Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Darja.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15942, komentáře < 7 dní: 515, komentářů celkem: 379351, adminů: 60, uživatelů: 4950  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 54 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Na okraj doby covidové
·Slovensko pøed Velikonocemi otevírá kostely k „individuální duchovní péèi“
·Marek Krajèí: Tiekli mi slzy, nepodporili ma ani moji vlastní
·Sèítání lidu 2021 - Informace pro èleny a pøátele baptistického hnutí
·Sèítání lidu 2021 - informace generálního sekretáøe Ekumenické rady církví
·SCEAV: Podpoøte svou církev ve sèítání lidu
·Tøeboòská výzva
·Ekumenická rada církví se pøipojuje k minutì ticha za obìti pandemie
·Film vìnovaný životu J. A. Komenského
·Slovenský ministr zdravotnictví baptista Marek Krajèí konèí kvùli koalièní krizi

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104224624
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: Hľadám cirkev, kresťanskú
Vloženo Středa, 03. červen 2015 @ 17:06:28 CEST Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal Rastislav

    Je to už dosť rokov, čo som si začal viacej všímať praktickú realitu v súčasných cirkvách (ktoré tvrdia o sebe, že sú kresťanské) v porovnaní s tým, čo je napísané v evanjeliách, či s tým, ako Ježišove pokyny realizovala v praktickom živote prvá kresťanská cirkev. Vo viacerých prípadoch som zistil vyslovene protichodné výklady či konania, ktoré mali v histórii kresťanstva katastrofálne dopady nielen na povedomie o kresťanstve u neveriacich ale i na spoločnosť celkom.

    Tak som sa pokúsil nejak lokalizovať obdobie, kde v histórii kresťanstva nastal tento BOD ZLOMU, v ktorom sa kresťanstvo začalo odkláňať od pôvodného Ježišovho učenia.      Ako iste viete, kresťanstvo v počiatkoch bolo prenasledované, v lepšom tolerované. No v žiadnom prípade sa nedarilo Rímu ho pokoriť či ovláďnuť. Až prišiel na scénu cisár Konštantín I. (roky cca 273 až 337). Ten urobil geniálny štátnický ťah, ktorý sa s obľubou praktikuje dodnes, roku 313 sa rozhodol ukončiť prenasledovanie kresťanov a aby si mohol kresťanov podrobiť (keď to dovtedy nešlo po zlom), rozhodol sa ich spriahnuť (skorumpovať) so štátnou mocou. Korunu tomu nasadil cisár Theodosius I. keď roku 380 definoval kresťanstvo ako štátne náboženstvo. Od tohoto obdobia začali kresťanskí duchovní vodcovia prispôsobovať kresťanskú náuku viac potrebám štátnej moci ako potrebám Boha.      Teda môžeme konštatovať, že vzniklo nové náboženstvo, ktoré si ponechalo v názve „pôvodnú osvedčenú ochrannú známku“ Ježišovho učenia, a to: Kresťanstvo verzia 2.0     Toto kresťanstvo verzia 2.0 sa postupom času nabaľovalo takými zrúdnosťami, že niektorí duchovní vodcovia ako napr. Luther, náš Hus apod. to už vnútorne nevydržali a tak sa snažili aspoň čiastočne zbaviť nahromadeného balastu v cirkvi. Hlavným problémom ale u väčšiny z nich vidím v tom, že sa snažili reformovať cirkev iba v rámci kresťanstva verzia 2.0. O reálnom návrate ku kresťanstvu verzia 1.0 prakticky neuvažovali. Jediným známejším (v našich zemepisných šírkach) reformátorom v tomto období, ktorý chcel realizovať návrat ku kresťanstvu verzia 1.0, bol Petr Chelčický. Za zjavné rozpory medzi kresťanstvom verzia 1.0 a kresťanstvom verzia 2.0, ktoré sú aktuálne práve v súčasnej dobe, môžeme zaradiť práve tieto dva:

