Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marina.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16834, komentáře < 7 dní: 397, komentářů celkem: 442001, adminů: 60, uživatelů: 5267  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 202 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
121015111
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Psáno na objednávku
Vloženo Pondělí, 20. listopad 2006 @ 09:51:22 CET Vložil: Bolek

Charismatici poslal Olin

Pozn.: Tento článek vyjímečně není provokace, neboť je psán na vážně míněnou objednávku odtud z Grana. Provokací se nicméně vždy ještě může státi ve vašich očích. Nebude to považováno za nic proti ničemu.

ČTO DĚLAŤ? ...byla otázka vědoucího, nicméně bezmocného pana Černyševského. ...víme, co máme dělat, ale neumíme to - je moje počáteční úvaha, po níž jsem byl vyzván. Tak tedy - moje východiska: - v křesťanském vývoji mě mimořádně ovlivnila cesta, která je na tomto náměstí tak vysmívána: Coleman a jeho knížka Mistrův plán. Povolávání učedníků. Dvacet let se snažím přijít na to, jak to prakticky dělat uprostřed tohoto světa a jeho tísně, a zda jsem učinil nějaký pokrok - Bůh suď. - ještě hlouběji - protože dřívě, než jsem uvěřil - se do mě zapsalo povědomí o absolutní hodnotě lidské svobody. Ta nesmí být nikým pošlapána a je obžalobou církve vůbec, pokud je právě ona symbolem strachu a slepé poslušnosti. - od mládí jsem byl otevřený vlivu literatury, a když jsem byl před 29 lety obdarován Biblí, ponořil jsem se do ní a převrátila mi život. Nikdy jsem ji nebral objektivně. Bible ti má proniknout do života. Je to Boží slovo, které tě zformuje. Říkám tomu tvůrčí způsob výkladu: Zdravé učení je to, které přinese Hospodinu ovoce, na které je zvědav, ovoce, kterého se někdo nají k věčnému užitku. Na základě těchto mých vybraných východisek se snažím žít a učit lidi, jakkoli vím, že moje snažení je zcela nepatrné. Potřebujeme víc. Potřebujeme vědět, jak máme žít vespolek, v církvi, aby skrze ni mohl Bůh ukázat světu na svoji záchranu v Kristu a budoucnost v Nebesích. Potřebujeme VIDĚT církev, i kdybychom ji neuměli vytvořit. Takto vidím Bohu milou a poslušnou církev: Bůh chce, abychom zakládali a budovali církve jako útočiště pro lidi, kteří chtějí utéci svým hříchům a budoucímu Božímu hněvu. To je její funkce. Církev je zbožná a modlí se. Všechno ostatní může být navíc a bez zbožnosti a modlitby má církev tu cenu, o níž nás tu ujišťuje Gregory. Útočiště není nic víc. Není to podnik. Právě na tom se pozná, zda jsme na pravé cestě. Útočiště je místo bezpečí. Náboženství, které se v takové církvi provozuje, je náboženstvím srdcí, ne akce. Akce jsou třeba třeba, ale jsou navíc, a jdou do nich lidi pohnutí duchem dobrovolným. (A nikdy nemají být počítáni, kolik že procent církve s námi jde.) To je proto, aby se milost a pravda STALA (skutkem) skrze Ježíše Krista. Vždyť Ježíš naučil mluvit naše srdce, když nás očistil od hříchů a dal nám Ducha svatého. Nemáme jenom jazyk k mluvení. A Ježíš nám dal svět a lidi v něm a sám sebe jako Boha a řekl nám, abychom se nevraceli ke způsobům lidí ve světě. Je jasné, že takovou církev lidí srdcem mluvících, neomezíte nějakými denominačními hranicemi, které nám ale vůbec nemusí překážet. Jsou praktické asi jako dům, v kterém se scházíme. Církev sama a život v ní patří lidem a samotnému Pánu, aby On byl Bohem a jediným Zákonodárcem jako na počátku, a jak to na počátek vrátil Ježíš se svým společenstvím. Život v ní mají vytvářet lidé, kteří do ní přijdou, a ne šéfové. A tak vynikne hřích a svatost v jednání lidí. Je nakonec docela vedlejší, je-li teologie vašeho faráře kalvínská nebo katolická, tradiční nebo letniční.Z těch tří východisek, které jsem nahoře vypsal, vyplývá, co se máme učit, abychom mohli v takové církvi prakticky žít: - z Bible se poteřbujeme naučit něco o našem předurčení (nemám vůbec na mysli tentýž význam slova, jako reformovaný) a soustředit svůj život na Pána a pak na to, co s námi zamýšlí. - potřebujeme se navzájem učit svobodnému a odpovědnému jednání, abychom byli schopni v životě bojovat a obětovat se. Bez boje a oběti není lásky, a láska Boží mezi námi je to, co mluví k těm, kdo Boha neznají. - potřebujeme se naučit, jak vybudovat pevné osobní vztahy a jak si společně počínat. "Vynalezli" jsme kdysi slovo "vykazatelnost", ale to, o čem poslední dobou jako o vykazatelnosti slýchám, mě plní velkými obavami. Na tom je vidět, že v termínech to není. Jde o to, co jsme se na nich naučili a čím jsme je naplnili. Nakonec dodám, že jsem během let pozoroval, jak se náš svět změnil v tzv. postmoderní svět. Ten už náboženství neschovává. Mnohdy se jím pyšní. A páchá zlo v nějakém božím jménu. Tomu se musíme vzepřít aktivně - tím, že budeme radikálně jiní. Jak jiní - jsem se snažil vypsat. Projevuje se to třeba takto: pokloním se každému, kdo učiní pro Hospodina něco dobrého nebo krásného, zejména pak uznávám za svého spojence každého, kdo upřímně chodí s Ježíšem. Anebo se to projevuje takto: dopřejte každému, aby Bůh naplnil jeho život tím, k čemu ho stvořil. Ať to vykvete. Lidi nejsou v církvi kvůli nám, vedoucím, abychom jim říkali, co mají dělat. My vedoucí jsme tu kvůli nim, abychom si navzájem říkali, co děláme. Olin


