jediné světové supercírkvi, kterou se Řím snaží vybudovat. Tou supercírkví je míněna ta, kterou římskokatolická instituce shromáždí ze všech protestantských církví pomocí ekumenického hnutí pod svou nadvládu. Pronásledovaní věrní, kteří tuto nadvládu odmítnou, budou od ní odkázáni na smrt. Pak budou tajně mordováni ... Nyní se vrátíme zpět k tomu, jak jsem ničil baptistickou církev ve Venezuele. Polovina sboru věřila, že římskokatolická instituce je církví křesťanskou a já jsem jim na to říkal toto: » Ó ano, ... mám mnohé příbuzné v katolické církvi, kteří milují Pána a já věřím, že jsou spaseni jako věřící křesťané. To je křesťanská církev. A ti, kteří nevěří, způsobují strašné rozdělení a škodu tělu Kristovu. Už mnoho kazatelů na tuto církev útočilo a víra mnohých byla zničena. A to způsobilo mnoho zmatků a rozkolů. To musí přestat! My musíme kázat lásku. « Takto vždycky mluví jezuité. Jsou to jejich fráze, které se zdají jako pravdivé. ... Dnes bych tomu pastorovi a těm, kteří vzdorují, chtěl říci: » Pastore, máš pravdu. Katolická církev není církví křesťanskou. Trpěl jsem v jejich rukou ve Španělsku. Nenávidí křesťany. « Můj drahý pastor byl dosud ve vězení ... a když mne tento babtistický pastor poslal do mezidenominačního semináře, rozšířil jsem pověst o tom, že měl nějaký vztah s 18ti letou dívkou. Byla sehnána dívka (katolické děvče). Ta řekla diakonům, kteří byli proti tomu pastorovi, že by se chtěla z toho vyznat. Pastor však byl nevinný. Manželka se s ním rozvedla, církev byla rozbita a já jsem přešel na jiné působiště. ... Jsou tři nejdůležitější způsoby rozbití sboru: 1) Uvést ve špatnou pověst silnou vůdčí osobu sboru (kazatele). 2) Izolovat ho, to je pozbavit ho jeho přátel a za 3) nějakým způsobem ho sprovodit ze světa. 1. způsob: Zničit jeho pověst lží proti němu. Překroutit něco, co řekl, aby vypadal jako nepřítel země. Uvést jej do nepříjemností s úřady. Falešně jej obvinit ze vztahu k ženě. Ku příkladu: Sekretářka, která má s ním milostný poměr. Dále zařídit, aby jej policie vyšetřovala z obvinění požívání drog, protože se chtěl vyhnout platit poplatky. Když by pak v takovém případě prokázal svou nevinu, je již pozdě. Sdělovací prostředky jej stačily představit jako viníka. Jeho pověst byla zhanobena. Když jej uvedou do špatné pověsti, pak se mu omluví za omyl. Je ovšem již pozdě. Pak třeba přichází telefonáty s pomluvou jeho manželky a jeho dětí z nemravných skutků. To je jen několik způsobů, jak takového člověka zneuctít. Od té doby je totiž považován za člověka nespolehlivého, označovaného jako lhář a zloděj. 2. způsob: Potom začíná kampaň psaníček a pomluv, ve kterých je takový člověk označen jako nevěrohodný. ... Je to zkrátka smolař. Ti, kteří se proti němu staví, vznášejí proti němu výhrady jako proti nepříteli způsobujícímu rozdělení: » Je proti jednotě! Neprokazuje Boží lásku, ... drží se svých vlastních podivných učení a pověr. Takto je svými spolupastory odstaven. Šíří se nová lež o nervovém zhroucení, ... všechno co řekne, je nevěrohodné. Většina z nich se při tom podrobí a přistoupí na kompromis. Je to snadnější než bojovat proti takovému peklu. ... Izolace se používá, aby byl donucen vzdát se kazatelství. 3. způsob: Smrt je poslední východisko.Jestliže věří, že je povolán od Boha a nechce vstoupit v kompromis pod tlakem svých kolegů, přátel a rodiny, pak se stane neobvyklá věc: Je například sražen autem při nějaké nehodě. Může být zasažen autem a dostane se do nemocnice, ošetřovatelka mu zavře přívod kyslíku nebo dojde k záměně léku, nastane komplikace a on zemře. ... Nebo umírá následkem otráveného jídla nebo je živen drogami, jež mu mění psychiku a dostane se do blázince. Také se stává, že se střetne s nějakým mužem, který jej probodne dýkou nebo hovoří s někým osobně, kdo jej náhle zastřelí. Jedna smrtelně nebezpečná technika se zakládá na vyhledávání dvojníka, který vypadá stejně jako oběť. Vybaven doklady totožnosti, používá jeho jméno, žije špatným životem, falšuje doklady, rujnuje jeho pověst a ničí jeho čest. Protestantský seminář, který jsem měl zničit, byl v Kostarice. Byl to seminář mezidenominační. Byly mi určeny dvě krásné dívky, které měly se mnou spolupracovat. Byly ze skupiny Katolické akce mládeže. Předstírali fundamentalisticky založené znovuzrozené křesťanky. Karmen měla být mou přítelkyní v biblické škole. Marie byla určena k ničení pastorů a zavádění sexu mezi studenty. Abych dokázal svůj antikatolický postoj, hádal jsem se za přítomnosti jiných studentů s jezuitskými kněžími, kteří přišli do tohoto semináře. Tito jezuité věděli kdo jsem. Samořejmě to byla jen přetvářka. Byl jsem to přece já, kdo poskytoval veškeré informace o této škole těmto kněžím a oni to dál poskytovali a předávali Svatému officiu ve Vatikáně. Mezi studenty jsem působil nevoli, protože jsem se i přes nejpřísnější předpisy o separaci chlapců a dívek vodil