Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má René.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16063, komentáře < 7 dní: 280, komentářů celkem: 387886, adminů: 60, uživatelů: 5024  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 302 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers
·Výsledky Sjezdu delegátù BJB v Brnì 6.11.2021
·Kazatel Pavel Mrázek byl zvolen vedoucím Odboru mládeže BJB
·Od 1.11.2021 dochází ke zmìnì epidemiologických opatøení na církevních akcích

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106528094
přístupů od 17. 10. 2001

Nebezpečná učení: KATOLÍCI... ... HORŠÍ NEŽ HERETIKOVÉ?
Vloženo Čtvrtek, 24. srpen 2006 @ 09:27:34 CEST Vložil: Bolek

Kritika bludů poslal Miloslav

Trochu apologie (2): Katolíci...  ... horší než heretikové? V historické literatuře a učebnicích dějepisu se neustále tvrdí, že heretické sekty ve středověku ztělesňovaly prý mimo jiné i požadavek náboženské tolerance proti údajné intoleranci římskokatolické církve.  Jak to bylo ve skutečnosti? Je to pravda nebo lež? Od římského císaře Theodosia Velikého r. 381 hovoříme o křesťanském, fakticky katolickém státě, jenž přetrval celý středověk až do novověku. Hereze, tzn. odpady od víry kvůli bludům, byly pokládány nejen za náboženský, nýbrž i politický delikt ohrožující jed­notu katolického státu, který – jak jsme ukázali v příspěvku v minulé Immaculatě – si mohl dovolit tole­rovat nepokřtěné pohany, mohamedány a židy, nikoli však pokřtěné odpadlíky.

Nicméně ani zde po dobu téměř 900 let se nesetkáváme s žádnou krutou per­zekucí heretiků a pokud ano, tak následovala vždyc­ky odmítavá reakce církevních autorit, jak dokazuje už r. 384 případ bludaře Priscilliana, popraveného vzdorocísařem Maximem v Trevíru. Proti trestu smrti nad ním se energicky ozvali papež Siricius a bisku­pové sv. Martin z Toursu, sv. Ambrož z Milána a sv. Jan Zlatoústý z Cařihradu. Od té doby až do 13. sto­letí byl vynesen trest smrti nad kacíři pouze jednou – a sice r. 1022 v Orléansu francouzským králem Robertem II. proti 13 osobám, ačkoliv církevní auto­rity požadovaly pouze exkomunikaci a vězení. Roku 1115 ve francouzském Soissonsu se synoda radila, jak naložit s uvězněnými heretiky, lid však vtrhl do žaláře a vězně za městem upálil, obávaje se “přílišné mír­nosti kléru“. Kromě těchto tří případů až do r. 1220 nebyl nikdo kvůli herezi popraven, procesy s kacíři končívaly buď propuštěním nebo trestem vyhnanství a žaláře. Na III. Lateránském koncilu r. 1179 požadu­je papež Alexander III. postihovat heretiky vězením a hospodářským bojkotem, o popravě ani slovo. Roku 1184 uzavřeli papež Lucius III. a císař Friedrich I. Barbarossa společnou dohodu o postihu kacířů kla­tbou, konfiskací majetku a vězením, trest smrti není vůbec zmiňován. Církevní učitel 12. stol. sv. Bernard z Clairvaux výslovně odmítá názor, že by zatvrzelý heretik měl být potrestán na hrdle. Jeden z největších bludařů té doby Petr Abélard, zpochybňující mimo jiné i Boží Trojici a odmítající své hereze odvolat, byl potrestán nejprve uvězněním v klášteře a potom nu­ceným pobytem na rodné tvrzi, zakladatel heretické sekty valdenských, Petr Valdéns, dostal po biskupské klatbě příkaz odejít z Lyonu na venkov, kde zemřel v kruhu svých věrných přirozenou smrtí. Bez nadsáz­ky je možno říci, že dějiny katolicismu až do 13. stol. jsou dějinami příkladné ohleduplnosti k bludařům a těžko bychom tehdy hledali srovnatelný postup u ji­ ných náboženství. Taková je historická pravda. A jak to vypadalo s bludařskými sektami? Píší-li historikové o “středověké intoleranci“, pak je třeba poctivě uvést, že s ní začali právě heretikové, nikoli Katolická církev. K zabíjení jinověrců, konkrétně katolíků, sáhla jako první ve středověku sekta katarů al­bigenských, prohlašující Boha a ďábla za rovnocen­né bytosti a popírající božství Kristovo, jež se rozšířila ve 12. stol. na jihu Francie. Teror proti katolíkům, napadání duchovních osob a jejich vraždění byly ideovým programem těchto bludařů. Český jezuita Konrád Kubeš ve své Apologetické abecedě uvádí stížnosti místních kronikářů, že v Toulousu a Bé­ziérsu, albigenských baštách, se nemohl kněz nebo řeholník ukázat ve městě v duchovenském oděvu, jinak mu hrozila smrt, biskup mohl vyjít jen se silnou stráží. Albigenští se nezastavili r. 1209 ani před pa­pežským legátem Petrem z Castelnovy, který přijel, aby s nimi v míru diskutoval – a zavraždili jej. Kruté zkušenosti s touto sektou, která musela být nakonec vojensky rozdrcena, přiměly tehdejší státní i církevní autoritu, aby přehodnotily dosavadní odmítání trestu smrti za herezi. Nicméně, jak poznamenává Vittorio Messori ve svých “Černých kartách Církve“, nebyli to církevní představitelé, kdo volal po popravách kacířů, nýbrž panovníci, a hlavně lid. Vznik inkvizice je třeba chápat jako snahu církevní autority zabránit živelnému zabíjení heretiků, vyloučit ubližování ne­vinným a postupovat podle zákona. Tím neříkáme, že se inkvizice zejména v pozdějších dobách nedopustila špatností a krutostí. Papež Jan Pavel II. se za ně v jubilejním roce 2000 jménem Církve omluvil. To ale nejen nevylučuje, nýbrž do­konce předpokládá pravdivé poznání, které odsouvá stranou všechny zlomyslné výmysly. Ty jsou v nej-novější době šířeny především pracemi Umberta Eca a autora “Velké encyklopedie středověku“ Le Goffa. Proto právě Svatý otec má enormní zájem na důkladném zmapování problematiky. V Římě letos proběhla na toto téma konference historiků, její výsledky, shrnuté v publikaci o 800 stranách, dostal Jan Pavel II. do rukou. Vyplývá z ní, že inkviziční procesy v 98 procentech případů končily buď osvobozením nebo trestem vězení, počet upálených na hranici se v ob­dobí mezi 13.-18. stol. pohybuje v celé Evropě v po-čtu několika tisíc. Mezi nimi se nacházely nejenom osoby odsouzené za setrvávání v bludné nauce, ale také žháři církevních objektů, vrahové duchovních, pachatelé násilí na řeholnicích atd. Rovněž užívá­ní mučení bylo u církevních soudů vzácným jevem, což upravovaly rigorózní předpisy. Mezi inkvizitory se vyskytli i lidumilové, světci a mučedníci pro víru (např. dominikán sv. Petr Veronský, augustinián bl. Petr Arbués z Epily aj.). Církevní inkvizice se jen výjimečně zabývala delikty čarodějnictví a na roz­díl od světských soudců, kteří v 16. a 17. stol. nesou především v Německu hlavní vinu na krvavém pro-tičarodějnickém běsnění, obviněné převážně osvobo­zovala. Nejméně lidí, odsouzených k smrti církevní inkvizicí, vykazují Papežský stát a italská knížectví, dále Irsko a Polsko. Od církevní inkvizice nutno od­lišit inkvizici španělskou, která byla světským sou­dem, i když vedeným kněžími. Ta se sice dopustila více špatných skutků než inkvizice církevní, nicméně i tady je třeba odmítnout lži. Počet jejích obětí, jak vyplynulo z uvedené konference, nečinil 10-30 tisíc za období 15.-18. stol., jak se původně mysle­lo, nýbrž kolem 3 tisíc. Teze o statisících upálených, jak uvádějí některé učebnice dějepisu, jsou vylhanou osvícenskou fantasmagorií. I španělská inkvizice má na svém kontě podstatně více osvobozených než od­souzených, i zde se užívalo mučení jen zřídka. Tím samozřejmě trest smrti pro heretiky a mučení neospravedlňujeme. Poprava člověka jen za jeho pře-svědčení (např. našeho Jana Husa), byť sebescestnější, je neobhajitelná zejména proto, poněvadž celých prv­ních 12 staletí církevní nauka trest smrti pro hereti­ky odmítala. Kategoricky je třeba zejména odsoudit zneužívání inkvizice k ryze účelovým a vykonstruo­vaným procesům, jejichž obětí se staly např. rytířský řád templářů počátkem 14. stol. nebo o více než 100 let později sv. Jana z Arku. Dnešní omluvy za tyto skutečnosti však neprávem vyvolávají u některých katolíků pocit hanby za minulost své církve, jako by právě ona byla viníkem té nejhorší intolerance a kru­tosti ve středověku. Přesně toto potřebují nepřátelé Kristovi: aby věřící propadli depresi z historie středověkého katolicismu, která má být vylhaně prezentová­na pouze jako soupis ukrutných poprav nevinných lidí jenom za jejich přesvědčení. Katolík, ovládaný touto vnitřní tísní, je potom těžko schopen získávat druhé pro Krista, naopak sám postupně začíná ztrácet víru. Platí pravda padni komu padni, jenže nutno ji vidět v dějinných souvislostech. Katolická církev skutečně v období 13.-17. stol. souhlasila s trestem smrti vůči kacířům, což odmítáme. Avšak první, kdo začal se zabíjením lidí jen pro jejich odlišné přesvědčení, byli heretikové, konkrétně sekta albigenských. V jejich šlépějích kráčeli i naši husité, sám jejich kronikář Vavřinec z Březové píše o více než 10 tisících po­pravených katolících, kteří odmítli souhlasit s jejich bludy. Počet obětí husitů v Čechách během pár let je tak vyšší než počet obětí inkvizice za půl tisíciletí v celé Evropě, jenže husité jsou glorifikováni jako nositelé ideje svobody, zatímco katolíci démonizo­váni jako výkvět vší krutosti. Legalizace trestu smrti pro heretiky a inkvizice byly zoufalým projevem sebeobrany Katolické círk­ve a státu. V sázce byla celá křesťanská civilizace, již s velikou námahou budovali misionáři, kteří za to položili i své životy (sv. Vojtěch, sv. Bonifác aj.), do ohrožení se dostala monogamní rodina, zpochybňovaná a napadaná mnoha bludaři, křesťanská cha­rita, poznamenaná obrovským množstvím skutků obětavé blíženské lásky, sociální spravedlnost a řád. Heretikové neváhali sáhnout k teroru, aby toto všech­no zničili, proto obranná reakce katolicismu nemohla probíhat “v rukavičkách“. Uznáváme, že šlo někdy o obranu nepřiměřenou na úkor nevinných, jenže není nejmenšího důvodu, aby se katolík za minulost své církve styděl, zvláště pak když ti, kteří se ve středově-ku provinili početnějšími a horšími projevy intoleran­ce a násilí, jsou naopak vynášeni jako “tolerantní“. Radomír Malý


"KATOLÍCI... ... HORŠÍ NEŽ HERETIKOVÉ?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 58 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Radomír Malý (Skóre: 1)
Vložil: blackjuice v Čtvrtek, 24. srpen 2006 @ 16:55:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Výborný článek od výborného autora. Není co dodat!



Brainwashing v praxi... (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Čtvrtek, 24. srpen 2006 @ 19:46:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Legalizace trestu smrti pro heretiky a inkvizice byly zoufalým projevem sebeobrany Katolické církve a státu.  (????? pozn.gojim)
Miloslav, tak hnusny zoznam klamstiev a polopravd som uz dlho necital a chce sa mi s tej zlataniny vracat. To je naozaj "dobry text", ale len pre ludi co chcu byt slepy. A je dobry pre katolicke seminare ako text podporujuci brainwashing....Skutocne obdivujem jej autora ze dokaze 700 rokov aktivnej katolickej inkvizicie hodit na "heretikov" a oznaci ho ako "zufali prejav" a podobne nezmysli. Katolici sa naozaj mozu hanbit za historiu svojej cirkvi ktora sa najprv odklonila od Pisma a dosledky riesila krutym terorom pachanom na bezbrannych ludoch. Mozu sa hanbit napriklad aj za spojenie z fasizmom a neviem ci je nejake svinstvo v ktorom nema katolicizmus prsty....