"Psáno na objednávku" | Přihlásit/Vytvořit účet | 70 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Pěkné (Skóre: 1)
Vložil: dj-mouka v Pondělí, 20. listopad 2006 @ 10:19:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezky shrnuto.



Re: Psáno na objednávku (Skóre: 1)
Vložil: pavel-sima v Pondělí, 20. listopad 2006 @ 10:30:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)



Re: Psáno na objednávku (Skóre: 1)
Vložil: pavel-sima v Pondělí, 20. listopad 2006 @ 10:35:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
no, pěkně napsaný...teď už jen zbývá odhalit, jaké bludné učení se za tím skrývá...(katolíci? starokatolíci? KAM? liberální liberálové? znovuzrození liberálové? nevěrečtí humanisté, rouhači a kletebníci (to jsou ti co klejí :o), církevnícké organizace, které jsou skutkem těla? koučové?) Expertů na odhalování je na grano spousta :o)

Takže do toho, nejpravověrnější z pravověrných :o)



Re: Psáno na objednávku (Skóre: 1)
Vložil: vladislav v Pondělí, 20. listopad 2006 @ 11:16:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Moc pěkně vyjádřeno, je to určitě k zamyšlení pro všechny. Díky Oline.



Re: Psáno na objednávku (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 20. listopad 2006 @ 11:34:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Přesně Oline,

souhlasím

u mě konfese nehraje zásadní roli a jsem přesvědčený, že křesťanství o vztazích.

Nějaké metafyzické otázky, jestli je Boží podstata rozdělená, nebo nerozdělená - nezlob se, ale to klidně přenechám jiným...

Mě spíš zajímá praktický život, jak uniknout hříchu, pokušení - co je hřích a pokušení v dnešní době. atd... Myslím si, že se nebude "střílet" za to, když někdo něco v teologii chápal odlišně, nebo i neúmyslně špatně - trest přijde na toho, když by dotyčný támhle zhřešil se sousedkou...

Karels



Re: Psáno na objednávku (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pondělí, 20. listopad 2006 @ 15:39:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Než se zde se svým souhlasem, předpokládám, připojí další katoličtí komentátoři, doporučuji všimnout si nejpodstatnějších dvou myšlenek celého článku:

1) ... když jsem byl před 29 lety obdarován Biblí, ponořil jsem se do ní a převrátila mi život. Nikdy jsem ji nebral objektivně.

2) Je nakonec docela vedlejší, je-li teologie vašeho faráře kalvínská nebo katolická, tradiční nebo letniční.