1. Vzťah k válčeniu.      Kresťanstvo vzhľadom k násiliu môžeme definovať ako náboženstvo nenásilia. Je to odvoditeľné z viacerých miest Nového zákona. Ako postačujúci a jedno-jednoznačný dôkaz nájdeme napríklad u Matúša, 5. kapitola, 38. až 48. verš. Tak to chápali prví Ježišovi učeníci a na základe tohoto učenia prví kresťania odmietali účasť na akýchkoľvek vojenských výpravách. Až Augustín (cca 400 rokov po Kristu), po spriahnutí sa cirkve so štátom, začal vymýšľať doktríny, ktoré začali schvaľovať válčenia kresťanov. V súčasnosti (v dobe kresťanstva verzia 2.0) situácia dospela do takého štádia, že už ani štát nemusí kresťanov nútiť ísť válčiť - oni tam idú dobrovoľne. Čo je však ešte viac šokujúce je to, že vo vojenských mundúroch nájdeme značné množstvo farárov - duchovných vodcov kresťanov a to nie ako prostých vojakov ale rovno i s dôstojníckymi frčkami. Ak by boli išli do týchto válečných zrúdností farári samostatne ako vojaci bez požehnania, posvätenia či súhlasu cirví, dalo by sa to brať ako zlyhanie jednotlivca, čo je síce smutné ale stáva sa to. No oni boli vyslaní priamo cirkvami, naprieč denominačnému spektru! Toto konanie cirkví radím však do kategórie vedomého spreneverenia sa svojmu poslaniu, ak vôbec ešte súčasné cirkve sú schopné takýto pojem pochopiť. 2. Cirkevné reštitúcie.      Obhajovanie cirkevných reštitúcii bolo sprevádzané ľúbivým sloganom - "co bylo ukradeno musí být vráceno". Cirkev si v reštitúciach nárokuje majetok, ktorý akože legálne nadobúdala stáročia spätne. Tento majetok (okrem iného) pochádzal z povinných odvodov desiatkov cirkevníkmi.     Zásadná otázka číslo 1. ohľadom právno-morálneho nároku na reštituovaný majetok  teda znie:     Ako sa mohli slobodne demokraticky poddaní rozhodnúť pred 200, 300, 500, 1000 rokmi, či budú členmi cirkve alebo nie?!! Práve si primomíname, že pred 600 rokmi nejaký Hus ani nechcel vystúpiť z cirkve, len ju chcel trochu reformovať, a všetci dobre vieme ako skončil.     Skúsme sa na cirkevné reštitúcie pozrieť i zo stránky kresťanskej vierouky. Na pomoc si zoberiem 16-ty verš z 5-tej kapitoly Matúšovho evanielia: "Nech tak svieti vaše svetlo pred ľudmi, aby videli vaše dobré skutky a oslavovali vášho Otca, ktorý je v nebesiach".     Zásadná otázka číslo 2. teda znie:     Koľko asi neveriacich ľudí prijalo Ježiša ako svojho spasiteľa, keď videli u cirkví, naprieč denominačnému spektru, dobrý skutok vo forme cirkevných reštitúcii?!!     Alebo, že by mala otázka skôr znieť:
    Koľko ľudí asi nadobro odradila hamižnosť cirkví v presadzovaní cirkevných reštitúcii, aby sa stali kresťanmi?!!   Po obsiahlejšom úvodníku môžem pristúpiť k deklarovanej otázke v nadpise. Hľadám cirkev, kresťanskú, ktorá vyznáva hodnoty kresťanstva verzia 1.0 a teda aj háji podobné názory na válčenie kresťanov a súčasne i na cirkevné reštitúcie a v praxi ich aj naplňuje. Ak by bol problém s cirkvou, tak hľadám aspoň zbor s farárom, ktorý vyznáva hodnoty kresťanstva verzia 1.0 a teda aj háji podobné názory na válčenie kresťanov a súčasne i na cirkevné reštitúcie a v praxi vo svojom zbore ich aj naplňuje.  Poradíte mi, prosím?  


"Hľadám cirkev, kresťanskú" | Přihlásit/Vytvořit účet | 56 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Čtvrtek, 11. červen 2015 @ 20:10:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Takovou Církev poznáš jedině tak, že je v plném souladu s Písmem. To ovšem tvrdí mnoho církví. Takže: Nejlepší indikátor je ten, jak se ta který církev staví k několika pasážím Písma, které se zbabělci ani neodváží v církvích kázat.

Ta místa jsou tato:

1 Korintským 11:1:  Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
2  Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.
3  Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
4  Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
5  Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
6  Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
7  Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.
8  Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
9  Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
10  Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
11  Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.
12  Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
13  Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.
14  Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
15  Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.
16  Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.



