Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Darja.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15942, komentáře < 7 dní: 514, komentářů celkem: 379350, adminů: 60, uživatelů: 4950  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 246 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
ivanp
martino

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Na okraj doby covidové
·Slovensko pøed Velikonocemi otevírá kostely k „individuální duchovní péèi“
·Marek Krajèí: Tiekli mi slzy, nepodporili ma ani moji vlastní
·Sèítání lidu 2021 - Informace pro èleny a pøátele baptistického hnutí
·Sèítání lidu 2021 - informace generálního sekretáøe Ekumenické rady církví
·SCEAV: Podpoøte svou církev ve sèítání lidu
·Tøeboòská výzva
·Ekumenická rada církví se pøipojuje k minutì ticha za obìti pandemie
·Film vìnovaný životu J. A. Komenského
·Slovenský ministr zdravotnictví baptista Marek Krajèí konèí kvùli koalièní krizi

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104223786
přístupů od 17. 10. 2001

Tvorba: Generační paměť.
Vloženo Úterý, 19. srpen 2014 @ 11:16:00 CEST Vložil: Olda

Zajímavosti poslal Myslivec

Generační paměť, existuje, neexistuje, existovala snad někdy? Nejsem žádný genetický odborník, chtěl bych jen vyvolat diskusní polemiku na toto téma. Téma, které má s hříšným lidstvem hodně společné.

Současný člověk si svoje vlastní prožitky pamatuje. Mohlo tomu někdy být tak, že si lidé pamatovali i prožitky svých předků? Nebojte se, nemířím k žádným reinkarnačním konspiracím. Je to jinak. My současní lidi bereme jako samozřejmost, že si pamatujeme jen prožitky vlastní. Bereme to jako náš individualismus, jako naše vlastní soukromí, se kterým sami v sobě hospodaříme dle vlastního uvážení.  Jistě. V rámci vize každý sám za sebe je všechno v pořádku. Podívejme se však globálně na nevýhody takového individualismu.  Přijde na svět válka. Miliony lidí zemřou, miliony lidí mají v individuální paměti tu strašnou bolest ze ztráty svých milovaných bližních. Bolesti a prolité krve bylo tolik, že nikdo válku nechce. Generace, která válku zažila, nosí tento strašný prožitek v sobě.  Generace, která nastupuje je výchovně ovlivněná válečnou generací, a bolest, onen strašný vnitřní prožitek v ní pomalu ustupuje. Třetí nastupující generace je od hrůz války osvobozená, jelikož si na ně vůbec nepamatuje. Je to tak dobře? Je i není. Těžko říct. Být nezatížený hrůznými prožitky svých předků je pro nás dobré nebo zlé? Je to dilema. Mít v generační paměti válečné hrůzy, to by si lidstvo jinak vážilo lidského života a svobody. Byly by pak ještě války? Dala by se však taková strašná duševní zátěž unést? A kdo by takovou zátěž v sobě chtěl nosit? Doposud jsem psal o negativních prožitcích. A co generační paměť s prožitky vysloveně pozitivními? Paměť, ve které bychom měli všechno, co prožili naši předkové s Bohem před pádem do hříchu, co prožili všichni ti, kdož se dokázali znovu před Boha postavit, co prožili všichni ti, co poznali pravdu zjevenou Duchem, co prožili všichni ti, co viděli Krista, viděli Jeho zázraky, Jeho nanebevstoupení. Bylo by pak třeba Písmo? Pomíjející papír, na kterém je zaznamenané nepomíjející boží slovo.  Není náhodou ten papír jen náhražkou ztracené generační paměti, ve které bylo původně boží slovo uložené? Není náhodou vynález písma motivovaný ztrátou generační paměti? A nebyla to právě smrt a hřích, co v lidstvu předávání generační paměti zastavila?  Každý současný člověk je jako ostrov obklopený mořem, které na jeho ostrov doráží. Člověk je ostrovem, na kterém je sám v sobě izolovaný. Izolovaný ve svém individualismu, izolovaný v zapomnění na tak důležité otázky jako „odkud jsem, kdo a kde je můj Stvořitel, kdo jsou mí předci“. Ta izolace činí z člověka potažmo lidstva věčné průzkumníky a badatele. Naštěstí mezi mořem izolovanými ostrovy vytvořil Bůh spojení. Spojení duchovní a hlavním spojovatelem je Duch svatý. Ty spojené ostrovy v Duchu jsou církev. Člověk nedokáže žít sám. Je v něm až příliš otázek, na které má jen jedinou odpověď- nevím. Člověk pak hledá odpovědi i jinde než v kruhu svých bližních.  Není takové hledání u nás všech motivované právě ztrátou generační paměti? Hledal by člověk odpovědi, kdyby je již věděl? Hledal by Boha, kdyby Ho znal tak jako Adam? Ne, určitě nehledal! Člověk by věděl, by byl ve svém generačním poznání neodmyslitelnou, neoddělitelnou součástí lidstva. Lidskou součástí, která by ke generační paměti předků přidala své další krásné prožitky s Bohem, lidmi, zvířaty, přírodou, vším stvořeným. Jednou budeme v Kristu opět znovuzrození. Všechno zlé bude dle božího slibu zapomenuté. Budeme mít tělo jako Kristus. Kristus zná všechny lidi, On nese bolest za každého z lidí. Otec je vševědoucí, a Syn? Jistě taky. Není však u Syna díky tomu, že se stal člověkem, novým Adamem, není u Něho obnovená i generační paměť. Paměť, ve které uchovává všechny lidské prožitky jak špatné tak i dobré? Takovou zátěž by unesl jen Bůh. Je však zátěž sdílet prožitky jen dobré? Až bude vše zlé zapomenuté, bude u celého lidstva generační paměť obnovená v pozitivním smyslu?? Obnovená tak, abychom niterně mohli prožívat to, co všichni naši předci, aby další mohli poznat, co prožíváme v sobě? Nebylo by to krásné pamatovat si, co krásného prožili naši předci a dát poznat jiným co krásného prožíváme v sobě? Všimli jste si, že je to právě láska, která empaticky umožňuje prožívat to, co prožívá ten druhý? A není na lásce nejlepší to, že se soustředí na prožitek krásna u toho druhého!  Že ho nezištně přeje a nesobecky sdílí. A takovou lásku nám Kristus z nebe přinesl. Jeho Láska je mnohem větší, širší a hlubší. Zahrnuje nás všechny, všechny boží děti. V lásce jsme v Kristu všichni spojení. Kristus žije v našich srdcích, žije pro naše niterné a krásné prožitky, ty špatné vidět nechce a odpouští nám je. Žije v lásce pro nás všechny. Kristus žije v lásce pro nás, dokážeme stejně žít my pro Něho? Prozatím jen každý sám za sebe? A i to je někdy těžké. Proto všichni toužebně vyhlížíme den, kdy budeme Kristem proměnění, znovuzrození k životu věčnému, životu ve vzájemné lásce jeden k druhému, bez generačního omezení a zapomnění. Smysl lidstva je v tom, že nás všechny Bůh stvořil k lásce. Bez lásky je po nás veta!