Jinými slovy, učení je něco, co je zcela nepodstatné, nedůležité a jeho zkoumání by mohlo ohrozit samotné cíle, které jsou v daném článku nastíněny. Nemusím doufám zdůrazňovat, že oporu pro něco takového nelze v Bibli najít. Ostatně, vždyť Bibli nelze brát objektivně :-)

Podobné myšlení zní často z jistých kruhů a dalo by se shrnout, že důležitá je lidskost, ryzost, láska... Již kdysi byl Olin citován v ZV, kde mluvil o tom, že zatímco učení rozděluje, důraz na obecně přijímané klady může spojovat (volně parafrázuji).

Chtěl bych proto čtenáře GS varovat před nedoktrinálním křesťanstvím. Pokud člověk rezignuje na poznání biblických pravd, k jejichž zkoumání Písmo vybízí, stane se vojákem beze zbraně, který se stane snadnou kořistí a nakonec i zajatcem nepřítele.

Je velmi naivní domnívat se, že dané kladné vlastnosti je možné získat bez jasného křesťanského učení. Naopak, cílem učení je láska a bez zdravého učení k ní nelze dospět. Ježíš nám neřekl: buďte obezřetní jako holubice a bezelstní jako hadi, jak někdy, žel, vidím okolo sebe. Pravý opak je třeba. Jednota se pravdy nebojí a pokud ano, pak nejde o jednotu z Ducha svatého.

Pastýř



Re: Psáno na objednávku (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pondělí, 20. listopad 2006 @ 23:10:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jsem potěšen, že mým vizím řada lidí rozumí. znamená to, že by o mohla být odpověď na některé otázky, před kterými v tomto století křesťané často bezradně krčí rameny.

Námitky měl zatím pouze Pastýř. Ty námitky jsou zcela namístě. Nesouvisí to s tím, zda s ním souhlasím. Souvisí to s mou zkušeností, že několik lidí může ve stejnou chvíli poslouchat stejná slova, a přece každý slyší něco jiného. To, co jsem napsal, může být cestou do pekel stejně jako cestou k budoucí nevěstě Beránkově. Není rozhodující, co jsem napsal, ale co s tím kdo udělá. Vždy totiž rozhodují skutky. Ne názory. Ne "myslel jsem".

Takže: toto mé uvažování a upozorňování není náhlým příklonem k pastýřovým myšlenkovým konstrukcím, nýbrž projev přesvědčení, že vážné věci si zasluhují vážně míněnou oponenturu.
(Hlouposti pak zajisté vyžadují úplně jiné zacházení, jak jsem byl často předvedl.)

Olin



Re: Psáno na objednávku (Skóre: 1)
Vložil: jirikrupa v Úterý, 21. listopad 2006 @ 00:49:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.joelnet.cz
Pro Olina a o Olinovi

Článek se mi velmi líbil. Oslovilo mne několik věcí i to, že jsem uviděl Olina upřímně mluvícího. Mám ho zapsaného u sebe spíše z různých vtípků a všelijak tajuplných poznámek a tady mi přišlo, že dal kus svého srdce přimo na talíř. Toto mne zasáhló nejvíc, že jsem se dokonce po dlouhé době sem rozhodl něco okomentovat.

Písmo versus vztahy

Věřím i Olinovi i pravdě Pastýře. Je jasné, že učení, Písmo, zjevení a pravda jsou velice důležité věci. To platí.

Platí ale i to, že mnozí bratři se k sobě ve jménu "domnělých pravd" nechovají bratrsky a ničí jednotu.

Teologie katolická, tradiční, letniční atd.

Toto místo mne podobně jako Pastýře zastavilo. Nemyslím si, že je to jedno.

A to např. proto, že jsem kdysi řešil, zda mám chodit do katolické církve, ale , pokud se nemýlím, Písmo a Pán mne vedli jinak. Písmo myslím dává důležité světlo na některé bludy obsažené v různých teologiích?

Proto jistě z pohledu učitele není jedno, kdo co učí. Nemůže to být jedno, protože některé věci jsou lež a jiné jsou pravda, některé věci jsou dokonce svod.

Z druhé strany ale řekněme : kdo jest prost bludů a omylů? Trocha studie dějin teologie či historie církve, což Olin je tuším docela znalý.

A bloudí i bratří. Děti jednoho Otce. A zde se ptám.

Co je víc? Duchovní spojení Těla Kristova (věřím, že také v Řkc jsou mí bratři, v ČCE taky ..atd.) , nebo stejný náhled na otázky učení?

