Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15947, komentáře < 7 dní: 409, komentářů celkem: 379903, adminů: 60, uživatelů: 4955  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 167 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Vota
rosmano
Frantisek100

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Prezident Jižních baptistù zveøejnil na Facebooku fotografii ze svého oèkování
·Beth Moore se omluvila za podporu teologie komplementarismu
·Nový zákon s poznámkami - pøeložil Petr Pavlíèek
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021
·Prosba Sboru BJB v Praze - Církev XXI. století
·Televizní bohoslužba Bratrské jednoty baptistù 18.4.2021 na ÈT2
·Diáø za èasù korony

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104400567
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Mše Pavla VI. – legitimní počin papeže
Vloženo Pátek, 19. červen 2015 @ 01:26:24 CEST Vložil: Tomas

Kritika bludů poslal Nepřihlášený

Odpůrci Druhého vatikánského koncilu a liturgické obnovy po něm neustále znevažují mši Pavla VI. Často argumentují tím, že tato mše podle nich narušila liturgickou uniformitu v Římskokatolické církvi, kde měla prim údajně jediná legální mše svatá, liturgie Pia V., čili gregoriánská mše, nazývaná i tridentská mše. Jelikož označení tridentská mše je nejznámějším, budeme toto označení používat i v tomto článku přesto, že není nejsprávnější. Odpůrci mše Pavla VI. zpochybňují její platnost s odvoláním na bulu Quo Primum tempore, kterou papež Pius V. údajně nařídil Římskokatolické církvi používat jedině jím stanovenou liturgii podle misálu Pia V. Jaká je však pravda? Ve snaze předejít obviněním z vytrhávání věcí z kontextu, budou v tomto článku záměrně citovány celé dlouhé pasáže textu buly, i když se jedná o zdlouhavé formulace.