s Karmen za ruku. Napřed začala vznikat ze strany učitelek podivení, pak pohrdání a nakonec pohoršení. Dvě ženy učitelky, které byly misionářky a byly svobodné, tím byly těžce pohoršeny. Dále jsem vybral a určil několik katolických šviháků, kteří předstírali křesťany, aby tyto učitelky sváděli. Pak jsem navštívil noclehárnu pro dívky a nechal jsem se přistihnout, když Karmen byla v nočním úboru. Na dotaz učitelky odpověděla, že všechny dívky dělají totéž s jinými studenty. A pohoršení učitelek neznalo mezí. Nastoupila diskuze a tento » skandál « se také dostal do sdělovacích prostředků. Jako novinář byl další jezuitský kněz, který to celé patřičně a barvitě popsal. Seminář byl otřesen. Byl totiž označen za místo mravní zkázy. Schválně jsem se také oblékal jako nemehlo, loudal jsem se a přicházel vždy všude pozdě. Bojoval jsem s učiteli a obviňoval je, že nemají křesťanskou lásku. Jakmile se proti mně ozvali, ihned jsem se ohradil slovy: » Nerýpejte do mě. Proč mě tak pronásledujete? Jednejte jako kněz. « Při každé příležitosti jsem je přesvědčoval, že v katolické instituci jsou mnozí dobří křesťané a že katolické školy jsou pro svou disciplinu lepší. Marie byla velice zaměstnaná. Mnozí ze 17ti studentů, které svedla, byli ze školy vyloučeni a nyní přišli na řadu pastoři a kazatelé. Pak bylo možné vidět pastora, jak často Marii ohmatával a hlídal ji, kam jde. A Marie hrála i citové divadlo. Tak padli tři pastoři: Metodistický, letniční a jeden pevně stojící kazatel. ... Její misie se zdařila. Všichni tři pastoři se stali plně ekumenickými. Začali kázat jen o Boží lásce a již vůbec nemluvili o tom, že římští katolíci směřují do záhuby a odsouzení. Všechno proběhlo podle našich plánů. A tak dojde k ultimativnímu sjednocení všech církví s římskokatolickou institucí. Vrcholem všeho bylo, když jsem studentům namluvil, že třítýdenní hladovka zlepší kondici. Opět se to dostalo do novin a škola měla náběh na zánik. Katoličtí kněží žádali její uzavření. Prohlašovali, že je to satanovo doupě. Pak na mne škola vydala zatykač. Představitel školy se mne pokoušel vyhostit ze země. Ovšem Vatikán pomocí Španělské vlády prohlásil, že jsem jen zběh z armády a na základě toho jsem byl přemístěn dřív, než mohli zjistit, že jsem jezuita. Dnes (1979) už je tato biblická kolej totálně ekumenická a plně spolupracuje s římskokatolickými kněžími. ... Když jsem zruinoval teologický seminář a byl vzat zpět do Vatikánu, byl jsem vysvěcen (ordinován) za jezuitského kněze. Ve špionáži jsem byl tak obratný, že na mne vložili to největší jho a pověření. ... Když jsem opustil instituci, stal jsem se biskupem ve starořímské katolické církvi držíc svou bullu mého vysvěcení pod apoštolskou posloupností římských biskupů. ” (A. Rivera: Alberto, Part I., vol. 12, Chick publ., California, USA, 1990, str. 14-23) 45.10 Infiltrace protestantů - ekumenie Prvním předsedou vatikánského Sekretariátu pro sjednocení křesťanů byl americký kardinál A. Bea, jezuita, který vynaložil nemalé úsilí, aby došlo ke sblížení katolické církve s protestantskými a jinými církvemi. IV. konkres o ekumenických otázkách, kterého se zúčastnilo na 120 jezuitských špiček ze 30 zemí, se konal v září 1971 v Dublinu. Zprávu nazvanou Církve a církev katolická přednesl americký jezuita E. Dulles. Vyzval řád, aby svou aktivitu v otázkách ekumenie zesílil a zdůraznil nezbytnost dialogu s křesťany - nekatolíky. Náplní ekumenických styků by se měly stát otázky vzdělávání, teologické úvahy a sociální apoštolát. (America, 1971, sv. 125, č. 6, str. 141; L´Osservatore Romano, 20. 8. 1971) V rámci ekumenie usilují jezuité o sjednocení všech křesťanských církví a o odstranění teologických rozporů. Pochopitelně, že vůdčím vyznáním víry musí být katolické. Bývalý jezuitský kněz Rivera ve vyprávění pokračuje: “Pro mé zkušenosti ve vyzvědačství jsem byl určen pro ekumenické síly pod papežem Janem XXIII. Protestanté již dávno nebyli nazýváni heretiky, nýbrž odloučení bratři. Komunisté již nebyli našimi nepřáteli. Které organizace jsme v té době úspěšně infiltrovali? Protestanty všech denominací, ortodoxní vyznání všeho druhu, mohamedány, brahmíny, budhisty, mormony, okolní církve, různá další východní náboženství, T.M., svědky JHVH, vědu myšlení, judaisty. A z dalších organizací? Celosvětovou vládu v OSN, komunisty, zednáře všech lóží, socialisty všech zemí, ateistických spolků, anarchisty, dělnické unie apod. Díky maskovaným agentům jsme nepozorovaně pronikli do křesťanské televize, vydavatelství, nakladatelství, kde nás přijali jako učitele, pastory a evangelisty. Propagovali jsme hlavně lásku, jednotu, spojení všech se všemi vzájemně. To je naše oživení. Naším mistrovským dílem je třetí mocnost a tou je Charismatické hnutí. To je most do Říma, kterým nás protestanté přijali s otevřenou náručí, (viz také kniha: Vatikán, Moskva, Washington, 1982). První protestantské