První čtení: Zachariáš 12,1 – 3: „Výnos. Slovo Hospodinovo o Izraeli, výrok Hospodina, který rozprostřel nebesa a položil základy země i vytvořil ducha člověkova v jeho nitru. "Hle, postavil jsem Jeruzalém před všechny okolní národy jako číši, po níž se zapotácejí. Při obléhání Jeruzaléma dojde i na Judu. V onen den učiním Jeruzalém vzpěračským balvanem pro všechny národy. Všichni, kteří jej budou chtít vzepřít, zraní se až do krve. Všechny pronárody země se proti němu srotí."“  

Druhé čtení: Zjevení Janovo 12,1 – 5: „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu.“

Kázání:          

            Milé sestry a drazí bratři,

 dnes, jak již víme, slavíme druhou neděli adventní.  V úvodu bohoslužby jsme zapálili první i druhou adventní svíci, takže nyní na oltáři nám hoří dvě svíce.       První svíce má tradiční název svíce proroků a má symbolizovat naději a očekávání lepších časů. Druhá svíce se označuje jako betlémská svíce a má symbolizovat mír a porozumění. Samotné slovo „advent” pak znamená latinsky příchod. V Adventu si totiž připomínáme jednak Kristův první příchod v podobě malého děťátka, ale hlavně vyhlížíme Jeho druhý příchod, příchod v moci a slávě.V letošním roce byla očekávání druhého Kristova příchodu zvlášť intenzívní. Řada křesťanů v září vyhlížela tzv. vytržení věřících, kterým měla začít sedmiletá doba soužení a soudu, na jejímž konci by se na zemi měl podruhé objevit Ježíš. Tedy druhý Kristův příchod by měl podle nich nastat v roce 2030. Když vytržení v září nenastalo, tak bylo některými posunuto na říjen a posléze až na listopad. V ani jednom z těchto měsíců však k vytržení nedošlo. Tato očekávání začala již v roce 2016, kdy jeden bratr odvodil                                                 z postavení hvězd v souhvězdí Panny, že vytržení by mohlo nastat v letech 2016 až 2023. Postavení hvězd v těchto letech totiž mělo představovat naplnění vize z knihy Zjevení, která byla uvedena v našem dnešním prvním čtení. Oním znamení na nebi  je žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Tato žena byla těhotná a měla porodit dítě (Zj 12,1 – 5). Ti, kteří předpovídali vytržení nejen na konkrétní měsíc či dny (např. předpověď, že vytržení by mělo dojít na letošní židovský svátek troubení, který se slavil 14. - 18. září), poněkud zapomněli na Ježíšova slova, která jsme slyšeli v našem dnešním čtení ke kázání: „O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.“ (Mt 24,36) Boží vůlí tedy není, abychom přesně znali dobu druhého Kristova příchodu. Znalost přesné doby druhého příchodu Páně  v moci a slávě by nám asi spíše uškodila než prospěla.

Například v roce 1844 předchůdci dnešních adventistů sedmého dne vyhlíželi druhý Ježíšův příchod, proto prodávali svůj majetek a odcházeli do hor. Jejich očekávání se však nenaplnila a oni se dostali do značných potíží. Při té příležitosti si připomeňme, že husité u nás očekávali druhý Kristův příchod v roce 1420. 

To vše ovšem neznamená, že bychom neměli vyhlížet znamení druhého Ježíšova příchodu. Ukazují na to Jeho dřívější slova: „Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.“ (Mt 24,32 – 33) Proto bychom měli sledovat světové dění a rozpoznávat tzv. znamení doby. A mnohé současné události naznačují brzký Kristův příchod v moci a slávě. Nejde jen o jednotlivá znamení, ale o to, že se dějí najednou a že do sebe zapadají. Máme četné války, epidemie, zemětřesení či ekonomické potíže. Citelné pronásledování křesťanů probíhá v 50 zemích světa, tedy nejen v muslimských zemích Afriky a Asie, ale také v Severní Koreji, Číně či Indii. Pro svou víru tak čelí pronásledování až 360 milionů křesťanů (podle organizace Open Doors). Současně díky globalizaci je evangelium kázáno po celém světě, což nebylo nikdy předtím. Uvádí se, že dobrá zpráva se káže ve 240 zemích a asi v 1000 jazycích. Dále jsou tu náběhy k nastolení světové jednoty a dosud nevídané kontroly populace (díky rozvoji informačních technologií), což vytváří vhodné podmínky pro nástup Antikrista a jeho systému Bestie. Podle některých vykladačů současné dění na Blízkém východě  naplňuje proroctví, které jsme slyšeli v našem dnešním prvním čtení, a to, že Izrael se stále balvanem  pro ostatní národy (Za 12,3). Velká část světové veřejnosti totiž nesouzní  s izraelskou snahou o úplné zničení palestinského hnutí Hamás, zodpovědného za teroristický útok z 7. října letošního roku. V mnoha zemích pak narůstá antisemitismus. Také v Evropě a v USA.