V bule Quo Primum tempore se mimo jiné uvádí: „Aby z toho záměru a započaté práce sklízeli ovoce všichni, přikázali jsme po zralé úvaze v Římě vytisknout misál a vytištěný vydat; totiž proto, aby kněží věděli, jakých modliteb mají užívat, jaké mají napříště zachovávat rity a jaké ceremonie při sloužení mší, aby to pak bylo odkázáno svatou církví římskou, matkou a učitelkou všech ostatních místních církví, všichni si všude oblíbili a zachovávali, ano napříště po budoucí věčné časy ve všech kostelech patriarchálních provincií křesťanského světa, v kostelech katedrálních, kolegiálních i farních, světských i klášterních jakéhokoliv řádu, jak mužských tak ženských, též řádů rytířských, v kostelech nebo kaplích bez zprávy, v nichž řádová zpívaná mše s chórem nebo tichá se má obyčejně sloužit, nebo se musí sloužit podle ritu římské církve, jinak se zpívá nebo čte podle formuláře námi vydaného misálu, byť by tyto kostely byly jakýmkoliv způsobem vyňaty, omilostněny Apoštolskou stolicí, zvykem, privilegiem, také přísahou, apoštolským stvrzením, nebo obdařeny jakýmikoli jinými fakultami; ledaže by od samého začátku zřízení byla (mše) schválena Apoštolskou stolicí buď samotným zřízením, nebo zvykem, který by byl v týchž kostelech zachováván nepřetržitě alespoň dvě stě let. Těm nijak neodnímáme ani zmíněné ustanovení, ani zvyk sloužení mše.“ Bulou Quo Primum tempore tedy papež Pius V. povoluje sloužit starobylé rity Římskokatolické církve, které měli v Římskokatolické církvi tradici nejméně dvě stě let. Tridentský koncil nezamýšlel zavádět absolutní liturgickou uniformitu latinského Západu. Povolil slavit liturgie s tradicí starší než 200 let, takže dodnes zůstaly platné jiné obřady, které Římskokatolická církev znala dávno před Tridentským koncilem. Liturgie Pia V., známá také pod označením tridentská mše, nebyla před liturgickou obnovou po Druhém vatikánském koncilu první a ani jedinou platnou liturgií Římskokatolické církve. Byla sice před zavedením misálu Pavla VI. nejslavenější mší v Římskokatolické církvi, ale vedle ní se paralelně sloužily i jiné platné liturgie. Své obřady si takto ponechali některé řehole (kartuziáni, cisterciáci, premonstráti, karmelitáni a dominikáni), jakož i diecéze Lyon a Braga. V platnosti zůstaly i starobylé obřady galský a keltský, které mezitím zanikly, respektive přestali se používat, jakož i dodnes živé rity ambroziánský a mozarabský. Ambroziánská liturgie (milánská liturgie) z 8. století se dodnes slouží v milánském arcibiskupství a v některých údolích Tessinu. Je pojmenována po milánském arcibiskupovi svatém Ambroži. Milánská arcidiecéze je svou rozlohou 4 234 km2 a počtem farností 1.108 největší na světě. Podle aktuálních údajů žije na území této diecéze více než 5 milionů obyvatel, z toho je 4 860 053 katolíků. Více katolíků (5 935 807) žije pouze v brazilské diecézi São Paulo, která vznikla 6.12.1745. Ambroziánský ritus si zachoval mnohé starobylé prvky. Jelikož se v Miláně sloužil i v době, kdy byl milánským arcibiskupem Giovanni Battista Montini předtím, než se stal papežem Pavlem VI., není náhoda, že mše Pavla VI. převzala něco i z ambroziánské liturgie, kterou Pavel VI. důvěrně znal. Na této liturgii je zajímavé, že v milánské bazilice sv. Ambrože a v kněžském semináři ve Venegonu byl celebrant při vysluhování ambroziánské mše už po staletí obrácen zásadně tváří k lidu. Dalším starobylým, dosud zachovaným obřadem je mozarabský ritus. Slouží se ve španělském městě Toledo. Své pojmenování má podle označení křesťanů v těch oblastech Španělska, které byly v 8. - 15. století pod arabskou správou (Al-Andalus). Tento starobylý ritus se vyznačuje mimořádnou úctou k Panně Marii a hostie se během něj láme na 9 částí, které se na paténu ukládají do tvaru kříže. Rozkvět ritu nastal hlavně v 7. století díky několika významným španělským biskupům, především díky Isidoru Sevillskému. V současné době se slouží podle obnoveného misálu, jehož vydání se uskutečnilo v letech 1991/1994. Kromě zmíněných ritů zůstala na latinském Západě zachována i kontinuita
římsko-slovanské, tedy hlaholské liturgie v Dalmácii, kde ji v roce 880 zavedl velkomoravský biskup Metod. Lze tedy jednoznačně konstatovat, že již před liturgickou obnovou po Druhém vatikánském koncilu bylo v Římskokatolické církvi několik platných liturgií. Liturgie Pia V., známější jako tridentská mše, byla sice před zavedením misálu Pavla VI. nejslavenější mší v Římskokatolické církvi, ale nebyla jediná. Musíme to opakovaně zdůrazňovat, protože tento fakt je odpůrci liturgie Pavla VI. neustále bagatelizován a odsouván na vedlejší kolej. Nepřátelé katolické církve Druhého vatikánského koncilu a priori zpochybňují platnost mše Pavla VI. s odvoláním na následující text buly Quo Primum tempore: „Nařizujeme, a to přísně všem i jednotlivým patriarchům řečených kostelů, administrátorům a osobám honosícím se jakoukoliv církevní hodností, byť by to byli kardinálové svaté církve římské nebo jakéhokoli jiného stupně a předního místa, nařizujeme jim mocí svaté poslušnosti, aby se napříště zcela vzdali všech ostatních způsobů a ritů podle jiných misálů jakkoli starobylých, které se dosud obvykle zachovávaly, a zcela je odložili a zpívali i četli podle ritu a způsobu a normy, která se  tímto misálem námi nyní podává a nechť také při sloužení mše se neodvažují přidávat nebo předčítat jiné ceremonie nebo modlitby, než jak je obsahuje tento náš misál. A tak, aby mohli a směli tohoto misálu svobodně a právem užívat při zpívané nebo čtené mši v kterémkoli kostele a bez výčitek svědomí, bez hrozeb nějakými tresty, odsuzováním a zákazy, svou apoštolskou mocí a to navždy povolujeme. Ani vysocí hodnostáři, administrátoři, kanovníci, kaplani a jiní kněží světští nebo jakéhokoliv řádu jakýmkoliv jménem nazývaní, nemohou být vázáni sloužit mši jinak, než jak je námi stanoveno.