1Kor 14,34:  Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví.
35  Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.
36  Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?
37  Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.
38  Pakli kdo neví, nevěz.

Těmto pasážím porozumí pouze duchovní nebo prorok. Takže Církev, která respektuje celé Boží Slovo, včetně těchto pasáží, je skutečně duchovní a prorocká. Ovšem pouze v případě, že respektuje i další části Slova (např. charismata). 






Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: Vacant v Úterý, 09. červen 2015 @ 19:44:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hledat proticírkevní církev je jako souložit za panenství.



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: Nitram v Pondělí, 08. červen 2015 @ 20:22:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravím,
už k tomu bylo dost řečeno a nechci se opakovat (aspoň ne moc), ale i tak bych chtěl k této dlouhé otázce něco říci.

Za prvé, žádné křesťanství 1.0 nebo 2.0 neexistuje. Křesťanství je jenom jedno. Křesťanstvím 1.0 se rozumí ideál, který v církvi nikdy nebyl. I raná církev byla plná sporů (viz Nový zákon, celý). Podmínky společnosti se v průběhu dějin mění a nelze se vracet k tomu co už uplynulo.

Z mé vlastní zkušenosti můžu bezpečně říci, že společenství, která mluví o návratu k prvotnímu stavu církve, ve skutečnosti říká jen to, co chce. "Prvotní církev" je taková "zaklínací formule", která může obsahovat cokoli. Většinou se jedná o ultraliberální prostředí a odráží pouze současnost, ne prvotní církev. Důvod pro to je ten, že o církvi v prvních staletích historicky víme jen málo a prázdné mezery lze zaplňovat libovolným obsahem, který ne vždy je správný.

Obecně mi velmi vadí manipulace a ideologická interpretace dějin. A to jak na jednu tak na druhou stranu. Dějiny (stejně jako dnešní doba) není černá nebo bílá, ale dosti komplexní záležitost, kde nelze měřítkem dnešní doby hodnotit minulost. Když Konstantin přijal křesťanství (jedno z jakou motivací), jediné co stalo, bylo, že se změnily podmínky a církev v nich hledala nový prostor k životu. Většina obecně známých a přijímaných interpretací dějin není pravdou. V mnohém se objevují i faktografické chyby.

Chtěl bych poznamenat jen jednu věc o společenství, do kterého patřit. Pro mě se stalo důležité být v takové církvi, kde i kdyby byl špatný pastor/kněz, jeho kázání neposlouchatelné stejně jako hudební doprovod, divní lidé apod., budu cítit Boží přítomnost a budu návštěvou bohoslužby naplněn a přeměňován k "Božímu obrazu".

S pozdravem 
Martin



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Pondělí, 08. červen 2015 @ 21:24:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Již jsem ti napsal, že stačí, když v jakékoliv církvi najdeš někoho, s kým si o Bohu můžeš popovídat. Ani nezáleží na tom, zda sdílí tvé názory. Ale již skutečnost, že si můžete vzájemně povyprávět o svých náhledech na Písmo, o zázracích, které jste prožili, o slovech svědectví, o výkladech biblických znalců, atd.,  bude pro tebe neuvěřitelným přínosem.Jak takového člověka najít? Nevím, soudím, že Pánbůh tě k němu přivede sám.



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Pátek, 05. červen 2015 @ 08:36:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
 (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: rudinec v Středa, 11. listopad 2009 @ 08:58:46 CET