skupiny, které se přestěhovaly byly adventisté sedmého dne a plné evangelium obchodníků. Teprve potom následovali babtisté, metodisté, presbyteriáni, luteráni, atd. Všichni byli infiltrováni včetně mormonů a svědků JHVH. Pak následovaly všechny školy, semináře, univerzity a koleje. Do toho byla také přímou akcí jezuitů zatažena mládež z legie Marie a rytířů Kolumbových. Nyní už tyto všechny společnosti o Římu veřejně mlčí, neboť neodporují učení, že římskokatolický systém je křesťanskou církví. Je to skrz naskrz vítězství kompromisu. Téměř všichni protestantští kazatelé a pastoři se bojí mluvit proti Římu. Jestliže by takto učinili, ti z našich lidí, kteří jsou zakotveni v církvích, by je napadli a zneškodnili. Právě toto je to veliké odpadnutí. Toho času jsem byl úplně zdeptán. Moje naděje byla ta tam. Měl jsem mluvit před ekumenickým shromážděním na setkání latinskoprotestantských vedoucích a římských katolíků ve Quatemale. Na stadionu bylo kolem 50 tisíc lidí. A tam jsem se dopustil neodpustitelného hříchu. Vyjevil jsem před tímto shromážděním, čím je Řím ve skutečnosti. To mi nešlo odpustit, ani nijak prominout: » Jak mohu mluvit před vámi o životě, když jsem mrtvý. Systém, jemuž já sloužím, zapáchá smrtí od zpovědnice po Marii. Od očistce po mši a po kněžstvo, kteřížto zapírají Kristovo vzkříšení. Jak mohu mluvit o životě, když jsem vám lhal, infiltroval jsem a ničil vaše církve!? Domníváte se, že ekumenické hnutí znamená lásku a jednotu. Ve skutečnosti vám přinese smrt. « ... Co musí kazatel učinit, aby se zbavil infiltrátorů ze své církve a získal římské katolíky pro Krista? Pastor musí mít odvahu říci z kazatelny to, co stojí v Bibli! Římští katolíci nejsou křesťané, protože římskokatolická instituce není křesťanskou církví. ” (Alberto Rivera: Alberto, Part I., str. 24-29) Není na světě náboženská organizace, která by nebyla prosáklá jezuitskými špicly. Jak jsme mohli z vyprávění Dr. Rivery vyrozumět, jezuité pronikli do řad protestantských církví tak, že se stali přímo jejich kazateli, misionáři, činovníky sboru, vedoucími mládeže, horlivými misionáři, evangelickými věrozvěsty a pod. Nemysleme si, že v Čechách je to jiné a lepší, než kdekoliv jinde na Západě. Právě nezkušenost a naivita českých, moravských a slovenských věřících protestantů, stejně tak jako i dalších z bývalého socialistického bloku je přímo vybízející k tomu, aby Vatikán mohl v klidu a téměř bez jakékoliv námahy zapouštět své kořeny doslova přímo na kazatelně protestantských sborů. To se týká nejen polokatolických církví, ale hlavně takových církví, které si zakládají na tom, jak přesně dodržují Desatero, protože mají správné znění Božího Zákona - zvláště 4. přikázání, jak jsou znalé Bible, jak správně křtí, jak se přiblížili k původním apoštolům, jak rozumí proroctvím a jak jsou proto daleko od ekumenických či dokonce vatikánských vlivů. Nedávno jsme měli možnost se blíže seznámit s praktiky některých kazatelů právě v těchto přísně reformačních církvích. Na jedné straně jsme viděli, jak tito lidé mistrně ovládají terminologii, zvyky, Bibli a různou doplňující náboženskou literaturu, jak se neustále pyšní, že ovládají hebrejštinu a řečtinu, jak tyto jazyky neustále ve svých kázáních používají a rozebírají, aby tím podepřeli svá “křesťanská” tvrzení. Viděli jsme, jak projevují zájem zvláště o mládež a děti, jak přímo hýří různými organizačními nápady, jak všude hovoří zvláště o lásce, milosti, jednotě, radosti a vzájemném porozumění a bratrství s jinými křesťany z jiných církví a jak chválí toho či onoho katolického duchovního, jak citují jejich myšlenky a jak tyto jejich filozofie nadřazují nad pravidlo protestantské víry, to je nad Bibli. Na přímý dotaz, zda je jejich církev členem ekumenického shromáždění a sdružení ostatních církví pod Světovou radou církví (založenou 1948 v Amsterodamu), ovšem tito záhadní kazatelé odpovídají, že jejich církev nemá s ekumenickým shromážděním ostatních církví a s Ekumenickou radou církví a s Křesťanskou akademií (vedenou jezuitským knězem T. Halíkem) nic společného. Maximálně, že jsou “pouze pozorovatelé”, jak to titíž lidé různě alibisticky také popisují ve svých interních církevních časopisech. Nikdo však neviděl, že jejich organizační elán má cíl, a sice všechno centralizovat a směrovat k vlastním vrcholným církevním orgánům, odkud se pak všechny informace o svých “ovcích” již snadno, nepozorovaně a ve větším množství převedou k jezuitům. V jejich radách a kázáních nikdo nevnímal dech Vatikánu, v jejich činnosti na mládeži a v mládežnických akcích nikdo neviděl pařáty jezuitů. A pak jsme měli možnost ty samé lidi vidět, jak kontaktují katolické a jezuitské preláty nejen na domácí půdě, ale především v zahraničí a jak se zdržují v jejich přítomnosti a v katolických shromážděních. Bylo pro nás také velmi poučné podívat se na komunistickou minulost těchto lidí, většinou funkcionářů těchto přísně protestantských církví. K našemu překvapení byli dříve ve službách STB po různými tajnými jmény. Tak jak sloužili dřív STB za komunismu, tak slouží dnes Vatikánu. A nic nemění na tom to, že někteří z nich jsou dál v církvi zapojeni do různých fukcí, dokonce i přímo těch nejvyšších. A tak je tomu ve všech postsocialistických státech. Čím vyšší církevní funkce, tím vyšší zamoření Vatikánem. Tato přímá úměra nemá téměř žádných vyjímek. Náš údiv však vzrostl ještě víc, když jsme se dozvěděli, že tyto církve jsou ke svým projezuitským a provatikánským šéfům natolik lhostejné a loajální, že ani nepovažují za nutné tyto dřívější spolupracovníky STB (a tím i Vatikánu) nejen sesadit, ale dokonce ani nechtějí odsoudit jejich dřívější komunistickou zákulisní činnost a úplně se od těchto politických machinací distancovat. I ty nejpřísnější protestantské církve vůbec nepovažují za nutné se od toho očistit, uznat chybu a s dřívější minulostí tajných komunistů a STB se rozejít. Jejich přístup, při kterém tento křesťansky čestný čin nepovažují církevní organizace vůbec za důležitý, laika skutečně ohromuje. Ovšem jejich postoj je pochopitelný, když uvážíme, že v jejich vedení jsou vatikánští a jezuitští agenti či dokonce přímo samotní tajní jezuité. Přístup těchto církví k této otázce od pádu komunismu až po dnešek jen každému pozorovateli zřetelně dokazuje, jak hluboko jsou církve zasaženy a paralyzovány jedovatým vínem hněvu smilstva nevěstky a vínem hněvu Božího - řečeno terminologií těchto protestantů. Podíváme-li se také do anglikánské a presbyteriánské církve tak zjistíme, že všichni kazatelé na vedoucích místech jsou tajní vatikánští agenti a velicí přátelé katolických prelátů - biskupů, arcibuskupů, kardinálů a dalších. Jak jsme měli možnost si ověřit, větší část těchto lidí jsou skuteční jezuité, z nichž někteří se dokonce již ani nenamáhají svou identitu ukrývat a v katolických a jezuitských časopisech píší o své “misijní” práci v těchto bývalých protestantských církvích. Díky těmto lidem obě církve již plně splynuly v rámci ekumenického sdružení s Vatikánem. O pronikání Vatikánu do řad Anglikánské a presbyteriánské církve vypráví také mnoho literatury jako například již námi zmiňovaná kniha: Michael de Semlyen: All Roads Lead to Rome?, 1993, Dorchester House Publications. A co čteme dnes? “Křesťanská konference se vyslovila pro dialog církví. Bohoslužbou ve Svatovítské katedrále a besedou s kardinálem Miloslavem Vlkem, který je od roku 1993 již dvě funkční období předsedou Rady evropských biskupských konferencí, skončila včera v Praze mezinárodní konference. Účastníci z více než 20 evropských zemí, mezi nimiž české hodnostáře zastupoval plzeňský biskup František Radkovský, vyzvali křesťany k jednotě a dialogu a zdůraznili priority ekumenické spolupráce křesťanských církví.” (Lidové noviny, 2. února 1998) Nebo jiný úryvek: “V Plzni se už přes dva roky scházejí křesťané z několika církví a sborů ke společným modlitebním setkáním. Prvotní impuls přišel v březnu 1995, kdy se konala evangelizace Global Mission s Billim Grahamem. Z Portorika bylo přenášeno kázání a další duchovní program přes satelit i do několika českých měst, mezi nimi byla i Plzeň... Členové užšího výboru, zástupci římskokatolické církve, Křesťanského společenství, Církve bratrské, Evangelické církve metodistické a Křesťanských sborů se domluvili na pravidelném setkávání jednou za dva měsíce ke společné modlitbě a osobnímu sdílení. Navíc vyústila bratrská atmosféra při Global Mission ke vzniku celoplzeňských modlitebních setkání s cílem přímluv za město a vzájemnému poznání křesťanů z různých církví... Na celoplzeňské setkání pravidelně přichází zhruba sto padesát křesťanů zejména z církví a sborů figurujících v úžším výboru. Účastní se však také jednotlivci z řad husitů, adventistů, evangelíků, pravoslavných a dalších křesťanských církví, v jejichž denominacích se většinou nesetkali s charismatickým hnutím. Dále se scházejí činitelé všech plzeňských církví na takzvané velké ekumeně, která slouží k výměně informací a k domluvě na společných bohoslužbách. Z formálních neosobních vztahů vyrostla velká ekumena do netušených rozměrů... Různé formy setkávání katolíků, protestantů a letničních nacházejí velkou podporu u plzeňského biskupa Františka Radkovského, předsedy ekumenické komise při České biskupské konferenci, který má bytostný zájem na sblížení církví. Výčet ekumenických aktivit v Plzni doplňuje setkávání staršovstev sborů a farních rad. »Ve vedení místních církví se sešli lidé ekumenicky otevření. Nejednota jde proti svědectví křesťanů ve městech,« shodují se představitelé plzeňských církví.” (Katolický týdeník č.36, 6.9.1998) A tak bychom mohli pokračovat dál i v případě mormonů, svědků JHVH, scientologů, chaotistů, diskordiánů nebo svobodných zednářů, maltézských rytířů, bývalých templářských rytířů atd. Stejně tak jsou infiltrovány všechny biblické společnosti, biblická nakladatelství, vydavatelství, biblické instituty apod. V USA, jak čteme u Lavreckého, založili první masovou katolickou organizaci jezuité již roku 1882: “Kardinál Gibbons ... si vysloužil pochvalu u mnohých amerických prezidentů a miliardářů. ... Gibons založil roku 1882 první masovou katolickou organizaci v USA - » Kolumbovi rytíři « , která pracovala jako protiváha dělnické organizace » Rytíři práce « .” (J. Lavreckij: Vatikán, náboženství, finance a politika, str. 244) 45.11 Ekumenie - jezuitská “sláva Boží” Američtí jezuité vykonali už mnoho “práce” pro “slávu Boží”. Proto dnes můžeme pozorovat obdivuhodný zvrat v postoji amerických protestantů. Podívejme se do jednoho z nejznámějších sborů v USA, do Willow Creek: “Sdružení Willow Creek » Willow Creek Community Church « zahrnuje téměř 1200 sborů z 19 zemí, které představují více než 70 denominací. Zakládající sbor, Willow Creek poblíž Chicaga, oslavil 14. 10. 1995 své 20. výročí za přítomnosti 20 000 lidí. Sbor začínal se 125 lidmi v pronajatém kinosále. Nyní je umístěn v interdenominačním evangelickém sboru o rozloze 141 arů a za týdenní docházky 15 000 lidí. Bohoslužby jsou ve středu a v neděli. Článek z 23. ledna 1991 v časopise The Christian Century, napsal Anthony B. Robinson pod názvem Učíme se ze sboru Willow Creek: “Willow Creek se rozkládá na 120 akrech v South Barringtonu ve státě Illinois, v severozápadním předměstí Chicaga. Jedná se o skupiny přízemních budov, které z dálky vypadají jako řídící centrum nějakého prosperujícího podniku. Nejsou tam žádné kříže ani náboženské symboly, které by připomínaly, že se tu nachází nějaká církev. Obřady, které se dnes konají ve Willow Creek, se nepodobají ničemu podobnému na americké půdě. Dobře osvětlené a prostorné hlediště s prosklenným stropem vypadá jako luxusní divadlo s plyšovými divadelními sedadly a širokými uličkami. Luxusní zařízení láká ty lidi, kteří se v tradiční církvích cítí nepohodlně. Když lidé zaplňují hlediště na víkendové » služby hledajícím « , hraje jim k tomu skupina tlumený jazz nebo rock. Bohoslužba začíná roztažením opony na obrovském jevišti za postupně zvyšujícího se tempa živě odlehčené hudby. Skupina hraje současný jazz a rok s náboženským textem, který je snímán na široké obrazovce, zpívá 16 zpěváků a tanečníků. Herci předvádějí dramatické scénky. Celé shromáždění zpívá jen velmi málo a prostě. Vše má příchuť profesionálního šou. Na závěr zábavné části propukne bouřlivý aplaus. Lidem je řečeno, že se jedná o aplaus určený Bohu. Začíná kázání - to je v souladu se zvyky amerických evangelistů. Avšak není třeba znát nějakou církevní teologii. Kázání jsou omezena na téma: láska, soucit, milosrdenství, přátelství s každým a další křesťanské ctnosti a nebo na potřeby přicházejících nekřesťanů .” “Willow Creek deklaruje své evangelické a protestantské základy, ALE ... Robert Schuller, duchovní vůdce tohoto sboru, při návštěvě papeže v září 1987 v USA prohlásil: » Přišel čas, aby protestanté šli k pastýři (papeži) a řekli: ‘Co máme udělat pro to, abychom přišli domů?’ « Před nedávnem Schuller vykonal zvláštní cestu do Říma, aby požádal o papežské požehnání stavebních plánů pro svou Křišťálovou katedrálu (Foundation, březen - duben, 1990). Schuller se pochvalně zmínil o jezuitech jako o » úžasné organizaci zbožných mužů « a nazval je » drahými bratry v Kristu. « Bývalý jezuita Malachi Martin o jezuitech říká, že jsou to » papežovi lidé « zapojeni do » války na život a na smrt proti křesťanství a demokracii. « (Watch!, červenec - září, 1990). Schuller byl v nedávné době spojen i s prosovětským miliardářem Armandem Hammerem. Přesto všechno ho Crisvell, B. Graham, Hybels a Wagner vychvalují a propagují. (Calvary Contender, 15.9.1990) Jeho mottem k hlásání je: “Můžeme používat hudbu, divadlo a moderní jazyk, abychom předávali Boží slovo dnešní kultuře, ale naše poselství je tak staré jako sama Bible. ... Schuller se ve Willow Creek důsledně vyhýbá biblickým termínům, jakým je např. hřích.” (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, Northwestern University, 836 str., citace ze str. 209) Poznáváme v R. Schullerovi tajného jezuitského agenta? Sledujme jeho další snahy o přispění ke tvorbě celosvětového náboženství tak, jak to diktuje New Age a jezuité: “Robert Schuller je univerzalista. Nevěří, že Kristus je jedinou cestou do nebe. Hřích definuje jako ztrátu sebeúcty (1/24 Christian News), nebo » nedostatek víry v sebe sama « . Tvrdí, že Kristus vytrpěl kříž, aby posvětil svou a naši sebeúctu. Pro své » zvažování všech možností « je nazývám » Normanem Vincentem Pealem západního pobřeží « . Stojí v čele ekumenických církví spojených v Globální Misii (CUGM). V roce 1987 Schuller řekl, že je čas, aby šli domů do Říma. Před stavbou své Křišťálové katedrály jel do Říma, aby