Ano, na místě je zmínka o důležitosti oněch otázek. Některé jsou podstatné, další méně.

Otázka bratrství a těla Kristova je ale opravdu jednou z velkých a tak mým bratrem je i ten, kdo činil pokání a třeba se dle mého soudu může topit v x bludech, které jej ale nezahubí.(pokud se nejedná o nějaké klíčové nepravdy..např. mohu si smilnit jak chci, můžeme světit homosexuální kněží, a jiné)

Je to otázka rodiny.

O rodině platí to, co řekl Olin. O učení platí to, co řekl Pastýř.

Někde v tomto je třeba hledat konkrétní cesty.

Alespoň tak se to jeví třeba mně.

Ale třeba to zase vidím blbě. No nic, mějte se.

Pokoj Vám



Re: Psáno na objednávku (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Úterý, 21. listopad 2006 @ 01:32:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
Ja s temi vychodisky souhlasim: vira jako povolani k misii, vira jako projev svobody, vira jako dusledek promeny Bozim slovem.

Ale "co delat?" - to je otazka, na kterou, Oline, odpovidas ponekud salamounsky.

Ja souhlasim (pokud to teda dobre ctu), ze cirkev nema mit apriori zadny dalsi "akcni program", nez byt nevestou Kristovou, domem modlitby, sloupem a oporou pravdy. Uz to samo v sobe obsahuje plnej uvazek. Cirkev, ktera metastazovala do pouhe charitativni organizace, politicke strany, spolku duchodcu nebo hudebniho studia se Kristu ztratila.

Ale proti teto skepsi ohledne teto bezduche takrecene "korporativni agility" stavis osobni poslani, do nichz jdou "lidi pohnuti duchem dobrovolnym" a pak zase zalezi na Duchu, kdo se k nim prida nebo neprida (a zase pises: chybuje ten, kdo hledi predevsim na pocet).

Dobra, akce "jsou navic" a neni dobre na nich lpet a videt v nich smysl existence cirkve, ale na druhou stranu pokud zadne akce nejsou, pak to asi znamena, ze v danem spolecenstvi ani ten Duch nikoho k nicemu nepovolal - a vyvstava otazka, zda v takove cirkvi Duch vubec pusobi. Vyvijet horecnatou aktivitu neznamena mit Ducha. Neplati vsak pak logicky taky: nevyvijet aktivitu znamena NEMIT DUCHA?

Ja v teto veci cejtim deficit (v osobni i celocirkevni rovine), ostatne prave proto jsem se te na tuhle vec v poste ptal - chtel jsem vedet, zda je to tim, ze takovej deficit tu opravdu existuje anebo zda je to proto, ze si malo vsimam, k cemu vsemu dnesni ceskou cirkev Duch inspiruje.

A jak uz jsem napsal svrchu, tvoje odpoved je takova salamounska: na akcich samotnych prece nezalezi. Co si z toho mam vzit? Je to vyhybava odpoved, aby clovek nemusel pohlednout do tvare pravde, ze tech osobnich povolani je u nas malo, nebo je to projev opravdove skromnosti, podle niz pravice nevi, co cini levice?

Aviaf



Re: Psáno na objednávku (Skóre: 1)
Vložil: agur v Úterý, 21. listopad 2006 @ 10:37:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Oline,
z potěšením jsme si přečetl tvůj článek. Hodnotím jej mnohem výše než tvé komentáře, ve kterých někdy působíš agresivně, či rozporuplně a za které sis vysloužil již několik Zlatých slz. Napsal jsi něco o sobě a to oceňuji. Klidně bych tě za to navrhl na Zlatou perlu, protože po tolika vypleskáních by tě to možná potěšilo, ale jedna vlaštovička jaro nedělá a sekat dobrotu by jsi měl ještě déle. :-))

K tomu co píšeš.
Bez výhrad přijímám jen to tvé druhé východisko – o absolutní hodnotě lidské svobody. S tím by jsi mohl jezdit po církvích a naléhat na pastory i ovce, ať to pochopí.