Pápeži väčšinou neboli nijakí svätci. Historické pramene jednoznačne poukazujú na ich zvrhlé životy (napr. pápež Pavol III. (1534-49) mal niekoľko nemanželských detí a svojim vnukom a synovcom daroval kardinálske hodnosti už ako 14 ročným).Pápež disponoval mocou. Ďalším dôležitým faktom bolo, že práve katolícku náuku používali panovníci na udržanie jednoty v inak väčšinou národnostne aj jazykovo rozdrobených štátoch. Túto jednotu bolo potrebné udržať. Preto ktokoľvek, kto sa sprotivil pápežovi, sprotivil sa aj panovníkovi. Iba takto mohla vzniknúť tak nepochopiteľná kombinácia: cirkevný súd kacíra odsúdil podľa vlastných kritérií a svetská moc vykonala trest (okrem mučenia; to vykonával inkvizítor sám).

Svedectvo o tom, ako vyzerali mučiarne popisuje napriklad Richard Madden v knihe Galileo a inkvizice (Rosa, 1997, s. 191). Bol otrasený, keď zistil, ako sú prepychové paláce pápežov vybavené súdnymi sieňami, celami a väzeniami inkvizície. Úzkym prechodom vstúpil do obrovskej kruhovej miestnosti, ktorá bola niečo ako komín. Bola asi šesťdesiat metrov vysoká s kruhmi a mrežami, ku ktorým priväzovali väzňov. Museli si obliekať košele napustené sírou, aby ich telo lepšie horelo. Čierne steny dosvedčovali, aké veľké množstvo ľudí tu zomrelo. Videl mučiareň s akusticky projektovanými nepravidelnými stenami, ktoré pohlcovali výkriky obetí. Stál v súdnej sieni, kde stáli väzni a nad hlavou si všimol niekoľko kruhových otvorov v strope, ktoré mali v priemere asi pätnásť až dvadsať centimetrov. Ústili do hornej miestnosti, kde bol žalobca a tí, ktorí pri procesoch zaznamenávali odpovede väzňov, ktorí ich nemohli vidieť, a predsa každé ich slovo bolo zaznamenané. Maddenovi pripadalo ohavné, že niekto, kto bol súdený a išlo mu o život, nemohol vidieť ani žalobcu, ani svedkov, ktorí proti nemu svedčili, ani mu nik nepovedal, z čoho je obvinený.

skusim este citat z listu ktorý po smrti svojho muža /umučený inkvizíciou/ a potom čo vo väzení porodila 19.září 1573 napísala Janneken Munstdorp svojej male dcérke ako list na rozlúčku. Bola to holandská anababtistka ktorá nechcela prijať učenie rkc.

"Pravá Boží láska a moudrost Otce Tě posílí v ctnosti, mé drahé dítě... Svěřuji Tě Všemohoucímu, Velikému a Hroznému Bohu, který jediný je Moudrý, aby Tě uchoval a nechal Tě vyrůst v bohabojnosti. Ty, která jsi ještě tak malá, a kterou musím zanechat samotnou v tomto špátném, zlém a zvráceném světě. Jelikož jsi ztratila otce i matku, svěřuji Tě Pánu; ať s Tebou jedná podle Jeho svaté vůle. Moje drahá ovečko, já která jsem uvězněná, Ti jinak pomoci nemohu; musela jsem opustit i Tvého otce kvůli Kristu. Byli jsme zatčeni a oni ho vzali ode mně. A teď, když jsem Tě nosila pod srdcem v zármutku po devět měsíců, a porodila jsem Tě zde ve vězení, ve velkých bolestech, vzali mi Tebe ode mně také. Jelikož budu poslána na smrt, a musím Tě zde zanechat samotnou, snažím se těmito řádky o to, až jednou dosáhneš porozumění, abys byla bohabojná a pochopila proč a v čím jménu jsme my dva šli na smrt; aby ses za nás nemusela stydět ... je to cesta, kterou šli proroci i apoštolové - úzká cesta, která vede k věčnému životu... (Thieleman J. Van Braght)

pokracovanie: Inkvizicia - Logos: 11/2005



Re: KATOLÍCI... ... HORŠÍ NEŽ HERETIKOVÉ? (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 24. srpen 2006 @ 19:52:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Další Radomír Malý.
Co to může být za člověka? Prý učitel. Spousta bludů a manipulace s minulostí lidstva pochází z pera takovýchto "obrozeneckých" učitelů.

Samozřejmě je to jen hloupá apologie, přijatelná snad v katolické mateřské školce. Skutečné dějiny jsou mnohem krvavější - a nestranější. Katolická církev není ani původcem všeho zla, ani nebohým beránkem, kterého naučili kousat.


Scestné je především už toto: dívat se na katolickou církev v průběhu věků jako na nějaký celek, na individualitu. To může vyhovovat xenofobním antikatolíkům nebo jejich odvrácené tváři - ultrakatolickým apologetům, jako je Miloslav Pletánek. Normální hlavě, která se zajímá o dějiny zeměkoule, ale těžko. Je to stejně bezvýchodné, jako spory o to, kdo komu dřív ublížil: zda Němci Čechům, nebo Češi Němcům.

Kdo se chcete něco podstatného o dějinách křesťanské Evropy dozvědět, čtěte raději Jacqua Le Goffa, než Radomíra Malého. Je to sice "jen" historik, ale je ho historik par exelence, a pokud se v něčem mýlí, nejsou to "zlomyslné výmysly".

Olin



Byla omluva papeže Jana Pavla II opravdová a dostatečná ? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 24. srpen 2006 @ 20:55:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Papež požádal o odpuštění za omyly katolické církve

17.12.99

Papež Jan Pavel II. dnes pri jedné z nejvýznamnejších bohoslužeb své éry požádal svět o odpuštění za omyly a chyby katolické církve v uplynulých 2000 letech. Papež zároveň odpustil hříchy namířené proti křestanům. "My odpouštíme a zádáme také o odpuštení," řekl Jan Pavel II. při bezprecedentním ceremoniálu v chrámu Sv. Petra ve Vatikánu.

Jan Pavel II. byl oblečen ve fialovém rouchu, stejně jako všichni ostatní, kdo mši spolu s ním slouzili. Tato barva symbolizuje pokání a období půstu počínající touto neděli. Tento den se také pro katolickou církev stává Dnem odpuštení.
Papež, v poměrně dobré kondici, byť mírně shrbený, se pohyboval k oltáři na své speciální pojízdné tribuně.
Ústředním motivem dnešní slavnostní mše bylo vyznání hříchu, pricemž šest kardinálů po sobě vždy vyjmenovalo hříchy církve, za než papež žádal boží odpuštění. Prefekt Kongregace pro doktrínu víry kardinál Joseph Ratzinger vyzval papeže a deset tisíc prelátů a poutníků, kteří se v bazilice shromáždili, aby se vyznali z chyb spáchaných ve jménu pravdy, a pripomněl neevangelické metody, k nimž se uchylovali katolíci pri křižáckých taženích a v době inkvizice.

Jan Pavel II. přiznal, ze v některých obdobích se katolíci dopouštěli netolerance, a tím pošpinili obraz církve. Papež prosil usilovně Boha o odpuštení za to, že se katolíci vzájemně odsuzovali exkomunikacemi v období schizmat a bojovali proti sobě navzájem.
Předseda výboru pro velké jubileum a jeden z hlavních organizátorů tohoto Dne smíření kardinál Roger Etchegaray vyznal hříchy, které narušily jednotu církve, a prosil Boha, aby pomohl na cestě ke smíření.
Předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů kardinál Edward Cassidy pak vyzval přítomné, aby prosili za odpuštení hříchů vuči Židům. "Hluboce nás rmoutí chování těch, kdo v historii způsobili utrpení Židů," rekl papež, prosil o odpuštení a ve jménu katolické církve se zavázal žít ve skutečném přátelství s národem smlouvy.

Předseda Kongregace pro pastorální péči o migrující a cestující Stephen Fumio Hamao vyznal hříchy spáchané jednáním odporujícím lásce, míru, právům národu, respektování kultur a náboženství.
Jan Pavel II. pripomněl predevším období kolonizace, ale také prvních misionárských výprav, a přiznal, že katolíci často zavrhli evangelium a popustili uzdu násilí, porušili práva národů, pohrdali jejich kulturou a jejich nábozenskými tradicemi. Předseda Papezské rady pro dialog mezi církvemi kardinál Francis Arinze vyznal hříchy, které zraňovaly důstojnost žen, a hříchy proti jednotě lidského pokolení.
Jan Pavel II. prosil Boha o odpouštění za to, ze se katolíci provinili tím, ze odsunovali lidi na okraj společnosti či je z ní vyřazovali a souhlasili s diskriminací motivovanou rozdílností ras či národů nebo k ní mlčeli. Předseda Papežské rady pro spravedlnost a mír François Xavier Nguyen Van Thuan vyznal hříchy, jichž se církev dopustila ve sféře základních lidských práv.

Při každém vyznání byla rozžata jedna lampa před krucifixem ze 16. století, který Jan Pavel II obejmul na znamení pokání a úcty. "Nemůžeme nepřiznat, ze se někteří z našich bratří, predevším během druhého tisíciletí, odchýlili od evangelia," řekl papež. "Prosíme o odpuštění za rozdělení mezi katolíky, za násilí, k němuž se někteří z nich uchylovali ve sluzbě pravdě, za pohrdavý a nepřátelský postoj vůči věřícím jiných náboženství," řekl Jan Pavel II.
"Vyznáváme se z naší odpovědnosti křestanů za zlo, které je dnes pácháno. Tváří v tvár ateismu, náboženské lhostejnosti, sekularismu, etickému relativismu, porušování práva na život a nezájmu o chudobu v četných zemích se nemůže netázat, jaká je naše odpovědnost," zdůraznil papež.
"Za ten díl zodpovědnosti, kterou každý z nás svým chováním na tomto zlu nese a tím špiní obraz církve, prosíme pokorně za odpuštění," řekl Jan Pavel II. "Ve stejné době, kdy se vyznáváme ze svých hříchů, odpouštějme opomenutí, jichž se jiní dopustili vuči nim. Křesťané v dějinách často zakoušeli bídu, násilí a pronásledování pro svou víru," prohlásil.
"Církev se dnes a provždy zavazuje očistit vzpomínky na tyto smutné události od jakýchkoli pocitů msty či odplaty," uvedl papež. Jubileum se tak pro všechny stává vhodnou příležitostí k hlubokému obratu k evangeliu, zdůraznil.
__________________________________________________________________________


Svědectví zaznamenané v dějinách

303 - při nejkrutějších perzekucích císaře Diokleciána bylo v celé římské říši zabito asi dva tisíce křesťanů. (dále 1096)

312 (313) - edikt milánský vyjádřil toleranci, jež umožnila křesťanům vyjít ven z katakomb a stát se plnoprávnými občany. (dále 1648)

315 - konstantinovská donace, neboli Konstantinovo darování vlády čtyřem hlavním stolicím: Antiochii, Alexandrii, Konstantinopoli a Jeruzalému. Testament, mj. dnes prokázaný padělek, dokazoval, že papež byl následníkem sv. Petra a císaře Konstantina. (dále 1440)

330 - císař Konstantin se stěhuje z Říma do Konstantinopole a římští biskupové se stále více angažují ve věcech státu.

380 - křesťanství se stalo ustáleným náboženstvím římské říše. Papežové žádají, aby bylo křesťanství nařízeno jejich poddaným pod hrozbou mučení a smrti.

391 - císař Theodosius zakázal pohanství.

Ve 4.století církevní spisovatel sv. Jan Chrysostom, napsal: "Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." Později svatořečený Aurelius Augustinus (svatý Augustin) vytvořil dílo, jež se stalo jedním ze základů etiky v katolické sexualitě. Jeho základním principem je, že pohlavní styk v manželství za účelem plození potomků je dobrý a právoplatný, z jakéhokoli jiného důvodu je to hřích. Důraz na Mariino panenství pak přispěl k degradaci křesťanského manželství. Ideálem za žádným pohlavním stykem byl styk chladný, prostý všech vášní. Dále Augustin zformuloval tradici, podle které byl křest nutnou podmínkou ke spasení. Vysvětlil, že na počátku Bůh rozdělil všechna stvoření na dvě odlišné části: obec Boží, obydlenou anděly a všemi dobrými lidmi, a obec ďáblovu, kde dleli démoni a jejich pohanští uctívači.

416 - podle kodexu Theodosia II. je křesťanům dovoleno vstoupit do armády.

590 - papež Řehoř I. byl jedním z prvních papežů, který stvrdil svou pečetí Augustinovo dílo.

680 - koncil v Konstantinopoli prohlásil, že církev může dát do klatby kacíře živé anebo mrtvé.

800 - Karel Veliký je korunován papežem Lvem III. na císaře římského, čímž si nárokoval moc nad světským vladařem.