V té době dostal jsem z Nemecka dopisy a doklady,v nich líčeny byli přestupky adventistů a jejich vůdců.
Tak v jednom spise „Der  Christ und der Krieg“,který byl vydán též v řeči polské pod titulem „Nasledowca Christusa a vojna“ kde na straně 16.stojí psáno:......každý silný a zmužilý bojovník,který ve válce podle Božího úmyslu mnoho nepřátel zabije zůstane přesto pravdivým věřícim a andělem Božím.“
Mezi dokumenty ,jež psali vůdcové adventistů c.k. vládam,dočetl jsem se jak horlivými bili propagátory staré monarchie.
Tak na příklad:Ministerstvu vojenství v Berlíně,Charlottenburg,dne 4.srpna 1914 píši mimo jiné:...a kromě toho zažádali jsme  všecky zbory aby uspořádali zvláštní  modlitební zhromáždení a modlili se k Bohu za víťezství německých zbraní....Součastne dovolují si Vaší Exelenci sdeliti,že dávame Vám k dispozici naše sanatorium a misijní školu jakož i 250 celtů,postavených k umístení asi 1400 raněných,jednoho lékaře a několik lékařsky vzdělaných ošetřovatelek ve Fridensau u Magdeburgu...S přáním by Bůh spravedlivé věci vitězství popřáti ráčil.Poroučím se Vaší Exelencí oddaný H.F.Schubert.
Tento dokument byl znovu publikován v roce 1915,ale podepsánL.R.Konradim,který byl předsedou adventistů všech zemí Evropy a za Německo připojeny podpisy H.F.Suberta a P.Drinhause.
Věřte, milí čtenáři,že tento dokument na mně tak bolestne zapůsobil,že jsem se nad ním rozplakal.Představte si kam nás ti vůdcové přivedli,když nám hlásali,že Neměcko vede válku spravedlivou a ktomu jěšte se dovolávali Boha ku pomoci,jakoby Bůh jenom Němce miloval a všecky ostatní národy chtěl zničiti a zahubiti.
Bůh tyto modlidby adventistů nevyslyšel,neboť Německo válku prohrálo.
V „Drážďanských nejnovějších zprávach“ze dne 12 dubna 1918 na strane 3.píši vůdcové adventistů:“Na začátku války rozdvojila,se naše církev na 2 strany.Zatím co 98% našich členů na základe biblického bádaní zaujalo stanovisko,že je svatou povinností hájit svou vlast  se zbraní a to i v sobotu a oznámilo ho ministerstvu vojenství,byla 2% členů kterí se tomuto stanovisku nepodrobili následkem jejich nekřesťanského zachováni se,museli býti vyloučeni....“
 
Výňatok zo spisu Jakuba Tobolu Václavovice Šenov ve Slezsku. 

Ja osobne si vážim tie 2 % adventistov,/samochodcov/,ktorí sa viac báli Boha ako človeka .Odmietli ísť strieľať do "kresťanov" na opačnej strane zákopu.Pravda Božia im bola cennejšia ,ako  lživé reči kazateľov.

Stačí vysloviť iný názor ,ako je ten oficiány cirkevný a skutočný kresťan je v problémoch.Stáva sa v tom lepšom prípade "samochodcom".Keď sa tieto veci diali pred sto rokmi o koľko viac sa dejú dnes.

Podobne to bolo v RKC:
Počiatok rím. církve je v cisárovi Konštantinovi.Zoštátnením kresťanstva začali do církve vstupovať neobrátení pohania a tieto pohanské zvyky presadovali v cirkvi.Katolicizmus je v pdstate pohanstvo zamaskované tenkou vrstvou kresť.terminologie.Keď videli skutoční kresťania čo sa v cirkvi deje ,tak z nej vystúpili.RKC začala týchto kresťanov postupne prenasledovať a vraždiť.

Ja osobne 90 % "samochodcov" považujem za skutočných kresťanov.Ktorí pre pravdu Božiu dokažu aj trpieť.Ktorí nejdú s prúdom ale proti prúdu.Ako hovorí príslovie: že iba živá ryba dokáže plávať proti prúdu, mŕtva pláva po prúde.



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: jasomgojim v Čtvrtek, 04. červen 2015 @ 17:14:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
bratre rastislave,

VSE JE ZINFILTROVÁNO ! Není jina cirkev, krome jedine pravé ...

ja bych ti tedy odporucil modry kriz, zajed do Bratislavy, Mirova ulice, tam jsou ti pravý krestani, tvuj zivot se rapidne zmeni :)



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: Vacant v Čtvrtek, 04. červen 2015 @ 18:23:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Církev proti církvím a restitucím neexistuje a ani existovat nemůže. Popírala by sama sebe.



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: Laura67 v Čtvrtek, 04. červen 2015 @ 11:23:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Církev kterou hledáš nenajdeš, protože neexistuje, dnes vše je postaveno na víře v Pána Ježíše. Každý sám za sebe, žádná církev, organizace, ani náboženství, ale jenom ty, Pán Ježíš a Bůh.



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. červen 2015 @ 13:02:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Rastislave.

  Křesťanství jako náboženství a s tím související věci jsou průšvih. Na tvou otázku je jednoduchá odpověď: Každá Boží církev vyznává hodnoty křesťanství 1.0. Podle toho se taky pozná

  Pokud je nevyznává, patří ta církev někomu jinému. 