Ke Colemanově Mistrově plánu mohu říct jen to, co jsem vlastně již řekl tím úvodem věty. A totiž to, že jej považuji za Colemanův mistrův plán. Ale je fakt, že získávat učedníky zkrátka máme a nelze na to rezignovat a ty jsi, zdá se, nerezignoval. Můžeme si ale říct, co považujeme za dobré a co ne. Věřím, že nasloucháš výhradám těch, kteří nepovažují Colemanův způsob za Mistrův. V debatách jsem si všiml, že když máš dojem, že se tě kritizované body na dané věci netýkají, protože je neděláš, považuješ kritiku té věci za neoprávněnou. Jenže ty Oline ani nikdo jiný není míra věcí. Míra věcí je Písmo a vodítkem je ovoce té věci. Písmo je pro mě objektivní a ovoce také, ale oboje vnímáme subjektivně a tudíž často rozdílně.

Tím se dostávám k tvému poslednímu východisku. Nikdy jsi nebral Bibli objektivně – to zasluhovalo bližší vysvětlení. Těžko totiž brát Bibli jako míru věcí a nebrat ji objektivně. To si potom můžeš nechat proměnit život Koránem - i tam se dá nalézt mnoho dobrého. A muslimům rozhodně pronikl do života.
Na druhou stranu já se považuji za člověka, který bere Bibli objektivně a umím se kvůli jejímu učení raz-dva dostat do sporu s bratrem, který ji bere také objektivně. Pokud si tím chtěl naznačit, že objektivní Bibli i pří jakékoliv naší snaze o objektivní přístup stále nutně vnímáme subjektivně, měl jsi to napsat.
Já jsem přesvědčen, že cílem našeho vyučování je láska – to nakonec čtu v Bibli, ale musí se vyučovat Boží slovo a ne subjektivní výklady - plky, kterým se říká kázání, které se nakonec Božím slovem nazvou.

Tomu tvému „Říkám tomu tvůrčí způsob výkladu: Zdravé učení je to, které přinese Hospodinu ovoce, na které je zvědav, ovoce, kterého se někdo nají k věčnému užitku.“ , já říkám "účel světí prostředky". A považuji to za nebezpečné. Protože se pak neví, co je správné. Ovoce chutná každému jinak a Bůh nikdo nejsme.
Přesto můj dojem z toho co jsi napsal, je lepší než z toho, co na podobné téma umí říci charismatičtí vedoucí, které jsem za svůj život potkal.

Na závěr si se zmínil o slově „vykazatelnost“. Ty o tom slýcháš, já to vídám. Nemusíš mít obavy, měj jistotu. Vykazatelnost se používá proti lidem. Ten termín snad už nelze očistit. Pokud jsi byl opravdu jedním z těch, kteří otevřeli Pandořinu skříňku se stejným jménem, pak věz, že je to další věc, která se, přes dobré úmysly, nepovedla a nese špatné ovoce. Bylo by dobré, kdyby alespoň část tvých obav pronikla k těm, kteří ovce Pána Ježíše považují za své a tímto je trápí. Svůj žal nad zneužitím tohoto pojmu, klidně dej znát hlasitěji.

Na závěr tě znovu chválím za tento na tebe ojedinělý počin.
Agúr



Co je objektivní? (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Úterý, 21. listopad 2006 @ 13:36:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Co je objektivní? A co je subjektivní? Aneb co a kde je pravda?

Tato debat mě vskutku zajímá.

Budu trochu filozofovat ………..

Subjektivní je to, dá se říci, jak jednotlivec vnímá danou věc. Objektivní je pak, jak danou věc vnímá více subjektů.

Objektivní je tedy tvořeno několika či mnoho subjekty. Vnímání subjektů však v jednotlivostech na danou věc se může různit, a v jiných jednotlivostech souhlasit. ¨

V čem se tedy subjekty různí, není možno sestavit objektivitu. Naopak v čem se subjekty scházejí, v tom mohou na danou věc nazírat objektivně.

Objektivně však nelze nazírat na danou věc v celku, různí-li se postoje subjektů v jednotlivostech. Lze-li však v jednotlivostech nazírat na danou věc objektivně jednotlivými subjekty, pak se jedná o částečnou objektivitu. A jestliže se subjekty v jednotlivostech různí, pak se také zároveň jedná o částečnou subjektivitu.

Subjekt tedy vždy může v jednotlivostech na danou věc hledět subjektivně v rozporu s pohledem jiných subjektů, ale také objektivně v souhlasu s jinými subjekty.

Objektivita je tvořena souhlasem mnoha subjektů, jejichž subjektivní pohled se na jednotlivou věc schází. Pak však již subjektivita jednotlivce není subjektivní nýbrž objektivní. Dá se mluvit o objektivitě subjektu.