828 - Pribina, kníže nitranský a panonský zůstal pohanem a je přinucen přijmout křesťanství, když byla Nitra připojena k Velké Moravě. V následujících letech propukají tu a tam v slovanských státech pohanské vzpoury.

896 - papež Štěpán VII. vykopal devět měsíců pohřbené tělo papeže Formosa a posmrtně jej vyslýchal, šlo o tzv. posmrtný synod.

V 9.století prosazoval papež Mikuláš I. názor, že papež je přímým zástupcem Boha na zemi, a proto mu má být podřízena nejen církev, ale i světská moc. Křesťanství, jež bylo pevně spjaté s nejsilnějšími evropskými státy se šířilo jednak prostřednictvím misií anebo násilně, válečnými útoky a podmaňováním cizího území.

904 - papež Sergius III. dal zavraždit Lva V. a kardinála Kryštofa, jež mu stáli v cestě k jeho trůnu. Tento papež nechal znovu exhumovat tělo papeže Formosa a deset let po jeho smrti jej opět soudil.

906 - v církevním nařízení zvaném Canon Episcopi se tvrdí, že existují zlé ženy, které v noci osedlávají zvířata - na nichž po té odlétají za bohyní Dianou.

955 - papež Jan XII. byl i na svou dobu natolik krutý, že i Římané usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které pocházeli z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele sv.Jana Lateránského. Vydrancoval baziliku sv.Petra a před rozhořčenými Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že vzýval démony. Jan po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez lítosti popravit.


970 - dle Liutprandovy kroniky nechal papež Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště.

V 10. století bylo papežství pro všechny jeho cizoložné a vraždící papeže neobyčejným zdrojem moci. V tomto století trevírský arcibiskup Réginon de Prüm vydal přepis slavného Biskupského kánonu, jenž zafixoval podobu čarodějnice, která sedíc obkročmo na koštěti nebo zvířeti létá na sabat.

1032 - byl zvolen papežem jedenáctiletý chlapec Benedikt IX.. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046 byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování.

1073 - papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha IV. Vypracoval Dictatus papae, což byl seznam dvaceti sedmi tezí mezi nimiž stálo i toto:

Papeže nesmí na Zemi nikoho soudit.
Římská církev se nikdy nemýlila a ani se nemůže mýlit až na věky věků.

Samotný papež může sesadit biskupy. Jméno papeže náleží pouze římskému biskupu.

On sám má právo na císařské insignie.

Jen papež má moc pomazat císaře. Může sesadit z trůnu císaře a krále a zprostit jejich podřízené poddanství.

Všichni princové jsou povinni líbat mu nohy.

Jeho legáti, i když nejsou kněžími, mají přednost před biskupy.

Právoplatně zvolený papež je bez jakýchkoli otázek svatý, což je dáno podle Petrových zásluh.

Řehoř měl pod sebou celou škálu padělatelů, kteří listiny s papežskou pečetí chrlily jednu za druhou, kdykoli je potřeboval, zejména v momentech, když dokazoval opodstatněnost církevního zákona. V těchto listinách se slovo dnes měnilo na vždy bylo a bude, což o katolicismu platí dodnes, i přes objektivní výsledky historických bádání. Historie se tak stala méně důležitou disciplínou teologie a je tomu tak dodnes. Svým prohlášením, že kdokoli nesouhlasí s Apoštolskou stolicí, je nepochybně kacířem, zavdal příčinu na jejich pozdější hon.

1096 - byli odpovědí na zavolání Urbana II. vyvolány křížové výpravy. Při cestě do svaté země však obrátily pozornost k nevěrným, kteří byli blíže k jejich domovům a těmi byli židé. Věčnou inspirací jim byl církevní spisovatel čtvrtého století sv. Jan Chrysostom, jenž napsal: "Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." V témž roce byla polovina židů ve Wormsu vyvražděna. Podobné tragedie se opakovaly v celém Německu a po té i ve Francii. Když křižáci dobyli Jerusalem, zapálili synagogu se všemi židy uvnitř. Bylo vyvražděno asi dvacet tisíc lidí.


V 11.století se volby řešily tak, že se kardinálové, jako představitelé místního duchovenstva, stávali jedinými voliči. Touto dobou již duchovní úplně odmítli blaženost a prohlašovali krveprolévání za své oficiální učení.

Koncem 11.století vydal papež Urban II. dekret, podle něhož mají být kacíři mučeni a zabiti. Rusko je v tomto století dějištěm četných pohanských vzpour. V Bulharsku se namísto pohanských bouří objevila sekta Bogomilů, která je posléze církví stíhána pro kacířství.


1147 - druhá křížová výprava vypravila dvě vojska na území Polabských Slovanů proti pohanským Veletům a proti Pomořanům, později vytáhli také proti Obodritům.

1171 - Jindřich II. získává Irsko a když biskupství uzná jej a jeho následovníky králi Irska, zahajuje pod požehnáním papeže jeho dlouhou a tragickou okupaci.

1179 a 1215 - na III. a IV. Lateránském koncilu církev kodifikuje všechna uzákonění proti židům, kteří musí nosit odznak hanby, mají zakázaný kontakt s křesťany, nesmějí vykonávat žádný úřad, jsou zbaveni pozemků, mají zákaz vlastnit obchod, jsou nahnáni do ghett, jež jsou v noci uzavřena.

1181 - prohlásil papež Lucius III., že všechny spory mezi katolíky jsou těžkým hříchem, jež odmítají papežovu autoritu.

1184 - byla veronským koncilem dána do klatby náboženská sekta Valdenských, jejichž stoupenci byli pronásledováni do konce sedmnáctého století.

1199 - křižácký rytíř Šimon z Montfortu směl dle katolických zásad zahubit tolik lidí, kolik chtěl. Při dobytí hradu v Bramu své vězně nezabil, nechal jim uřezat nosy, vypíchat oči a nechal je odejít. Po úspěšném obléhání Minervy nechal sto čtyřicet kacířů bez jakéhokoli soudu na louce naházet do jediného velkého ohně. Vše se odehrávalo pod přísným dohledem církve. Vše se často opakovalo za mnohokrát větších obětí a ještě odpornějších zločinných skutků. Jedním z nejbrutálnějších byl masakr v Lavauru. Inocenc předem posvětil naprosto všechno, čeho se tento křižácký rytíř dopustil a na IV. Lateránském koncilu jej nazval odvážným křesťanským džentlmenem.


Ve 12.století Gracián, mnich z Boloně, prohlásil, že papež je nadřazený a že je zákonodárcem všech zákonů bez omezení.

1203 - katoličtí rytíři se během IV.křížové výpravy dopustili mnoha barbarských zločinů a vydrancovali Konstantinopol. Znesvětili hroby císařů v chrámu sv.Sofie, ženy byli znásilněny a povražděny.

1205 - papež Inocenc III. prohlásil: "My jsme náměstci Ježíše Krista, před nímž by každé koleno mělo pokleknout - včetně kolena královského a císařského." "Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy, když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže." Pobil ohněm a mečem stovky tisíc kacířů - muže, ženy i děti - a je odpovědný za vyhlazení tzv. albigenských. Za své vlády zahalil křesťanství do teroru a neprohrál jedinou bitvu.V jedné ze svých bul anuloval Velkou listinu svobod a exkomunikoval každého, kdo by chtěl její nároky uplatňovat. Tato "Magna charta libertatum" je často označována za základ anglických svobod a parlamentarismu a je tedy na místě se domnívat, že všichni Angličané jsou stále exkomunikováni. Kromě jiného také prohlásil, že kdo omezuje svá slova na ano a ne, je kacíř, jež zasluhuje smrt. (Mt 5,37)

1208 - papež Inocenc III. vydal svoji bulu o církevním prokletí proti kacířům, která měla za následek křížovou výpravu proti albigenským. Křižákům papež nabízel zvláštní odpustek a pozemek v Languedocu. Výpravy se zúčastnilo dvacet tisíc kavaleristů a asi dvě stě tisíc pěších vojáků. Po obléhání vtrhli do města Beziérs a kudy šli, tudy plenili a vraždili. Měšťané se snažili ukrýt do katedrál a kostelů. V samotném kostele Maří Magdaleny bylo sedm tisíc žen, dětí a starších lidí. Útočníci neušetřili nikoho, ani děti. Šlo o masakr, který neměl v historii Evropy žádné obdoby.

1215 - na IV. lateránském koncilu papež Inocenc III. a účastníci ochotně uzákonili církevní antisemitismus.

1227 - papež Řehoř IX. prohlásil, že papež je pánem a vládcem světa a věcí stejně jako lidí. S jeho vstupem na trůn začal obrovský teror.

1229 - Řehoř IX. prohlásil, že povinností každého katolíka je pronásledovat kacíře.

1232 - Řehoř IX. vydal bulu, s níž zavedl inkvizici.

1233 - papež svým dekretem svěřil vedení inkvizice řádu dominikánů. Hlavní inkvizitor Svaté říše římské Konrád z Marburku, který se soustředil zejména na různé skupiny kacířů v Alsasku a Porýní, prohlašoval, že s radostí dá upálit sto lidí, bude-li mezi nimi alespoň jeden viník.

1239 - nechal inkvizitor Robert le Bougre během jediného týdne postavit před inkviziční soud celé město a posléze nechal všechny upálit včetně biskupa.

1243 - vydal papež Inocenc IV. bulu Ad extirpanda, která dovoluje inkvizici používat mučení, které do této doby bylo zakázáno, jako nástroj proti kacířství. Svět se tak minimálně na šest století vrací nejen do desátého století, kdy bylo mučení postaveno mimo zákon, ale i do dob, v nichž křesťanství bylo pouze směšnou sektou, jejíž odpůrci nenapáchali ani setinu zločinů papežem pověřených inkvizitorů. Nakonec papežství ve většině špatných zvyků pokračovalo ještě dlouho potom, co je všechny civilizované země v Evropě zrušily. (mj. bití, palečnice i natahování na skřipec nebylo považováno za mučení, ale pouze za jakousi předehru; jeden z arcibiskupů dokonce sestavil ceník mučících úkonů, za které pak platila rodina odsouzeného, což se nakonec stalo naprosto běžnou praxí)

1277 - papež Mikuláš III. si nahromadil obrovské jmění, jež pocházelo z konfiskací majetku obětí obviněných z kacířství.

1294 - papež Bonifác VIII. prohlašoval, že slepá poslušnost jeho autoritě je pro spásu nezbytná. Každý lidský tvor musí činit tak, jak mu papež řekne. Proti rodině Colonnů, jež chtěli zpochybnit jeho volbu, vyslal křižáckou výpravu, která zničila jejich tvrze a pobila a zotročila venkovany na jejich pozemcích. Těm pak poskytlo útočiště město Palestrina, které bylo při šesti tisících mrtvých srovnáno se zemí. Sepsal bulu Unam Sanctam, která říká: "…existuje jenom jediná, katolická a apoštolská církev mimo níž není spása ani odpuštění hříchů." "Vyhlašujeme, oznamujeme a určujeme, že pro spásu každého tvora je absolutně nezbytné, aby se podřídil římskému papeži."

Ve 13.století sv. Bonaventura, kardinál a františkánský opat, přirovnal Řím k apokalyptickému hampejzu, jenž opíjí krále i národy vínem svých nevěstek. Prohlásil, že v Římě nenašel nic než chtíč a svatokupectví i v nejvyšších církevních kruzích.

V těchž letech uznávaný teolog a filosof, Tomáš Akvinský, napsal, že ženy jsou muži, kteří se tak docela nevydařily; jejich duše jednoduše ještě nebyly natolik silné, aby se vytvořila mužská postava nebo vyšší mužský intelekt. Tvrdil, že ženské pohlaví bylo výsledkem vadného semene. V tomto století vyšlo jasně najevo, že kacíři nemají žádná práva. Proti tomuto učení, jež se stalo nedílnou součástí katolické doktríny, neprotestoval po více než tři staletí vůbec žádný z papežů.

Hlavním principem papežem pověřených dominikánských inkvizitorů bylo, že je lépe, když zemře sto nevinných lidí, než aby unikl jediný kacíř nebo čarodějnice. Na papežův příkaz měli zakázáno mít jakékoli slitování a ještě před sto lety byla ve Svatém oficiu (papežově domě) vystavena Černá kniha, jež byla podrobným manuálem pro inkvizitory. Papežův dekret nařizoval, že mučení se smí provádět pouze jednou, tento pojem však nebyl nijak časově omezen. Inkvizitoři byli placeni z výtěžků konfiskací majetku obětí. Papež a inkvizitoři se často o kořist dělili napůl. I když vězni, podrobenému mučení, nebylo dokázáno, že jednal kacířsky, mohl být odsouzen za to, že kacířsky myslel. Za celou dobu svého působení inkvizitoři neodložili jediný případ, žádný záznam o osvobozujícím rozsudku totiž neexistuje.