  Pokud hledáš církev, tak je možné, že jí najdeš mezi sbory s farářem, ale v našich krajích je to spíše vyjímečné, faráři obvykle vyznávají hodnoty svých denominací. Odkud jsi, z Čech, Moravy, Slovenska? Je ta tvoje otázka jen řečnická do diskuze, nebo opravdu hledáš?

  Toník



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Středa, 03. červen 2015 @ 21:32:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K problému: 



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Středa, 03. červen 2015 @ 22:26:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Přeji ti hodně štěstí a ještě větší Boží přízeň, aby jsi takovou církev našel. Pokud však máš takové vyhraněné názory, choď do církve, která je třeba nejblíže a modli se, abys našel někoho, s kým si porozumíš. Máš dost velkou naději, jsou tací.



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: Rastislav v Čtvrtek, 04. červen 2015 @ 09:36:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zatiaľ sa mi nepodarilo spojiť sa s adminom ohľadom korektného naformátovania textu tohoto článku, a tak som ho uložil pre lepšie pochopenie i na NOTABENE .





Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. červen 2015 @ 11:01:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rastislave. 
Vzhledem ke striktnímu odmítání vojenské služby bych ti doporučil nejspíš svědky Jehovovy, nebo adventisty.  :-)

Ale teď vážně. 

Pokud sám nejsi beznadějný introvent, zkus pochopit, že podoba prvotní církve, když vlastně byla nejdříve jen malou sektou, kapkou v moři pohanství či judaismu, je přece o něčem docela jiném, než podoba církve po dvou ticících letech.  Tedy jiné podmínky praktického fungování, po staletích vedení Duchem svatým mnohem širší obzory víry - jenom duch Kristův je stále stejný a zásady, které se nemění: hřích zůstává stále hříchem, dobrý skutek stále projevem činného křesťana.

Stále je našim hlavním úkolem křesťana naplnit Boží plán s námi ve světě, poznávat a plnit Boží vůli, konat dobré skutky, které nebeský Otec pro každého z nás připravil speciálně do našich životních situací.

Lze s nostalgií vzpomínat na doby apoštolů, ale nejde se nám do těchto dob stále vracet!

Byli jsme Bohem postaveni do dnešní doby a do dnešní podoby církve.


Ani římskokatolická církev není tím, čím bývala ve středověku, ale je svojí snahou sloužit úplně někde jinde. Což nesleduješ křesťanské chování  současného papeže Františka?

A naše restituce jsou spočítány právě jenom tak, aby církve vůbec mohly nějak fungovat.

Vždyť už i první křesťané konali sbírky na činnost církví!




Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Středa, 03. červen 2015 @ 18:28:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rastislave, denominace ani farář verze 1.0 neexistuje, jelikož denominace ani faráři ve verzi 1.0 nebyli obsaženi.
Pokud ovšem hledáš Církev nebo společenství a bratří a sester, jejichž hlavou je Kristus, tak ti existují. 
Otázkou je co vlastně hledáš? 
Nejlepší je hledat Pravdu, následovat Pravdu a potom místní shromáždění křesťanů z toho vypadne jako vedlejší produkt hledání. Hledáš opravdu verzi 1.0? Pokoj tobě Jirka



Re: Hľadám cirkev, kresťanskú (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Středa, 03. červen 2015 @ 21:04:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kontrasty: Samochodci víry - křesťan bez církve?
Vloženo Pondělí, 09. listopad 2009 @ 21:50:41 CET Vložil: Stepan
poslal ssns

V dnešním křesťanství se v historicky nebývalé míře vyskytuje aspoň pro mě velmi zajímavý fenomén samochodců víry (jakás takás definice je v článku). Chtěl bych se tedy spolu s vámi nad tímto jevem zamyslet a bud rád i za osobní svědectví těch, kteří k těmto lidem patří. 


Samochodci víry

Nevím přesně, kde se termín "samochodec víry" v mé hlavě vzal. Je tak klidně možné, že jsem ho někde (pak bych to odhadl na Tomáše Halíka) četl. Samochodcem označuji člověka, který svoji křesťanskou víru žije nezávisle na jakékoli denominaci či církvi. [1] Zeptáte-li se křesťana na jeho církev, naprostá většina lidí vám poskytne nějaké to označení ve stylu pravoslavná církev, anglikánská církev, metodita atp. Samochodec však zcela vážně odpoví, že ke své víře a životu v Kristu žádnou církev nepotřebuje. Takový člověk buď na žádnou bohoslužbu [2] nikdy nezavítá, nebo čas od času někam zajde, ale obvykle volí různé církve podle momentálních podmínek, přičemž se s žádnou neidentifikuje. [3]

Jak se člověk stácá samochodcem [4]

Osobní zklamání církví (církvemi)

Velmi často slýchám svědectví o osobním zklamání jednou konkrétní církví či církvemi. Příběhy to jsou někdy otřesné (na GS byl jeden takový nedávno zveřejněn). Patří sem případy pohlavního zneužití nejčastěji ze strany duchovního [5], ale i zneužití autority, kdy si některý duchovní vykládá termín episkopos jako dozorce ve vězení. Ke zklamání může samozřejmě vést i jednání "řadových" bratrů a sester. Obecně tedy jde o morální selhání jednotlivců, které dotyčný považuje za křivdu, ke které ostatní mlčí nebo ji dokonce schvalují. Konkrétním příkladem budiž i člověk, který deset let odváděl do sboru desátky. Dostal se do finančních problémů, se kterými se svěřil svým bratrům i pastorovi s tím, že si po nějakou dobu nemůže dovolit desátky odvádět. Místo snahy o pochopení či nabídky konkrétní pomoci se dočkal odsouzení za to, že nespoléhá na Boha a že ho chce dokonce okrádat.

Hledání dokonalé církve

Každá církev má své mouchy. Snad v každé církvi najdeme pokrytce a jinak nehodné lidi. Asi každý z nás by byl rád, kdyby se ta jeho církev v otázce nauky či praxe v tom či onom změnila. Někteří lidé jsou ve vztahu k církvi perfekcionisty a nějakou dobu se obvykle snaží najít církev, která by do puntíku splňovala jejich představu dokonalosti, a to včetně nauky, praxe a povah a chování bratrů a sester. Po často mnohaletém marném hledání takový člověk buď zaujme kompromisní postoj a někde svůj domov najde, nebo se stane samochodcem. Nezřídka se bohužel stává, že nakonec zakotví ve společenství s absolutní autoritou vůdce, které se vydává za tu jedinou pravou, nejlepší církev. Jako příklad bych použil člověka, který do svých 35 let stihl vystřídat 17 (!) různých denominací, aby se z něj nakonec stal svědek Jehovův. [6]

Krize autority

Problém krize autority úzce souvisí s dalším jevem, kterému se říká privatizace víry. Dnes je mnohdy považováno za zcela společensky nevhodné zeptat se druhého na jeho náboženské přesvědčení. A tak jsem se bavil s kolegou o otázce existence Boha, přisedl k nám další. Po chvilce se kolega nově příchozího zeptal, jestli věří v Boha, a dotyčný se rozzlobil a reagoval slovy:"Co je ti do toho? Ptám se tě snad já, co děláš s manželkou v ložnici?" I z Písma je patrné, že ve sborech byli ustanovováni lidé, kteří byli obdařeni jistou autoritou. Tito lidé měli důležité slovo při řešení různých problémů, které se v církvi vyskytly (od morálních až po věroučné), a současně měli na starosti administrativní otázky (tam patřily třeba seznamy vdov, určování času a místa setkání). Pro názornost uvedu dva příklady. Pán žije x let v mimomanželském svazku. Je přesvědčen, že je to tak v pořádku, protože Pána Boha nezajímá nějaký papír, a zcela odmítá představu, že by snad měl dát na názor kohokoli, ať už by dotyčný tvrdil cokoli. Paní si myslí, že není správné mít shromáždění pokaždé ve stejný den [7] a navíc odmítá představu, že by to měl někdo určovat - podle ní by se to mělo na konci každého shromáždění odhlasovat. Takoví lidé se vyznačují přesvědčením, že do jejich života a víry nemá právo nikdo jiný z lidí mluvit (třeba jen poradit).

