poslal Nepřihlášený Iz. 7:14 „ Protož sám Pán, dá vám znamení: Aj , panna počne a porodí syna, a nazve jeho jméno Immanuel“ . Tato slova zazněla asi 730 let př.Krist. do určité situace. O co tenkrát šlo ?
Nešťastný příběh Achasův je popsán v 2 Král.16: 1 – 20. Nejprve a) chodil cestou králů Izraelských – nečinil co by bylo dobré před Hospodinem
b) obětoval svého syna Molochovi ( ohni) z loajality k Assyrské říši 2 Kral.16: 3
c) Protože aktivně udržoval přátelství s rodící se assyrskou expanzí, vytáhli proti němu Rezin a Pekach. Chtěli, aby se k nim přidal.
d) 2 Král. 16: 7 Achas posílá v nouzi služebníky za Tiglatfalazarem II. s chrámovým pokladem 2 Král.16: 8 a se slovy Služebník tvůj a syn tvůj jsem , přitáhni a vysvoboď mě z ruky ...“ v. 9 – král ho vysvobodil, ale současně tím vznikla spoušť na Efraimově uzemí. Mnoho lidí bylo odvlečeno do assyrie a naplnila se slova Iz. v 7:18 – 25, kdy budou moci jíst jen samou smetanu i když bude mít člověk sotva kravičku nebo dvě ovce, protože zem bude vylidněna a bude na to sám.
Když se Achas dozvěděl o zrádném obléhání Rezina a Pekacha, tak se začal, spolu s lidem bát i když Hospodin způsobil, že v boji neprohráli.
Do této situace, kdy rozpolcený Achas odmítá komunikovat s Bohem ( Iz. 10 – 14 ) přichází Izaiáš a prorokuje o Immanueli, tedy o Bohu, který chce být s nimi, který chce být s námi.
POZN.1 I dnes si naše západní společnost říká křesťanská a přitom význam tohoto slova a stavu nevyjadřuje. Je mimo a činí to co je zlého před Boží tváří. Člověk je buď zahleděný do sebe pro množství majetku a Boha nepotřebuje nebo trpí a Boha obviňuje ze svého stavu. Člověk odmítá s Bohem komunikovat i tím, že si vymyslel Vánoce, ale co víc, ještě z nich udělal „chrám spotřeby“ – oni živého Ježíše nepotřebují tak jako nepotřeboval Boha i Achas.
POZN.2
I když král nechtěl znamení, byl vystrašený a plný výtek vůči Bohu
.Přesto i pro něj platilo slovo proroctví o tom, že Bůh je s nimi a bude s nimi. Bůh za námi přichází v osobě Ježíše Krista nezávisle na tom co si o tom myslíme, zda Jej akceptujeme či ne ! Je to o Boží lásce, kterou dnešní člověk nepěstuje.
Když už Vánoce, tak pak zvěst o spasení ! Je potřeba začít s Bohem počítat a lidem bude líp . Ne vždy po materiální stránce, ne vždy po zdravotní stránce, ale zcela jistě z hlediska klidu a pokoje. O tom mluví Iz. v 8 kap. kdy rozvádí blahodárné účinky zaslíbené Boží přítomnosti v našich životech
Protože Bůh byl lidskou humánní společností vyřazen na okraj zájmu, žene se vlna otroctví a poroby vládce tohoto světa přes celou planetu . Ti kdo si to uvědomí vykřiknou v zoufalé touze po spáse „ Ó Immanueli“
Když už Vánoce, tak máme vyjít Bohu Stvořiteli a Spasiteli naproti ! On svůj díl cesty za námi ušel. Byl to neskonale delší díl. On nejde jen polovinu cesty, ON přichází až za námi a nám stačí obrazně řečeno udělat ten poslední krok – přijmout Jeho zjevenou lásku.
Když už Vánoce, tak Bůh je i náš Spasitel – těch , kteří nejsou ze Židů . Iz. 8: 9. Je zde výzva, aby ostatní národy sledovali jak jedná Hospodin se svým lidem, protože v zaslíbeném Immanuelovi přijde Bůh za každým člověkem. „ ....... ( nýbrž pozorujte všichni v daleké zemi) .....“ Díky Pánu za to !
Když už Vánoce, tak nové rozhodnutí spoléhat na Boha . Iz.8:13 „ Hospodina zástupů samého posvěcujte : on budiž bázeň vaše i strach váš“ Lidi se bojí jeden druhého. Nejen na ulici , ale i v zaměstnání. Vládnou nerovné a nečisté vztahy. Boha se vůbec nebojí – vždyť ho vyměnili za „chrám spotřeby“ resp. za někoho nebo něco jiného . „Sladobolná“ bázeň přichází jen jednou za rok na půlnoční mši. Říkejme lidem , že Vánoce jsou proto, aby si uvědomili kdo má být jejich autoritou.
Závěr
Immanueli – vidíš nás ? Náš úkol je očekávat na Hospodina – ne s rukama v klíně, ale při práci na Boží roli. Iz.8:17“ Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova;na něj pravím, budu čekati“
Mnozí křesťané se příliš zapletli se světským stylem života. Iz. 8:15 říká, že se mnozí „ ….urazí a padnou, a potříni budou, aneb zapletou se, popadeni budou (do léčky)“
Když už Vánoce – pak nepadněme do léčky sladobolu
a formalismu. Jděme ke Kristu, naší spáse. I letošní svátky vánoční nám mají co říci a mají nás čím oslovit !
Krispus
