Trvají na tom, že žádná sůl nemůže nikdy ztratit svou slanost; nikdo nikdy nemůže „přijmout milost Boží nadarmo“; „zakopat své hřivny“; „pohrdnout tak velkým spasením“; promeškat „den milosti“; „ohlédnout se“ poté, co přiložil ruku k pluhu evangelia. Nikdo nemůže „zarmoutit Ducha“, aby jej „uhasil“ a přestal usilovat, ani „zapřít Pána, který jej vykoupil“; ani „přivést na sebe náhlou zhoubu“. Nikdo, ani skupina věřících, se nikdy nemůže stát tak vlažnou, aby ji Ježíš vyvrhl ze svých úst. Popisují stohy papíru, aby se ujistili, že pokud se někdo ztratil, nebyl nikdy nalezen (Jan 17:12); že když někdo padl, nikdy nestál (Ř 11:16-22 a Žd 6:4-6); pokud byl někdo někdy „vyvržen ven“, nikdy nebyl uvnitř, a „pokud někdo někdy uschl“, nikdy nebyl zelený (Jan 15:1-6); a že „pokud někdo odpadl“, dokazuje to, že nikdy neměl od čeho odpadnout (Žd 10:38, 39); že pokud někdo někdy „upadl do duchovní temnoty“, nikdy nebyl osvícen (Žd 6:4-6); že pokud se někteří „znovu zapletli do poskvrn světa a podlehli jim“, ukazuje to, že jim nikdy neunikli (2 Pet 2:20); že když „pohrdneš spásou“, nikdy jsi neobdržel její nabídku, a když ztroskotáš ve víře, neplul jsi na lodi víry.Zkrátka říkají: Když to dostaneš, nemůžeš to ztratit; a když to ztratíš, nikdy jsi to neměl. Kéž nás Bůh ochrání před přijetím doktríny, která musí být obhajována tak nesmyslným uvažováním!

~ John Wesley