mu tam papež požehnal. (9/15/90 CC).” (citace z časopisu Calvary Contender, 1. listopadu 1994) “Willow Creek používá zábavu jako prostředek a cíl. Pokud jde o zábavu jako cíl, pak je úspěchem, když návštěvník odchází uspokojen a pobaven. Když se používá zábavy jako prostředku, pak je úspěchem, že návštěvník dojde v nějaké otázce ke svému obrácení se na křesťanství.” (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, str. 327) Podle dizertační práce Dr. Pritcharda ekumenický sbor ve Willow Creek praktikuje prodávání křesťanství podle marketingové strategie, zaměřuje se na adiovizuální prostředky, prosazuje větší pocitovost, zakrývání důkazů a věrohodnosti, aby nedošlo ke ztrátě zábavy, snahy ztotožnit se s přicházejícími nekřesťany, stále větší psychologizování křesťanství a snahy získat křesťany pro svět. (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, str. 806-811) “Cho a Hybels se připojili k Schullerovi - Korejský pastor David Yonggi Cho a pastor megasboru Willow Creek Bill Hybels se podílejí na » Kampani v lednu 1996 za úspěšné církevní vůdcovství « . Schullerovo sebejisté poselství o » myšlení, které bere v úvahu všechny možné pravděpodobnosti « (viz jezuitská Zásada pravděpodobnosti ve 4. svazku kap. 20.8, která slouží pro omluvu chování jednotlivce), které rozřeďuje evangelium. Nicméně se svou Křišťálovou katedrálou a televizním pořadem Hodina moci je nejsledovanějším televizním kazatelem.” (Calvary Contender, 1.11.1995) “O Hybelsovi Schuller řekl: » Jsem na něj hrdý, ... považuji ho za syna. Pokládám ho za za jednu z největších událostí, které se v křesťanství naší doby dějí. Bill Hybels dělá nejlepší práci ze všech lidí, které znám. « ” Co je to za postavu, o níž Schuller pěje takové ódy? Roušku tajemství poodhaluje prosincové vydání Calvary Contender: “M. SCOTT PECK, zastánce hnutí New Age - Časopis Life píše, že » evangelium podle Scotta Pecka je směsice psychiatrie a křesťanství pokropené řeckou mythologií a budhismem « . (World, 11/18) Peck v roce 1983 oznámil, že se stal křesťanem, ale jeho široce pojatá definice křesťana nezahrnuje žádné vyznání víry, ale » miliony hindů, budhistů, muslimů, Židů, ateistů a agnostiků. « (Christian Conscience, 11/95). V roce 1988 Peck ochotně podporoval knihu katolického kněze, obhájce mystického New Age, Matthewa Foxe: » Kosmický Kristus Nového Věku « . Ve svém rozhlasovém vysílání evangelík David Mains obsáhle a neustále velmi pochvalně cituje z Peckových spisů. A v tomto vysílání vyzdvihovaná Grand Rapid College (nyní Cornerstone College) přinesla ve svých novinách článek od Billa Hybelse, který Pecka cituje a kladně ho hodnotí.” (Calvary Contender, 15.12.1995) Jak je vidět, Hybels je tedy jeden z velikých agentů New Age propojených na jezuitský řád. O jeho spolupráci s dalšími jezuity přináší reportáž článek v časopise What in the World. “Robert Schuller, pastor (kazatel) Křišťálové katedrály, bude 27.-30. ledna uvádět svou 27. kampaň za úspěšné církevní vůdcovství. Podle reklamy v Christianity Today z 11.9.1995 budou mezi hlavními řečníky John Wimber z denominace Vineyard Christian Fellowship, Bill Hybels z Willow Creek Community Church (Jižní Barrignton, Illinois) a David Yonggi Cho z Yoido Full Gospel Church (Soul, Korea). Konference je sponzorována » Církvemi sdruženými v Globální misii « (CUGM). Členové CUGM podepsali prohlášení, že hledají » ducha jednoty, který je právě tak katolický, protestantský, ortodoxní a evangelický, jako charismatický « .” (What in the World!, sv. 20, číslo 8, 1996) “Hybels chce nyní oslovovat lidi přicházející z necírkevního prostředí a vyprávět jim evangelium běžnými hovorovými výrazy - jak to Schuller nedělá. V interview Hybels oznámil, co řekl Schullerovi: » Ve Willow Creek káži o hříchu. Místo slova požívám jen písmeno ‘S’, Bobe « .” (pozn.: hřích je anglicky “sin”) (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, str. 209) “Supersvětové supersbory - Lidé se dnes shromažďují do megasborů..., které mají vypadat tak, aby tam mohl přijít bezbožný, světský člověk a necítil se nijak ohrožen... Není zde agresivně vykládaná Bible, jen praktická, vtipná poselství zaměřená na to, aby se dotkla posluchačů právě v tom, co prožívají. O Billu Hybelsovi a dalších církevních vůdcích se říká, že jsou » ekumenickou a mládežnickou základnou « . Polovina návštěvníků je z katolického prostředí, a proto se uprostřed týdne koná tradiční » svátost přijímání « .” (Calvary Contender, 15. října 1992) “Rasové usmíření bylo ústředním tématem šesti místních akcí Ochránců zaslíbení (Promise Keepers), které se uskutečnily tohoto léta. V 7/1 CC vyšel článek s názvem » Ochránci zaslíbení míří na rasismus « . K mnoha ekumenickým mluvčím při těchto událostech patřili Hill a Tony Evans, dále Bill Bright, Bill Hybels a prezident Moodyho biblického institutu Joseph Stowell. Hybels řekl, že mnozí lidé značně