“ V bule je explicitně stanoveno, že žádný církevní hodnostář až do hodnosti kardinála Katolické církve nesmí sloužit mši svatou jinak, než je dáno misálem Pia V. Jenže mezi těmito hodnostáři není uveden papež! Ani nemůže být! Papež jako vicarius Christi (zástupce Krista) totiž může měnit nařízení svých předchůdců! Jediné, co papež nemůže změnit, jsou Boží zákony a církevní dogmata! Vše ostatní papež může změnit! Ostatně, papežové často měnili rozhodnutí svých předchůdců. Nejlepší příklady pro toto tvrzení poskytuje hlaholská liturgie, která je liturgií římského obřadu v staroslověnském jazyce. Svůj původ má na Velké Moravě po příchodu sv. Cyrila a Metoděje. V roce 868 papež Hadrián II. slavnostně potvrdil římsko-slovanskou bohoslužbu na Velké Moravě a schválil staroslověnský jazyk jako čtvrtý bohoslužebný jazyk Římskokatolické církve. Už o pět let později, v roce 873, však papež Jan VIII. v důsledku intrik franckých duchovních zakázal staroslověnskou bohoslužbu na Velké Moravě. Jenže věrozvěstům sv. Cyrilovi a Metodějovi se podařilo znovu dosáhnout schválení této liturgie v roce 880 v Římě týmž papežem Janem VIII., který ji před 7 lety zakázal. V témže roce 880 se biskup Metoděj při návratu z Říma zastavil v Dalmácii, kde rovněž zavedl tuto Římem schválenou liturgii. Neustávající intriky franckých duchovních a jejich silný nátlak na Řím však způsobily, že papež Štěpán V. v roce 885 definitivně zakázal římsko-slovanskou bohoslužbu na území Velké Moravy. V Polsku a v Čechách se však tato liturgie udržela i po jejím zákazu na Velké Moravě. Ba i v době, kdy Velká Morava v roce 907 zanikla pod náporem Maďarů, sousední slovanské národy zachovávaly liturgické dědictví Velkomoravské říše. Dílo soluňských bratří našlo totiž široké uplatnění i mimo území Velké Moravy, protože slovanská liturgie a literatura se staly vynikajícím nástrojem evangelizace slovanských národů. Metodějovi učedníci hlásali evangelium v ​​Bulharsku, Chorvatsku, Bohemii a Polsku. Bulharsko následně posloužilo jako důležitý misijní most pro christianizaci Ruska. V Českém státě se římsko-slovanská liturgie udržela mnohem déle než na Moravě a Slovensku, a to až do poloviny 11. století. Později se sice i zde přestala sloužit, ale tento obřad nikdy zcela nezanikl. Až dodnes se slouží v Chorvatsku, kde se římsko-slovanská liturgie nepřetržitě udržela až dodnes. Nebyla nikdy zakázána, ale až do 13. století ani výslovně uznána. V tomto období byla Římem tolerována jako zvykové právo. V roce 1248 papež Inocenc IV. výslovně schválil římsko-slovanskou, čili hlaholskou bohoslužbu senjskému biskupovi Filipovi pro jeho biskupství a pro ty kraje, ve kterých se slovanská řeč v římské liturgii užívala jako zvykové právo. V Dalmácii si takto až dodnes, tedy již více než tisíc let, zachovala kontinuitu římsko-slovanská, tedy hlaholská liturgie, kterou schválil i Tridentský koncil (1545-1563). Liturgickým jazykem zde byla staroslověnština, ba první čtení a evangelium se přednášeli v moderní chorvatštině. Po chorvatsky se udíleli i ostatní svátosti. Tato liturgie se časem rozšířila i do Čech v roce 1347 a do Polska v roce 1380. V 15. století však hlaholská liturgie zaznamenala ústup v Čechách i v Polsku. K jejímu novému rozmachu došlo až v 20. století. Papež Pius X. v roce 1905 podpořil vydání hlaholského misálu. V roce 1906 stejný papež svým dekretem De usu linguae Slavonicae in sacra Liturgie dovolil natrvalo používat staroslověnštinu v některých oblastech východního pobřeží Jadranu a chorvatského vnitrozemí. Na úsilí Pia X. navázal jeho nástupce, papež Benedikt XV., který v roce 1920 povolil používat chorvatský a slovinský jazyk ve vybraných liturgických obřadech a při čtení evangelia během slavnostních mší. Také legitimizoval použití českého jazyka při některých liturgických úkonech v regionech, kde byla tato zvyklost zavedená již od 15. století. Během pontifikátu Pia XI. vyšlo v roce 1927 ve Vatikánu nové vydání hlaholského misálu a v roce 1932 byl znovu vydán slovinský misál. Z uvedeného vyplývá, že v téže záležitosti, platnosti hlaholské liturgie, bylo v průběhu věků přijatých 5 protichůdných rozhodnutí papežů. Nejprve ji v roce 868 papež Hadrián II. slavnostně potvrdil, pak ji v roce 873 papež Jan VIII. v důsledku intrik franckých duchovních zakázal, avšak tentýž papež ji v roce 880 v Římě rehabilitoval a znovu slavnostně potvrdil. Již v roce 885 však další papež, Štěpán V., definitivně zakázal římsko-slovanskou bohoslužbu na území Velké Moravy. No ačkoliv se tato liturgie na Velké Moravě a v okolních zemích přestala sloužit, nikdy nezanikla. Již téměř 12 století se slouží v Chorvatsku, kde ji v roce 880 zavedl velkomoravský biskup Metoděj. Až do 13. století byla Římem tolerována jako zvykové právo. Teprve v roce 1248 papež Inocenc IV. výslovně schválil římsko-slovanskou bohoslužbu senjskému biskupovi Filipovi pro jeho biskupství a pro ty kraje, ve kterých se slovanská řeč v římské liturgii užívala jako zvykové právo. Toto bylo v pořadí již páté rozhodnutí římských papežů, týkající se hlaholské liturgie. A tak jak měli papežové právo měnit rozhodnutí předchozích papežů, týkající se hlaholské mše, měl papež Pavel VI. právo změnit rozhodnutí papeže Pia V., týkající se tridentské mše. Ostatně samotná liturgie Pia V. často podléhala protichůdným rozhodnutím římských papežů. Například v roce 1615 papež Pavel V. povolil jezuitům v Číně slavit tridentskou mši v čínském jazyce. O 140 let později, v roce 1755, však papež Benedikt XIV. zrušil předchozí povolení sloužit mši svatou v čínském jazyce v důsledku známého sporu o čínské obřady. Změnám však podléhala i samotná struktura tridentské mše. Během celých 4 staletí od roku 1570 do roku 1962 v ní papežové dělali výrazné úpravy. Poslední velké zásahy do této liturgie uskutečnil papež Jan XXIII. Jeho misál z roku 1962 se výrazně odlišuje od původního misálu Pia V. z roku 1570.
Papežové - a jedině papežové - mají právo měnit nařízení svých předchůdců. Na každého, který by zpochybnil toto stanovisko, se vztahuje dogma Prvního vatikánského koncilu, která říká: „Jestliže tedy někdo říká, že římský velekněz má povinnost pouze dohlížet a řídit, ale nemá plnou a nejvyšší jurisdikční moc v celé církvi, nejen v záležitostech, které se týkají víry a mravů, ale i v těch, které se týkají disciplíny a správy církve rozšířené po celém světě; nebo že má pouze větší podíl, nikoli však naprostou plnost této nejvyšší moci; nebo že jeho moc není řádná a bezprostřední, ať už ve všech nebo v jednotlivých církvích nebo u všech i jednotlivých pastýřů a věřících: anathema sit.“ Náš Pán Ježíš Kristus řekl svatému Petrovi: „Ty jsi Petr – Skála - a na té skále zbuduji svou církev a brány pekelné ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ (Mt 16, 18-19). Pokud tedy papež Pavel VI. svázal na zemi misál, podle kterého se dosud slouží mše Pavla VI., je tento misál svázaný i na nebi. Amen. Liturgické bohatství Římskokatolické církve spočívá v pestrosti její obřadů. K tomuto bohatství patří tak ambroziánská, jakož i tridentská liturgie. Tak mše Pavla VI., jakož i hlaholská mše, nebo kterákoliv jiná platná mše z těch, které znala Římskokatolická církev už před Druhým vatikánským koncilem. Mimořádnou chválu si v této souvislosti zaslouží Kněžské bratrstvo sv. Pia X. za obnovení tradice slavení hlaholské liturgie na Moravě v současné době. Je naší povinností zachovat celé liturgické bohatství Římskokatolické církve pro naše potomky.                                                                                                                           Karol Dučák


