Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má René.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16063, komentáře < 7 dní: 280, komentářů celkem: 387886, adminů: 60, uživatelů: 5024  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 300 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers
·Výsledky Sjezdu delegátù BJB v Brnì 6.11.2021
·Kazatel Pavel Mrázek byl zvolen vedoucím Odboru mládeže BJB
·Od 1.11.2021 dochází ke zmìnì epidemiologických opatøení na církevních akcích

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106528116
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Není to vždy samozřejmost
Vloženo Sobota, 06. listopad 2021 @ 12:42:36 CET Vložil: Tomas

Zkušenosti poslal Frantisek100

Vcházím do budovy LDN. Paní recepční už má zaznamenáno, že přijdu, a tak bez dalších formalit pokračuji po schodech do místnosti sociálních pracovnic.   


 "Dobrý den"  
 "Dobrý den pane Františku. Dnes vás zavedu na pokoj číslo 4."     

Na chodbě mi  pak sděluje, že tam leží čtyři stařenky, z nichž dvě spíše spí  a  okolí moc nevnímají. Už prý na mne však ty dvě čekají. Otvíráme dveře a ocitám se ve větší místnosti, kde po obou stranách je po dvou lůžkách. Vlevo u dveří je skříň, asi plínkami. U každého lůžka je stoleček. U okna  dvě židle pro hygienickou  potřebu. V místnosti není moc příjemný vzduch. Chtělo by to vyvětrat, ale nebudu to vnímat. Třeba jim to tak vyhovuje. Paní sociální mne představuje a pak odchází.  Zvědavé pohledy stařenek mne vybízejí, abych začal komunikovat. Ostatní dvě asi spí.  

 "Dobrý den.  Jsem dobrovolník a rád  si lidmi povídám nebo jim něco čtu. Mám zde knížky a rád bych vám přečetl nějakou povídku od J.Š. Baara."

   Vypravuji jim o spisovateli. Nezapomenu říci, že to byl i kněz, který dobře znal svoje věřící a právě z jejich osudů čerpal námět. Pak začnu číst. Dávám si záležet, abych byl dobře slyšet. Snažím se do toho vložit všechen cit, takže je to téměř dramatický projev. Vnímám  pozorně jejich reakce.  Skončím povídku. Chvilenku ticho. A pak se ptám, zda chtějí slyšet ještě jednu. Kývají. Vybírám další povídku. Chtěl bych už skočit, ale babička v rohu u oka prosebně spíná ruce. Podle barvy a výrazu tváře je znát, že nemá zuby.   

 " Prosím vás, ještě jednu povídku, prosím"

   Jsem dojat. Čtu třetí povídku a stařenka má stále sepnuté ruce. Už uběhlo celkem přes hodinu  a já budu muset končit. Loučím se a stařence podávám ruku. Její ruka  jako  z papíru, lehká, bledá snad bez krve, kůže na kosti. Později jsem zjistil, že je mezi námi věkový rozdíl asi jen sedm roků.   Příště jsem poslán na jiný pokoj  a pak zase na jiný. Asi po šesti týdnech leží na onom pokoji jiní pacienti.   Nevím kam zmizela a bojím se zeptat. Bojím se pravdy.   Je mi z toho smutno.  Měla děti? Nevím. Možná proto, že neměla nikoho, kdo by se o ni staral, skončila zde, v poslední stanici života. 

   Jak jsem vděčen Bohu, že jsem zdráv, že mám víru, hodnou manželku a děti. Není to vždy samozřejmost.  

"Není to vždy samozřejmost" | Přihlásit/Vytvořit účet | 13 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Není to vždy samozřejmost (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 06. listopad 2021 @ 15:40:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Neříkám, že to tak jde či může být pokaždé. Můj komentář je námět k zamyšlení. Starého umírajícího člověka odveze z jeho domu sanitka na LDN, kde mu medikace a přístroje prodlouží život o několik týdnů. Zemře za pár týdnů v cizím prostředí bez kruhu svých blízkých. 

Stojí těch pár týdnů života za to umřít osamocený v cizím prostředí? 

Naši 92 letou babičku jsme odvézt nenechali, zemřela doma. A tak to má být..



Re: Není to vždy samozřejmost (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 07. listopad 2021 @ 09:23:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Františku.

  Díky za příběh. To je skutečná realita života. Bavili jsme se tu o tom několikrát - asi 80% lidí chce strávit konec života doma, mezi blízkými. To je pro ně kvalita života. Ale jen čtvrtině z nich se to podaří. 80% lidí pak umírá v osamění, v horším případě na LDN-kách (kde za nimi přijde alespoň dobrovolník a potěší je), v lepším v nějakém hospicu, kde mají srdce a jsou s těmi lidmi více.

  Psal jsem ti taky příběh, co se mi stal před třemi týdny - potkal jsem paní, evangeličku, která právě pomáhá lidem, co se doma starají o někoho nemocného. Systematicky pomáhají - dělají psychickou podporu, vyučují, dělají materiální podporu a samozřejmě duchovní. A to lidi potřebují, zvlášť když jsou na to sami. Amoc mne to povzbudilo.

  A to jsou věci, ke kterým vede Bůh - stejně jako k pomoci a podpoře lidí na LDN.

  Toník





Stránka vygenerována za: 0.31 sekundy