Papež uznal tvrzení, že ďábel se objevuje na sabatech čarodějnic, kde se jeho následovníci oddávali nejnemravnějším praktikám a zesměšňování katolické církve.

Francouz Henri Boguet dokonce napsal ve své příručce, aby byly mučeny i malé děti. Mezi odsouzenými byly často třeba i šestileté dívky. Z historických pramenů temného středověku se pak lze jednoduše dozvědět, že biskup ze Ženevy nechal upálit během tří měsíců pět set lidí, biskup z Bambergu šest set a biskup z Würzburgu devět set.

1305 - nechal Klement V. obvinit z čarodějnictví templáře, o nichž záhy vznikl mýtus o uctívání boha - kozla zvaného „bafomet“.

1320 - papež Jan XXII. jednoho jediného dne exkomunikoval jednoho patriarchu, pět arcibiskupů, třicet biskupů a čtyřicet šest opatů, jejichž jediným zločinem bylo, že se zpozdily s odváděním daní papežovi. Vydal bulu „Super illius specula“ namířenou proti zločincům, kteří se smluvili se Satanem.

1323 - papež Jan XXII. prohlásil: "Tvrzení, že Kristus a apoštolové neměli žádný majetek, je překrucování Písma svatého." Františkáni, asi sto čtrnáct, tak byli odsouzeni na hranici.

1327 - je inkvizicí odsouzen a se svými knihami upálen profesor astrologie na bolognské univerzitě Cecco d'Ascoli.

1342 - papež Klement VI. (papež z Avignonu) měl velkou část svého paláce vyhrazenu pro mučírnu inkvizice.

1370 - velký inkvizitor Aragonie Nicolas Eymeric proslul konfiskacemi, spálením mnoha knih a napsáním inkvizitorské příručky.

1378 - papež Urban VI. exkomunikoval krále Karla Neapolského, nechal popravit pět buřičských kardinálů

1377 - vzdoropapež Klement VII. z Avignonu nechal vyvraždit v Ceseně všech osm tisíc obyvatel včetně dětí

1389 - zvolený Bonifác IX. byl vrah a snad největší svatokupec v historii papežství.

1400 - byly obviněni z čarodějnictví muži a ženy švýcarského Simmenthalu.

1414 - kostnický koncil prohlásil, že má autoritu nad papežem, čímž sesadil tehdejší tři papeže a zakončil tak schizma.

1415 - na kostnickém koncilu je bez možnosti vlastní obhajoby při zinscenovaném obvinění zaživa upálen mistr Jan Hus.

1421 - 1440 je vedeno veliké množství čarodějnických procesů v jihovýchodní Francii.

1428 - ve švýcarském kantonu Valais bylo sedm set lidí nařčeno z toho, že patří k satanistické sektě.

1430 - papež Evžen IV. nabádal inkvizici k vymýcení všech kouzelníků a věštců.

1431 - je jako kacířka upálena Jana z Arku. O pět set let později je prohlášena za svatou.

1440 - papežův pomocník Lorenzo Valla dokázal, že tzv. konstantinovská donace je padělek a že jde o podvod. Řím Vallovy argumenty neuznal.

1453 - byly odhaleny čarodějnice v Normandii.

1456 - se stal papežem Alexandr VI., jenž po svém zvolení ztratil již poslední morální zábrany. Sesazen být nemohl, neboť to nedovoloval systém. V této době bylo v Římě již naprosto vše na prodej, od farností a odpustků až po kardinálské klobouky i papežství samotné. Měl prý poměr se svou dcerou , její matkou i její babičkou. Unést někomu ženu, znásilnit ji a hodit do Tiberu pokládal za maličkost. V Římě této doby se denně páchalo v průměru čtrnáct vražd a Alexandr viníka bez nejmenších rozpaků vždy propustil, pokud zaplatil. Často za tučný poplatek nechal jmenovat kardinály, které poté nechal otrávit, aby se zvýšil jejich obrat, jejich majetek zdědila církev neboli papež sám.

1458 - inkvizice nejvíce slídila v Gaskoňsku, ve Švýcarsku, Arrasu a Savojsku.

1471 - papež Sixtus IV. Povolil v Římě nevěstince, jež mu vynášely tisíce dukátů. Začal úspěšně prodávat odpustky i mrtvým, za něž byli příbuzní ochotni sáhnout hluboko do své kapsy.

1478 - vydal Sixtus IV. bulu, s níž uznal inkvizici v Kastilii.


1480 - Sixtus IV ustavil inkvizici ve Španělsku

1482 – jenom v Andalusii bylo upáleno tisíce kacířů.

1483 - byl jmenován jako Velký inkvizitor mnich Tomáš Torquemada, jenž poslal na hranici více jak deset tisíc obětí a minimálně sto tisíc jich odsoudil k doživotnímu žaláři.

1484 - vydal papež Inocenc VIII. bulu „Summis desiderantes affectibus“ proti čarodějnictví, jež záhy poté odstartovala obrovský hon na čarodějnice. Každý, kdo by se jen pokusil popřít existenci čarodějnic nebo čarodějnictví, byl okamžitě považován za kacíře. Příčinou k tomuto neuvěřitelnému a nelidskému běsnění byl výrok z Exodu: "Čarodějnici nenecháš naživu" (Ex 22,17)

1486 - napsali papežem pověření dominikáni Heinrich Kramer a Jakub Sprenger „Malleus Maleficaru - Kladivo na čarodějnice, příručku k objevení a trestání čarodějnic, plnou vrozené nenávisti k ženám a sexu, který je podle této "knihy“ natolik špatný, že tvoří hlavní dveře - jimiž vstupuje ďábel. Předmluvou k této knize byla samotná bula Inocence VIII.

1490 - papež Inocenc VIII. vydal edikt proti židům ve Španělsku. Došlo tak k vlně emigrací nepodobných těm, které předcházely druhou světovou válku.

V patnáctém století bylo za každé léno papežského stolce, opatství a farnost, za každý odpustek stanoven pevný poplatek. Církev bohatla z prodeje tzv. dispensí (prominutí) často extrémních i nemožných zákonů.

1503 - si cestu k papežství uplatil Julius II. Měl úspěchy na válečném poli a pro papežskou korunu vybojoval nová teritoria, dolní Popádí, Boloňskou republiku, Parmu a Piacenzu, které Vatikán ovládal až do konce devatenáctého století.

1506 - obnovil Julius II. odpustky na dalších dvacet let.

1510 - bylo v severní Itálii, v Brescii upáleno sedmdesát mužů a žen.

1514 - bylo tři sta lidí upáleno v Comu. Ročně zde pravidelně bylo zaživa upáleno na sto čarodějnic, asi do roku 1525.

1516 - francouzský král František I. získal od papeže četné pravomoci nad katolickou církví.

1517 - augistiánský mnich Martin Luther přibil na vrata Albertovi zámecké kaple ve Wittenbergu svoji listinu „Devadesát pět tezí“ o odpustcích.

1520 - papež Lev X. exkomunikoval Luthera kromě jiného i za to, že se odvážil říci, že upalování kacířů se děje proti boží vůli.

1522 - papež Hadrián VI. přiznal sněmu v Norimberku, že mnoho let se v Petrově stolci děly ohavné věci, zlořády v církevních záležitostech, přestupky proti božím přikázáním a že všechno tam bylo příliš zvrácené.

1527 - propukly hony na čarodějnice v navarrském kraji, Tyrolsku, Lombardii, kolem Říma, v Alsasku a na mnoha místech v Německu.

1538 - se opakovala tatáž situace na těchž místech.

1542 - byla papežem Pavlem III. založena Římská inkvizice, čímž církevní soudy získaly ještě větší nadvládu nad soudem civilním.

1545 - francouzský král se pod patronátem papeže rozhodl zlikvidovat hnutí kacířské sekty valdenských, čehož důsledkem bylo zničeno 29 vesnic a vyvražděno přes tři tisíce lidí.

1555 - Pavel IV. prohlásil: "Nikdo se nesmí tak snížit, aby toleroval židy." "Kdyby můj vlastní otec byl kacířem, osobně bych nanosil dříví na jeho hranici." Vydal protižidovskou bulu „Cum nimis absurdum“, jež si nijak nezadala s norimberskými zákony z roku 1935, byla jakýmsi mezníkem v historii antisemitismu. Během jeho krátké vlády se počet obyvatel Říma snížil téměř na polovinu. Jeho následovníci Lev XII., Pius VIII., Řehoř XVI., Pius IX., byli jeho velice dobrými žáky.

1557 - vydal papež Pavel IV. bulu „Cum ex Apostolatus officio“, v níž prohlašoval, že je nejvyšší pontifex, velekněz, představitel boha na Zemi a jako takový má neomezené právo sesadit každého panovníka, vystavit každou zemi invazi křižáckých vojsk a sesadit každého z jeho funkce bez soudu a možnosti obhajoby. Oslepil jej přízrak kacířství natolik, že jeho inkvizitoři začali odsuzovat k smrti smilníky, homosexuály, herce, klauny, dokonce i sochaře. Pronásledoval židy více, než kterýkoli jiný papež. Jako kardinál nechal spálit všechny knihy, které pokládal za zhoubné.

1559 - zavedl Pavel IV. index zakázaných knih. Všichni autoři, kteří si cenili svůj vlastní život, okamžitě přestali psát. Všechny tiskoviny byly kontrolovány státními i církevními úřady.

1561 - zuřil strašlivý hon na čarodějnice v luteránském Brunšvicku, který pokračoval i v roce 1590, kdy do Wolfenbütelu svezli na upálení čarodějnice z celého okolí.

1563 - koncil prohlásil: "Jestliže někdo tvrdí, že stav manželství je nad stavem panenství nebo celibátu a že není lepší a požehnanější zůstat panenským a v celibátu než být ve spojení manželského svazku, ať je proklet."

1564 - Tridentský koncil připravil nový a mnohem podrobnější index zakázaných knih.

1566 - byl zvolen papežem Velký inkvizitor Pius V. Napsal bulu „Regnans in Excelsis“, do níž začlenil i verdikt, v němž anglickou královnu Alžbětu prohlásil za kacířku a podněcovatelku kacířů. Důsledkem této buly se z anglických katolíků stali zrádci a více jak sto kněží bylo v jejím důsledku usmrceno.

1570 - procesy propukly v Poitiers, Bordeaux, Le Mans, Toulouse, Avignonu a mnoha dalších místech Francie.

1571- byla v Římě Piem V. založena kongregace indexu zakázaných knih, která své seznamy pravidelně aktualizovala.

1572 - je po sérii hugenotských válek v Paříži povražděno nejméně dva tisíce hugenotů o tzv. bartolomějské noci na popud Kateřiny Medicejské za stálé podpory papeže.

1575 - se konalo veliké množství poprav v Alsasku.

1579 - vyhlásil církevní koncil v Melunu, že každý šarlatán a věštec a všichni, kdo praktikují nekromancii, pyromancii, chiromancii a hydromancii , musí být trestáni smrtí.

1580 - došlo v Trevíru k mnoha případům upálení při kampani, která měla původně za úkol potlačit protestantství a vyhnat židy. V důsledku komplexních procesů byli dvě vesnice prakticky vymazány z mapy. Nesmírně kruté postihy propukly též v Lucembursku a v Lotrinsku až do roku 1595. Filosof, ekonom a právník Jean Bodin vydal spis „Démonomanie des Sorciers“ - v němž schvaloval i mučení dětí.

1582 - se konaly procesy s čarodějnicemi v Braniborsku a Württembersku.

1583 - papež Sixtus V. bulou „Coeli et terrae creator“ zakázal astrologii a všechny formy věštění, které označil za neuskutečnitelné bez pomoci ďábla.

1589 - vydal katolický biskup Peter Binsfeld návod na stíhání čarodějnic „Tractatus de Confessionibus Maleficorum“.

1589 - bylo v saském Quendlinburgu během jediného dne upáleno sto třicet tři čarodějnic.

1590 - počínaje a 1680 konče bylo ve Skotsku popraveno na čtyři tisíce čtyři sta čarodějnic.

1592 - bylo nizozemským dekretem vyhlášeno, že přestože již bylo upáleno mnoho žen, tak počet těch, s nimiž je nutné se vypořádat, je mnohem větší.

1595 - vydal právník, jenž poslal za patnáct let na hranici devět set čarodějnic, Nicolas Remy, příručku pro zastánce tvrdých postihů čarodějnic „Demonolatreiae“. V jejich stíhání ještě pokračoval do roku 1612.

1599 - vydal Martin del Ria uznávaný spis pro odhalení a vyhlazení čarodějnic.