Víra je o Bohu a ne o lidech

U poslední skupiny jde tak trochu také o odmítnutí autority, ale jádro pudla je jinde. Patří sem lidé, kteří si jednoho dne uvědomili, že sice chodí na bohoslužbu, ale jejich sbor není žádné společenství v pravém slova smyslu. S ostatními se pozdraví, prohodí pár společenských frází, ale jinak se vlastně vůbec neznají. Od takového poznání je jen krůček k názoru, že je vlastně zbytečné kamkoli chodit. Dále pak lidé, kteří jsou přesvědčeni, že církve (a autorita) může být pro mnohé užitečná, ale oni si raději prošlapávají vlastní cestu. Lze to přiblížit na volbě dovolené. Někdo upřednostní cestovku, kde má vše zařízeno a nemusí se o nic starat. Samochodec si koupí letenku s tím, že se pak uvidí. Patří sem i lidé, kteří se domnívají, že nějaké bohoslužby jsou ztrátou času. A tak jeden pán tvrdí, že ty dvě hodiny týdně radši věnuje dobročinným účelům, čímž lépe poslouží Bohu i lidem. Nakonec jde o lidi, kteří jsou svým založením introverti a společnost nevyhledávají, pokud to není nutné např. kvůli práci. [8]

Co povědět samochodcům?

Už z výše uvedeného nástinu je patrné, že neexistuje nějaký univerzální recept. Každý ze samochodců, kterého jsem poznal, věřil v existenci církve [9], ale chápal ji jako "množinu" všech lidí, kteří následují Krista. Považovali se za stejně platnou součást této církve jako ti, kteří se s nějakou denominací identifikují. Současně mluví o církvi ve smyslu konkrétního shromáždění tehdy, když se i zcela neformálně sejdou aspoň dva křesťané.

Zřejmě se shodneme, že samochodci se připravují o mnoho dobrého, i když se současně vyhnou i špatným zkušenostem, které setkávání s lidmi kdekoli přinášejí. Na základě setkání se samochodci si dovolím tvrdit, že křesťan bez církve, což může mnohým znít jako protimluv, nemusí být křesťan horší. Samochodectví jsem vlastně začal považovat za jakousi formu postmoderní spirituality, za alternativu ke klasickému modelu. K tomu ještě podotýkám, že díky internetu už existují i virtuální církve, kde se pravidelně lidé setkávají, modlí se spolu, diskutují atp. Co si o samochodectví myslíte? Je to nezdravá odchylka, která snad ukazuje, že v našich církvích je leccos shnilého, nebo je to adekvátní alternativa k tradičnímu modelu? [10]


Poznámky

[1] Fenomén samochodců úzce souvisí s fenoménem zcela nedenominačních a nezávislých sborů, kde najdeme nemálo bývalých samochodců, kteří tak vlastně vytvoří samochodce kolektivního. I tady se však jedná o společenství (církev).
[2] Ve smyslu mše, shromka ....
[3] Samochodcem tedy není tzv. matrikový věřící, který formálně k nějaké církvi náleží, ale v modlitebně (kostele) se ukáže jen při speciálních příležitostech (Vánoce, pohřeb, svatba) či když má náhodou náladu.
[4] Vycházím čistě z osobních zkušeností a nejde tedy o nějaký sociologický rozbor, ke kterému nemám kvalifikaci a ani potřebná data.
[5] Nemusí jít vždy o zneužití dotyčného či jemu blízké osoby. Někdy je to následek v médiích zveřejněných případů. Duchovním myslím obecně kohokoli, kdo je v církvi pověřen službou ve stylu pastora, kazatele, kněze.
[6] Je jím už dva roky, což je jeho rekord (pokud nepočítáme dobu od jeho křtu ve věku nemluvněte do první změny).
[7] Navíc trvá na tom, že v neděli to být nesmí, protože to by se světil pohanský den Slunce, v sobotu také ne, protože sobota je přece předpis zákona a ona je od zákona osvobozena.
[8] Extrémem jsou případy sociofobie, ale to je už porucha.
[9] Upozorňuji na celkem povedený článek o tom, co je církev - odkaz
[10] V článku jsou uvedeny i případy, kdy je samochodectví vlastně důsledkem hříšného chování. Jde mi tedy o jev obecně, protože i pro "chození do kostela" mohou být motivy špatné (co by tomu řekli lidi, kdybych tam nešel; kde jinde bych probral drby, když do hospody nechodím; měl bych dát aspoň hodinu týdně Bohu ... protože nechápu, že mám dát Bohu celý život a tudíž každou minutu)





Stránka vygenerována za: 0.82 sekundy