Ježíš nás varuje, abychom znamení Jeho příchodu neignorovali, podobně jako kdysi lidé ignorovali Noeho varování před celosvětovou potopou. A vyzývá nás, abychom bděli (Mt 24,38 – 44) Platí totiž, že jen ten, kdo vytrvá dokonce, bude spasen (Mt 10,22 či Mk 13,13). Zdá se, že nás čekají těžké časy a to přináší svá nebezpečí. Jedním z nich je, že narůstající potíže oslabí náš duchovní život a naruší nás vztah s naším Bohem a Pánem. Ne náhodou evangelista Lukáš zaznamenal následující Ježíšova slova: „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“ (L 21, 34 – 36) 

V těžkých dobách bychom se neměli vzdalovat od Pána, ale naopak  k Němu ještě více přilnout. Neměli bychom se přestat modlit, číst Písmo svaté, chodit na společná shromáždění, jak to někteří z vás činí. Pravě v nelehkých dobách se ukáže, jak na tom jsme vlastně s vírou. Například, zda řešíme své problémy sami,  a ne spolu s Pánem. Platí totiž, že ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu (Ř 8,8). Svoji sílu máme hledat u Pána, v Jeho veliké moci (Ef 6,10). Dále platí: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1 K 10,13) To vše nám připomíná apoštol Pavel, který rovněž uvádí: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Ř 8,28) Bůh zná řešení všech našich problémů a jen On ví, jak máme žít a Jemu sloužit. Chce to ovšem někdy změnit naše myšlení, obrátit pohled od sebe k Bohu. I to podle mne v sobě zahrnuje řecké slovo metanoia. Nejde jen o to uvěřit a činit pokání, nýbrž projít radikální proměnou v životním směřování, změnou našeho myšlení,  chování a přístupu k vlastnímu životu. Jak to žádá apoštol Pavel v Listě Římanům: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,1 – 2 

)Bez toho se často neposuneme vpřed a budeme žít stále ve svých zažitých stereotypech, tj. motat se v kruzích. Například zbytečně dlouho žít venku na ulici jako bezdomovci, nebo neúspěšně bojovat se svými hříchy, neboť naším úkolem je usilovat o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána (Žd 12,14). Usilujete, bratří a sestry o svatost, nebo jste smířeni se svým hříšným chováním (kouřením, lhaním, krádežemi, smilněním, chlastem atd.).  Bůh má vždy nějaké východisko z naší situace. Jedna mladá dívka zvaná Joni ochrnula, Bůh ji zázračně neuzdravil, přesto žila naplněný život a to službou nejen podobně postiženým lidem. Ježíš, jak sám říká, přišel, aby Jeho ovce měly život a měly ho v hojnosti (J 10,10). To neznamená, že budeme mít snadný život, že budeme žít bez problémů. Znamená to, že nám Ježíš může darovat naplněný život. Také nám daroval vše, abychom obstáli v tom všem, co přichází na tento svět   s koncem doby milosti. Žijme tedy tak, aby i o nás mohly platit tato Ježíšova slova: „Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.“ (Zj 3,10 – 11) Amen.

 Modlitba po kázání: 

 Nebeský Otče,                    

děkujeme Ti, že jsi nám daroval vše, co potřebujeme k životu podle Tvé svaté vůle. Máme k dispozici Písmo svaté a díky oběti Tvého Syna, Ježíše Krista, jsi nás obdařil Duchem svatým, který nás uvádí do veškeré pravdy a naše srdce plní nebeskou láskou a moudrostí shůry. A tak nám nic nechybí k tomu, abychom vedli posvěcený život s vyhlídkou na Boží království.  Přesto všechno žel často nežijeme podle Tvé vůle, nýbrž podle vlastního rozumu a ze svých vlastních sil. Odpusť nám to, Nebeský Otče, a daruj nám dostatek moudrosti, milosti, lásky, síly, odvahy a rozvahy, abychom každý den hledali Tvoji vůli a zdárně ji i plnili. A to i v  této době, kdy noc již značně pokročila a konec doby milosti se značně přiblížil. Daruj nám také schopnost mocí Toho, který byl zjeven, aby kazil činy ďáblovy, odhalovat a mařit skutky tmy, byť by byly prezentovány v hávu světla, dobra, lásky, pravdy, spravedlnosti, pokroku či humanity. Dej Otče, abychom skutečně vytrvali do konce a tak mohli vejít do života věčného. Ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.   

                                                                             Stanislav Heczko