V 16. století se kardinálské klobouky prodávají v průměru za třicet tisíc dukátů, papež Lev X. měl na prodej 2150 svých úřadů. V každé zemi vlastní církev nesmírné bohatství a v Německu je v duchovních rukou celá polovina. Obchod s odpustky byl snad na svém vrcholu.

1600 - byl na příkaz inkvizice zaživa upálen astronom, filosof a básník Giordano Bruno.

1600 - bylo v Mnichově popraveno jedenáct lidí. Než byli zaživa upáleni, šesti z nich bylo cestou k hranici trháno maso z těla rozžhavenými kleštěmi, jedné ženě byly uříznuty prsy, pět mužů bylo lámáno v kole a jeden muž byl naražen na kůl.

1602 - právník Henri Boguet vydal příručku pro inkvizitory Discours des Sorciers. Jen v samotném Burgundsku nechal popravit na šest set čarodějnic. Používal nejkrutějších inkvizičních metod a nepůsobilo mu žádné problémy zahrnout do svých procesů i děti.

1603 - sadistický soudce Balthasar Ross nechal do roku 1606 ve Fuldě upálit na tři stovky lidí.

1605 - Klement VIII. napadl nantský edikt z roku 1598, protože poskytoval stejná práva všem, bez ohledu na jejich náboženské vyznání.

1608 - vydal italský mnich Francesco Gauzz další autoritativní příručku „Compendium Maleficarum“.

1609 - byl jmenován hlavním inkvizitorem v kraji Basků v jihozápadní Francii Pierre de Lancre. Už jen za pouhé čtyři měsíce dal upálit na šest set lidí.

1610 - za zhruba dvacetileté období bylo v západošvýcarském kantonu Vaud popraveno bez mála šest set čarodějnic. Procesy se nadále konaly v Tyrolsku a Alsasku.

1616 - papež Pavel V. vydal rozhodnutí, aby koperníkovský názor, že Slunce je nehybným středem vesmíru, byl posuzován jako bláznivý a absurdní, po filosofické stránce mylný a po stránce formální kacířský. Na základě tohoto rozhodnutí zakázala inkvizice astronomu Galileu Galileiovi vydat cokoli nového nebo vydávat jeho stará díla. Musel se zavázat, že své názory nebude vyučovat, ani obhajovat, ani o nich diskutovat. Koperníka dala církev na index zakázaných knih, kde zůstal až do roku 1822.

1620 - upálil kníže-biskup ve Würzburku během jediného roku devět set místních čarodějnic. Jeho bratranec z Bamberku jich nechal upálit šest set. Byly nemilosrdně upalovány mladé dívky a stovky dětí v rozmezí tří až čtrnácti let.

1630 - Galileo Galilei vydal své dílo Systém světa. V těchto letech dosáhl svého vrcholu hon na čarodějnice v německém Bambergu, Würzburgu, Mohuči, Kolíně, Brunšvicku, Nassau, Badenu, Braniborsku, Trevíru a Württembersku. V hraničních oblastech Lotrinska a Alsaska bylo údajně mezi lety 1615 a 1635 upáleno na pět tisíc čarodějnic. K podobným ukrutnostem též docházelo v Normandii a v Bambergu se na hranici, kromě předních občanů města ocitl i sám starosta Johannes Junius.

1633 - Galileo Galilei je na základě soudu, vyneseným Svatým oficiem důvodně podzírán z kacířství. Jeho knihy byly zakázány. Posléze byl na příkaz římské inkvizice přinucen v souladu s katolickou vírou, že Země je nehybným středem vesmíru. Církev se ve skutečnosti mýlila a jestliže již dnes katolíci prohlašují, že to vlastně ani nebyla katolická doktrína, může si vůbec být někdo jakoukoli katolickou doktrínou jistý? A dodnes Řím vůbec nespěchá s tím, aby se vůbec omluvil.

1648 - když vestfálský mír prohlašuje, že občané, jejichž náboženské vyznání se liší od vyznání jejich panovníků, mají mít stejná práva jako ostatní občané v tomto státě, papež Inocenc X. to odsoudil a katolická církev zavrhla jako prohlášení škodlivé, nekřesťanské…atd.

1650 - byla ve slezské Nyse postavena velká pec pro úsporné upalování čarodějnic, která si vyžádala více jak tisíc obětí včetně dětí. Podobná pec, asi šedesát metrů vysoká, byla postavena již dříve v Avignonu.

1652 - došlo k velikým postihům čarodějnic v Ženevě.

1657 - římská inkvizice vydala bez jediné sebemenší známky lítosti prohlášení, v němž oznamuje, že ani jediný čarodějnický proces nebyl správně veden.

1666 - byly velice četné čarodějnické procesy vedeny v Sasku a Švédsku.

1677 - se vedli procesy s čarodějnicemi ještě v Salcburku, ve Štýrsku a Meklenbursku.

1682 - byly ukončeny hony na čarodějnice.

1685 - je na církevní podnět zrušen nantský edikt, v důsledku čehož v následujících třech letech opustilo na padesát tisíc rodin protestantů.

V 17.století prohlásil kardinál Bellarmine: "Kdyby se papež dopustil omylu tím, že by hříchy povolil a ctnosti zakázal, církev by musela považovat hříchy za dobré a ctnosti za neřestné, protože jinak by se prohřešila proti svědomí." Na celkový počet obětí, jenž si vyžádaly čarodějnické procesy se odhady různí, od několika set tisíc do devíti miliónů.

1715 - byly vedeny procesy v Bavorsku až do roku 1734.

1740- Benedikt XIV. Prohlásil, že papež je hlavní kněz celé církve, který může vzít z jurisdikce biskupa jakoukoli místní církev, kdykoli si to bude přát. Biskupové proto na úkor víry přísahají nikoli službu církvi a náboženství, ale pouze a jen papeži, a to doslova. Přísná autokracie je v papežství na prvním místě.

1782 - se konala v souvislosti s čarodějnictvím ve švýcarském Glarusu poslední zákonná poprava.

1789 - Francouzská revoluce byla v očích papežů ďáblovo dílo, a proto se katolická církev uzavřela do sebe a živila se pouze svým starým dědictvím.

1808 - když Napoleon dobyl Španělsko, tak dominikáni, často zabarikádovaní ve svých klášteřích, popírali existenci mučíren. Místnosti plné nahých, mnohdy duševně chorých vězňů však byly objeveny a po vyklizení byly vyhozeny do povětří.

1813 - byla zrušena španělská inkvizice.

1814 - zavedl papež Pius VII. po propuštění z francouzského zajetí znovu Svatou inkvizici za rouhání se, nemorální chování, neúctu k církvi, neúčast na jejích oslavách, nedodržování půstu a odříkání s pravé víry.

1816 - Pius VII. zakázal při soudech používat mučení.

1828 - Lev XII. opět nechal pozavírat všechny židy do ghett.

1829 - bylo s každým, kdo třeba jen přechovával knihu, kterou napsal kacíř, nakládáno jako s kacířem.

1831 - od tohoto roku napadali papežové každou novou ústavu (rakouskou, francouzskou, belgickou) jako bezbožnou. Všechny tyto ústavy se pouze odvážily zaručit svobodu svědomí, svobodu tisku, svobodné parlamentní instituce.

1832 - papež Řehoř XVI. ve svém díle „Mirari“ označil svobodu svědomí jako bláznivý názor. Napsal, že náboženská svoboda plyne z té nejs*****utější stoky indiferentismu a hbitě odsoudil svobodu náboženství, tisku, shromažďování a výchovy jako špinavý kanál plný kacířských zvratků.

1838 - lord Maculay, jenž v tomto roce navštívil Itálii, napsal: "Domnívám se, že papežské státy jsou nejhůře ovládanými státy v civilizovaném světě a neschopnost policie, zkorumpovanost státních úředníků, drancování zemí roste tak rychle a v takové míře, že to neunikne pozornosti ani toho nejnedbalejšího cestovatele." Zhruba o třicet let později byly papežské státy již zralé na povstání. Piovi IX. bylo učiněno mnoho nabídek na setkání, aby zachránil Itálii i papežství, ale papež měl za to, že moderní civilizace pochází od ďábla, kdy on odmítl jednat s princi temnot. Když děla generála Cadorny prorazila Aureliánskou zeď, byl to pro davy v ulicích den jejich osvobození. "Svého" území se papež odmítl vzdát a prohlašoval, že pánu může sloužit pouze jako panovník.

1852 - činil papež Pius IX. nátlak na Toskánsko, aby zakázalo židovským doktorům vykonávat svou praxi. Rakouskou ústavu odsoudil zejména za to, že dovolovala protestantům a židům mít svoje vlastní školy a koleje.

1856 - vydal papež Pius IX. edikt, který nadále v papežském státě povoloval exkomunikace, konfiskace, doživotní vězení i tajné popravy. Stejně tak čtení knih z indexu bylo pojímáno jakožto zločin.

1864 - papež Pius IX. ve svém díle „Quanta Cura“ napadl svobodu náboženství a postavil ji na roveň se svobodou smrti a odsoudil ve svém sylabu omylů názor, že křesťanství by už nemělo být jediným náboženstvím v zemi. Za největší katastrofu považoval nástup demokracie. Tzv. Katalog omylů odsoudil veškerý lidský pokrok.

1869 - I. vatikánský koncil prohlásil, že pro spásu je nezbytné věřit v nejvyšší moc papeže a jeho neomylnost. První vatikánský koncil tak popřel vše, co první koncily zavedly a co bylo jednoznačně prohlášeno v Kostnici, kterou bylo ukončeno tehdejší schizma. Vatikánským koncilem bylo jasně dáno, že papež je svým vlastním pánem; neexistuje žádná kontrola ani skládání účtů, žádná diskuse, žádná parlamentní opozice. Svět se může stát demokratičtějším, církev nikdy. Papeži, který přišel o své státy, touha po absolutní moci vůbec neskončila, pouze měla pokračovat v oblasti pravdy. Po tomto koncilu bylo v církvi všechno centralizováno.

1870 - papež Pius IX. je v bazilice sv.Petra prohlášen za neomylného. Jako paradox pak zní závěr z I.vatikánského koncilu jenž hovoří o tom, že aby církev přežila, není nezbytný papež, ale Ježíš Kristus, jenž je opravdovou hlavou církve. V tomtéž roce se z věznic a kobek patřících inkvizici stali úřady a archivy, v nichž práce pokračuje stejně metodicky, pouze ne tak brutálně.

1870 - italská vojska, jež dobyla Řím, lidé zdravili jásotem jako při osvobození. Jedenáct dní na to dostali všichni židé svobody, jež jim papežství upíralo alespoň tisíc pět set let. Poslední ghetto v tehdejší Evropě bylo zbouráno.

1878 - papež Pius IX. prohlásil za omyl, že každý člověk může svobodně přijmout a vyznávat jakékoli náboženství, které bude považovat za správné.

1880 - Lev XIII. ve svých encyklikách prohlašoval, že církev má právo na náboženský monopol v kterémkoli státě a svobodu náboženství odsuzoval. V politické angažovanosti deklaroval, že je nutné myslet nejvíce na to, jak sloužit zájmům katolicismu. Dle něj katolíci byli nuceni hlasovat pouze pro ty, kdo se zaslíbili katolickým zájmům a nikdy před nimi nedávat přednost nikomu, kdo je nepřátelský vůči katolickému náboženství, které je jediným skutečným náboženstvím.

V 19.století papežové tvrdili, že církev a stát jsou nerozlučitelně spojeni. Svoboda není křesťanská, nejdůležitější je právo a pořádek, papežové tak svobodu napadali jeden po druhém a Vatikán odsoudil všechny evropské ústavy. Ještě ve druhé polovině tohoto století byla v Římě a papežských státech dosud židům odepírána naprostá většina jejich lidských práv.

1902 - je pod tlakem sdělovacích prostředků přejmenována Svatá inkvizice na Svaté oficium

1903 - Pius X. prohlásil, že papež, kterého Bůh uvedl do nejvyššího úřadu, nemá právo oddělovat politické záležitosti od víry. Katolická církev se tak stala jediným náboženským sborem na světě, který je současně církevní i politickou organizací.

1903 - Pius X. nechal cenzurovat dílo abbého Loisy. Později jej nechal exkomunikovat a udělil na něj jednu z nejpřísnějších klateb. Vůbec všechny knihy i časopisy před tím, než byly vydány, byly dokonale zcenzurovány.

1906 - Pius X. prohlásil: "Ať se provozuje studium filosofie, teologie a příbuzných předmětů v duchu papežských listin a svatého Tomáše Akvinského." Na základě tohoto prohlášení byl propuštěn katolický intelektuál George Tyrrel z Akademie, jenž se skrýval pod pseudonymy, neboť se pokusil o dobovou přeměnu Tomáše Akvinského. Nakonec byl donucen se zavázat, že nevydá nic bez souhlasu kompetentní osoby.

