poslal oko
Současné vnitřní schizma římsko-katolické církve.
Řekněme si to na rovinu: katolická církev je ve schizmatu od roku 1968, ne - li déle.
Je to důsledek původní nejednoty, kterou do církve vnesla sexuální revoluce a s ní spojené ideologie. Nemá cenu toto nazývat "širokým názorovým proudem" a lhát si do vlastní kapsy.
Encyklika "Humanae vitae" pouze znovu opakuje to, co církev učila po staletí v rámci svého řádného magisteria.
Její jasnost však postavila biskupy před dilema: stát se "malými" a zřejmě se vzdát cíle působit ve světě jako celek, nebo zůstat "velkými" a vzdát se jednoty.
Na jedné straně se tímto učením řídil již jen zlomek věřících. Pouze tato část by patrně byla otevřena obohacení víry, které by zahrnovalo zvěst, jež by světu sdělovala smysl církevního učení o otevřenosti vůči potomstvu. ("Teologie těla" - J.P. II.).
Církev by pak podle všeho byla redukována jen na tento zlomek - a jak by tedy mohly být zachovány její rozsáhlé instituce a udržen její cíl kázat celému světu?
Na druhé straně, pokud se připustí nějaký "nástroj" či racionalizace, která by se týkala pouze případů umělé antikoncepce - řekněme "subjektivita svědomí" - jak by potom takový nástroj bylo možno omezit pouze na tento jediný případ?
Vytvoříme tedy "katolicizmus", z něhož by si každý vybral jen to, co se mu líbí?
Rozvíjení logiky spojující antikoncepci s potraty a okamžitý příval katolíků, kteří sice jsou "osobně proti" potratům, ale klidně napomáhají udržovat v provozu potratová zařízení (dokonce až i vlastními potraty), ukázalo, že nastane ona druhá varianta.
Člověk, který je přesvědčen, že potrat je z principu vražda, by měl být ochoten postavit se do vchodu kliniky a vlastním tělem bránit vstupu; ten, kdo je pouze "osobně proti", může být ochoten poslat zásahovou jednotku, aby toho člověka zatkla.
Pokud se na obou stranách takového rozdělení nacházejí katolíci, je katolická církev ve schizmatu.
Stejně tak katolický otec, který hrdinně živí pět nebo šest dětí, zatímco maminka zůstává v domácnosti, a který si nemůže dovolit církevní školy, jež slouží hlavně antikoncepčním párům s dvojím příjmem - vidí, že žije v jiném světě.
A pak musí poslouchat kázání, jež ho nabádají k "preferenční volbě pro chodé"!
To by tak hrálo, aby nějaký kněz kázal, že umělá antikoncepce je hřích.
Všeobecné povolání ke svatosti.
Nastal čas, kdy je třeba všem pokřtěným přesvědčivě předložit tuto "vysokou míru" běžného křesťanského života: tímto směrem musí vést život celého křesťanského společenství a křesťanských rodin.
Toto napsal J: P.II. na počátko nového tisíciletí. Jde sice o běžný křesťanský život, ale o jeho "vysokou míru".
Je konec konců tak těžké nepodstoupit potrat, nepoužívat antikoncepci?
Neukazují snad miliony našich žijících bratří a sester a pravděpodobně miliardy dalších, kteří žili v minulosti, že nejde o žádné zvláštní zásluhy, ale prostě o "obyčejný křesťanský život"?
A přesto svatost není možná bez zřeknutí se potratů a umělé antikoncepce - stejně jako sexu mimo cudné manželství a sodomie.
(1 Kor 6,9-10).
Nevíte snad, že nespravedliví nebudou dědici Božího království? Nemylte se v tom! Ani nestoudníci, ani modloslužebníci, ani cizoložníci, ani zvrhlíci, ani muži hanebných mravů, ani zloději, ani chamtivci a také ani opilci, nactiutrhači nebo hrabivci nezdědí Boží království.