"Mše Pavla VI. – legitimní počin papeže" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Mše Pavla VI. – legitimní počin papeže (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 20. červen 2015 @ 23:22:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Proč se tímto řk koncilním brakem jakkoliv zabývat. Ztráta času.
 Rozdíl mezi řk modloslužbou v minulosti a nyní je v tom, že v novodobé řk modloslužbě již vládne duch antikrista přímo, a zjevuje se jako anděl světla. Pekelnému učení anděla světla věří v současnosti naprostá většina řk modloslužebníků. Toto pekelné učení je třešinkou na dortu všech koncilů, ve kterých se od samého jejich začátku začalo spojovat pohanství s křesťanstvím i světskou mocí. Začátek konce (cca před dvě stě lety různá zjevení) a následuje spojení řk se samotným peklem! To je již závěrem koncilní anabáze, když papežští antikristi povýšili anděla světla na spoluvykupitelku, prostředníka všech božích milostí a jeho pekelné učení schválili ve své "neomylnosti" jako věroučné.

Vám římští katolíci již nestačí se klanět zakázaným zpodobněním Boha, vy jste si za posledních dvě stě let vytvořili modlu samotného anděla světla, které se nyní klaníte a vzdáváte mu božské pocty. A on na vás za odměnu ze sochy hledí "mateřskýma" očima!



Stránka vygenerována za: 0.27 sekundy