1928 - papež ve své encyklice „Casti connubi“ horlil proti antikoncepci a zejména rozvodu, u kterého platilo, že nikdo jiný než on nemůže rozvést ani to nejnesnesitelnější manželství.

1930 - papež Pius XI. ve své encyklice prohlásil, že antikoncepce je špatná, vždy špatná, hrozivě špatná. Podle něj je antikoncepce kriminálním zločinem, když pravil: "Velebnost boží si oškliví tento nevyslovitelný zločin s nejhlubší nenávistí a někdy jej musí trestat smrtí."

1932 - schválil Pius XI. Normy pro rozvádění manželství…

1941 - o své živobytí přišly asi tři čtvrtiny italských židů, na nichž papežská reakce Pia XII. bylo pouhé ostudné mlčení. Nejen v Itálii, ale v celé Říši byli židé systematicky pronásledováni a zabíjeni a Vatikán tyto činy nedokázal odsoudit jediným slovem.

1942 - masové vyhlazování židů se již stalo všeobecně známým, přesto papež a celý Vatikán nadále mlčel.

1942 - založil Pius XII. vatikánskou banku, přestože církev dala úrok do klatby jakožto lichvu a dosud tuto klatbu oficiálně neodvolala.

1943 - Němci obsadili Řím a židé jsou v přítomnosti papeže, který nadále mlčí, deportováni z města

1945 - umění, znázorňující Krista jako nežidovského křesťana a teologie, jež těží z této iluze, připravila živnou půdu pro Hitlera a jeho konečné řešení židovské otázky. Robert Katz napsal: "Byl tu jeden muž, který měl být a musí být volán k odpovědnosti za to, že mohl a neučinil ani to nejmenší, aby zabránil německému vyvražďování. Tím mužem je papež Pius XII."

1966 - papež Pavel VI. po více než čtyřech století konečně přerušil existenci indexu zakázaných knih.

1968 - představil papež světu svou novou encykliku týkající se katolické sexuální etiky „Humanae Vitae“. Pavel VI. postavil antikoncepci mimo zákon. Přísná katolická etika v Jižní Americe vedla k nekontrolované plodnosti, kter

Přečíst zbytek komentáře...



Re: KATOLÍCI... ... HORŠÍ NEŽ HERETIKOVÉ? (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 25. srpen 2006 @ 04:33:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Olinovi
"Mistře" kazateli Křesťanského společenství, který mi opakovaně nejsi schopen odpovědět na základní otázku křesťanství, zda ukřižovaný Ježíš Kristus vstal z mrtvých a který doporučuješ ke studiu evropských křesťanských dějin představy ateistického historika Jacquese Le Goffa (člověka s ateistickými předsudky), prosím vzpomeň si, že křesťanem je pouze ten člověk, který věří a vyznává, že ukřižovaný Ježíš Kristus vstal skutečně (nikoliv jen v představách a snech apoštolů) z mrtvých. Kdo tomu přestal věřit, přestal být křesťanem, i kdyby nadále zůstával kazatelem, farářem, knězem, biskupem, papežem atd.

Stando,
bylo by od Vás slušné, kdybyste uváděl zdroje svých dlouhých polopravdivých informací, čili abyste uvedl autora, název knihy (vhod je i vydavatelství, rok vydání) a stránky; pokud jde o internetovou verzi, uveďte prosím odkaz www

Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Re: KATOLÍCI... ... HORŠÍ NEŽ HERETIKOVÉ? (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Pátek, 25. srpen 2006 @ 09:50:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
//"Bez nadsáz­ky je možno říci, že dějiny katolicismu až do 13. stol. jsou dějinami příkladné ohleduplnosti k bludařům a těžko bychom tehdy hledali srovnatelný postup u ji­
ných náboženství. Taková je historická pravda. "

"Kruté zkušenosti s touto sektou, která musela být nakonec vojensky rozdrcena, přiměly tehdejší státní i církevní autoritu, aby přehodnotily dosavadní odmítání trestu smrti za herezi. Nicméně, jak poznamenává Vittorio Messori ve svých “Černých kartách Církve“, nebyli to církevní představitelé, kdo volal po popravách kacířů, nýbrž panovníci, a hlavně lid. Vznik inkvizice je třeba chápat jako snahu církevní autority zabránit živelnému zabíjení heretiků, vyloučit ubližování ne­vinným a postupovat podle zákona. "

"Platí pravda padni komu padni, jenže nutno ji vidět v dějinných souvislostech. Katolická církev skutečně v období 13.-17. stol. souhlasila s trestem smrti vůči kacířům, což odmítáme. Avšak první, kdo začal se zabíjením lidí jen pro jejich odlišné přesvědčení, byli heretikové, konkrétně sekta albigenských. V jejich šlépějích kráčeli i naši husité, sám jejich kronikář Vavřinec z Březové píše o více než 10 tisících po­pravených katolících, kteří odmítli souhlasit s jejich bludy. Počet obětí husitů v Čechách během pár let je tak vyšší než počet obětí inkvizice za půl tisíciletí v celé Evropě, jenže husité jsou glorifikováni jako nositelé ideje svobody, zatímco katolíci démonizo­váni jako výkvět vší krutosti. "//

Tohle jsou jen mé výňatky z daného neskutečně "objektivně" laděného článku.

Tak tedy, o co šlo sněmům a inkvizicím? O zachování pravdy učení? Jaképak? Že je vždy nutno poslouchat církevní představené, ač i hřeší cizoložstvím atd.? Že nemohou být za to postihováni? Že za křest, svadby, pohřby atd se musí platit? Že, kdo nebude mít poslední pomazání a nebude pohřben do posvěcené půdy bude zatracen? Že papež a církev má právo odpouštět hříchy za peníze, když dáš třebas ovci, odpuštěno bude pět kajících dnů v očistci? Že kněží mohou vlastnit majetek, půdu a panovat nad poddanými, aby robotovali na jejich pozemcích? Že docházelo k takovým drzostem, jako že dokonce kněží hlásali, že při večeři Páně stvořují Krista, a že jej mají moc znovuzrodit a také umrtvit? Že evangelium musí být kázáno pouze kněžími a nikdo jiný nesmí hlásat?

V pravdě tedy, skutečně inkvizice a sněmy chránili učení a pravdu této církve! Kdo káral církev za její bludy, kdo poukazoval na špatný evangeliu nepodobný život kněží, papežů a světské moci v područí církve, ten byl bludař! A musel odvolat, neodvolal-li pak přišlo pronásledování! A když se bludaři bránili, tedy oni spáchali daleko větší zvěrstva!

Odkdypak začali husité válku? Kolikže křižáckých válek bylo proti nim vedeno, a nikdy jim nebylo popřánu sluchu ke slyšení, až v Basileji!

A Hus, že jen hájil své přesvědčení? A že byl bludař? Jaképak přesvědčení? Že Písmo jasně dokládá, že pod obojí způsobou má být přijímáno tělo Kristovo? Anebo to, že kněz, který nežije zbožně, není před Bohem pravým knězem? A to samé král. Anebo to, že kněží nemají mít majetek a vládnout jím? Anebo to, že ani papež nemůže odpouštět hříchy za Boha? Že člověku je odpouštěno Bohem jen tehdy, když činí pokání?

A mohl bych pokračovat.

Jak jednoduše autor článku staví do jedné řady skutečné bludaře s reformátory církve! Jak bravurně, když říká že jako první sáhli k násilí bludaři a neopomene pak poukázat na reformátory, aby je dal s násilníky do jedné linie!

Tak reformátoři byli pouzí bludaři, kteří hájili svá přesvědčení! Oni přeci hájili jen svá přesvědčení? A co tak Boží pravdu!

Jakto, že si papež směl vybírat peníze z odpustků, aby zaplatil válečnou výpravu proti jinému papeži!

Jakto že sněmy a koncily byly baštou překupníků, zhýralců, opilců a děvek!

Ale přeci, ti reformátoři nechtěli napravit církev, oni jen hájili svá přesvědčení, nikoli pravdu té "církve"! Jak směšné.


A nejhorší je tento závěr článku:

//Legalizace trestu smrti pro heretiky a inkvizice byly zoufalým projevem sebeobrany Katolické círk­ve a státu. V sázce byla celá křesťanská civilizace, již s velikou námahou budovali misionáři, kteří za to položili i své životy (sv. Vojtěch, sv. Bonifác aj.), do ohrožení se dostala monogamní rodina, zpochybňovaná a napadaná mnoha bludaři, křesťanská cha­rita, poznamenaná obrovským množstvím skutků obětavé blíženské lásky, sociální spravedlnost a řád. Heretikové neváhali sáhnout k teroru, aby toto všech­no zničili, proto obranná reakce katolicismu nemohla probíhat “v rukavičkách“. Uznáváme, že šlo někdy o obranu nepřiměřenou na úkor nevinných, jenže není nejmenšího důvodu, aby se katolík za minulost své církve styděl, zvláště pak když ti, kteří se ve středověku provinili početnějšími a horšími projevy intoleran­ce a násilí, jsou naopak vynášeni jako “tolerantní“. //


V sázce byla pravda katolické církve? V sázce byla monogamní rodina? :o) Kněží, měli mít celibát, a jak smilnili! S děvkami se tahali, měli své souložnice! Na sněmech podpláceli místní, jen aby mohli mít jejich manželky! Kdo chtěl vstoupit do úřadu kněze, musel přinést cíérkvi majetek a peníze, jinak byl bez šance! Křesťanská charita byla ohrožena? A čímpak? Tím, že kněží vybírali desátky pod hrozbou trestu i od těch, kdo nic neměli? Prý na opravy kostelů a správu církve! A copak se dělo! Hodovali a opíjeli se, smilnili a cizoložili! Jakápak charita! A sociální spravedlnost! Oh, jaká to spravedlnost! Sociální? Ehm.... A co vůbec spravedlnost? Kněží, papež.... mohli dávat zabíjet, mohli sami zabíjet, mohli smilnit, krást, ožírat se, ale nic jim nehrozilo. Taková spravedlnost.

A kydž toto reformátoři kritizovali, tedy museli odvolat, neboť by tím bylo ohroženo mocenské postavení církve.

Ale jaképak církve!? Církve Kristovy? I toto je výdobytek reformátorů, že se dnes neuvažuje o církvi Kristově jako o viditelné organizaci, ale neviditelnému společenství věřících. Že totiž není věřícím zapsaný člen organizace, ale ten, kdo skutečně žije životem podle evangelia Kristova. Vyloučení z organizace nazývané církev, "kacířská" smrt a cokoliv jiného nemůže skutečně věřícího poslat do pekel.

A tohle i katolická církev dnes ví, že takovým zastrašováním jako v minulosti, poté co reformátoři vybojovali vítězství víry, nemůže nikoho zastrašit.

Dříve svým učením klamali prosté věřící, kteří neměli psaného Písma a kterým bylo bráněno, aby slýchali kázání ve své rodné řeči, dříve se jim dařilo vládnout světskou mocí nad těmi, kteří se báli o své životy zde na zemi. Nyní tyto nástroje jsou otupeny. Ale, nejhorším a původním nástrojem, bylo klamavé slovo. Klamavý jazyk. A ten stále zůstává.

Proč by se skutečný věřící nestyděl za zlou historii své "církve"? Naopak se bude stydět a poprávu. A čím polepší svou církev? Obhajobou neobhajitelné minulosti? Ne, tím že bude vždy toužit po nápravě své a církve. Když se tedy já, stydím za mnohé špatné projevy a skutky husitů či českých bratří, proč by se nemohli stydět katolíci?

Já se zvěrstva páchaná husity na dětech a ženách, či i na mniších, kterým byl poprávu božském majetek zabaven, ale útočnou smrtí zemřít neměli, stydím!

Ale ač i Jednota bratrská se styděla za světský projev husitismu, zastávala i nadále pevné stanovisko čtyř artikulí, ale co jinak udělala? Jednota bratrská již od dob Chelčického, Lukáše, Komenského, vždy v těch dobách bránila násilí.

A i tohle je výdobytek Jednoty.... oddělení světské a náboženské moci, a oddělení výkonné moci a soudní.

No opravdu skvělý byl ten článek!