Ps: Napadlo mne nedávno v lese pod pončem při průtrži mračen.

Myslivec


"Generační paměť." | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Generační paměť. (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Úterý, 19. srpen 2014 @ 21:57:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Docela bych si přál, aby tato Myslivcova úvaha nezapadla. A hlavně ty věty končící větou " A kdo by takovou zátěž v sobě chtěl nosit?" Kdo totiž zakusil nést kříže jiných, i když třeba jen v prosebných modlitbách, ten musel zjistit, že některé kříže jsou tak těžké, že je prostě - i když je takových třeba jen několik - nedokáže unést. A když se o to snaží, tak může v lepším případě skončit v blázinci.

Když si tíhu našich křížů uvědomíme a přidáme ještě tíhu hříchů všeho lidstva, tak si teprve umíme domyslet, jaké utrpení musel a doposud musí nést Bůh. Pod tíhou tak velkého nákladu lze člověku jen zemřít. Bolesti hřebů a vegetativní projevy bolestivého umírání na kříži jsou totiž jen drobkem z utrpení na Golgotě.



Re: Generační paměť. (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Úterý, 19. srpen 2014 @ 22:09:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podle toho. co se člověk může z historie dozvědět, tak kdysi generační paměť byla na dost vysoké úrovni. Můžeme tak soudit z existence mýtů a pověstí, do kterých se postupem času proměňovala. A my ji známe též z biblických příběhů. To proto, že mysl lidí nebyla tak jako dnes zahlcena přemírou informací a nesmyslů.

Nemusíme ani dost přemýšlet, že současná doba je zahlcena balastem nejrůznějších blábolů a nesmyslů jen proto, aby vymyla z paměti lidstva hrůzy, kterých bylo schopno v docela nedávných dobách. A to proto, aby je ta neviditelná moc zla připravila na hrůzy ještě větší, byť budou představeny třeba jako boj o demokracii či svobodu. Kdo by pro něco takového neumíral? Kdo si přitom vzpomene, s jakým nadšením vstupovali dobrovolníci do Velké války, aby ještě téhož samého roku ztráceli zdravý rozum z hrůz, které nastaly?



Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy