poslal Nepřihlášený Znovuzrození křtem?
Př 6,26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Další tzv. „svátosti“ Nevěstky je nebiblické učení o křtu
a eucharistii.
1) Křest
Někteří jsou toho názoru, že považují křest za součást
Evangelia. Jiní dokonce tvrdí, že křest je nezbytný ke spasení.
Vycházejí z tohoto verše:
Marek 16:15 A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte
evangelium všemu stvoření.16 Kdož
uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť
zatracen.
Z posledních slov je však zřejmé, že soudu propadnou ti, kteří
neuvěřili Evangeliu ne ti, kteří neuvěřili a nebyli
pokřtěni. Dokazují to i další místa Písma (Jan 3, 18.36).
Např. I zločinec na kříži by nemohl být spasen, a přitom víme,
že byl.
Ani jeden přímý verš v NZ neučí, že kromě VÍRY v Ježíše
Krista (v Jeho Oběť), křest je nutný k získání spasení
nebo že křtem někdo prožije znovuzrození. Naopak asi 150 míst
NZ učí o VÍŘE v Krista jako jediné podmínce
spasení.
Při studiu obou míst o křtu (Ř6,3.4 a Kol 2,12) dospějeme k
závěru, že víra a odpuštění hříchů, musí předcházet
tomuto křtu. Znovuzrození a spasení není vázáno na křest.
Skutky apoštolské 2:38 Tedy Petr řekl k nim: Pokání
čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista
na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.
Tuto větu pronesl Petr až poté, co byly zástupy zasažené v
srdci Božím Slovem. Zde už byla přítomná víra. Výraz „na
odpuštění hříchů“ zde může mít dva významy:
1. Pokud vezmeme předložku „eis“ – na - prospektivně,
znamenalo by to, že křest byl vykonán za účelem odpuštění
hříchů.
2. Předložka „eis – na – může být i ve významu
retrospektivním. Tedy „na základě“ nebo „po“. Jako
např. v Mt 12,41: „Muži Ninivitští…. učinili pokání k
(eis) Jonášovu kázání…“ Žilka i ČEP zde mají
„po“ Jonášově kázání. Sled událostí je jasný.
Jonášovo i Petrovo kázání předcházelo všemu. Na základě
kázání oni učinili pokání a dali se pokřtít. A křest byl
učiněn až po pokání.
Retrospektivní smysl předložky „eis“ je spíše v souladu s
učením Písem. Zpravidla když Bůh vyžaduje fyzický obřadní
úkon, tak ten je viditelným symbolem duchovní skutečnosti, která
se udála dříve. Bůh Abrahamovi nařídil obřízku jako znamení
na jeho předchozí „ospravedlnění z víry.“ Právě tak křest
jako viditelný úkon veřejně symbolizuje, že křtěnec uvěřil v
Krista jako svého Spasitele.
Také Filip pokřtil etiopského
komorníka až poté, co vyznal svoji víru v Syna Božího, na
základě Filipova kázání (Sk 8,30-38). Bůh komorníkovi
odpustil, ospravedlnil ho a spojil s Kristem, takže u víře spolu
s Ním zemřel a spolu s Ním povstal , aby žil nadále ve všech
hodnotách nového života. Tím, že byl ponořen do vody a vynořen
z ní, viditelně symbolizuje duchovní skutečnost a svou zkušenost,
kterou prožil, když uvěřil (Ř 6,3.4).
Dalším mylně vykládaným místem je Sk 22,16: A protož nyní
co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje
jméno Páně.
Z předložek užitých v řeckém textu je zřejmá spojitost mezi
„vzýváním jména Páně“ a obmytím hříchů, než mezi křtem
a obmytím hříchů. V řeckém textu jsou zde čtyři slovesa,
„vstana“ je přechodník. „Dej se pokřtít“ a „dej se
obmýt“ jsou imperativy. „Vzývaje“ je opět přechodník. Tzn.
že první a druhé sloveso je spárováno a tak i třetí sloveso se
čtvrtým. Oba imperativy s příslušnými přechodníky dokazují
současnost dějů. Nikdy nemá být spojeno druhé sloveso
(imperativ) „dej se pokřtít“ s třetím slovesem (imperativ)
„dej se obmýt“ !
Kdyby křest, který Kristus nařídil své Církvi měl moc obmýt
hříchy, nač by byl Syn Boží trpěl a zemřel na kříži?
Poslední výkladové místo: Jan 3,5 Odpověděl Ježíš:
Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha
svatého, nemůž vjíti do království Božího.
Řecká spojka „kai“ – „A z Ducha,“ má také
často význam „totiž.“ V takovém případě by verš zněl:
Nenarodí-li se kdo z vody, TOTIŽ z Ducha…“ Což více
odpovídá i mnohým dalším místům Písma, kdy voda symbolizuje
Ducha svatého nebo Slovo Boží (Ez 36,25-27 // Ef 5,26 // Jan 7,
38.39 //). Nový rod je vypůsoben Slovem Božím a Duchem svatým
(Jak 1,18// 1Pt 1,23-25).
Ti, co učí, že znovuzrození a odpuštění hříchů se
uskutečňuje křtem vodou, se nacházejí v bludu obrovských
rozměrů, který se stal jedním z nejzhoubnějších příčin
celkového porušení a odpadnutí církevního rituálního
křesťanstva.
Hodnoty duchovního a věčného řádu nikdy nemohou být
vypůsobeny lidským obřadním úkonem.
Toto platí pro všechny tzv.
„svátosti“, včetně
Památky Páně. Ač
oba úkony mají hluboký duchovní a symbolický význam, jsou to
fyzicky prováděné obřady, které nevytváří žádnou duchovní
hodnotu. Duchovní hodnoty prožíváme, když se soustřeďujeme na
na smysl a význam těch obřadů, jako viditelných symbolů, obrazů
již existujících duchovních realit, jež jsou založeny na Oběti
Ježíše Krista.
Nejsou prostředky k udílení
milosti. Přijímání milosti pouhým výkonem rituálu je typická
papeženecká teorie ohledně svátostí. Tato bludná nauka vyžaduje
zvláštní kastu lidí, kněžstvo, které jediné má právo k
udílení svátostí. Tím je uměle udržována prestiž této třídy
nad prostým lidem – „laiky.“ Proto učení Nikolaitů –
„niko“ = vláda, vítězství, „laos“= lid. Toto učení Pán
nenávidí (Zj 2.kap.). Trident
však tuto zrůdnou nauku kanonizoval.
Závěrem
nechť je uvedeno důležité prohlášení apod. Pavla věřícím v
Korintu: 1Kor 1,17: Nebo
neposlal mne Kristus křtíti, ale evangelium kázati, ne v
moudrosti řeči, aby nebyl vyprázdněn kříž Kristův.
Kdyby křest byl nezbytnou podmínkou pro spasení, Pavel by se nikdy
nemohl takto vyjádřit!!! Evangelium a křest jsou dvě odlišné
věci!
O křtu mají být poučeni a k němu vyzváni ti, co
již vyznali
svou víru v Krista jako svého Spasitele a jsou
již
znovuzrozeni a
již obdrželi Boží odpuštění a
ospravedlnění a
již vírou ve spojení s Kristem duchovně
prožili to, co viditelně, veřejně a symbolicky vyjadřují křtem.
V posledním díle se pověnujeme
eucharistii.