Petr Šíma



Protestanté i pravoslavní slepě věří zednářským dějepiscům (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 25. srpen 2006 @ 19:44:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Milý Jardo2005 a přátelé, většina českých a moravských protestantů i pravoslavných vůbec nezná dějiny své země z druhé strany, z té tradičně-konzervativně katolické. Oni znají jen to, co se učilo a dodnes učí ve školních učebnicích už od dob povinné školní docházky za konce vlády Marie Terezie a počátku vlády liberálního katolíka z mafie zednářů Josefa II. Tento zednář sice v ČESKU povolil náboženství protestantské a pravoslavné, současně a především však dosazoval do všech důležitých pozic katolické církve i státních orgánů zednáře - zejména do školství. Takže na jedné straně protestanté a pravoslavní u nás získali svobodu, katolická víra však byla hluboce a trvale rozleptána zednáři. Protestanté a pravoslavní u nás tento zednářský útisk a likvidování jejich křesťanské víry nepociťovali, a tak bez jakýchkoli skrupulí bez jakýchkoliv výhrad nekriticky přijímali za své zednářské a později komunistické dějepisectví. Prosím, Jardo, neměj jim to za zlé. Oni protestanté i my pravoslavní jsme byli a jsme dosud málo početní, a tak jsme brali zavděk tou státní ochranou a občas jsme přizvukovali, přitakávali, když zednářský stát Rakousko-uherský i Masarykovo zednářské Československo (ve vládě před nástupem Hitlera byli všechno zednáři) a komunistické Československo plivali "oheň a síru" na velkou Katolickou církev.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Vzorem liberálních křesťanů je Jidáš (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 25. srpen 2006 @ 19:50:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Liberální - vlažní křesťané (i polotajní zednáři mezi nimi) všech denominací (včetně té nejpočetnější katolické) obvykle nevěří v existenci plného Pekla; obvykle věří, že Jidáš a jemu podobní nejsou a nebudou v Pekle; proto se nestydí chovat podobně jako Jidáš.
Proto nás nesmí překvapovat chování liberálního katolíka, současného předsedy křesťansko-demokratické KDÚ-ČSL Kalouska.
Protože podobně liberálně katolická situace existovala v době renesanční, v době hluboké vnitřní destrukce Katolické církve, připojuji sem svůj článek, který jsem nedávno napsal.

Renesanční papežové, kardinálové a biskupové
Renesanční papežové, kardinálové a biskupové - jak víme z dějin, většinou vůbec nevykonávali bohoslužby, nekázali, nezpovídali. Na toto měli své placené zástupce – chudé kněze, kteří to rádi konali za ně. Vysocí představitelé církve se raději věnovali myslivosti (dnešní např. aktivně či pasivně v televizi sledování sportu), životu na královských dvorech a jiným zábavám. Oni netvořili, ani neměnili teologii; oni se věnovali zábavě a svým koníčkům.

Proč se strážci církve věnovali zábavě? Protože uvěřili snům a viděním falešných, zdánlivě křesťanských, proroků a prorokyň své doby, kterým se údajně zjevoval buď Kristus, nebo Panna Marie. Tato vidění doporučovala tehdejším křesťanům, si určitou modlitbičkou v mládí „předplatit“ buď nebe, nebo aspoň očistec. Pak měli mít vystaráno. Proto tehdy kvetl obchod s tzv. odpustky. Tyto odpustky se týkaly jen a pouze zkracování jak pozemských, tak i posmrtných očistcových trestů, nikoliv trestů pekelných. Peklo přece nikomu, kdo věřil vizionářům a pomodlil se jimi doporučenou modlitbičku či řadu modliteb, už nikdy nehrozilo. Tímto způsobem se z renesančních křesťanů stali de facto nenapravitelní farizeové. Časem se z této falešné superjistoty spasení vyvinula ještě bludnější idea prý prázdného Pekla, idea saduceů. Ta však neměla dlouhého trvání. Došlo k reformaci, k rozdělení západní, čili Katolické církve a k mnohaletým válkám mezi katolíky a protestanty. Za hrozného válčení se na nesmyslnou ideu prázdného Pekla zapomnělo.

A co dnes? Falešná idea superjistoty spasení je velmi rozšířená, místy se „zdokonalila“ i na ideu prázdného Pekla. Zase bude muset přijít nějaká válka? Tentokrát mezi Židy (dnes většinou ateisty), muslimy, křesťany (dnes často ateisty)? Třeba by válka nemusela přijít, kdyby Boží služebníci (stráže) včas odmaskovali falešné proroky.

Z historie se dá poučit, proto o ní píši

Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Re: KATOLÍCI... ... HORŠÍ NEŽ HERETIKOVÉ? (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Sobota, 26. srpen 2006 @ 01:16:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz
Oline, kazateli Křesťanského společenství, já katolík se Tě ptám, zda věříš v duchovní a fyzické vzkříšení ukřižovaného Ježíše Krista. Prosím Tě o odpověď. Děkuji
Miloslav



Re: KATOLÍCI... ... HORŠÍ NEŽ HERETIKOVÉ? (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Pondělí, 28. srpen 2006 @ 07:47:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Jardo,

nemusíš mi vykat. To pro začátek.

Jestli jsem ovlivněn komunistickou, či zednářskou propagandou? Ne nemyslím.

O chybách komenského vím. Jednota bratrská za jeho dob, již nebyla tou Jednotou bratrskou za dob Chelčického, nebo Lukáše Pražského.

Jasně jsem zdůraznil, že se za chyby husitů i českých bratří osobně stydím. A tohle byla zcela přiměřená reakce na onen článek. Proč by se měli stydět katolíci? No, snad ze stejného důvodu, proč se stydím i já.

Učení českých bratří se vyvíjelo. Ne vždy k lepšímu.

Samozřejmě nejsem tak studovaný jako ty, ale přeci jen mi napiš, zda se mýlím v tom, co jsem psal, že bylo vinou římské církve.

Zda se mýlím v tom, že názor Husův na učení tehdejší církve byl pouze jeho špatným názorem.

Napiš mi, zda bylo správné pronásledovat a zakazovat "Pod obojí". Zda skutečně si myslíš, že kněží mají skupovat a prodávat pozemské statky. Zda odpustky ( a já psal, že z moci papeže, měly vykupovat dni trávené v očistci, a tedy odpouštět hříchy. Bylo slibováno i to, že kdo přispěje svými pozemskými statky či svým životem ve službě vedené války, tomu budou jeho dny v očistci zkráceny. To mě vede k zamyšlením jako: Kdo to učil, že křesťané ač i vědomě hřeší, mohou se vykoupit i předem ze svých hříchů, nebo třeba že v očistci se jejich duše očistí a vejdou do nebe?)

Zda je lež to, že kněz, který koná svou službu před Bohem nehodně a hřeší, je zavrženým knězem před Bohem a každý, kdo činí zlo, má být také napravován a trestán, ač se jedná o krále či papeže.

Je chyba to, že má být evangelium hlásáno svobodně všemi, v jakékoliv rodné řeči?

Je lež, že v dobách Husových, jako i před tím a i po tom, kněží katolické římské církve, měli své souložnice, podpláceli si krále a panstvo?

Je lež to, že do popředních lavic si zvali bohatce?

Je lež to, že k potlačení svých odpůrců, byli schopni i toho, že by zakázali obřady svateb, pohřbů, vysluhování svátostí?

Je to vše lež? Víš na historii skutků jsem nepoukazoval z pohledu líbivé rétoriky zednářské, ale z pohledu toho, co vskutku bylo jasným porušením Písma a života podle Písma.

Nesoudil jsem ani tak ona zabíjení, jako motivy vedoucí k tomu. Toto se ti bude zdát jako hloupé, ale takhle jsou i posuzovány Bohem skutky ve Starém Zákoně.

Kdo z Vás obviní Mojžíše z hříchu vraždy, že nechal zabít ty, kdo smilnili se zlatým teletem (měli přeci jen svůj názor, že?), a tím porušovali věrnost Bohu? Tohle by mě i zajímalo.

No, a kdo neobviní z hříchu Saula, který chtěl zabít Davida?

Boží slovo mě učí, abych neodsuzoval lidi podle jejich činů, ale především podle motivů, které vedou k oněm činům.

A proto jsem i tak vybafl na onen článek. Chtěl totiž obhájit motivy těch, kteří posílali na hranici třeba Husa, či kritizovali Valdése, Viklefa....

Jejich motivy nebyly náboženské, ale mocenské.

I když třebas dříve římská církev nepostihovala "heretiky" smrtí, ale jen "vyhnanstvím" či "konfiskací majetku"....... jak je možné, že církev měla moc zabavovat majetek lidem a přisvojovat si ho? Jak to, že měla právo vyhánět z města, či z národů? Ne-li z mocenských pohnutek?

Ale abych to příliš nerozváděl. Dokážu ti svou nestrannost.

Považuji za chybu husitů i českých bratří, že mocí vymáhali odebrání majetku kněžím. Původní Viklefova zvěst (a poté i Husova) zněla v tom, že kněží sami měli pro evangelium opustit svůj majetek. Hus dodával, že právo k odebrání majetku kněžím ani jiným nemá papež ani církev, ale jen bohabojný král, který majetek nespravedlivě nabytý může odebrat a rozdělit spravedlivým. Za nespravedlivou správu majetku také považoval to, když někdo hamižně jen pro sebe schraňoval majetek, a nestaral se o ty, kteří mu byli svěřeni.

Tak tedy i husité a i čeští bratří ustoupili od Božího slova, ale i od reformátorových slov.

Nebo i v tomto ustoupili, když chtěli, aby nebylo bráněno těm, kdo přijímají podobojí, neboť zprvu tvrdili, že ti, kdo chtějí přijímat jen pod jednou způsobou, ať si ponechají, ale ať nebrání těm, kdo přijímají pod obojí způsobou. Z Božího slova osobně považuje za zlé a špatné, když je tato svátost udělována plně (pod obojí způsobou) jen kněžím. Ale nechci rozpoutat další vášnivou diskusi. Chtěl jsem jen ukázat na to, že později husité zabíjeli či drancovali ty, kdo se neobrátili na podobojí. Takového práva neměli mít, ač z teologického hlediska podobojí přijímám za jediné správné. Prostě neměli práva trestat smrtí, či plénit majetky těch, kdo se neobrátili na podobojí.

Petr Šíma



Re: mozu za to naozaj (quaker Wimber a odpadlík všespásy B. Graham) (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 29. srpen 2006 @ 01:54:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Gojime, psal jsi: "..spolocenstva kde je Boh a Jeho slovo na prvom mieste, su velmi tazko manipulovatelne, akoukolvek formou okultizmu." Pokud těmito společenstvími myslíš charizmatické evangelikály, pak se mýlíš. Vždyť v poslední době, myslím od 80.let 20.století jsou ovládáni a manipulováni quakery, tj. okultní sektou, která skrze Johna Wimbera pod maskou přestupu skrze jeho vodní křest pronikla k nim a zničila jejich původní letniční jádro (O podobnou věc se dle Skutků apoštolů pokusil Šimon kouzelník, ale apoštolé Petr s Janem ho odhalili; naopak W.Booth zakladatel Armády spásy nechal svou denominaci infiltrovat quakery, kteří tam pak úplně zrušili vodní křest a Večeři Páně a zavedli poprvé v dějinách křesťanství ženské duchovenstvo). Typickým projevem quakerů bylo fyzicky viditelné třesení těla a upadání do znehybnění těla, do mdlob při společných bohoslužbách. Quakeři současně od počátku lživě věřili, že Peklo bude liduprázdné, čili teologicky byli stoupenci Origena, který sám sebe blouznivě fyzicky vykastroval. To třesení a padání se skrze quakera Wimbera rozšířilo do mnoha charizmatickoevangelikálních denominací. U některých charizmatických evangelikálů se už dokonce ujala i quakerská lživá víra o liduprázdném Pekle.
Quakerské lživé víře v posledních letech propadl i necharizmatický nejznámější evangelikál Billy Graham, jak je v článku Notabene http://notabene.granosalis.cz/article.php?sid=1019
Cituji: Přední americký týdeník Newsweek ve svém vydání z 12. srpna uveřejnil obsáhlý profilový článek o známém baptistickém kazateli a evangelistovi Billy Grahamovi. Na otázku týdeníku, zda „nebe zůstane zavřeno pro dobré židy, muslimy, buddhisty, hinduisty či nevěřící lidi“, sedmaosmdesátiletý pastor odpověděl: „Toto rozhodnutí učiní jenom Bůh. Bylo by ode mne bláznivé spekulovat o tom, kdo tam bude a kdo ne...Nechci o tom spekulovat. Věřím, že Boží láska je absolutní. On řekl, že dal svého Syna za celý svět, a já věřím, že on miluje každého člověka, bez ohledu na to, jakou má nálepku.“

Tato slova evangelisty, který více než půl století vyzýval davy posluchačů, aby učinili rozhodnutí pro Krista a vydává v milionových nákladech časopis „Rozhodnutí“ (Decision), vyvolala kontroverzi mezi některými americkými evangelikály. Podle zprávy agentury „Evangelical Press" (z města Charolotte ve státě Nord Carolina) vidí například evangelikální publicistka Ingrid Schlueter v Grahamových vyjádřeních „nebezpečný odklon od křesťanského učení“. Nad otázkou magazínu Newsweek podle ní není třeba spekulovat, protože Bible dává jasnou odpověď: Jenom ten, kdo věří v Ježíše Krista, přijde do nebe. V Grahamových slovech vidí příklon k nauce o spasení všech lidí (“smíření všech“ - APOKATASTASIS PANTON“). Tato nauka je však většinou tradičních a zejména evangelikálních církví odmítána.