přeceňují, jak jsou v očích svatého Boha dobří. » Ale zeptejte se sami sebe, « řekl, » jak vypadáte ve srovnání s Matkou Terezou a Billy Grahamem. « Jako mluvčí sem přicházejí charismatici, kteří budou vydávat nový časopis Ochránců zaslíbení pro muže. Doufají, že do Washingtonu, DC tato akce přitáhne v roce 1996 asi milión lidí.” (Calvary Contender, 1. září 1994). “Jeden člověk o Hybelsovi poznamenal: » Měl by být politikem. « To nebyla záporná kritika, ale spíše lichotka na adresu toho, jak obratně Hybels zachází s ožehavými tématy ... .” (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, str. 472) “Luis Palau bude po osm týdnů provádět v Chicagu v roce 1996 své ekumenické evangelické tažení. Bill Hybels říká: » Modlím se, aby se všechny církve sešly dohromady, aby po celém Chicagu hlásaly evangelium... « Do těchto evangelizačních tažení se zapojují i kazatel Moodyho církve Erwin Lutzer a představenstvo Wheaton College, někdy také katoličtí vůdcové.” (Christianity Today, 8. dubna 1996) “Hybels učí, že každý si zaslouží jít do pekla, každý! A zaslouží si to za své vlastní skutky! » Je důležité, aby lidé nejprve pochopili tu špatnou zprávu. Je důležité, aby lidé pochopili nepříjemné dilema, že my všichni jsme se odtrhli od Krista « . Hybels učí, že ještě předtím, než někdo může přijmout dobrou zprávu, musí slyšet tu špatnou.” (Gregory A. Pritchard: Doktorská dizertační práce o sboru Willow Creek, str. 718) Vzpomeňme si na Duchovní cvičení Ignáce z Loyoly. Hybelsovo vyučování jde přesně podle koncepce čtyř týdnů tak, jako to předepsal Ignác Loyola, který do prvního týdne zahrnul všechny “hrůzy soudu a utrpení”. Tento jezuita také vede k ideálům New Age: Matce Tereze a B. Grahamovi, který s nimi velice úzce spolupracuje a který byl ještě nedávno v USA mužem Říma číslo 1. “V roce 1990 napsal Hybels knihu » Čestný vůči Bohu « . V ní mimo jiné tvrdí, že existují dvě rozdílná evangelia - jedno pro muže a druhé pro ženy. ... Jedná se očividně o dvě soběstředná evangelia, která se úplně vyhýbají otázce hříchu ... . Ale co lze očekávat od člověka, který svou službu vidí v tom, že hříšníci, kteří necítí potřebu vyznávat své hříchy se mají cítit příjemně v přítomnosti svatého Boha? Přesto (nebo možná kvůli tomu) ostatní církve hladoví po růstu v Hybelsově stylu, a proto se v zástupech hrnou do Willow Creek, aby se tam vyučily technikám » růstu církve « . V současné době navštěvuje shromáždění v sobotu večer a v neděli ráno asi 15 000 lidí, účastníci se » služeb pro hledající « , na kterých se hraje současná hudba, promítají multimediální projekce, hrají divadelní scénky a poselství je přizpůsobováno lidem, kteří » zkoumají křesťanství « . Hybels říká, že jeho tým ani nestačí zvládat narůstající počet žádostí o pomoc v ostatních církvích. Proto před nedávnem vytvořil Asociaci Willow Creek (WCA), což je mezinárodní síť podobně smýšlejících církví. Tato organizace bude pořádat zvláštní konference, kurzy a konzultace. Vytvořil také Fondy Willow Creek (WCR), publikační středisko spojující novou asociaci se Zondervanským nakladatelským domem. WCR bude vydávat knihy, audio a video nosiče z produkce zaměstnanců sboru ve Willow Creek i dalších členů asociace WCA .” (The BDM Letter, Biblical Discernment Ministries, říjen 1992) Jezuité v ekumenických církvích vždy prosazují své oblíbené divadlo velmi intenzivně. Zvláště vyniká snaha dělat ze všech vážných témat komedii a parodie. (Viz také: Dr. Litchfield: Drama Ministry, Back to Religion & Politics Digestb; Bolte, Chuck & Paul McCuster: Youth Ministry: Drama & Comedy. Group Books, Colorado: 1987) 45.12 Jezuitské sekty - vražedný nástroj Jezuitská ekumenie však není jenom proto, aby sjednotila všechny církve a nechala je v rámci ekumenie bujet dál. Jejich skutečný záměr s těmito církvemi, pokud se nakonec neskloní před papežstvím a pokud papeže neuznají jako jediného vládce nad církvemi a nad světem, je přímo hrůzostrašný - přesně podle jezuitské přísahy. V malém nám to ukazují čas od času tragické události různých, zdánlivě spolu nesouvisejících sekt. Jak popisuje exjezuitský kněz Rivera, existuje ještě jeden důvod pro infiltraci protestantů. Popisuje ho takto: “Když se dá do pohybu poslední ikvizice, římský chytře vymyšlený plán bude mít ten účel, zamezit kterékoliv skupině únik do bezpečného úkrytu. Řím a jeho spojenci uzavřeli průduchy za pomoci tajného jezuity, kterého jsme znal. Jmenoval se Jim Jones. Byl to jezuitský diakon, vázaný přísahou pro zvláštní účely. Jonestowský masakr byl dobře promyšlenou vojenskou náboženskou a politickou událostí se šikovně ukrytou pravdou. ... Jim Jones byl studentem duchovního otce - démonem posedlého kazatele, zabředlého v okultních vědách. Byl mocným čarodějníkem a dobře cvičeným jezuitou. Pracoval v ekumenickém a charismatickém hnutí. Kázal a šířil » evangelium lásky « . Většina jeho následovníků byli římští