Naproti tomu subjektivita v rozporu s objektivitou, zůstává zcela neobjektivní. Daný subjekt tedy ve svém subjektivním jednání, které je v rozporu s objektivitou, zůstává vždy protiven objektivitě. Nezmění-li daný subjekt svůj pohled na věc, zůstane neobjektivní. Avšak….. avšak, protože je objektivita tvořena souhlasným pohledem mnoha jednotlivých subjektů se souhlasným subjektivním pohledem na danou věc, může dojít i ke změně pohledu oněch jednotlivých subjektů tvořících objektivitu v dané věci, podle pohledu jiného subjektu, který předtím netvořil objektivitu, ale byl s ní v rozporu.. V takovém případě lze dojít i k tomu, že co bylo považováno za objektivní, bylo neobjektivním, a co bylo neobjektivní stalo objektivním.

A tak, kde je pravda? Objektivita stejně jako subjektivita nmusí obsahovat pravdu. Jindy objektivita pravdou může být, a subjektivita lží. A jindy zase objektivita může být lží a subjektivita pravdou. Ale většinou to je tak, že objektivita obsahuje pravdu i lež, a i subjekt mívá pravdu i lež.

Ač chci nebo nechci, posuzovat pravdu či lež podle subjektivity či objektivity je ošidné. Nezáleží totiž na tom, co považuje jednotlivec či společnost za pravdu či za lež. Řídit se objektivitou a zastávat ji může vést stejně jako při zastávání subjektivity k pravdě, ale také i ke lži.

Řídit se a podřizovat se většině může vést stejně jako v případě nepodřízenosti k zastávaní pravdy, ale také k zastávání a setrvávání ve lži.

Jak vidno, tedy pro mne, nic neznamená objektivita ani subjektivita. Pravda i lež nejsou závislé na objektivním jednání lidí nebo i na jednání subjektivním. Pravda je pravda a lež je lež. Jenže ono to není tak jednoduché proto, že dané subjekty mohou považovat pravdu za lež a lež za pravdu. A proto co je všeobecně přijímáno za pravdu, nemusí být ještě pravdou. A co je vnímáno všeobecně za lež ještě nemusí být nutně lží.

Kde tedy vězí pravda a v čem spočívá lež? Je to v pohledech lidí na danou věc? Ne. Pravda je pravda a lež je lež. Pohled člověka na danou pravdu muže být lží a může být pravdou, ale pravda zůstává i tak pravdou a lež zůstává lží. Souhlasný pohled mnoha subjektů na lež jako na pravdu, ještě ze lži neučiní pravdu, a souhlasný pohled na pravdu jako na lež, neučiní z pravdy lež.

Pravda i lež nejdou měnit a ohýbat je. Lze měnit a ohýbat naše názory na pravdu a na lež. Ty měnit a ohýbat lze. Pravda je skutečnost. Skutečnost nezměnitelná. A co lež? Lež je popřením pravdy. Pravda i lež jsou si navzájem protivné. Protivné… tedy lež je v protivce pravdě.

Bez skutečného poznání pravdy, vše je lež. Bez pravdy zbývá jen lež. Tak co je tedy ta pravda? Pravdu nelze člověkem vytvořit, nelze ji stvořit, pravda je daná. Tak co je tedy pravda? Je to jen relativní pojem? Ne. Pravda je skutečnost. Skutečnost, kterou lze hájit, kterou lze zastávat, stát na ni. A protože nelze pravdu nikterak změnit, ale jen ji popírat, pak nelze jinak než v pravdu věřit. Ale v jakou pravdu? Bohu dík, že nám zjevil pravdu v Kristu Ježíši. Boží slovo je pravda, Kristus je pravda, ale ďábel ten je otec lži, on vždy bude pravdu popírat.

A proto, nemohu dát na slova těch či oněch lidí. Potřebuji pravdu hledat a najít ji. Ale jak ji hledat lidským úsilím, když nelze pravdu člověkem vytvořit? To nelze. Pravdu nám může zjevit jen ten, kdo sám je z pravdy a kdo je ta Pravda.

Říká-li tedy Písmo například, že nikdo nemůže být spasen, než skrze Krista Ježíše, pak jakékoliv jiné řeči o tom, že bude spasen jinak, jsou lží. Říká-li Písmo, že Ježíš byl ukřižován a zemřel a z mrtvých vstal, pak ten kdo to popírá, nezastává pravdu, nýbrž lež. To jsou jen příklady.

A proto, jestliže subjekt stojí na Písmu a ostatní „objektivní“ ne, pak objektivní není pravdou a všeobecně přijímané je lží. Ale i naopak.

Když tedy se přeme o to, kdo má a nemá pravdu, prvně přijměme to, že pravdu žádný člověk nemůže vlastnit, ani ji stvořit. Pravdy se lze držet, lze ji poznávat, lze ji hledat a najít, ale předně, předně… není to lidská zásluha, ale zásluha Pravdy, neboť ona nemůže být člověkem objevena, nýbrž se dává poznat. Bůh je Pravda. Ne my Boha objevujeme či dokonce tvoříme, ale Bůh se nám dává poznat a nás přetváří k porozumění pravdě.

Když se zde tedy koušeme navzájem a jeden druhému říkáme, že máme poznat pravdu, pak mějme na paměti, že ani ty ani já nikomu dalšímu pravdu nejsme schopni zjevit. Můžeme o pravdě mluvit a jí naslouchat a hlavně, hlavně ji žít. Kdo tvrdí, že zná pravdu a že pravdu poznal a že mu snad byla i zjevena, na tom všem co říká nezáleží. Důležitější je zda byl Pravdou poznán, zda Pravda má jeho a zda jeho našla.

Myslím si, že blíže je Pravdě ten, kdo o svých vlastních názorech na Pravdu pochybuje, než ten, kdo je skálopevně přesvědčen, že jeho názory jsou pravdivé. Kdo totiž o svých názorech pochybuje, nepochybuje o Pravdě, neboť ví, že Pravda je neměnná a nezávislá na lidských myšlenkách. Takový může a bývá poznáván Pravdou. Kdo však o svých názorech tvrdí, že jsou pravda, ten ještě nesrozuměl, že pravda ta není o názorech, ale o neměnné a nezměnitelné skutečnosti. A lidské názory jsou nejen nestálé, ale především změnitelné.

Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, dej si přeci jen větší pozor, abys neupadl………

K zamyšlení sobě i všem

Petr Šíma



vedoucím .... (Skóre: 1)
Vložil: jarda2005 (jvag@centrum.cz) v Středa, 22. listopad 2006 @ 13:19:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Díky Oline za zajímavý článek na objednávku!

Každého chytne něco jiného, mě tedy přišlo, že je napsán spíše vedoucím v církvi, tak jsi to myslel? Tak to mnoho nemám co říci.

Se závěrem souhlasím a jsem i osobně rád, že si např. s Pastýřem navzájem říkáte co děláte, pro mě jako prostého křesťana v tom jak se Vaše spory vyvíjejí a kdo v nich vítězí svou pravdou, žádný užitek ani potěšení není. Pokud tedy neštvete jedny křesťany proti druhým - obecněji jedny lidi proti druhým. Fandit můžu komu chci, ale nemusím mít kvůli tomu nerad fandy jiných vedoucích. Bohužel to mi někdy přijde v tom schovávání se za "teologické problémy" nebo jiné "vážné odklony od biblického učení". Pak vedoucí nevedou k lásce k Bohu a k bližnímu, ale spíše k rozlišování těch "dobrých" a těch "špatných" se kterými nic nedělat - nejíst, nemodlit, nepřijímat. nejít, nepomáhat ....

jarda



vztah k ostatním bratřím (Skóre: 1)
Vložil: rive v Pátek, 24. listopad 2006 @ 05:03:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pro Olina: (?)

Pro mě je tento článek hodně srozumitelný, vzhledem k tomu, že tu byla diskuze o tom že když dva čtou to stejné mohou chápat význam i zcela jinak. Přiznám se, že mě zaujala tvá poslední myšlenka, ale trochu se ztrácím v těch „záporných“ spojkách.

co chtěl tím chtěl básník říct ( : ))) ), když napsal tato slova:

Projevuje se to třeba takto: pokloním se každému, kdo učiní pro Hospodina něco dobrého nebo krásného, zejména pak uznávám za svého spojence každého, kdo upřímně chodí s Ježíšem. Anebo se to projevuje takto: dopřejte každému, aby Bůh naplnil jeho život tím, k čemu ho stvořil. Ať to vykvete.

Trochu mě mate to tvé „anebo“

rive



Stránka vygenerována za: 0.66 sekundy