Billy Graham vzbudil podobné spekulace již jednou, když v celosvětově vysílané v televizní bohoslužbě faráře Roberta Schullera „Hour of Power“ v roce 1997 řekl: „Věřím, že každý, kdo miluje Krista nebo ho zná, ať už si toho je vědom či ne, náleží k tělu Kristovu. A také ti, kteří neznají Ježíšovo jméno, ale přitom ve svých srdcích vědí, že potřebují něco, co ještě nemají, a kteří se pak přiklánějí k tomuto světlu, také ti jsou spasení a přijdou s námi do nebe.“

To jsou opravdu smutné konce 87 letého evangelisty B.Grahama. Jako další Šalamoun, bývalý miláček Boží, ve stáří odpadlík od Hospodina ke Kananejským (tehdy asi "ekumenickým") kultům!

Pozdravuje Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve




Protestanté i pravoslavní slibovali věrnost KSČ, katolíci se dali věznit (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 29. srpen 2006 @ 02:33:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
O tom, jak služebníci Ježíše Krista slibovali věrnost komunistickému režimu…
Poslal venda v Středa, 09. srpen 2006 v 22:40:41 CEST
http://notabene.granosalis.cz/article.php?sid=1015
O tom, jak služebníci Ježíše Krista slibovali věrnost komunistickému režimu…

Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá. /Jak 4,4/
Národní shromáždění schválilo návrh zákona dne 14. října 1949 o platech, důchodech, nem. pojištěních, apod. duchovních. Až na pět výjimek všichni duchovní platy přijali. Koncem r.1949 a na počátku r.1950 složili duchovní v celé republice sliby věrnosti na národních výborech. Podle platného zákona č. 218/1949 Sb. mohou duchovenskou činnost vykonávat jen ti občané, kteří k tomu mají předchozí státní souhlas (příslušného KNV) a složí slib věrnosti tohoto znění:
„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věrný Československé socialistické republice, jejímu socialistickému zřízení, a že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a celistvosti. Budu jako občan socialistického státu svědomitě plnit povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu lidu.”
/Z knihy: Náboženství v dějinách i v současnosti, 1961; str. 371-373/

Vykonání slibu představených nekatolických církvi do rukou p. předsedy vlády.

V pondělí dne 20. března t.r. /1950/ shromáždili se v sídle předsednictva vlády v Praze nejvyšší představitelé a hodnostáři nekatolických církví v ČSR, a sice: za církev československou biskup patriarcha Dr. František Kovář, biskup Dr. Miroslav Novák, Jan Ámos Tabach, Ferdinant Stibor; za evangelickou církev českobratrskou synodní senior Dr. Viktor Hájek; za církev pravoslavnou metropolita exarcha Jelevferij a biskupové Čestmír a Alexej; dále senior církve evangelické a. v. ve Slezsku a na Moravě Dr. Josef Berger; vrchní rabín židovské obce Dr. Sicher; superintendant metodistů Václav Vančura; pak biskup Václav Vančura a biskup Karel Reichel z Jednoty bratrské; František Zdychanec, předseda Jednoty českobratrské; představený unitář Dr. Hašpl; představený baptistů Jan Říčař a představený adventistů Josef Doubravský.

Shromážděné představil panu předsedovi vlády přednosta 1. odb. kanceláře Předsednictva vlády Dr. Josef Krásný, načež p. předseda vlády Antonín Zápotocký přednesl proslov o významu slibu. Po jeho projevu přečetl Dr. Josef Krásný, přednosta odboru, formuli slibu, kterou všichni přítomní církevní hodnostáři potvrdili slovem "slibuji" a podáním ruky p. předsedovi vlády. Ve svém projevu p. předseda vlády zdůraznil, že slib zavazuje k podporování lidově demokratické republiky v jejím úsilí o výstavbu socialistické republiky.

Panu předsedovi vlády odpověděl jménem přítomných církevních hodnostářů patriarcha Dr. Kovář a ujistil, že církev, jejichž představitelé dnes slibovali, budou usilovat o co nejsvědomitější splnění vykonaného slibu.

Po slavnosti se rozloučil p. předseda s přítomnými hodnostáři a přál jim úspěch v jejich práci.
/Přítel lidu, 1950/

Vážený čtenáři, už jsi někdy viděl, aby znovuzrozený a Duchem svatým vedený křesťan, služebník Ježíše Krista, sliboval věrnost ateistickému komunistickému režimu? …………… Vás svět nemůže nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé./Jan 7,7/

Monika Raszyková

Katoličtí biskupové už v té době byli internováni ... (Skóre: 1)
http://notabene.granosalis.cz/article.php?sid=1015
Od jarda2006 v Čtvrtek, 10. srpen 2006 v 14:42:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Katoličtí biskupové už v té době byli internováni (domácí vězení), řeholníci uvězněni a řeholnice vyhnány ze škol a nemocnic.

1. 3. 1948 zastaven svobodný katolický tisk. Likvidace církevního školství a některých spolků. Neúspěšný pokus komunistů zneužít Katolickou akci. Uvěznění pracovníků Orla o vánocích 1948 vedlo k likvidaci této organizace. Od června 1949 zatýkání a internace postupně všech biskupů v ČSR. 1949 – vydány nové církevní zákony, které měly za cíl ateizaci státu; uzákonění státního souhlasu duchovních k výkonu jejich činnosti. V 50. letech byl státní souhlas odňat většině duchovních. Chátrání církevních budov nepříspíváním státu na opravy, zavírání kostelů pro jejich špatný stav... Inscenované procesy proti představitelům řeholí. Přepadení všech mužských klášterů 1950 a odvlečení řeholníků do táborů nucené práce a pracovně-technických praporů nebo do výroby. I řeholnice stihl podobný osud – musely opustit práci ve zdravotnictví a školství. Zákaz působení řeckokatolické církve trvající 18 let. Čtyřletý zákaz působení Církve adventistů sedmého dne. Rozpuštění armády spásy. Nucený přechod řeckokatolíků k pravoslaví. Likvidace protestantských laických aktivit (YMCA, YWCA, Svaz čekosbratrské evangelické mládeže).

Řeholníci
akce proběhla v noci ze 13. na 14. dubna 1950.
Během této noci bylo soustředěno a internováno přes 900 řeholníků a obsazeno 76 klášterních objektů.
Druhá etapa následovala v noci z 27. na 28. dubna 1950.
Během celé Akce K bylo do centralizačních klášterů převezeno 2376 mnichů z 28 řádů a z 219 řádových domů, 175 z nich skončilo v internačních klášterech se zvlášť ostrým režimem

Řeholnice
Celkem bylo likvidováno kolem 720 klášterů a internováno na 10 000 řeholnic.

Biskupové:
Arcibiskup pražský Josef Beran
- byl internován jako první. Internace začala 19.června 1949 po slavnosti Božího Těla na základě provokací příslušníků StB. Zpočátku domácí vězení v arcibiskupském paláci, od srpna 1950 zostřený dozor. V březnu 1951 internován do arcibiskupského zámečku v Roželově u Rožmitálu. Po měsíci přestěhován do Růžodolu u Liberce. Zde pobyl dva roky.
Následovaly čtyři roky v Myštěvsi u Nového Bydžova a šest let v Paběnicích u Čáslavi.
V roce 1963 přestěhován do Mukařova u Říčan a posléze do Radvanova u Mladé Vožice. Zde se setkal s biskupem litoměřickým Trochtou, budějovickým Hlouchem, brněnským Skoupým, pomocným biskupem olomouckým Zelou, opatem Machalkou a jezuitským provinciálem Šilhanem.
10. ledna 1965 papež Pavel VI. jmenoval Berana kardinálem, a 19. února navždy opouští Československo.

Biskup litoměřický Štěpán Trochta
- jeho potíže začaly rovněž 19.června 1949, kdy přečetl pastýřský list "Věřícím v hodině velké zkoušky.". Bylo to je poslední vystoupení na veřejnosti. Za generálního vikáře mu byl dosazen tzv. "vlastenecký" kněz Eduard Oliva. 10. ledna 1953 byl Trochta zatčen.

Arcibiskup olomoucký Josef Matocha
- do jara 1950 měl volný pohyb, Na Květnou neděli 1950 dostal zákaz vykonávat velikonoční obřady a jakoukoli funkci ve své arcidiecézi. Koncem června byli zatčeni jeho nejbližší spolupracovníci, kněží Ryška a Prášek. Generálním vikářem byl jmenován další tzv. "vlastenecký" kněz Josef Glogar.

Dobu od července 1954 až do své smrti 2.11.1961 strávil Matocha v ostré samovazbě v arcibiskupské rezidenci. Měl vypnutý telefon, odebrali mu radio, znepřístupnili mu i část osobní knihovny. V předpokoji se střídali hlídači, kteří jej doprovázeli i na verandu, když se šel nadýchat čerstvého vzduchu.



Re: O Husovi a zabavování majetku církvi (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 30. srpen 2006 @ 21:56:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Petře Šímo, psal jsi:
Hus dodával, že právo k odebrání majetku kněžím ani jiným nemá papež ani církev, ale jen bohabojný král, který majetek nespravedlivě nabytý může odebrat a rozdělit spravedlivým.

Doplňuji:
Tehdejší král byl nebohabojný Václav (a pak nebohabojný Zikmund), syn bohabojného Karla IV. My dnes z historických dokladů víme, že Václav IV. byl opilec, cizoložník a používal prostitutky (Zikmund byl také cizoložník). Jenže tehdy to věděl asi málokdo - jen jeho nejbližší, a tak byl pokládán okolím (a asi i Husem) za bohabojného.
Problémem typickým pro bezbožně se chovající křesťany je, že oni si svou bezbožnost nepřipouštějí - podobně jako si ji za doby J.Krista nepřipouštěli farizeové, zákoníci, saduceové. Oni lžou druhým i sobě, nalhávají si, že jsou stále bohabojní. A tak cizoložný král Václav IV si sám o sobě myslel, že je bohabojný. Proto s radostí přijímal Husovu a Viklefovu myšlenku, že právě on má právo zabavit církvi majetek. Z dějin víme, že Václav IV. zavraždil kněze Jana Nepomuckého, neboť ten kromě jiného právně bránil majetek pražského arcibiskupství před chtivostí krále Václava IV. Velmi se to podobá příběhu severoizraelského krále Achaba, jak popravou Nábota získal jeho vinici. Viz I.Královská, 21. kapitola
Pozdravuje Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



zivotopis Ex-Jezuitu Alberta Riveru ... (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Sobota, 02. září 2006 @ 15:55:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak toto je vazne dobre ... :-)) ... kresleny zivotopis Ex-Jezuitu Alberta Riveru (vysoky Jezuita, mal na starosti okrem ineho aj zlikvidovanie protestantizmu) ktory je skutocnym pribehom, opisujucim hnusne praktiky rkc...

Pozri:

http://www.chick.com/reading/comics/0112/0112_fourpages.asp?PG=01



Dr.Rivera (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Neděle, 03. září 2006 @ 11:29:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravim vsetkych!!!
Som si predsa len dovolil uryvok z komixu ktory opisuje zivotny pribeh byvaleho vysokopostaveneho Jezuitu Dr.Alberta Riveru.
Plna verzia je uverejnena tu






Re: KATOLÍCI... ... HORŠÍ NEŽ HERETIKOVÉ? (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Úterý, 05. září 2006 @ 09:44:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Znovu, a podrobně jsem si přečetl tento článek a musím přiznat, že mi pomohl pochopit skutečnost, kterou nám ve škole zatajovali. Až tento neotřelý a historiky nezatížený pohled mi otevřel oči vidět to, jak hroznému násilí byli katolíci po staletí vystaveni a jak byli ve skutečnosti až terorem donuceni k sebeobraně ve formě inkvizice. Podobně mi kdysi pomohl seriál 30. případů majora Zemana, kde jsem na vlastní oči mohl vidět, jaký teror rozpoutali v 50. letech kulaci a živnostníci, jakých masakrů a zvěrstev se dopouštěli a jak se mírumilovní příslušníci státní bezpečnosti a lidových milicí museli tomuto bezcitnému a nelidskému živlu bránit. Pevně doufám, že tento článek nezůstane výjimkou a navrhuji ho proto na cenu Zlatá perla Grano Salis.

Pastýř



Stránka vygenerována za: 0.56 sekundy