katolíci a lidé z římskokatolického podsvětí. Dále to byli protestanté z různých denominací. V roce 1953 založili křesťanské společenství Boží církve. V roce 1962 se stal misionářem v Brazílii, napojený na křesťanské společenství Boží církve, kterou založil. ... Jako správný jezuita nařídil v r. 1973 svým následovníkům, aby jej oslovovali » otče « a modlili se k němu. Není nic zvláštního, když se bezvýznamný vůdce malé církve stane čelným představitelem politického a náboženského života, jako například ... Rosalyn Carterová (reprezentující prezidenta USA), guvernér Jerry Brown (jezuita), vicestarosta San Franciska, ale i senátoři, poslanci, generální prokurátoři. Brown byl dokonce delegován hned několika náboženskými vůdci najednou. ... Všichni tito lidé se podíleli na masakru proto, aby se jim dostalo pozdější celosvětové ochrany. Jim Jones plánoval a připravoval - pod vedením Říma - obětovat své stádo protestantských věřících, aby naplnil svou jezuitskou přísahu. Když bylo po všem, byl celý svět otřesen. Jeanie Mills, dále její manžel a jejich dcera napsali knihu » Six Years with God « , ve které výše uvedené skutečnosti popsali (The Thimes, publ. So. Assoc. of D.D.A., str.26, July, 1980). 26. 2. 1980 byli za tuto knihu všichni zavražděni. Světový tisk a televize přinesly zprávu, že Jim Jones byl blázen, fundamentalista, který věřil Bibli. Všechny fundamentalistické církve se staly rázem podezřelými. ... Cílem toho je, aby veřejné mínění nutilo politiky schválit zákony zakazující shromažďování věřících. Jejich vydáním by mohlo začít kruté pronásledování protestantů, takže by nenalezli na zemi žádný bezpečný úkryt.” (A. Rivera: Double Cross, str. 30-32) Tento hrůzný masakr je také popsán v Kronice lidstva na straně 1049. Sebevražedný skupinový masakr byl spáchán 18. listopadu 1978 ve Guayaně. Vyšetřování vedlo ke zjištění, že “ctihodný reverend” (jak ho nazývají i deníky z té doby), Jim Jones měl kontakty s CIA a že masakr byl výsledkem pokusu s hypnózou lidské mysli všech zúčastněných a s jejich manipulací. Napřed byla otrávena batolata vstříknutím prudkého jedu injekcí přímo do krku. Pak byly otráveny všechny přítomné děti, pak ženy tím, že vypily otrávený džus a nakonec muži. To nelze učinit bez silného vlivu na mysl lidí. Navíc se zjistilo, že kdo nebyl otráven kyanidem, byl zastřelen zvláštní jednotkou, která byla přítomna a na všechno dohlížela! Jones sám měl hlavu také prostřelenou. Jed cyankáli mu pro lidi krátce před tím dodal osobní přítel, několikanásobný vrah, Henry Lee Lucas, který byl současně ve službách Vatikánu a jezuitského řádu. Všechny tyto tajné jezuitské sekty mají cíl zlikvidovat nekatolické občany tak, jak to nařizuje jezuitská přísaha. Všimněme si dalších podobných případů a zjistíme, že všechny mají stejný průběh a stejný konec. Tyto malé rádoby “křesťanské” skupiny a sekty nikdy nejsou namířeny proti katolíkům samotným, neboť “Vatikán je vládou sám pro sebe. Je to politický stát, jehož členem se stává každý římský katolík při křtu. Jeho občanství je především římské, pak teprve té země, ve které se zrodil nebo v ní žije.” (A. Rivera: Double Cross, str. 30) Pokaždé je v takovýchto případech hromadná, skupinová vražda (většinou po omámení drogami nebo slabým jedem) nebo sebevražda (většinou předávkováním drog nebo podáním silných jedů) namířena proti protestantům a ostatním nekatolíkům. V dubnu 1993 to byl případ tajného jezuity, Davida Koreshe, který založil sektu Davidiánů (Davidovců) složenou převážně z přísných protestantů - adventistů sedmého dne. Masakr v texaské pevnosti u města Waco, která nakonec skončila v pondělí 20. dubna 1993 v plamenech, byl rovněž zinscenován za pomoci tajných vatikánských sil. Kdo nebyl zastřelen, uhořel. Jezuitská přísaha byla dokonale naplněna. Církev Adventistů sedmého dne byla v médiích vláčena a pošpiněna. Jezuita Koresh splnil svůj úkol “skvěle”. Na tuto přísně protestantskou církev ASD jsou jezuité vůbec velmi rozzlobeni. Patří k církvím, na které jsou maximálně zaměřeni. Jejich vrcholná organizace (Generální konference) a jejich nižší stupně (Divize) stejně tak jako jejich lokální organizace v jednotlivých státech (Unie a Sdružení) jsou jezuity a jejich agenty doslova zaplaveny. Ti tuto církev udržují v područí ekumenie a Vatikánu. Oficiálně sice církev tvrdí, že je jenom pozorovatelem světových ekumenických společenství a shromáždění, ale dnes není jediného státu, kde by tomu tak bylo. Všude je přímo členem bývalé Křesťanské mírové konference, v současné době je i členem Křesťanské akademie a Ekumenické rady církví nebo jejích podorganizací a odnoží. A podobně jako v případě Davida Koreshe tomu bylo naposledy i v případě sekty Nebeská brána v roce 1997. I zde bylo využito důvěřivosti lidí, jejich pověrčivosti a fantazie. O život však přišlo mnoho mladých lidí.

	Hledej
	Je a svátek má Eliška. Vytvoření registrace